Brutální útok na novináře satiristického časopisu, který se „provinil“ děláním si legrace z islámu, ukázal pravou tvář radikálních islamistů. Svoboda slova, tisku, úcta k lidskému životu jim nic neříká. Stejně tak respektování pravidel, zákonů a zvyklostí dané země – jinými slovy, i když neděláte nic nelegálního, nám se to nelíbí a ztrestáme vás. Nenechme si namluvit, že problém je v nás, v naší společnosti, která je údajně xenofobní. Položte si otázku – proč nikomu nijak zásadně nevadí katolíci, židé, pravoslavní, hinduisté, budhisté, mormoni, nebo nakonec v podstatě i Svědci Jehovovi? Xenofobie je strach z neznámého. V tomto případě se ale jedná naopak o oprávněný strach ze známého. Z radikálního islámu, který už je více politickou, než náboženskou ideologií.

Teroristické činy jsou divadlo, které má jediný účel – šokovat a vzbudit strach. Čím brutálnější představení, tím lepší – z hlediska medializace i celkového dopadu. Mají v nás vzbudit pocit, že nejsme v bezpečí doma, v práci, ve škole. Že náš život, nebo život našich blízkých si vezmou, kdy se jim zachce a nikdo jim v tom nezabrání. Protože akcím takzvaných osamělých vlků se skutečně prakticky zabránit nedá. Zvláště pak, když se jedná o evidentně dobře vycvičené bojovníky. Teroristické činy mohou mít i další efekt – mimo strachu posílí i nedůvěru, nebo dokonce nenávist k muslimům obecně a mohou vést k jejich výraznějšímu vyčleňování ze společnosti. Ti pak mohou hledat uznání a seberealizaci jinde – a posílit řady islámského státu.

Jsem rád, že čeští muslimové vraždění v Paříži ostře odsoudili. Rád bych věřil i jejich prohlášení, že takovéto činy nemají s islámem nic společného. Jde mi to ale těžko, když je jejich autoři páchají právě ve jménu islámu. Naopak se plně ztotožňuji s výzvou ústředí muslimských obcí v České republice ke zdrženlivosti, smířlivosti a úměrnosti. Ovšem - nic ve zlém – ale doufám, že se touto výzvou budou řídit především oni sami…. Nevěřím totiž, že se zástupci obce mohou zaručit za každého jednotlivého souvěrce. Jistě, mohli by to vysvětlit tím, že se jedná o vyšinuté fanatiky – ale to by se dalo akceptovat, kdyby šlo o ojedinělý případ. Na můj vkus je zvěrstev, páchaných pod vlajkou islámu, přeci jen až moc.

Ano, v České republice akutní riziko útoků, spáchaných radikálními islamisty, nehrozí. Říkají to tajné služby. Já k tomu dodám jedno klíčové slovo – zatím. Nenapadá mne totiž jediný důvod, proč by měli Českou republiku vynechat. V mezinárodním institutu pro boj s terorismem v Izraeli mi odborníci řekli, že Česká republika je všeobecně vnímána jako největší bezpečnostní slabina Evropy. Neříkali to přitom jako nějaké zásadní zjištění, varování. Jen to tak zmínili mezi řečí, jako něco, co přece každý ví. Samotnou Prahu pak považují z hlediska teroristů za velice atraktivní cíl – hlavně kvůli velkému počtu zahraničních turistů a spoustě židovských památek. Předpokládají, že problémy s radikálními islamisty budeme mít tak do roka. Možná (snad) se mýlí, můžeme si o tom myslet cokoli - nicméně z hlediska získávání a vyhodnocování informací by právě izraelské bezpečnostní experty asi podceňoval jen málokdo.

Kašlu na nějakou politickou korektnost. Zastánci multikulturní Evropy by si měli uvědomit, že předpokladem bezproblémového soužití různých kultur je jejich kompatibilita a ochota ke kompromisu. Islám v pojetí radikálů ale nic takového nepřipouští. Jak chcete integrovat někoho, kdo integrován být nechce? Kdo odmítá respektovat pravidla a zákony dané země – a naopak vyžaduje striktní respektování vlastních pravidel? Trvat na zaručení všech práv lidem, kteří je sami odmítají respektovat u jiných, může přinést konec Evropy, jak ji známe. Příliv uprchlíků nezastavíme, dokud se nezastaví rozmach Islámského státu. Je proto otázkou, jestli by neměli světoví politici začít uvažovat o zahájení pozemní operace na územích ovládaných touto organizací a odstřihnout ji od zdrojů financování její činnosti. Je lepší s terorismem bojovat na jeho území, než na našem vlastním. Doma trvejme na tom, že kdo sem přijde jako host, je vítán – ale bude respektovat naše zákony a náš způsob života.