V jednom z rozhovorů mi byla položena otázka, zda stoupne moje cena jako moderátorky, až se k profesi vrátím po skončení mandátu. „Budete atrakce,“ zaslechla jsem. Nebylo to poprvé. Co na to odpovědět? Popravdě, že si to nemyslím. Myslím, že ty, kterým jde o určitý styl moderování, který mi je vlastní, neovlivní působení ve Sněmovně ani trochu. Věřím, že budeme spolupracovat úplně stejně, jako dřív. Ale naopak ti, kteří vidí v každém politikovi automaticky zločince, mě možná už radši neobjednají…
Je to pro mě jistá zkouška demokracie: každý má právo ujmout se veřejné funkce, stát se poslancem. Pokud by toto právo mělo sloužit k tomu, že se tím v podstatě vyřadí z určitého okruhu společnosti, byl by to hodně smutný šrám na demokracii.
V Parlamentu, především právě ve Sněmovně, jsou podle mnohých ty nejhorší vzory pro společnost. Společnost prý vypadá podle toho, jak vypadají politici. Hmhm. Určitě nikomu neslouží za dobrý příklad, když se osoby veřejně činné v politice nechávají uplácet, když o nich vyplouvají na povrch nechutné kauzy, které navíc projdou často bez vyvození důsledků. Ovšem že by společnost vypadala podle chování politiků, to si nemyslím. Protože lidé mají pro své chování vzory také všude jinde. Především v oblastech, které mají u občanů podstatně větší autoritu, než má politika jako taková.
Nedovedu si představit, že mladí lidé, kteří vzory hledají, je hledají ve Sněmovně. Bohužel se ztotožní mnohem snadněji a přirozeněji s anorektickou modelkou nebo s nějakým fetujícím rebelem protestujícím proti všemu a všem. At´ by působila v parlamentu jakkoli úctyhodná ikona ctnosti a krásy, obávám se, že málokdo by po ní sáhl jako po svém vzoru. Nechci omlouvat špatné vzory v politice, ale hledat je POUZE v politice je zákeřné zjednodušení. Agresivita, sobeckost, drzost a ztráta studu bohužel prosakuje do společnosti mnohem účinněji z jiných koutů…
Tím se obloukem vracím na začátek: kdyby poslankyně chtěla mít po skončení mandátu zaručen velký zájem o své působení v roli moderátorky, chtělo by to, aby se přímo na schůzi Sněmovny například svlékla. To by byl žádoucí skandál vzbuzující žádoucí pozornost. A co k tomu dodat? Že je to děs a hrůza. Kdo má úspěch, bývá vzorem. A cesty k úspěchu jsou mnohdy zoufalé…
