Zdroj: Callick, R.: Čas strany aneb kdo a jak řídí Čínu, Mladá fronta 2015, s. 12
Žít v Pekingu je jako žít ve starověkém Římě nebo Londýně na vrcholu britského impéria. Člověk totiž zřetelně poznává, že se nachází ve středu dění: „Nákupní střediska jsou stále větší a zářivější, metro (rozšíření kvůli olympiádě) rozvětvenější a čistší, rozlehlé supermoderní obytné komplexy jsou stále avantgardnější, noční podniky blýskavější, pokrmy vybranější a umění ztřeštěnější, než lze najít kdekoliv jinde.“
Čína se rozvíjí, protože nemá žádné vzory: Přední ideologičtí publicisté zavrhují představu o „univerzálních hodnotách,“ jako jsou například lidská práva, svoboda a demokracie, jako výlučně západní produkt. Naopak zdůrazňuje, že hlavním cílem čínské modernosti má být stále větší prosperita a možnosti státu.
Pekingská olympiáda v Číně ukázala světu, že mandát opět patří straně a jejím předákům. Bohatě totiž předvedla silné stránky nové Číny: „Technické a organizační dovednosti, cílevědomost a schopnost natrénovat množství sportovců tak, aby se svým úsilím dostali až na vrchol světového žebříčku.“
Čína navzdory globální finanční krizi nadále ekonomicky mohutní a udržuje bezmála dvoucifernou míru růstu. Od zahájení čínské éry „otevřenosti a reforem“ se z bídy vymanily stovky milionů lidí. Oficiální statistické údaje z Číny tvrdí, že míra chudoby se snížila z 53 procent v roce 1981 až na 2,5 procenta v roce 2005. V letech 1978 až 2011 se hrubý domácí produkt Číny na hlavu zvýšil z 378 dolarů na neuvěřitelných 5.184 dolarů.
Na počátku roku 2011 měla téměr každá domácnost přinejmenším jednu z těchto věcí: Na každých sto domácností na venkově připadalo v roce 2011 osmdesát devět barevných televizí, dvaadvacet ledniček a šedesát dva mobilních telefonů. Na každou stovku domácností ve městech připadalo 137 barevných televizí, 92 ledniček a 153 mobilů. Polovina městských domácností a 15 procent venkovských měly počítač s přístupem k internetu a 15 procent domácností jeden nebo více automobilů.
V roce 2011 se slavilo devadesáté výročí vzniku Čínské komunistické strany, která měla již 82,6 milionů členů. Stranické organizace se zakládají v téměř každém vládním orgánu, státním i soukromém podniku a společenské organizaci, vesnických i městských obcích.
Dnes je možné přepsat klasickou maoistickou hymnu „Východ je rudý“ na „Východ je bohatý“ Závěrečná sloka této písně je naprosto aktuální „Komunistická strana je jako slunce. Kamkoliv svítí, tam se rozjasní.“
