Úvodní slovem sobotní seminář zahájil předseda KSČM v Brně Martin Říha a činnost hlavního organizátora a fotografa zaujal Ing. Tomáš Vokoun. Průběh samotného semináře uváděla Mgr. Věra Klontza-Jaklová, Ph. D.

Seznam přednášejících:

1) PhDr. Luboš Bláha, PhD. - poslanec Národní rady Slovenské republiky za stranu SMĚR-SD, předseda výboru Národní rady Slovenské republiky pro Evropské záležitosti, neomarxistický filozof a politolog.

2) PhDr. Josef Skála, CSc. - český politik, podnikatel, novinář a publicista. Nyní místopředseda za KSČM.

3) PhDr. Jiří Malý, PhD. - manažer projektu a vědecký pracovník pro podporu a šíření výzkumu evropské integrace.

4) Mgr. Věra Kontza-Jaklová, PhD. - věnuje se archeologickému výzkumu, autorka knih o historii a archeologii.

5) Mgr. Aleš Hubert, 6) JUDr. Ivan Hrůza, 7) Ing. Václav Fišer, 8) Mgr. Anna Mikulenková, 9) Dr. Jiří Boháček

Seznam přednášek:

1) Globalizovat či deglobalizovat – hlavní dilema současné levice

PhDr. Luboš Bláha, PhD.

Na západě lidé chápou levici jako kulturní levici, která bojuje za práva homosexuálů a národnostních menšin, nikoliv jako politickou či ekonomickou levici, která bojuje za práva dělníků a pracujících lidí.

Pokud hovoříte se sociálními demokraty v Holandsku, tak oni mluví jenom o tématech multikulturalismu a problémech národnostních menšin. To je také rovněž častým důvodem, proč dělníci a pracující volí krajní pravici, která mluví o disciplíně a tradičních hodnotách.

Pokud vezmeme zcela stejné nejproduktivnější podniky v Evropské unii, tak na Slovensku jsou sice jedny z nejproduktivnějších, ale jeho zaměstnanci dostávají 4 krát méně než zaměstnanci ze západní Evropy. Je zde samozřejmě brán ohled i na to, že úroveň mzdových nákladů je v tomto případě nižší a potraviny jsou samozřejmě draží vzhledem ke srovnání poměru kupní síly.

Poznámka: K tomuto projevu jako absolvent politologie dodávám, že je nutné takovou terminologii sjednotit, protože nová levice, resp. liberální levice se na západě se čím dál více přiklání k problematice menšin a homosexuálů, zatímco tradiční socialistická levice se přiklání k problematice boje za práva zaměstnanců a pracujících. Tohle jsou zřejmě také důvody kvůli kterým nemůže být levice jednotná.

Luboš Bláha zde vyslovil pojem technokratická demokracie, kdy jsou vysoce postavení úředníci pracující ve státní správě čím dál více vzdáleni lidem, kteří žijí obyčejným způsobem života. Toto odloučení se netýká jen dělnické třídy, ale začíná zasahovat i do běžného života střední třídy ve společnosti.

Pohotově tedy vystihl kritiku současné globalizace, a to nikoliv jen z pohledu mezinárodní spolupráce nebo technologických vymožeností pro lidstvo, ale i z pohledu neoliberálního modelu, který praktikuje pravicová politika a nadnárodní kapitalismus. Odpor proti globalizaci tedy v tomto případě není odporem proti technologickému pokroku, ale odporem proti soustavnému vykořisťování.

V současnosti je problémem, že některé levicové strany se odvracejí od sociální otázky a přijímají alternativy kapitalismu. Z těchto důvodů se začínají hroutit sociální jistoty včetně perspektivy a zabezpečení práv zaměstnanců, které byly v minulosti zajištěny v socialismu a které v současnosti chybí v zákoníku práce nebo jsou zaměstnavateli porušovány.

Nadnárodnímu kapitálu vyhovuje výrazný pluralismus názorů, který pomáhá rozdělovat lidi na mnoho rozdílných táborů. Protože se mnohdy u levice stává, že na místo boje za práva zaměstnanců bojuje za práva menšin a homosexuálů, a proto svými postoji znechucuje dělníky a pracující, kteří z těchto důvodů takovou levici přestávají volit a přiklánějí se raději k extrémní pravici.

2) Kudy z pasti hrozící barbarstvím? PhDr. Josef Skála, Csc.

Místopředseda ÚV KSČM poděkoval organizátorům akce za to, že se zasloužili o uskutečnění takové mimořádné a úspěšné akce, která zaplnila prozatímní pauzu Vratimovského semináře.

Levice ztrácí postupem času počet voličů při volbách a tzv. salónní levice se ocitá na samotné hranici nevolitelnosti. A proto si klade otázku, jestli je salónní levice, která se vzdala boje za práva dělníků a pracujících ještě vůbec reformní.

Rovněž si samozřejmě položil otázku, zda ještě může být kapitalismus lepší? Proto uvedl, že si zatím v současné době nikdo netroufá tuhle otázku nastolit, protože akademičtí pracovníci i politici kolem této otázky neustále kličkují.

Dospěl tedy jednoznačně k názoru, že dnešní kapitalismus už ani objektivně lepším být nemůže, protože narazil na vlastní limity, které už nemůže v současné době již nadále překonávat. Kapitalismus totiž v momentálně narazil na možnou hranici rozšiřování svých trhů, ze kterých by mohl získávat další nadhodnotu pro svou existenci.

Uvedl, že v současnosti mnozí mladí lidé, kteří momentálně bydlí u svých rodičů ve věku 35 až 45 let již nemohou v dnešních poměrech vybruslit ze své situace a neopomněl, že i migrační krize není za současné krize řešitelná, protože nemá vůbec žádné sociálně únosné řešení.

Poznámka: Když profesor Skála uvedl, že Bill Gates vydělává 10 milionů dolarů za hodinu, tak bych si dovolil z hlediska marxismu položit jednu zásadní otázku: Kolikrát efektivnější je Bill Gates, než běžný nebo průměrný zaměstnanec Microsoftu? Určitě vzhledem ke svému finančnímu ohodnocení nemůže být tisíckrát efektivnější než jeho zaměstnanci, protože to z hlediska fyzických ani psychických možností člověka není reálné.

3) Proměny evropské a světové ekonomiky: jak ovlivní Českou republiku?

PhDr. Jiří Malý, Ph. D.

Právní systém jednotlivých národních států je nastaven tak, aby umožnil nadnárodním státům a korporacím nadřazené postavení v oblasti mezinárodních vztahů. Vezmeme-li tato fakta v úvahu, tak například právo Evropské unie je nadřazeno vůči zákonům České republiky,

V tomto případě to znamená, že pokud některý ze zákonů v České republice odporuje právním normám Evropské unie, tak automaticky platí smlouvy a zákony Evropské unie, což je zřejmé i podle Ústavy ČR v článku 10: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

Poznámka: Zde autora přednášky doplňuji v tom, že právo EU je nezávislý právní systém, který je nadřazen právním systémům jednotlivých států. Proto je nutné si uvědomit, že i jednotlivé normy EU jsou rozdílné. Zatímco pro jednotlivé státy nejsou právně závazná stanoviska nebo doporučení, tak rozhodnutí jsou závazná jen pro fyzické a právnické osoby a dále například nařízení jsou právně závazná pro všechny členské státy a směrnice je právně závazná pouze pro stát, kterému je určena.

Finanční sektor se oddělil od reálné ekonomiky a běžných ekonomických subjektů a začal si žít vlastním životem. Tento model se začal praktikovat od 70. let 20. století. V letech 2008 až 2009 kvůli ekonomické recesi na finančních trzích mnozí obchodníci ztratili 50 až 80 procent svých prostředků. Banky kvůli této krizi uvolnili v USA kolem 4,5 bilionů dolarů a v EU 2,3 bilionu euro.

V současné době nejsou již peníze kryty zlatem, ale jsou kryty důvěrou svých věřitelů, což tedy znamená, že se jedná o cenný papír bez nějaké podložené hodnoty. Státy kromě objemu peněz zvyšují rovněž své vlastní zadlužování. Tato míra zadlužení států a korporací je v současné době vyšší než před ekonomickou recesí v roce 2009.

Poznámka: Zde si dovolím autora doplnit a upozornit na skutečnost, že peníze se jen tak bezhlavě netisknou, protože jejich početní navyšování v oběhu způsobuje inflaci v jednotkách procent. Jejich případné nadměrné početní navýšení by mohlo způsobit hyperinflaci v řádkách desítek až stovek procent.

Od roku 2014 je podle poměru HDP k paritě kupní síly ekonomika Čínské lidové republiky větší než ekonomika Spojených států amerických. Čínská měna juan je uznána Mezinárodním měnovým fondem jako pátá světová rezervní měna. Je rovněž zajímavé, že i čínské výdaje na vývoj a výzkum již překonaly výdaje Evropské unie. A z těchto skutečností tedy jednoznačně vyplývá, že už se z tohoto asijského státu postupně přestává stávat montovna světa.

V současnosti dochází k poklesu ekonomického významu Spojených států a Evropské unie. Rovněž klesá význam eura a dolaru a roste význam juanu. Zatímco v roce 1980 převládal na světové ekonomice vliv USA a Evropy, tak v roce 2015 už čínská ekonomika dospěla k tomu, že významně vzrostl její vliv a již brzy se stane ekonomicky nejvýznamnější oblastí na světě.

Pokud porovnáme přímé zahraniční investice Číny a Evropské unie, tak tok investic EU v Číně vysychá, zatímco tok investic Číny v EU postupně vzrůstá. Zajímavé je také srovnání výdajů na výzkum a vývoj, kdy v Evropské unii jsou vydávány na tuto oblast 2 procenta z Hrubého domácího produktu, tak v Čínské lidové republice je v prospěch těchto odvětví vydáváno 2,1 procenta HDP.

Pro změnu organizační struktury v Mezinárodním měnovém fondu je zapotřebí hlasovací většina ke které je zapotřebí 85 procent hlasů. Spojené státy americké mají 18 procent hlasovací síly. Proto jsou USA schopné vetovat každé rozhodnutí požadující 85 procent hlasů a bez nich není možné přijmout vůbec nic. Čína usiluje o přesunutí ekonomického vlivu k sobě, a proto se tohoto důvodu rozhodla podílet na nové rozvojové bance BRICS, kde tato instituce konkuruje MMF a Světové bance.

V současnosti dochází ke krizi evropského integračního procesu. Evropská unie dle svých smluv usiluje o dynamický růst, plnou zaměstnanost a sbližování ekonomické úrovně. Z toho vyplývá, že tyto cíle jsou právně závazné. Jenomže opak je pravdou. Prohlubují se rozdíly v ekonomickém vývoji a konkurenceschopnosti jednotlivých států v EU.

Vzhledem k současnému stavu Evropské unie a odchodu Velké Británie je složitější přispívat ke zlepšování situace jednotlivých států. Rovněž je složitější řešit dluhové krize v eurozóně (Řecko, Španělsko, Portugalsko, Kypr, Irsko), která sice umí řešit jak zavádět měnu euro, ale neřeší jak se takové měny zbavit. To znamená, že když už jednou euro ve své zemi zavedete, tak se ho nejde zbavit.

Evropská unie tedy není schopna řešit ani zásadní problémy jako dluhové a migrační krize. Řecko obdrželo celkově tři balíčky finančních pomocí, ale jejich nároky byly tak vysoké, že se této dluhové pasti nedalo již zbavit. V květnu 2010 byl schválen první balík finanční pomoci ve výši 73 miliard euro na 3 roky, aby se mohlo Řecko vrátit na finanční trhy, kde by si určovalo běžnou výši úroků, které by byly splatitelné. Jenomže finanční pomoc byla vyčerpána za jeden a půl roku a úrokové sazby byly nad 10 procent.

V únoru 2012 byla schválena druhá finanční pomoc ve výši 142,9 miliard euro na 3 roky. Tato situace se opět opakovala, takže se Řecko nemohlo vrátit na finanční trhy a opět pro tuto zemi platily úrokové sazby ve výši nad 10 procent. V srpnu 2015 dostalo třetí finanční pomoc ve výši 86 miliard euro. Takže uvidíme co bude v srpnu 2018. Jenže na 99 procent si můžeme být jistí, že bude schválena čtvrtá finanční pomoc.

Současné trendy směřují spíše od integrace k dezintegraci, kde všechny státy nejsou schopny implementovat politický, ekonomický a společenských systém. Dalším trendem je přecházení od globalizace k deglobalizaci, kdy čím dál více lidí má pocit, že nejsou příjemci prostředků, ale jejich vydavateli.

V současnosti může čtvrtá průmyslová revoluce zahýbat se světovou ekonomikou. Pokud dojde ke komplexní robotizaci v inteligentních továrnách, tak to bude znamenat, že se zkrátí výrobní řetězce, kdy nebude nutné vyrábět zboží mezi státy vzdáleně. Ve světě to bude znamenat, že nebude nutné hledat levnější pracovní sílu, protože to roboti vyrobí (téměř) zadarmo, čímž se zesílí procesy deglobalizace (nebude natolik zapotřebí uzavírat mezinárodní smlouvy a výroba se bude přesouvat zpět do vyspělejších států.

Poznámka: Pokud autora doplním svými ekonomickými poznatky z Marxova Kapitálu, tak roboti nevyrábí zcela zadarmo, ale cena robotů se skládá z ceny práce lidí na jejich výrobu (práce, výzkum a vývoj). Strojová výroba se zavádí jen, když vyjde levněji než samotná lidská (manuální) výroba.

Bez ukončení členství v Evropské unii není šance na změnu. Evropská pravidla a právní předpisy jsou nadřazeny českým zákonům. Česká republika totiž nemůže vytvářet alternativní ekonomický model, protože její fungování je svázáno s právem a pravidly Evropské unie.

Jedná-li se o působení zahraničních firem v ČR, tak přes 300 miliard korun ročně je těmito firmami vyváženo z naší země do zahraničí. Od Evropské unie dostaneme prostřednictvím fondů rovněž 300 miliard korun. Pokud budou české firmy v rukou zahraničních vlastníků, tak se budou tyto zisky vyvážet ze země.

Poznámka: Zde autora doplním v oblasti daní, že občané Česká republiky platí na financování chodu Evropské unie 0,7 procent hrubého národního produktu a 0,3 procenta příjmu členských států pocházející z harmonizované daně z přidané hodnoty (za nákup každého výrobku).

4) Historie barbarství a jak ji neopakovat.

Mgr. Věra Klontza-Jaklová, PhD.

Přednášející si vzala za úkol vyhledávat spojitosti minulých civilizací se současností. Provádí analogii s dnešní dobou:

Pokud vezmeme v úvahu 20. století, tak toto období inspirovalo Lenina k definici posledního stádia kapitalismu, když popisoval dětskou práci, ženskou práci, dělnické spolky a ženská hnutí. Jednalo se o složité období, kdy jeden ekonomický systém skončil a byl nahrazen dalším a novým systémem. Jednalo se o období krizí a kolapsů jednotlivých systému.

Doba bronzová – období 13. století př. n. l. Oblast středomoří, kde patří Egypt, Mykény, Babyloňané, Chetitté. Velmoci mezi sebou udržovaly spojenectví. Mnoho zemí se chovalo jako vazalské státy pro egyptského faraona, které půjčovali nebo prostě jednoduše dávali Egyptu svoje zlato.

Mezinárodní hospodářství je určeno strategickou surovinou – mědí, která je hlavní složkou pro výrobu bronzu. Mnohé země ho nemají dostatek na vlastním území, což můžeme použít jako analogii k současnosti a zemím, které nemají ropu a zemní plyn, ale snaží se tyto suroviny získat prostřednictvím válečných konfliktů.

Jednotlivé systémy začínaly mít problém s tím, že lidé čím dál více pracovali a čím dál měně byli za svoji práci placeni. Docházelo k investicím do ideologie, náboženských aktivit, architektury, aby docházelo k udržení legitimity systému.

Hroucení jednotlivých systému bylo způsobováno kvůli migrantům, klimatickým změnám, nespokojenosti obyvatelstva, dynamické migraci obyvatelstva (ze střední Evropy a Balkánu) z Karpat a Podunají do Mykén. Dochází tak k rozpadu jednotlivých civilizací doby bronzové.

Římská říše – Řím bohatl z expanze. Vydával se do oblastí, které si podmanil. Jeho expanze byly efektivní, protože docházelo k vydrancování jednotlivých oblastí, zabrání přebytků, provozního kapitálu a vybírání daní. Obyvatelé byli nuceni pro Řím pracovat. Když došlo k obsazení Makedonského království, tak Římané nemuseli platit daně.

Řím obsadil Makedonii – hodnota 100 až 200 milionů sestercií

Řím obsadil Sýrii – rozpočet 340 milionů sestercií.

Paralely se současností: Řím byl na vrcholu, když získal Egyptskou kořist. Došlo k tzv. mrtvému bodu, protože už byl Řím na svém limitu, když docházelo k poklesu příjmů Říma. Všichni císaři prostředky získávají zvyšováním daní, devalvováním měny a potýkají se s nedostatkem pracovní síly a vojska. Z toho důvodu zvou do země barbary (migranty) jako levnou pracovní sílu, aby pracovali v římských službách pro nastartování ekonomiky.

Dochází k problémům politickým a problémům s náboženskými skupinami. Jednotlivé provincie se osvobozují a odcházejí z říše římské. Říše se zmenšuje a ustupuje na východ, aby si udržela svoji římskou identitu. Byzancie je východní římská říše a v západořímské říši nastává totální chaos a kolaps. Řím posléze přijímá náboženství těch, kteří se nejvíce bouřili.

První světová válka – dochází k limitnímu momentu, kdy jsou rozděleny světové trhy, které se dostali na hraniční úroveň. Velmoci neměli možnost jít dál, aniž by nenarazily na konkurenta. Dochází ke sporům staré buržoasie, která vznikla ze šlechty a nové buržoasie, která investuje do technologií a finančního kapitálu.

Jedná se tedy o období, kdy dochází ke vzniku systémových rozporů a velkému tlaku ze strany nespokojeného obyvatelstva. Vzniká nutnost přerozdělování trhů a dochází k první světové válce.

Poznámka: V tomto případě autorku doplním vlastními poznatky, které upozorňují na skutečnost, že na válkách vydělávali finančníci, výrobci zbraní, munice a válečného průmyslu, kteří bohatnou na zakázkách z výroby bot, letadel nebo produkují suroviny nezbytné k válčení jako jsou měď, ocel, uhlí a energie.

Náklady Spojených států na první světovou válku činily 52.000.000.000 dolarů, z toho 38.000.000.000 dolarů bylo vynaloženo na samotnou válku, ale zisky přinesly 16.000.000.000 dolarů v podobě zisku pro jednotlivé společnosti a banky, které zaplatili ze svého potu a krve daňoví poplatníci a válečné oběti.

Zjistil jsem, že například firma Du Pont vydělala na první světové válce 6 milionů dolarů. United Steel na válečných zakázkách získala 240 milionů dolarů. Zisky z produkce balíren masa vzrostly za války o 122 procent, bavlny o 153 procent, oděvní výroba o 299 procent, oceláren o 49 procent producentů uhlí dokonce o 340 procent.

5) Socialismus je cestou pracujícího člověka k osvobození z imperialistického barbarství.

Mgr. Aleš Hubert

Ve svém referátu se zabýval definováním práce. Srovnával zde člověka se zvířetem, resp. hmyzem, kdy včela provádí jednoduchou práci bez sebemenších problémů stejně kvalitně, kdežto člověk provádí svou práci kvůli složitosti, zkušenostem a znalostem podle rozdílné kvality. Zatímco se tedy člověk postupně zbavil závislosti na přírodě, tak se stal čím dál více závislejším na společnosti.

Zabýval se dvěma kategoriemi. Konkrétně výrobními silami a výrobními vztahy, jejichž vzájemné působení může být v souladu, ale je-li narušen tento vztah, tak obvykle dochází k nastolení nové společnosti. Důkazem tohoto tvrzení může být změna režimů (otrokářská společnost, feudalismus, kapitalismus nebo v neposlední řadě socialismus).

Samozřejmě i nedávná historie prokázala určitou nutnost nahrazení starých výrobních vztahů novými. Příkladem může být i občanská válka sever proti jihu, kdy jih byl zemědělský a otrokářský, zatímco sever byl průmyslovější a potřeboval svobodné občany jako prostředek výrobní síly.

Z hlediska členění výrobních vztahů existují dvě hlavní třídy, a to proletáři (námezdní pracující) a buržoasie (majitelé výrobních prostředků). Dochází k námezdnímu vztahu, kdy člověk prodává sám sebe a zaměstnavatel využívá jeho pracovní sílu. Část z produkce práce svého zaměstnance si nechává pro sebe.

Většina zaměstnanců, kteří svou prací vytvářejí statky a služby živí menšinu vlastníků, kteří žijí z této práce. Z těchto důvodů dochází k rozporům mezi prací a kapitálem.

6) Zmizel proletář v propadlišti dějin?

JUDr. Ivan Hrůza

Lenin vystihl výraz tříd následujícím pojmem: „Třídy jsou velké skupiny lidí, které se od sebe liší svým místem v historicky pevně stanoveném systému společenské výroby, svým vztahem (většinou zakotveným a právně upraveným v zákonech) k výrobním prostředkům, svou úlohou ve společenské organizaci práce a tedy formou získávání a rozsahem té části společenského bohatství, kterou disponují. Třídy jsou takové skupiny lidí, z nichž jedna si může přivlastňovat práci druhé díky rozdílnému postavení v určité soustavě společenského hospodářství.“

Buržoasní ideologové se snaží zapírat existenci tříd ve společnosti a třídní společnost popírají. Marxismus-leninismus má v sobě obsaženo historické poslání pracující třídy:

a) Dělnická třída – širší sociální soubor, který je složen z produktivně pracujíících a prací vytvářející užitné hodnoty. Na jejich práci závisí život celé společnosti. Patří sem i vrstvy maloburžoasie a výrobně technická inteligence.

b) Patří do širšího souboru – námezdně pracující, kteří nevlastní výrobní prostředky. Dělnická třída má hodně společných zájmů s ostatními námezdně pracujícími třídami.

c) Dělnická třída má za kapitalismu nejhorší postavení v dělbě práce. Historické poslání dělnické třídy je nejen osvobození sebe, ale osvobození všech vykořisťovaných zaměstnanců.

V tomto případě jsou pro člověka rozhodující výrobní vztahy. Je tedy zcela jedno, jestli dělník vykonává manuální práci nebo výrobní proces za pomoci technologicky vyspělých prostředků. Vědecko-technický pokrok snižuje manuální práci, ale nesnižuje postavení námezdně pracujících kvalifikovaných dělníků, i když se odlišují v manuálním nebo technologickém postupu práce. To tedy znamená, že sem patří i technická inteligence.

Tyto třídy spojují následující prvky:

a) vytvářejí hodnoty

b) pracují za mzdu a nevlastní výrobní prostředky

c) za kapitalismu mají nejméně výhodné postavení, které násobí dopad vykořisťování.

Poznámka: Faktem zůstává, že existenci tříd dokládá skutečnost, že třídní zájem zaměstnance je jiný, než například úředníka nebo zaměstnavatele. V tomto případě nezáleží, jestli je zaměstnanec dělníkem nebo zaměstnancem ve službách, ale záleží na tom, jestli tito zaměstnanci jsou vykořisťováni nebo zda jsou vlastníky výrobních prostředků jako kapitalisté.

7) Aktuální levicová bezpečnostní politika

Ing. Václav Fišer

S bezpečnostní politikou obecně je možné se seznámit na stránkách vlády. Jedná se o jeden ze základních funkcí státu. Jedná-li se o levicové pojetí, tak je důležité vnímat bezpečí a nebezpečí, jistoty a nejistoty nebo míru akceptování nějakého rizika. Základním problémem jsou válečné konflikty, které můžeme nebo nemusíme akceptovat a válku tak považovat či nepovažovat za normální stav.

Pokud působíme ve válce bez souhlasu Organizace společnosti národů (OSN), tak jsme v podstatě agresory, protože závazky k OSN mají přednost vůči závazkům jiných mezinárodních smluv. Z toho vyplývá, že tyto závazky OSN mají přednost před NATO. Naši bezpečnostní politiku formuje zahraniční politika jako právě například OSN.

Například použití atomové bomby, kterou USA využívalo ve válce proti Japonsku argumentují tím, že měla ušetřit tisíce životů vojáků v Asii. Jenomže vojáci jsou nasazování do války s nějakými cíli a předpokladem nasazení vlastního života, kdežto ztráty na civilním obyvatelstvu jsou aktem hromadného terorismu.

Severoatlantická aliance (NATO) argumentuje i s tím, že obrana našeho obyvatelstva nezačíná a nekončí na našem území. Z toho všeho jednoznačně vyplývá, že řeči o tom jak NATO někoho chrání jsou jenom pohádkami. Protože takhle definice dokládá, že NATO nese znaky mezinárodního agresora.

Zájmy Spojených států v Rusku byly zejména z důvodu zabrání přírodních zdrojů jako jsou ropa a zemní plyn, nikoliv ani tak kvůli zničení povahy jeho politického systému. Výsledkem agrese západu jsou migranti, kteří by se možná i tak stěhovali, ale nebylo by toto stěhování uskutečněno v takto masovém měřítku.

Poznámka: Jako důvod masové migrace se mnohdy uvádí válečný konflikt nebo klimatické změny. Skutečným problémem je ovšem přibývání obyvatelstva, které by vyřešila politika omezování porodnosti. Dalším důvodem je špatné využívání potenciálu některých zemí, kde například v takovém Afghánistánu by se na místo pěstování plodin na produkování opia mohly pěstovat plodiny užitečné k jídlu.

Bezpečnost může být i politicky neutrální. Tato politika vždycky bude vždycky třídní povahy, protože je poskytována někým pro někoho. A nám jde tedy primárně o to, aby zajišťovala dostatečnou míru bezpečí pro většinu obyvatelstva.

8) Kapitalismus versus Země

Mgr. Anna Mikulenková

Přednášející hovořila o životním prostředí a klimatických změnách, které jsou spojeny se znečištěním a vymíráním jednotlivých živočišných druhů. Rovněž se v přednášce zaměřila na vliv a podílu člověka na těchto negativních faktorech.

Mezi tyto vlivy patří:

a) velikost lidské populace,

b) konzum a jeho spotřeba (materiální zátěž a spotřeba zdrojů),

c) používaná technologie.

Poznámka: Sopečná činnost produkuje více CO2 než samotný průmysl. Pokud vezmeme ještě v úvahu fakta, že lesy produkující kyslík ustupují zvyšujícímu se počtu obyvatelstva, tak zjistíme, že průmyslová činnost je v tomto případě až na třetím místě.

Hovořila o úsporných technologiích, kdy bude nutné více využívat alternativní zdroje energie nebo efektivnější technologie. Upozorňovala na skutečnost, že v současnosti nové technologie nepřinášejí snížení spotřeby, kdy si ekologové například od počítačové techniky slibovali snížení produkce papíru. 

Jenže spotřeba papíru se v důsledku zavádění těchto technologií zvýšila, protože vedle počítačů přibylo množství tiskáren a kopírovacích zařízení. Mluvila o tom, že snižování spotřeby bude (uměle) způsobeno vyvoláním nedostatku zdrojů, které budou moci být prodávány za vyšší cenu.

Poznámka: Efektivita parních strojů zajistila zvýšení výroby a umožnila tím i vyšší spotřebu. Kromě oblečení bylo možné vyrábět ještě ubrusy, záclony a koberce. Nesouhlasím tedy s výroky přednášející, že by se v budoucnu mohlo šetřit se zdroji nebo se kapitalismus snažil vytvářet běžné výrobky vzácnými. Kvůli nadvýrobě automobilů kapitalisté nebudou snižovat spotřebu a snažit se tak vytvářet tyto výrobky vzácnými.

9) Trpké zkušenosti Theodora Adorna

Dr. Jiří Boháček

Barbar znamená cizinec. Od Morgana se Marx inspiroval ve svém díle „Podíl práce na polidštění opice.“ Kořeny barbarství jsou pevně zapuštěny ve společenské realitě. Dříve se lhaní považovalo za nemorální, ale ve 20. století se lež začala brát jako součást reality. V současnosti byla lež povýšena na legitimní způsob komunikace.

Poznámka: Barbarizace komunikace znamená zjednodušování komunikace, kdy například ministr nacistické propagandy Goebbels s oblibou prohlašoval: „Vymysli obrovskou lež, zjednoduš ji, opakuj ji a všichni ti uvěří.“

Barbarizace se projevuje také v konzumu jako například v populární hudbě, vandalismu na ulicích, politické scéně nebo násilí a masové kultuře. Barbarem může být i člověk bez vlastního názoru a rozumu, egoista, konzument masové kultury, hedonista bez ohledu na úroveň vzdělání s nízkou empatií.

Na závěr přednášky nám Jiří Boháček položil zásadní otázku: „Je schopen socialismus jako nový společenský systém kultivovat barbara uvnitř nás?“

Diskuze:

Na otázky diskutujících odpovídal PhDr. Josef Skála, Csc. Upozornění: Nejedná se o citované texty, ale o úpravu zodpovězených otázek.

1) Proč některé odbory podporují zaměstnavatele? Žluťácké odbory, které mnohdy zakládají samotní zaměstnavatelé za účelem hájení vlastních zájmů proti zaměstnancům.

2) Co říkáte na osobnosti Donalda Trumpa nebo Hillary Clintonovou? Donald Trump je bývalý obchodník s realitami, kdežto Clintonová je zástupkyni vojenské a finanční lobby.

3) Co říkáte na politiku Andreje Babiše? Není větším paradoxem než když lidé, kteří žijí na hranici bídy zvolí oligarchu a miliardáře. Důvodem je také to, že česká levice vyklízí pole tam, kde by neměla.

Na otázky odpovídal PhDr. Jiří Malý, Ph. D. Upozornění: Nejedná se o citované texty, ale o úpravu zodpovězených otázek.

4) Co je to český vlastník? Sídlo v ČR, platí zde daně a reinvestuje zde zisk, aby přispíval k rozvoji země, resp. jeho pozitivní i negativní důsledky se projeví v domácí oblasti. Český vlastník platí daně doma, kdežto zahraniční odvádí daně i zisky do zahraničí. Zahraniční vlastník obvykle nechává negativní záležitosti na našem státu.

5) Robotizace České průmyslu a šance pro naše zaměstnance: Pokud nebude robotizován, tak se výroba přesune do zemí s levnější pracovní silou. Samozřejmě robotizace může šetřit pracovní místa, a proto je důležité sem přitáhnout více takového průmyslu. Pokud se ovšem vyhneme robotizaci, tak se veškerá výroba přesune do zahraničí.

6) Zadlužení státu a levicový pohled. Pokud je nějaký stát zadlužený, tak je mnohem více závislý na zahraničních dluzích. Z levicového pohledu je proto nutné se snažit snižovat zadlužení státu. Neměli by být drastické v souvislosti s prováděním masivních rozpočtových škrtů, protože by to bylo v rozporu s programem levicové politiky.

Na otázky odpovídala – Věra Klontza. Upozornění: Nejedná se o citované texty, ale o úpravu zodpovězených otázek.

7) Podmínky vzniku socialismu. V jedné zemi je složitější udržet socialismus, pokud není takový systém rozšířen na celém kontinentu. Udržet takový systém v jedné zemi je velmi obtížné a jeho pokus může ztroskotat dříve než dojde k jeho realizaci.

8) Budou příspěvky přednášejících zveřejněny na internetu? Výsledky z konference se budeme snažit dostat tradičními formami ven za pomoci tisku nebo internetu.

9) Ve vývoji v KSČM dojde k bolševizaci nebo revizionismu. Jelikož nevěštím z křišťálové koule, tak můžu za sebe říci, že tahle situace závisí jen na nás.

Závěrem:

Na semináři bylo předneseno 9 hlavních témat seminářů ve kterých se měli účastníci možnost kromě poslechu zapojit i také prostřednictvím diskuze. Účast na semináři byla mnohem vyšší než se původně předpokládalo a svou účast zde potvrdili zástupci z různých organizací od Masarykovy demokratické akademie, Klubu společenských věd, Unie českých spisovatelů, Spolku českých novinářů až po Společnost Česko-kubánského přátelství, Komunistický svaz mládeže či Levicový klub žen. 

Pavel Herman, Spolek českých novinářů