Nuže, podle wikipedie je populismus „termín, používaný pro hodnocení agitace a argumentace především v politologii a při hodnocení politického působení. Jedná se o způsob, jak získat stoupence bez věcného programu na základě reagování na aktuální společenskou poptávku, ale jen slovně, sliby zlepšení ve prospěch posluchačů nebo čtenářů - potenciálních stoupenců, např. voličů, bez ohledu
na skutečné možnosti jejich splnění a bez ohledu na vedlejší a dlouhodobé následky, které jsou zamlčeny, často úmyslně. V praxi se jedná o (zpravidla tolerovaný) druh omylu anebo podvodu, často vydávaného právě za omyl“.

Pokud by toto náš pomyslný major Terazky věděl, jaká by asi byla jeho odpověď na otázku, jestli nejsou všichni politici tak trochu populisti? Troufám si tvrdit, že by nemohla být jiná. Jsou – a nejen trochu. Zvlášť před volbami. Dovedete si představit, že by některá ze zavedených politických stran před minulými volbami vyvěsila na billboardy své skutečné záměry – a uspěla? Že by jim dal někdo hlas za hesla typu „zvýšíme daně, i když jsme vám slíbili opak“ nebo „pozměníme zákony podle zájmů našich kmotrů“, případně „nacpeme si kapsy z veřejných peněz“?

Takže – každý z kandidujících subjektů je teď trochu populistický. Je tu ovšem jeden zásadní rozdíl. Za populisty jsou označované hlavně ty z nich, které chtějí něco změnit. Jistě, prosazení změn nebude
jednoduché – můžeme je ale označit jako nerealistický populismus, když ještě nedostaly šanci to zkusit? Zato řada takzvaně seriózních stran měla příležitost své sliby prosadit už několikrát. Nezlobte se na mne, ale raději dám šanci nepotvrzenému populistovi, než někomu, kdo ze mne prokazatelně
dělá blbce.