Vkládají se do ní velké naděje, ale také se hovoří o jejích selháních. Pravda bude jako vždy někde mezi tím.

Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie byla zřízena nařízením Rady v roce 2004. Hlavním úkolem této evropské agentury, sídlící v Polsku, je koordinace operativní spolupráce mezi členskými státy v oblasti řízení vnějších hranic.

To znamená, napomáhat členským státům při odborné přípravě vnitrostátní pohraniční stráže, včetně vypracovávání společných standardů odborné přípravy. Provádí analýzu rizik a napomáhá členským státům v situacích, které vyžadují zvýšenou technickou a operativní pomoc na vnějších hranicích. Měla by také poskytovat členským státům nezbytnou podporu při organizaci společných návratových operacích.

Název Frontexu „Evropská agentura pro správu vnějších hranic“ budí dojem, že se jedná o silnou instituci s významnými pravomocemi. Jaká je skutečnost?                                                                 

Frontex nechrání přímo hranice a jeho role spočívá především v koordinaci spolupráce členských států. Dokonce nevlastní ani dostatečné vybavení a pro své operace je nucen využívat experty a zařízení, které mu půjčují členské státy EU. Za tento pronájem jim pak vyplácí ze svého rozpočtu náhrady. Členské státy EU se do spolupráce příliš neangažují. Podle slov předsedy výboru Evropského parlamentu odpovědného za vnitro Claude Moraese je neschopnost členských států poskytnout Frontexu potřebné zdroje „skandální“.

Podíváme-li se na rozpočet Frontexu, který je zhruba 150 milionů eur ročně, zjistíme, že skutečně není nijak závratný. Přestože summit EU rozhodl o navýšení rozpočtu asi o 27 milionů eur, členské státy zatím nenabídly adekvátní vybavení ani experty a hrozí, že se peníze vrátí do bruselského rozpočtu nevyužity.

Na druhé straně úspěchy této agentury spočívají v poměrně přesných analýzách vývoje. Frontex v posledních třech letech předpovídal a upozorňoval, že do Evropy přijde vlna migrantů přes Středomoří, Řecko a Maďarsko. Evropská unie však na varování vůbec nereagovala.

Současná politika německé kancléřky A. Merkelové je stále více kritizována za přísnost k vlastním a ,,naivní laskavost “ k cizím občanům a ve Francii Marie Le Penová může v klidu označovat  stále méně populárního F. Hollanda za správce provincie Francie a německého vicekancléře.

Pochopí tito politici, že Evropa nemůže přijmout a zabezpečit vysněný život milionům migrantům, bez jakéhokoliv výběru? Neobávají se sociálních, kulturních, ekonomických a bezpečnostních rizik v Evropě? Neobávají se rozšíření konfliktů mezi šiity a sunnity tentokrát na evropský kontinent? Neměli by tito politici požádat o názor občany svých zemí a teprve rozhodovat? Nepodceňují opět varovné hlasy a signály?