Dobrý den, vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně. Já si dovolím tedy vysvětlit pozměňovací návrh, který jsem předložila na ÚPV, byť neprošel, myslím si, že je třeba o něm jednat, protože... Chtěla bych upozornit, že ČR je zavázaná, je vázaná závazkem z mezinárodních dokumentů, např. z Evropské úmluvy o odškodňování obětí násilných trestných činů, č. 141/2000 Sb., a dále pak doporučení Rady Evropy č. R 85, o postavení obětí v rámci trestního práva a trestního procesu, a dále pak směrnicí Rady o odškodňování obětí trestných činů.
Tyto mezinárodní smlouvy nás zavazují k tomu, abychom pomáhali obětem trestných činů v průběhu celého řízení, abychom zároveň jim poskytovali dostatečnou podporu v případě řešení negativních následků trestných činů.
Je v podstatě záměrem těchto zákonů, které jsou na ochranu obětí koncipovány, v podstatě smyslem je jakýmsi způsobem převzít, aby stát převzal alespoň částečně na sebe tíhu, kterou nesou oběti, které jsou poškozené, právě kvůli tomu, že stát v určitých oblastech selhává a není schopen obětem zajistit dostatečnou bezpečnost a svobodu v oblastech, které má chránit. Z toho důvodu si myslím, že je nevhodné, aby vládním návrhem byl vyčleněn, resp. zrušen § 28 odst. 2, který usnadňuje obětem uplatňování, žádání si peněžité pomoci v případě, kdy je pachatel odsouzen a rozsudkem soudu je uznána jeho vina, je mu uložen trest a zároveň je soudem rozhodnuto o náhradě škody.
Tato dobrá věc, která v zákoně o obětech trestných činů byla, je nyní vládním návrhem vyškrtnuta a znesnadňuje obětem, aby si jednoduchým způsobem požádaly o odškodnění, které platí ministerstvo spravedlnosti, které ale zároveň má regresní nárok vůči oběti, vůči pachateli...
Dobře, takže já si myslím, že je to naprosto nevhodný návrh. Ráda bych v pozměňovacím návrhu navrhla, aby § 28 odst. 2 zůstal v zákoně tak, jak byl dosud. Chtěla bych upozornit ještě, že v průběhu řízení, v průběhu těchto správních řízení, která byla v minulosti a jsou v současnosti vedena, docházelo k častým nesouladům žadatelů a ministerstva spravedlnosti.
Ministerstvo spravedlnosti se velmi často dosud snažilo nějakým způsobem klást obětem trochu překážky právě v uplatňování těchto nároků. Chci jenom říci, že ty nároky jsou vždy limitováno částkou maximálně 200 tisíc, kdy škody bývají často významně, významně vyšší. Tedy nejde o jakési bezlimitní odškodňování. Oběti, o kterých já hovořím, jsou často oběti, já bych vám přiblížila, o koho se jedná. Jsou to oběti, zvláště zranitelné oběti, například co jsou sexuální týrané osoby, jsou to nezletilí, kteří prostě musí vynakládat značné prostředky na psychoterapeutickou péči, pokud vůbec mohou. A jedná se v podstatě o částku, která není nijak, s ohledem na veřejné rozpočty, zásadní. Já se domnívám, že klást na misku vah svobodu a bezpečnost a prevenci a odškodňování těchto obětí, na misku vah s úsporami z veřejného rozpočtu, není vhodné. A myslím si, že zde, na tomto místě, by se šetřit nemělo. Já vím, že zřejmě jako z odůvodnění těchto návrhů nevyplývá, že by vláda chtěla na tomto šetřit, nicméně jde o to, že obětem se budou klást překážky při tom, při těchto žádostech o peněžitou pomoc. Chci upozornit ještě na to, že v podstatě tato problematika byla několikrát řešena i prostřednictvím soudů, Nejvyššího správního soudu, a je zde mnoho judikátů. A jeden bych ráda, jeden z těchto výroků bych ráda ocitovala. Jde o výrok senátu Nejvyššího správního soudu ve věci 9 AS423/2008, který upozorňuje, že výklad ministerstva, které nyní předložila dokonce návrh na zrušení předmětného ustanovení, tedy § 28 odstavec 2, znamená vyprázdnění tohoto odstavce. A znamená, že náhradu nemajetkové újmy by nebylo možné nikdy poskytnout. A já se domnívám, že by bylo vhodné se těmito judikáty řídit a nesnažit se na obětech víceméně ušetřit. Je to v rozporu s programovým prohlášením vlády, které se zavázalo pomáhat obětem a posilovat postavení obětí. A já si myslím, že toto není krok správný směrem. Tedy prosím vás o podporu mého pozměňovacího návrhu. Děkuji vám.
