soudci procházeli pravidelným schvalováním, anebo byli voleni přímo občany. V současnosti jsou soudci jmenováni do své funkce bez časového omezení, což znamená, že mají soudcovskou definitivu.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb.
Ústava České republiky
Soudní moc v České republice vykonávají nezávislé soudy. Soustavu soudů tvoří: Ústavní soud, dále Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy.
Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni prezidentem republiky společně se souhlasem Senátu, a to na období deseti let. Soudci výše uvedených soudů jsou jmenováni do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. To tedy znamená, že mají „soudcovskou definitivu". Dosavadní prokuraturu České republiky nahradilo Státní zastupitelství (č. 283/1993 Sb.).
Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Dále o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy nebo nezákonnému zásahu státu či jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
V případě, že soud dojde k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Ústavní pořádek České republiky tvoří Ústava ČR a Listina základních práv a svobod (LZPS). Jednotlivé zákony tedy nesmějí odporovat Ústavě ČR a LZPS, protože mají nejvyšší význam.
Ministerstvo spravedlnosti sice nezasahuje do činnosti soudů, ale je ústředním orgánem státní správy pro soudy, státní zastupitelství, probaci, mediaci a vězeňství. Ministerstvo spravedlnosti odpovídá za podmínky výkonu povolání soudců a advokátů, dále vykonává dohled nad všemi advokátními komorami.
Tyto záruky poskytuje zákon č. 2/1969 o zřízení ministerstev, který naše ministerstvo spravedlnosti zanedbává. V Evropské unii je tato skutečnost běžně realizovatelná. Evropské unii to naše „spravedlnost“ osladila tím, že Ministerstvo spravedlnosti ČR se chová spíše jako Ministerstvo anarchie ČR.
Nahrávka zde (zveřejněno 4. 4. 2013): http://www.youtube.com/watch?v=84PAl4X9Xh4
Podle výroku bývalé místopředsedkyně Městského soudu v Brně je v dostupné nahrávce řečeno, že Ministerstvo spravedlnosti ČR neprošetřuje stížnosti stěžovatelů, většinou se tím nezabývají a vyjímečně dokonce chtějí spis.
Ústavní zákon ze dne 11. července 1960 (č. 100/1960 Sb.)
Ústava Československé socialistické republiky
Soudnictví v Československé socialistické republice vykonávaly volené a nezávislé lidové soudy. Soudní soustavu tvořily: Nejvyšší soud, krajské a okresní soudy, vojenské soudy a místní lidové soudy.
Soudce Nejvyššího soudu volilo Národní shromáždění, krajské národní výbory volily soudce krajských soudů. Soudci okresních byli voleni občany podle obecného, přímého a rovného volebního práva tajným hlasováním. Volební období těchto soudců bylo čtyřleté.
Prokuratura prováděla dozor nad zachováváním zákonů a jiných právních předpisů ministerstvy a jinými orgány státní správy, národními výbory, soudy, hospodářskými a jinými organizacemi i občany.
V čele prokuratury stál generální prokurátor, kterého jmenoval i odvolával prezident republiky. Generální prokurátor byl odpovědný Národnímu shromáždění.
Mandát soudců byl imperativní, soudci byli povinni podávat voličům nebo zastupitelskému sboru, který je zvolil, zprávy o své činnosti a o činnosti soudu. Soudci mohli být odvoláni voliči nebo zastupitelským orgánem, který je zvolil.
To znamená, pokud ten soudce byl prokazatelně špatný, tak to byla jedna z mála možností, jak se toho soudce elegantním způsobem zbavit. Jednoduše už nebyl dále navržen na další působení.
Tohle prezident Havel odboural tím, že rozhodl o tom, že soudci mají doživotní definitivu. Takže tím Václav Havel potvrdil starým a novým strukturám, že si mohou doživotně dělat, co chtějí a také to, že jim do toho v podstatě nikdo mluvit nebude.
Co takhle (ne) zrušit soudcovskou definitivu? http://www.youtube.com/watch?v=dFoStWqZFj8
Zdroje:
Ústava České republiky – Ústavní zákon č. 1/1993 Sb.
Ústava Československé socialistické republiky – Ústavní zákon č. 100/ 1960 Sb.
Balík, S. - Hloušek, V. - Holzer, J. - Šedo, J.: Politický systém českých zemí 1848 - 1989, Brno, Masarykova univerzita v Brně 2003, s. 118 - 120, ISBN: 80-210-3307-X
