„Zprávy o tom, že jinak než v běžné formě pracovního poměru můžou pracovat zaměstnanci několika nadnárodních firem, nemocnic nebo univerzit, jsou chabou náplastí na nepružnost a zkostnatělost našeho pracovního trhu,“ uvádí poslankyně VV Dagmar Navrátilová, která svá slova opírá o údaje od společnosti, provozující dva největší domácí pracovní portály. 

„Její průzkumy uvádějí, že zatímco u nás je podíl například zkrácených pracovních úvazků na trhu práce v současnosti jen necelých 6%, v Evropě dosahuje v průměru zhruba 19% a v nejvyspělejších zemích dokonce více než 25% . Jsme třetí od konce žebříčku, za námi je už jen Slovensko a Bulharsko,“ informuje poslankyně a upozorňuje, že podle těchto zjištění je pracovní trh u nás z hlediska nabídky a poptávky po alternativních úvazcích značně nevyvážený.

„Podle závěrů společnosti LMC je skutečnost taková, že zatímco na jednu nabídku standardního pracovního místa v Praze přijde v průměru kolem padesáti životopisů, na nabídku flexibilního úvazku se přihlásí přes stovku zájemců. Takových inzerátů je totiž zoufale málo,“ upřesňuje Navrátilová. Domácí firmy, zejména ty velké, ať státní nebo soukromé totiž preferují tradiční modely pracovního poměru.

Poptávka po alternativní formě pracovního úvazku vychází zejména od rodičů malých dětí. „V rámci sociální reformy jsme schválili , že od 1. ledna příštího roku bude možné flexibilněji čerpat rodičovský příspěvek na nejmladší dítě. To by mohlo otevřít možnost zaměstnávání rodičů na některou z forem alternativních úvazků,“ říká Navrátilová s tím, že toto jde ruku v ruce s rozvojem firemních školek i dětských pracovních skupin, které Věci veřejné podporují.

Nový zákoník práce, který také začne platit od ledna, hovoří o flexibilní práci ve formě například zkráceného úvazku, sdíleného pracovního místa, nebo pružné pracovní doby. „Pracovní kodex alternativní úvazky umožňuje, ale myslím si, že bychom mohli jít dál a inspirovat se sousedním Německem, které má zákon přímo o částečném pracovním úvazku a o úvazku na dobu určitou. To by pomohlo jejich zrovnoprávnění na pracovním trhu. Skutečnost je totiž taková, že jsou málo ohodnocené finančně a ti,kdo je využívají, nemůžou uzavírat ani půjčky nebo hypotéky,“ poznamenává Navrátilová s tím, že VV by chtěly podporovat i sdílená pracovní místa. „V částečném úvazku by se o jedno místo mohl dělit mladý, začínající pracovník, s člověkem v kategorii 50+, který je nositelem zkušenosti i firemní kontinuity. Zároveň by to pomohlo řešit zaměstnanost obou věkových skupin, které mají problém sehnat práci,“ plánuje Dagmar Navrátilová.

Podle průzkumu LMC firmy uvádějí, že v širším zavádění flexibilních forem práce jim brání buď povaha práce, obavy z vyšší administrativní zátěže, nebo pro ně prostě nemají důvod. Dagmar Navrátilová je přesvědčená, že to by se mohlo změnit, kdyby alternativní úvazky cíleně podporoval stát, a to například formou daňových úlev, slev na sociálním zabezpečení nebo jednorázovou dotací. „Státu by se to vrátilo, protože by mohly být řešením dlouhodobé nezaměstnanosti, která hrozí v časech recese. Problém je, že nejrozšířenější flexibilní formou práce u nás je Dohoda o pracovní činnosti, která je dohodou mimo pracovní poměr a člověku nedává žádnou sociální jistotu,“ uvádí poslankyně.

Podle Dagmar Navrátilové jsou flexibilní formy práce záležitostí individuální, můžou ale přinést svobodnější pracovní prostředí, podporují osobní odpovědnost, kreativitu i loajálnost. „Představují proaktivní řešení zaměstnanosti, nikoliv pasivní řešení dopadů nezaměstnanosti,“ říká s tím, že proto chce toto téma otevřít na sněmovním výboru pro sociální politiku, jehož je členkou a stranický kolega Martin Vacek předsedou.