všichni jsme zasypáni e-maily, telefony, mě navštěvují lidé i v senátorské kanceláři. A já nějakým způsobem musím na to reagovat, protože přemýšlela jsem nad tím hodně, několik probdělých nocí víceméně nad pandemickým zákonem. A já přemýšlím nad tím a říkám si, jestli si pánové ve vládě uvědomují, jak moc jsou lidé vyděšení. Už jsme tady hodně mluvili o tom, jak špatně se vlastně komunikuje. Doba je těžká. Ale já jsem přesvědčená o tom, že vlastně ten odpor není jenom od extrémních demonstrantů se šibenicemi na ulicích, ale že pochází i od lidí, jichž si vážím a kteří mi také telefonují, kterých si vážím a chápu jejich zděšení. Protože vlastně není jim dobře vysvětleno, proč přichází některé novinky. Prostě to trápí všechny.
A myslím si, že zákony mají být tvořeny tak, aby ty zákony byly k něčemu. A zákon, který je k něčemu, je takový, který je většina lidí ochotná dodržovat. Ve chvíli, kdy nevíme, vlastně nechápeme podstatu těch pravidel, tak jak můžeme dodržovat něco, čemu nerozumíme? Já jsem totiž mnoho věcí, velkému množství vlastně ustanovení, nepochopila jsem je a budu se teď trošku ptát, proč to tam je. A nechci tedy opakovat to, co již bylo řečeno. Jenom poukazuji na stanovisko legislativního odboru. Já si myslím, že klidně mohlo být delší, ale jistě asi ta jeho podoba, která je podle mě velmi kvalitní, je právě stručnější s ohledem na to šílené jednání ve sněmovně, na to hektické přijímání různých pozměňovacích zákonů, zmatek ve sněmovně.
Myslím si, že legislativci v obou sborech v podstatě museli zažít velmi krušné chvíle. Ale tedy musím upřímně říct, že klobouk dolu před tím, že dokážou legislativci tuto zprávu, kterou jsem si pečlivě přečetla, vůbec v takovém stresu připravit. Já jsem si dovolila připravit společně s Lukášem Wagenknechtem pár pozměňovacích návrhů, jimiž bych ráda ty nejkřiklavější věci z pandemického zákona odstranila a opravila ho tak, aby v něm nebyly věci, které dosud v pandemickém zákoně nebyly. A já nerozumím, proč se tam dostaly, protože z mého pohledu nerozumím tomu, aby nedocházelo k nějakým duplicitám.
Za mě nejdůležitější je návrh, který ruší nově zaváděné ustanovení, podle nějž občanům zavádí povinnost zdržovat se odděleně od ostatních osob, pokud je člověk pozitivně testován antigenem. A zadruhé tutéž povinnost, tedy zdržovat se odděleně od ostatních osob, zavádí při návratu ze zahraničí se zvýšeným rizikem nákazy. Rozumím tomu, že je tam limitace, že se jedná o období maximálně 72 hodin. Nicméně to se jedná, jde o 3 dny.
A já bych se chtěla zeptat, jak vysvětlit lidem, nebo já jsem to nikde v důvodové zprávě nenašla, možná jsem špatně četla v tom spěchu, ale jestli by bylo možné vysvětlit, jak má postupovat rodič nebo pečující osoba, která se vrátí ze služební cesty například ze zahraničí a neví vlastně, kam se má vrátit, pokud má být podle těchto povinností jaksi samoizolována. Kde bude? Jestli se bude nacházet v nějakém hotelu nebo jakým způsobem bude toto zajištěno? Protože já jsem to nepochopila. A myslím si, že to právě nepochopili ani voliči. Upozorňuji, že tyto dvě povinnosti té samoizolace jsou zajištěny dvěma pokutami. Ta první u samoizolace, tzn. pokud je člověk pozitivně testován antigenem, může být sankcionována pokutou až 10 tisíc.
A pokud jde o návrat ze zahraničí, je tam pokuta až 200 tisíc. Já tedy v tom svém pozměňovacím návrhu, který jste všichni dostali, navrhuji tyto dvě povinnosti vyjmout. Zároveň zrušit tyto dvě pokuty. Protože si myslím, že je na místě postupovat tak, jak jsme postupovali doteďka, to znamená nařizovat izolace a karantény tak, jak to bylo dosud. Tohle to je podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Na to jsou voliči zvyklí. Vědí, jak funguje. A já nevidím důvod, proč by to mělo být jinak. Druhý návrh, který tady máme připravený s Lukášem Wagenknechtem, je, jak už předesílal, směřuje do té oblasti přezkumu nejvyšším správním soudem. Tam já ten záměr vítám, nicméně po prostudování vlastně v podstatě té formulace jsme dospěli k tomu, že by tu situaci soudcům spíše zkomplikoval. A že bude podle mého názoru na místě zachovat ten současný stav. Jenom pro připomenutí – text, respektive text tohoto usnesení zní, že:
„Návrh se projednává přednostně, a to neplatí, pozbylo-li mimořádné opatření v průběhu řízení o jeho zrušení platnosti a povinnost v mimořádném opatření nebyla současně nahrazena obdobnou povinností v jiném mimořádném opatření.“
V konečném důsledku by se mohlo stát, že by soudcům Nejvyššího správního soudu toto nové znění spíše přidělalo práci, zvýšilo by jejich vytížení a příliš by to té situaci neulehčilo. Já věřím, že těch mimořádných opatření, jak bylo avizováno, bude ubývat. A že nebude zapotřebí takto tu situaci komplikovat. Tedy to je druhý návrh, který jsme navrhli společně s Lukášem Wagenknechtem. Já bych vás poprosila, samozřejmě nevím vůbec, jak se to tady vyvine v Senátu, já sama jsem zastáncem toho, že je zapotřebí mít tu připravenou, nebudu říkat už to slovo, ale mít připravené prostředky k tomu, abychom mohli nějakým způsobem reagovat na něco, co nevíme, jak se vyvine. Já osobně jsem se tím poctivě zabývala. A mám dojem, že nevím, jestli se nevyvine nějaká další varianta. Nevíme, jakým způsobem se bude vyvíjet situace s omikronem. Nejsem lékařka, nejsem ani odbornice v jiných oblastech s tím souvisejících, takže já jsem zastánkyní toho, abychom zachovali to, jak to nyní máme. Abychom na to, na co jsou lidé zvyklí, nezaváděli nové povinnosti občanům, protože jsou velmi frustrovaní unavení. Nevědí, co platí. I my se tady v tom trochu topíme. A snažili se spíše nějakým způsobem lidem tu situaci vysvětlovat, než právě to komplikovat. Takže prosím o podporu těchto pozměňovacích návrhů, pokud je budeme načítat, pokud bude ta možnost ten pandemický zákon opravit.
Děkuji.
