Všichni víme, že problém netkví jen ve změně názvu a právě proto, že je to poměrně obsáhlá změna a zásah do přirozeného vnímání lidské společnosti, nejsem pro legislativní nastavení této změny.
Je nutné podívat se také na způsob prosazování této změny. Chápu, že na místě je tolerantnost a respekt. Ale skupiny, které prosazují tyto změny nemají zájem o lidský respekt. Jejich požadavky se stále zvyšují, přes registrované partnerství se máme pomalu začít připravovat možná i na svazky, které budou obsahovat více než dva lidi. Kam až to všechno má vést?
Nedávno jsem četl článek o muži ze Spojených států, který po službě v armádě trpěl posttraumatickou stresovou poruchou. Následně podlehl transgender komunitě, která využila toho, že jeho mysl a smysly jsou zmatené a vnutila mu představu o tom, že je vlastně žena, a že po braní hormonů a operaci se stane skutečnou ženou. Operaci nakonec nepodstoupil. Ještě pravděpodobně nějaký čas pod jejich vlajkou bojoval za různé změny ve prospěch podobně zmatených lidí.
Dnes ale lituje, že se v podstatě nechal zmanipulovat a je velice vůči transgender komunitě vyhraněn. V průběhu vývoje jeho poznání se v určitém bodu nacházel ve stavu, kdy ho ani identifikace s ženským pohlavím neuspokojovala a požádal lékaře, aby byl prohlášen za nebinární osobu. Postupně si ale uvědomil, že místo toho, aby mu lékaři pomohli, tak mu více uškodili, protože ustupovali jeho nesmyslným požadavkům, které tak akorát podporovali pokusy na lidech. Lékaři ustupovali těmto požadavkům možná a pravděpodobně i z různých sociálních obav a nátlaků ze strany různých aktivistických skupin.
Tyto situace, které nejsou sci-fi, ale realita, mě opravdu děsí a nejsou mi vůbec příjemné. Zásadně nesouhlasím s manipulací myšlení lidí, tak jak se to dneska ve světě odehrává a především pak s manipulací myšlení našich dětí a vnoučat. To, co se dnes děje i v mediální sféře, to už se vymyká normálu. Ve chvíli, kdy se třeba nějaký redaktor snaží vyslovit námitky, pochybnosti nebo poukázat na negativa z reálného života, tak je potlačen, články jsou vymazány z internetu, aby náhodou ti, kteří nejsou vyhraněni, se nepřiklonili k protinázoru. Zde už narážíme na omezování osobní svobody projevu a demokracie.
Homosexuální páry mají zájem také o rodičovství. Ale já v daném návrhu změny postrádám komplexnost. K početí a porodu dítěte byla a zatím stále je nutná žena a muž, i z těchto důvodů. Tak jak to příroda zařídila, je pro mě osobně jednoznačný vzor páru, a to muž plus žena, nejen po fyzické, duševní, ale i biologické stránce. Proto nebudu podporovat navržené změny. Stále se přikláním k preferencím přirozeného vývoje lidstva. Chápu složitou situaci homosexuálních párů a jejich blízkých a osobně je beru jako každého jiného.
Věřím, že to nemají vždy jednoduché. Lidé jsou různí a chovají se k sobě různě. Někdy i velmi nešťastně a nepříjemně. Ale pokud má někdo biologicky danou orientaci jinak, která neumožňuje přirozeně zplodit dítě, a tak zachovat pokračování rodu, tak asi by se měl s tímto vyrovnat. Tak nám to nastavila příroda. Tyto páry by měly pracovat především na vztahu mezi sebou. To vůbec není snadný úkol žít se svým partnerem v harmonii za každé situace až do konce svých dní.
Manželství bylo vždy vnímáno samo o sobě jako svazek muže a ženy a s tím byla spojena i následná snaha o zachování rodu. Sám bych byl proto, aby se legislativně narovnala určitá práva této menšiny gayů a lesbiček. Ale manželství jako takové bych rád ponechal jako privilegium pro muže a ženu a věřím, že s tímto je spojen i názor většinové společnosti. Navíc nejsem si jist, že to, že když se registrovaná partnerství gayů a lesbiček přejmenují na manželství, takže to vyřeší jejich životy. Je to širší sociální a psychologický problém.
To samé se týče adopcí dětí. Ano, možná by státu zlevnily náklady na provoz odložených dětí do dětských domovů, ale pro mě je otázkou, jaký dopad by měly tyto adopce na mentální vývoj oněch dětí. Měli by si samy uvědomit, že ať už chtěně či nechtěně by mohly jejich svazky na děti působit negativně. Bohužel jak víme, ale moc se o tom nehovoří, odehrálo se i nemálo případů zneužívání dětí v těchto homosexuálních náhradních rodinách. Pokud jim skutečně chybí možnost výchovy a předávání osobních zkušeností, mohou nezištně pomáhat v různých nadacích zaměřených na výchovu dětí a vyzkoušet si tak, zda vůbec jsou schopni toto zvládnout bez předsudků k heterosexuálům, a zda jsou samy připraveni v osobním životě na takovou změnu, kdy by si museli např. i spousty věcí odříct ve prospěch adoptovaného dítěte.
Nevěřím tomu, že jsou všichni připraveni takovou změnu ve svých životech akceptovat na sto procent. Mám pocit a skutečně se obávám, že tato menšinová společnost celkově není tak vyspělá a vyzrálá, aby přistupovala k některým problémům opravdu zodpovědně.
Děkuji za pozornost.
