Tato problematika se týká zejména dodávek ropy a zemního plynu, které jsou dodávány ze vzdálenějších zdrojů od unie a často spojených i s geopolitickými problémy. Potenciál rozvoje dovozních možností plynu do EU se nachází v Kaspické oblasti a Středním Východě. V tomto případě se jedná především o země okolo Kaspického moře – Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán.
Ruská federace (RF) je největším vnějším samostatným dodavatelem ropy a plynu do Evropské unie. Dodává okolo 30 procent celkové spotřeby ropy v EU a 44 procent plynu. Zároveň se Ruská federace podílí 12,4 procent na světové těžbě ropy a 23,3 procent na světové těžbě plynu. Vlastní spotřeba plynu RF tvoří až dvě třetiny.
Evropská unie má možnost využívat dodávek plynu z Norska, které je z pohledu politických kritérií stabilním dodavatelem plynu na trhu EU. Evropská unie usiluje do roku 2020, že 20 procent jejího celkového sortimentu energií bude představovat energii pocházející z obnovitelných zdrojů. Jinou možností jsou pevné vztahy s Ruskou federací, které USA tak usilovně narušují.
Audio/Video: https://www.youtube.com/watch?v=VM9QB9bFJwk
