především v záležitosti privatizace OKD se používá celá řada naprostých nepravd a naprostých lží. Koneckonců pan poslanec to předvedl také v rámci své interpelace, protože vláda, které jsem byl členem, neprodala OKD žádnému panu Bakalovi. Vláda prodala OKD tehdejšímu majoritnímu vlastníkovi této společnosti, společnosti Karbon Invest, který vlastně v té době, kdy já jsem se stal ministrem, už fakticky OKD ovládal a vlastnil většinu OKD. Čili privatizace nezačala před dvanácti lety. Privatizace OKD začala na začátku 90. let. Tehdy začala privatizace, tehdy vláda rozhodla o tom, že se OKD dá do kupónovky, že se doly dají do kupónovky. Tehdy ministr, který byl v té době na Ministerstvu průmyslu, rozhodl o tom, že se byty dají do kupónovky, že se byty v OKD dají do akciové společnosti, že se to dá do kupónovky. Tehdy se rozhodlo, že část akcií se převede obcím a městům. To vypadalo jako rozumný nápad. Problém je, že obce a města akcie okamžitě prodaly, jakmile se objevili zájemci, kteří jim za to nabídli konkrétní peníze.
To je příběh historie privatizace OKD. Začal na začátku 90. let. A v době, kdy jsem se stal ministrem financí, už vláda měla v OKD minoritu. Fond národního majetku se několik let předtím rozhodl, také vůbec nechápu z jakého důvodu, neuvěřitelná věc, že se nebudou účastnit navýšení základního jmění. V době, kdy tam stát ještě mohl udržet majoritu, tak úředníci Fondu národního majetku se rozhodli, že nebudou navyšovat základní jmění a stát o majoritu přišel. Čili bavíme se o doprodeji minoritního podílu OKD. Vláda, kde jsem byl členem, neprodávala byty, neprivatizovala OKD, prodávala minoritní akciový podíl, který vládě v OKD zbyl. Neprodávali jsme to Bakalovi, ale prodávali jsme to společnosti Karbon Invest, která tehdy vlastnila majoritu. Tehdy vláda jednala s lidmi, kteří vlastnili majoritu OKD. A dokonce tehdy i odbory v OKD podporovaly kvůli stabilitě podniku, aby to vláda prodala majoritním vlastníkům. Tehdy se hornické odbory obávaly toho, že když by tam přišel jiný vlastník než ten, který vlastní majoritu, že by mohlo docházet ke konfliktům ve firmě, které by ohrozily stabilitu společnosti. To jsou věci, které se tehdy odehrávaly.
Pokud jde o otázku veřejnosti, dokumentů, chci připomenout, že všechny privatizační projekty, tedy i privatizační projekt OKD, jsou veřejně přístupné. Realizované privatizační projekty včetně příslušných souvisejících realizačních složek, smluvní dokumentace, dokumentace k soudním sporům, korespondence a podobně jsou archivovány, jsou uloženy na Ministerstvu financí ve spisovně privatizačních projektů. Spravuje ji odbor 62 Hospodaření s majetkem státu. Na základě písemné žádosti adresované ředitelce odboru 62 může kdokoliv požádat o nahlédnutí do privatizačního projektu a jeho realizačních složek, či pořízení kopií. To je potřeba konstatovat. Věci jsou archivovány, je možné požádat o nahlédnutí do těchto dokumentů.
Také je potřeba říci, že privatizační smlouva na OKD, za kterou stát dostal nějaké peníze, teď se nebavím o kupónovce, za kterou stát nedostal žádné peníze, je také uložena na Ministerstvu financí. To znamená případné věci, které se týkají zveřejnění této smlouvy, tam je potřeba se obracet na Ministerstvo financí.
A pokud jde o cenu, za kterou byl minoritní podíl prodán, vláda tehdy, vláda, ne ministr financí, rozhodla o prodeji na základě znaleckých posudků, které zpracoval a zadal Fond národního majetku. Měli jsme znalecké posudky, na základě kterých tehdy vláda rozhodovala a cena, za kterou tehdy vláda schválila prodej minoritního podílu v OKD, byla vyšší než tyto znalecké posudky, které byly k dispozici.
Čili opět si myslím, že je potřeba popisovat věci, jak jsou, včetně toho, že následně Evropská komise konstatovala, Evropská komise, nikoliv česká vláda nebo Ministerstvo financí, že nedošlo k poskytnutí veřejné podpory v této věci. Jinak si myslím, že je potřeba respektovat to, že celá věc byla vyšetřována orgány činnými v trestním řízení. V tuto chvíli tato věc je u soudu a myslím, že je potřeba nechat nezávislé soudy, aby o záležitosti rozhodly.
