Česká republika se dlouhodobě snaží reformovat svůj vzdělávací systém na všech jeho úrovních. Na tom samozřejmě není nic neobvyklého, naopak. Nepochopitelné jsou však kroky a rozhodnutí některých politiků, jejichž interpretace společnost spíše rozděluje a podněcuje k vytváření negativních postojů a předsudků k určitým skupinám obyvatel.
Ukázkovým příkladem toho, jak ve společnosti vytvořit prostor pro šíření negativních postojů, bylo nedávné rozhodnutí ministerstva školství zavést ve školách obědy zdarma, ale jen pro ty „chudé“. Toto rozhodnutí udělalo z několika tisíc dětí, „děti chudé“ a k tomu ještě přímé aktéry, na které se snáší vlna kritiky, urážek a ponižování nejen ze strany některých vrstevníků, ale mnohdy i ze strany dospělých, včetně pedagogického personálu.
Domnívám se, že nejcitelnější kritiku pak zaznamenávají žáci a rodiče žijící v sociálně vyloučených lokalitách. To je samozřejmě umocněno i skladbou obyvatelstva. Opětovně tak dochází k vytváření negativního pohledu na lidi žijících v sociálním vyloučení a šíření dezinformací, že jsou bezplatné obědy např. jen pro Romy.
V rámci českého školství se několik let snažíme kopírovat finský vzdělávací model, který je dlouhodobě označován jako jeden z nejlepších na světě a na straně druhé vytváříme taková opatření, která jsou jeho pravým opakem. To znamená, že inkluzi sice vnímáme, víme, že existuje, ale neumíme s ní doposud pracovat. Naopak v určitých případech ukazujeme přesný opak toho, co inkluzí není. Nemůžeme přeci pracovat na odbourávání sociálních nerovností mezi žáky, když je sami učíme vnímat chudobu jako zásadní překážku ve vzdělávacím procesu. Jen těžko vysvětlíme žákovi prvního stupně, proč nemůže mít oběd zdarma, když jeho „kamarád“ ho mít může. Je pedagogicky přijatelné žákovi odpovědět „protože ten druhý je chudý“?
Jak to vnímají Finové?
Podstatu inkluze vnímají Finové ve společném vzdělávání všech dětí „pod jednou střechou“ bez rozdílu. Přičemž prioritou je maximálně rozvíjet potenciál každého žáka s ohledem na jeho zdravotní stav, individuální potřeby a další specifika. V tomto směru je tedy nutné akceptovat různorodost v podobě odlišných kultur, jazyka, náboženského vyznání, stejně jako pohlaví, věku a sociálního prostředí. Finové považují vzdělávání za jeden z nástrojů pro vyvážení sociálních nerovností, proto v každé škole děti dostávají jídlo zdarma.
Chceme li se opravdu podílet na postupném odstraňování sociálních nerovností v českém školství (po vzoru Finska), měli bychom začít tím, že nebudeme dávat dětem nálepky a budeme k nim přistupovat bez rozdílu.
Mgr. Marian Dancso
