Ruská federace je zastupitelská demokracie a poloprezidentská republika. Federální shromáždění tvoří dvoukomorový parlament. Rada federace je horní komorou a Státní duma je dolní komora, která je volena na dobu pěti let. Nejsilnějšími stranami jsou Jednotné Rusko, Komunistická strana Ruské federace, Spravedlivé Rusko a Liberální demokratická strana Ruska.
Ruská ekonomika v současnosti patří mezi 10 největších světových ekonomik (podle nominální HDP je desátá na světě a šestá podle parity kupní síly). Mezi státy má největší zásoby nerostných surovin – ropy, zemního plynu, dřeva a pitné vody. Z energetického hlediska je Rusko soběstačným státem.
Ruské hospodářství v 90. letech 20. století prodělalo hlubokou krizi. Za vlády Putina mezi lety 2000 až 2007 zaznamenalo období silného růstu, které přerušila světová finanční krize v letech 2008 až 2009. V letech 2010 až 2014 zaznamenala ruská ekonomka další období růstu, které od konce roku 2014 brzdí pokles cen surovin a ekonomické sankce.
Dokument: Prezident Putin
Putinova éra je od počátku spjata s kontrolou tisku a médií a s mocensky motivovaným bojem proti některým oligarchům, kteří se k bohatství a politickému vlivu dostali již v 90. letech. Časopis Time jej v roce 2007 vyhlásil Osobností roku. Za jeho vlády se Rusko vymanilo z 15 let trvající hospodářské krize. V roce 2011 se stal držitelem ceny Konfuciova míru.
9. srpen 1999
Rusko je federativním státem a hrozilo, že přijde o některé z autonomním oblastí. Rusku například hrozilo, že se osamostatní Dagestán (na Kavkazu). Dne 9. srpna 1999 si Boris Jelcin vybral Vladimíra Putina do čela své vlády. Tento bývalý špion a hlava Rady bezpečnosti se o rok později stal prezidentem Ruska.
Lidé v této době měli obrovskou nedůvěru k vládě a na Kavkazu probíhala válka. V celé zemi docházelo také k řadám teroristických útoků. Putinovi nezbývalo nic jiného, než terorismus potlačit, protože v té situaci se nenabízela jiná možnost. Madelaine Albrightová kritizovala akce Ruska v Čečensku s tím, že tuto situaci je nutné řešit politickou cestou.
Putin prohlásil, že dohoda je nemožná. Jako bývalý pracovník FSP monitoroval odposlechy teroristů a různé operativní dokumenty, ve který si navzájem psali: „Nyní máme unikátní historickou příležitost odtrhnout Kavkaz od Ruska.“ Putin uvedl: „Bylo tedy jasné, že buď odoláme nebo už nikdy nebudeme mít šanci ubránit zemi.“ Putinovi se podařilo tuto vleklou záležitost vyřešit za pouhé dva týdny.
Armády Ruské federace postupovaly tak, aby nezpůsobovaly škody místnímu obyvatelstvu. Mnoho civilistů se vzhledem k aktivní spolupráci přidalo na stranu federace, a to jak v případě bojů Dagestánu, tak i v případě války v Čečensku.
25. březen 2000
Došlo k prvnímu pokusu o analýzu v ekonomice, financích, sociální oblasti, v právní a policejní oblasti. Slabost státu a slabost vlády v 90. letech vzbuzovala strach, že ani nová vláda nezvládne situaci a bude terčem různým zájmů skupin oligarchů. Putin se z toho důvodu sešel s představiteli mocenských kruhů.
Putin zde předložil, jaký stát má v úmyslu budovat a vysvětlil, jaké chování čeká od byznysmenů. Zde vysvětlil, že právo na existenci a právo na úctu bude třeba dokazovat s ohledem na to, co v principu už stihly udělat. Zdůraznil, že je zapotřebí byznys vést průzračně, tedy platit daně a nesdírat zaměstnance z kůže, ale dávat jim normální a důstojné platy.
V prvních letech 21. století bylo velmi mnoho podniků strategického významu vyvedeno z pod kontroly státu. Byla obrovská nezaměstnanost a velká část ekonomiky byla tehdy v šedé zóně, ne-li v černé zóně. Výplaty zaměstnanců se obvykle řešily obálkovou metodou, daně se neplatily a docházelo k řádění různých banditů.
V tomto období se země roztékala jako kaše. Průměrná penze v roce 2000 byla jen něco málo přes 800 rublů. Někteří lidé ani tuto penzi nebo výplaty nedostávali i přes půl roku. Bylo moderní pohlížet na federální vládu s depsektem. Tehdy si mohl dovolit libovolný guvernér oblasti ignorovat a výzvu prezidenta nepřijat.
Každý region jednoduše vládl sám za sebe, takže byl zákonodárcem a kontrolorem za plnění svých vlastních zákonů, čímž se jednalo o příznak ztráty suverénního státu. Hlava republiky Sacha v Jakutsku prohlásil: „Dáme všechny naše zdroje do pronájmu Japoncům. Ať každému Jakutovi platí tolik a tolik peněz dolarů a budeme jako v bavlnce.“
Republika Tatarstán se nachází v právním poli Ruské federace. Z toho důvodu bylo nutné přijmout speciální program sociálně-ekonomického rozvoje Tatarstánu s podmínkou, že se Tatarstán plně přizpůsobí právnímu poli Ruské federace, což se v průběhu několika měsíců realizovalo.
První prezidentská zima na Dálném Východě vypadala tak, že kvůli mrazu nefungovaly nemocnice a vytápění domů. Bez tepla zůstalo najednou 250, potom 300, 400 tisíc lidí, později celá města a obce. Jednalo se o absolutní rozvrat, kdy vertikální moc ještě nebyla reálně obnovena tak, jak Putin potřeboval, takže se vše rozpadalo pod rukama.
Horníci se pohybovali na ulicích, nebyla práce, šachty stály. Současně ve střední Sibiři a v jejich přístavech stály ohromné lodě s uhlím, které již bylo prodáno a čekalo na odeslání zákazníkům za hranicemi Ruska. Tehdy samozřejmě přijal prezident rozhodnutí ihned všechno stopnout a uhlí okamžitě odeslat do kotelen v zemi.
Putinovi nezbývalo nic jiného, než vyřešit tento problém. Letadly se převážely baterie ústředního topení, litinové radiátory. Bylo to sice z hlediska efektivity a nákladů absurdní, ale absolutně opodstatněné z hlediska nutnosti nenechat lidi zmrznout.
Celkem 24 hlav regionálních oblastí bylo na příkaz prezidenta odvoláno. V noci je zvedali z postelí a nutili na schodech před bytem psát výpovědi. Byla zahájena trestní stíhání, a ti co zůstali ve svých funkcích se postupně začali probouzet a něco dělat. Prezident tím demonstroval, že v zemi existuje úřední moc, a to silná moc.
20. leden 2001
George Bush ze začátku apeloval na lidskoprávní tématiku, na oblíbené pasáže o demokracii, kritiku proti Rusku ohledně svobody médií a války s Čečenskem. Jenže v létě se situace změnila a prezident Bush začíná vnímavě naslouchat argumentům ze strany Moskvy.
Bush a Putin provedli produktivní dialog a během sedmi let se setkali 18 krát. Mnoho lidí se obávalo, že Rusko přešlo do režimu koloniální demokracie, protože bylo silně závislé na Mezinárodním měnovém fondu, kde je zkušený tým musí nadále učit, jak rozvíjet svou ekonomiku a kam pumpovat svoji ropu.
Bylo naivní se domnívat, že po pádu Sovětského svazu nám bratři ze zahraničí odevzdají svůj meč, protože oni s tím odevzdáním vůbec nespěchali, ale naopak s radostí by Rusku nejraději sebrali pozůstatky bojové moci, kterou tehdy disponoval Sovětský svaz. Byla hloupost myslet si, že se pádem Sovětského svazu se vše změní.
Existují tu přece ještě geopolitické zájmy, které vůbec nesouvisejí s jakoukoliv ideologií, a proto je nutné se navzájem respektovat a hledat rovnováhu, respektive hledat navzájem přijatelná řešení. Proto bylo nutné obnovit armádu, obnovit ekonomiku a zachránit vojenský průmyslový komplex.
Země byla obrovsky zadlužená a nejsložitější situace byla v lednu 2001, kdy se posuzovalo, jestli je možné pokračovat s vnějším dluhem. Dluh byl tehdy 140 procent HDP, což byla jedna z nejhorších situací, protože úroky na obsluhu tohoto dluhu doslova pohlcovaly několik rozpočtů.
Putin převzal zemi právě v takové situaci a s takto obrovským zadlužením. Putin měl dobré vztahy s prezidentem Světové banky. S prezidentem Wolfensohnem se domluvil, že přiveze skupinu vedoucích světových specialistů. Byl tedy přijat desetiletý program rozvoje země. Pokud se podíváme na fakta, tak před příchodem Putina nikdo nic podobného desetiletí nedělal.
11. září 2001
V tomto období probíhaly v Čečensku aktivní bojové operace s teroristy z celého světa, které Američané nazývali „bojovníky za svobodu,“ nebo přinejlepším „povstalci.“ Putin přímo uvedl: „Jednou naše zvláštní služby podchytili přímé kontakty mezi militanty ze severního Kavkazu a představiteli tajných služeb Spojených států v Ázerbájdžánu. Tam jim reálně pomáhali, dokonce například s transportem.“
Když Putin o tomto řekl prezidentu USA, tak mu odpověděl: „Já jim nakopu zadek.“ Ale za deset dnů dostali podřízení Putina z vedení FSB od kolegů z Washingtonu dopis: „Udržovali jsme a budeme udržovat vztahy se všemi opozičními silami v Rusku. Máme za to, že na to máme právo, a budeme to dělat i nadále.“
Putin tak varoval západní partnery s tím, že nemá smysl využívat teroristy ke geopolitickým cílům, protože pokud je podpoříte na jednom místě, tak oni pozvednou hlavu na jiném a udeří po těch, kteří je ještě včera podporovali.
25. září 2001
Po 11. září 2001 začaly Spojené státy mnohé akce na mezinárodní aréně ospravedlňovat bojem s mezinárodním terorismem. Nejzřetelněji se to projevilo v případě Iráku. Ruský prezident odmítl anglický dokument o zbraních hromadného ničení. Premiér Blair zdůrazňoval, že je nutné provést revizi zbraní.
Putin uvedl, že Rusko se zříkává minulých stereotypů a ambicí, proto je nutné společně zajišťovat bezpečnost obyvatel Evropy i celého světa. Francie, Německo i Rusko společně s většinou účastníků mezinárodního společenství zdůrazňovaly, že problém v Iráku může být a měl by být řešen diplomatickými prostředky.
V tehdejším Iráku pracovalo 3,5 tisíce ruských odborníků, kterým nebyla povolena evakuace. Saddám jim toto povolil a dokonce pomohl sestavit harmonogram, podle kterého byli ruští odborníci odváženi, takže se ani jednomu nic nestalo.
Chirac, Putin a Schröder projednávali společné otázky globálního charakteru, protože si uvědomovali, že světová konfigurace se mění. Pokud chce mít Evropa v novém velkém světě svůj hlas a chce prosazovat své názory, tak by v mnohém vyhrála, kdyby byla jednotnou a velkou Evropou.
Tyto plány velké Evropy od Vladivostoku až po Lisabon se mohly stát důležitým mechanismem vzájemné součinosti, který by odpovídal požadavkům 21. století. Bohužel tento mechanismus nebyl po odchodu francouzského prezidenta Chiraca a následně i německého kancléře Schrödera nadále rozvíjen.
Putin byl toho názoru, že Rusko by mělo být samostatnější, a proto by nemělo mít mnoho dluhů, aby bylo v budoucnu méně závislé na strukturách jako je MMF. Do roku 1998 bylo Rusko státem absolutně závislým na dovozu. Začalo docházet ke stavbám závodů, které splňovaly evropské normy. Tím je Rusko soběstačné a schopné vyvážet zboží i do jiných zemí nebo do EU.
2004
Když teroristé obsadili divadlo, tak hlavním úkolem bylo zachránit civilisty. Požadavkem teroristů bylo stažení vojenských jednotek z Čečenska. Po incidentu bylo amnestováno 7000 lidí, čímž došlo k zachraně dalších 70000 lidských životů. Pokud se jedná o současnost, tak dnes je Čečenská republika mírovou a prosperující zemí. Lidé tam žijí jinak a mají jiný pohled na život.
Putin přišel a udělal hlavní věc: Začal řídit stát, regiony, které dnes nejsou možná úplně nejpřednější, ale dobře prosperující jako například Kurská, Tambovská Voroněžská oblast, které byly prakticky na dně. Tedy města, která ještě v roce 2000 doslova přežívala kvůli špíně a rozbitým cestám, tak dnes nejen tam, ale i na vesnicích lidé vydělávají slušné peníze a uživí sami sebe.
V současnosti zemědělství uživí celé Rusko. Potravinová soběstačnost státu je velice důležitá. V ostatních oblastech státy s rozvinutou ekonomikou vytlačují Rusko z perspektivních světových trhů a jejich viditelná ekonomická převaha podněcuje růst jejich geopolitických ambicí.
Za deset let se podařilo zdvojnásobit hrubý domácí produkt Ruska. Byla zavedena průzračná a čitelná zdanění nerostných surovin. Stát začal získávat příjmy z ropy a plynu. Do té doby byly tyto příjmy daleko nižší a systém nebyl průzračný.
Gigant Jukos se vydal cestou snižování daní, vyhýbání se jejich placení a jiné společnosti také. Proto se rozhodl daňový úřad s tím vypořádat. Mnohé další společnosti musely zaplatit dluhy podle výpočtů doplatků uvedených v soudním rozsudku.
V srpnu 2004 Putin předložil ideu národních projektů, které se týkaly vzdělání, zdravotnictví, zemědělství a programu na bydlení. Státní politika se začala orientovat na porodnost. Prezidenti by měli umět řešit různorodé úkoly, ať už ekonomické, politické, z oblasti zdravotnictví, vzdělání, týkající se infrastruktury včetně mezinárodních vztahů.
2005
Rusko tehdy nedosahovalo žádných vítězství, ani nemělo žádné velké projekty, které by umožnily představit celému světu s tím, že by se jednalo o impérium, samostatnou, velkou a důstojnou zemi s vymoženostmi a ambicemi.
V roce 2005 proto byla podána žádost s možností uspořádat zimní olympiádu. Z tohoto důvodu Putin přiletěl do Guatemaly a absolvoval 30-40 schůzek s klíčovými členy mezinárodního olympijského výboru. V roce 2014 se pořádala zimní olympiáda v Soči.
V tomto období se také hodně začalo mluvit o Euroasijském ekonomickém svazu po vzoru Evropské unie. Zoufalé pokusy některých zemí, které si chtějí uchovat svoji roli centra světové kontroly vedly k tomu, že se začalo hroutit mezinárodní právo a začalo být nejasné pojetí mezinárodní bezpečnosti a začala eroze Jaltského systému.
Putin v souvislosti s mezinárodní politikou uvedl: „Unipolární pojetí světa znamená, že existuje jedno centrum moci, jedno centrum síly. Jedno centrum pro přijímání rozhodnutí. Jednostranným a často nelegitimním jednáním nebyl vyřešen ani jediný problém. A co víc, takové jednání se stalo generátorem nových lidských tragédií a ohnisek napětí.“
2008
V roce 2008 skončilo pro Putina druhé prezidentské období, tak měl nezvykle vysoký ragint. Jako prezident zachránil stát před rozpadem a dostal ho na cestu stabilního rozvoje, když se podařilo splatit dluhy. Kvůli dodržování ústavy začal Putin pracovat ve funkci premiéra.
2009
V roce 2009 začala světová krize. Všichni byli vyděšeni, protože nikdo zatím nezažil tak obrovskou ekonomickou recesi světového měřítka. Putin byl nucen řešit osudy desítek tisíc lidí, protože pokud by nezakročil stát, tak by se mnozí lidé byli nezaměstnaní nebo se dokonce potulovali na ulici. Jako premiér tedy absolvoval mnoho služebních cest k prohlídkám do podniků a továren.
2010
V létě 2010 docházelo k mohutným požárům. Putin lidem slíbil: „Z těch ruin nic rekonstruovat nebudeme. Budeme stavět nové domy. Do zimy budou stát všechny domy.“ splněním svého slibu postavil znovu vesnice, které byly poškozeny letním požárem.
5. září 2013
Putin na summitu G20 v Petrohradu předložil návrh ohledně Sýrie a prohlásil: „Když už vás tak znepokojují chemické zbraně, tak pojďme docílit toho, aby Sýrie podepsala konvenci o zákazu chemických zbraní a zavázala se je zlikvidovat. Není zapotřebí bombardování, pokud mluvíte pouze o chemických zbraních. My jsme připraveni využít svého vlivu, aby se Sýrie připojila ke konvenci o zákazu chemických zbraní a podepsala dohodu o jejich likvidaci s příslušnou organizací.“
Putin se vyjádřil k mezinárodnímu právu: „Připomínám, že použití síly proti suverénnímu státu je možné výlučně v případě, pokud se tak děje v sebeobraně a jak je známo, tak Sýrie na Spojené státy nezaútočí.“ A za druhé: „Z rozhodnutí Rady bezpečnosti při OSN. Ti, kteří jednají opačně, se sami staví mimo zákon.“
Tímto se podařilo vyřešit syrskou otázku tím, že proběhla likvidace zásob chemických zbraní, které tenkrát Sýrie měla. A kdo ví, jak by to dnes dopadlo, kdyby se společně nedohodli na likvidaci těchto zásob, co by se pak mohlo stát, kdyby se dostaly do rukou radikálů z ISIS.
Rusko se tak najednou z mizející velmoci najednou proměnilo ve velkého politického hráce. Je nutné zdůraznit, že Rusko neporušuje pravidla mezinárodního práva ani Chartu Organizace spojených národů, ať už se vším, co k tomu náleží, jak ke vztahům s Ukrajinou nebo situací na Krymu. Rovněž se tohle týká pozice, kterou Rusko zastává v dalších světových regionech v souvislosti s bojem proti terorismu.
Rusko ohrožuje rozšíření NATO na východ, tedy přiblížení vojenské infrastruktury k jejich hranicím. Nění to nic jiného než pokus zdržovat rozvoj Ruska. A takové pokusy můžeme vidět napříč celou ruskou historií – počínaje carským obdobím. Tento pokus zabrzdit Rusko, tak to je politika známá už dlouho po staletí. To není nic nového.
16. března 2014
V březnu 2014 proběhlo referendum o samostatnosti Krymu. V tom nezačala antiputinovská propaganda, ale začala antiputinovská hysterie, že Putin zabíjí Majdan a střílí tam naše děti. Jenomže k volbám šlo mnoho lidí s vlajkami ruské federace. Obyvatelé od Krymu až po Jenisej byli neuvěřitelně šťastní, že referendum dobře dopadlo.
Pro Putina a jeho vládu bylo ovšem důležité, co chtějí lidí na Krymu? Jestli chtějí zůstat na Ukrajině nebo zda chtějí být s Ruskem? A jestli se chtějí vrátit do Ruska a nebýt přitom pod vládou extrémních nacionalistů a banderovců. V tomto případě je nemáme právo opustit, protože Krym dříve býval historickým územím Ruska.
Závěrem:
Ruská generace, která vyrostla za období vlády Putina se postupně naučila vyslovovat slovo „patriotismus.“ Jedná se o generaci, která se nestydí nosit oblečení s ruskou vlajkou, zatímco před 15 lety by se jednalo z jejich strany o nedůvěru. Za těch 15 let se toho mnoho změnilo. Existuje nové, velké a soběstačné Rusko, které se umí bránit.
V letech 1999 a 2000 byl přirozený úbytek obyvatelstva 929.000 lidí. Kdyby Rusko začalo ztrácet ročně milion obyvatel, tak by to prostě byla katastrofa. Rusko by postupně přestalo existovat. Vzhledem k podpoře programu mateřského kapitálu a jiným systémům podpory mateřství a dětství se v současnosti již dva roky jedná o přirozený přírůstek.
Je důležité si uvědomit, jak na tom Rusko dříve bylo a co se za Putinovy vlády dokázalo. Stačí začít státem: Federace se nerozpadla a země byla zachována, HDP se zdvojnásobilo, výdaje federálního rozpočtu ve srovnání s rokem 1999 k roku 2014 vzrostly 22 krát. Reálný příjem obyvatelstva je trojnásobný. Množství lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby byl téměř 42 milionů lidí. A teď se tento počet snížil trojnásobně.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=HyNcbVuDJyA (26. 4. 2015)
