Obojí umožňuje obyčejný strach, strach říci svůjí názor a strach ho obhajovat. Strach může být zakořeněný z historie a může být mistrně vyvoláván s cílem manipulovat a ovlivňovat v současnosti.

Pokud je naším cílem společná budoucnost v rámci Evropské unie, je to možné pouze ve spolupráci všech členských zemí, v dialogu a rovnocennosti členů. Více ochoty naslouchat a úcty k názoru jiného by mohlo být jenom ku prospěchu.

To, že se někteří bráníme nesmyslnému řešení migrační krize, neznamená, že se chceme rozložit Evropskou unii, ale právě naopak. Jeden z hlavních cílů jejího vzniku byla soudržnost a spolupráce, nikoliv nátlak a vyhrůžky.

Úspěšně překonaná krizová období vždy vedou k jisté sebereflexi a poznání nutnosti spolupráce v existenčním zájmu. Chci věřit, že to potvrdí i tato krize. Již staří Římané totiž říkali: „Pokud chceš protivníka oslabit, rozděl ho.“

Je na nás, abychom tomu zabránili a nedopustili útoky jednotlivých členů na jiné. Když už představitelé Evropy nedokáží nahlas říci, kdo nese vinu na konfliktech v Libyi, Sýrii, Afghánistánu, Iráku, měli by o to usilovněji hledat cesty, jak jim zabránit a ne, jak oslabit Evropskou unii.

Proč média kritizují politiky, jako je Robert Fico, jsou si jsou jisti, že tím zároveň nekritizují většinový názor občanů Evropské unie?

Právě politici, kteří neztratili smysl pro realitu, si uvědomují hrozící nástup extremismu a xenofobie v Evropě. V Rakousku je v současnosti nejsilnější stranou FPÖ, ve Francii posiluje Le Penová. Skutečně hovořila a hovoří Angela Merkelová za Německo? Vždyť i ministr vnitra její vlády de Maiziére říká, že Německo nemůže přijmout všechny uprchlíky z krizových oblastí. V regionech narůstají problémy sociálního i bezpečnostního charakteru.

Proč jsou kritizovány Evropskou komisí země, které dodržují mezinárodní dohody a proč se nevyužívá již v minulosti nastavených nástrojů a pokud se tyto jeví jako nedostatečné, proč Evropská komise nepřistoupila k jejich revizi a okamžitému použití?

Nerozumím politice, nepolitice, když ač není prostor a čas, vymýšlíme nové a nevyzkoušené postupy, o kterých si nejsme jisti, zda budou efektivní a zda budou vůbec funkční. Navíc postupy, které nabourávají důvěru a vztahy mezi členy.

Nebojme se říkat svůj názor, jsme členy Evropské unie s právem spolurozhodovat o jejím osudu.