Jiní byli horší
Za co dostal Miroslav Kalousek své letošní ocenění ministra financí roku? Podívejme se, co oficiální zdůvodnění obsahuje:
„Zatímco sousedé zápolí s nesplatitelnými dluhy v cizích měnách a s vysokou mírou zadluženosti veřejných financí, Češi si začínají zvykat na myšlenku, že koruna se stává bezpečným přístavem pro nervózní investory.“
Kalousek byl tedy oslaven za to, že Češi nebyli podobní blázni jako Maďaři a Poláci, nemluvě o nešťastnících z pobaltských republik, kteří si začali ve velkém půjčovat v eurech a ve švýcarských francích, aby dosáhli na levnější hypotéky. Když pak přišly hospodářské otřesy a domácí měna začala devalvovat, dluhy se rázem zdvojnásobily a státní rozpočty vykrvácely na pomoci bankrotujícím bankám. Česko mělo to štěstí, že podobný scénář jsme prožili už po kuponové privatizaci a Divokém východu v závěru vlády Václava Klause roku 1997. Když se po několika následujících letech Zemanovy vlády a dalších vlád sociální demokracie podařilo za děsivých nákladů vykradené banky očistit a přilákat investory, začala ekonomika růst, inflace klesat a koruna posilovat. Lidé pak logicky ztratili o zahraniční měny zájem.
Je jistě dobré, že si tohoto rysu české ekonomiky v zahraničí všimli. Je skvělé, že nás nedávají do stejného pytle s Polskem, Maďarskem nebo s Ukrajinou, kde se teď měna hroutí zvlášť rychle, či s Kazachstánem, byť je to jedna z mála zemí, která dokázala přijmout současného českého prezidenta na státní návštěvu. Nedávají nás do stejného pytle ani s Řeckem – a nenechali se tedy zmást „řeckou lží“, kterou se probila k moci česká vládní koalice. Je dobré, že koruna je v očích investorů něco jako nezdolný Rocky. Ale Kalousek za to nemůže.
Dobré nepoznal
Přišel k tomu jako slepý k houslím, podobně jako při svém prvním ocenění za rok 2007, kdy byl oceněn za úspěšné rozpočtové hospodaření a hospodářský růst na úrovni 6,5 procenta. Nicméně šestiprocentní růst pokračoval už třetím rokem po sobě a byl výsledkem hospodářské politiky předchozích vlád sociální demokracie. A státní rozpočet na rok 2007? Takhle se o něm Kalousek vyjadřoval při prvním čtení vládního návrhu státního rozpočetu, které proběhlo 26. října 2006:
„ … odpovědnost za předložený návrh nese minulá vláda ( Jiřího Paroubka) a minulá Sněmovna přinejmenším stejnou, možná ještě větší než vláda, která tento návrh zákona předkládá (Topolánkova). To říkám proto, abych se i za klub KDU-ČSL přihlásil k velkému dílu odpovědnosti za předložený návrh rozpočtu.“
Ovšem tu odpovědnost vnímal jako přiznání viny, že takovému návrhu nedokázal zabránit:
„Kdyby bylo možné vrácením tohoto návrhu vládě dosáhnout toho, že vláda předloží návrh lepší, s méně hrozivými trendy, pak by to bylo zcela jistě na místě. Něco takového ale bohužel nemůže být výsledkem takovéhoto kroku. Jakákoliv vláda by nemohla udělat nic jiného, než sem v zákonem stanovené lhůtě předložit podobnou hrůzu, jenom nějak kosmeticky upravenou.“
Připomeňme si, že rok 2007 skončil s téměř vyrovnaným rozpočtem ( to mě těší, protože jsem ho osobně připravoval v létě 2006 ještě jako končící ministr financí ve vládě JP). Téměř vyrovnaný rozpočet je sen těch, kdo sice rádi řeční o nezbytnosti dát vyrovnaný rozpočet do ústavy, ale vrší za sebou schodky, ze kterých jde závrať. Jestli je Kalousek v něčem mistr, tak právě v tom.
Těžko tedy říci, za co dostal ministr Kalousek první ocenění časopisu EM v roce 2008. Že by za předcházející rozpočtové a ekonomické úspěchy sociálně demokratických vlád?
Špatné neviděl
Miroslav Kalousek je ministr financí, který se rozhodně o světový věhlas zasloužil, byť jindy, než si toho povšimla redakce časopisu Emerging Markets, která titul uděluje. Bylo to roku 2008, kdy vytvořil svůj slavný světový rekord, neboť postavil svůj rozpočet na předpovědi hospodářského růstu o 4,8 procenta ve stejných dnech, kdy se hroutila investiční banka Lehman Brothers a rozjela se největší krize od 30. let minulého století.
Peníze se přesto utrácely bez sebemenšího cílevědomého pokusu proti krizi zasáhnout a výsledkem byl prudký hospodářský pokles a největší rozpočtový schodek v dějinách České republiky. Výsledek byl o to trapnější, že právě v době, kdy byl parlamentu předkládán tento iracionální a manipulativní rozpočet, jehož jediným smyslem bylo předstírat vládní úspěchy před krajskými volbami, Miroslav Kalousek oprašoval na zdi svůj první diplom ministra roku 2007.
V tu chvíli bylo ono slavné „daj-li medaili“ tím posledním, co ostrostřelec Kalousek mohl od ministerského života očekávat. Nicméně, motyka spustila a medaile je tu zas.
Rating a „řecká lež“
Vraťme se k letošnímu ocenění. Vedle silné koruny poukazuje také na zvýšení ratingu českého státního sluhu agenturou Standard & Poor´s. Neměli bychom však přehlédnout, čím S&P změnu ratingu na konci letošního srpna zdůvodňovala. Hlavní byla změna metodologie a předpokladů pro rating státního dluhu. To nepochybně navazuje na zemětřesení, které předtím S&P způsobila (a které stálo šéfa S&P místo), když snížila rating státního dluhu USA.
Zvýšení českého ratingu se opírá o to, že „česká ekonomika je charakterizována nízkou mírou státního dluhu, bankovním sektorem, který se opírá o depozita s minimálním podílem půjček v zahraničních měnách a centrální bankou s rozsáhlou nezávislostí, která udržuje jak spotřebitelskou inflaci, tak úrokové sazby na nízké úrovni.“
Znovu tedy vidíme, jak daleko je česká ekonomika od „řecké lži“, kterou Kalousek a další manipulovali voliče. Zadluženost je agenturou vnímána stále ještě jako nízká i po všech těch hrůzách, které pravicové vlády v rozpočetech napáchaly. Mimochodem, rating ČR se zlepšuje permanentně od roku 2000. K jeho zhoršování docházelo pouze v době krize let 1996-1998.
O sousedech neslyšel
Jistou zásluhu na ratingu však Kalousek má. Upozorňuje na ni věta, která v odůvodnění následovala: „Zvýšení /ratingu/ také započítává naše očekávání, že navrhovaná reforma sociálního systému, která se pokouší zmírnit výdaje na stárnutí populace, bude schválena a zavedena.“ Tuto větu si prosím dobře zapamatujte.
Tady je totiž jádro pudla. Tak ministrem financí roku se Kalousek stal hlavně proto, že se nenechal zastrašit rozvratem polských a maďarských financí po podobně užitečné penzijní reformě, jako je ta naše. Chce si na ní ověřit, zda skutečně dokáže chodit pět centimetrů nad vodou a další zázraky tohoto kalibru. Ať už by však penzijní reforma dopadla jakkoliv, v každém případě udělá radost velkým finančním skupinám, ke kterým ten proud miliard vyvedených ze státního průběžného pilíře poteče. A to jsou ti praví a skuteční klienti ratingové agentury a finančního časopisu. Koho chleba jíš, ten ti nadiktuje, koho vyznamenáš…
Shrnuto a podtrženo
I když je možné, že v Bělorusku, Kazachstánu, Rumunsku či v Albánii mají skutečně ještě horšího ministra financí než my, ve světle smutného stavu domácí ekonomiky působí udělení ceny časopisu Emerging Markets opravdu absurdně. Chybná daňová politika ministra Kalouska připravuje každý rok stát o desítky miliard korun. Jeho plošné škrty ohrožují bezpečnost občanů, sociální soudržnost společnosti a budoucí konkurenceschopnost země. Dnešní škrty v oblasti dopravy a vzdělání se nám zítra vrátí v podobě pomalejšího růstu a vyšší nezaměstnanosti. Ve skutečnosti je tato cena, udělovaná bankéři a finančními analytiky, odměnou finančních trhů pro nejochotnější privatizátory penzí, zdravotnictví a veřejných služeb v zemích východní Evropy a střední Asie. A v tom je ministr Kalousek opravdu zapálený, jak dokazuje i jeho plán na privatizaci části státního penzijního systému. Tuto soukromou cenu EM v minulosti dostávali také ministři financí, kteří se na Východě podíleli na zavedení tzv. rovné daně. Například slovenský Ivan Mikloš. Také Miroslav Kalousek prosadil během roku 2007 do naší legislativy rovnou daň ze superhrubé mzdy.
Ministru Kalouskovi lze bezpochyby pogratulovat k tomu, že se mu při hodnocení podařilo zatajit fakt, že je autorem rozpočtu s vůbec největším deficitem v historii země (2009) a dalšího rozpočtu s třetím největším deficitem (2011). V tom na něj nikdo nemá.
Bohuslav Sobotka
