Je potřeba si říci, zda bychom už neměli brát skutečně vážně odzbrojování, tlak na mírová jednání a podmínit tím jakoukoliv humanitární i rozvojovou činnost. Je potřeba zamyslet se nad tím komu slouží zbrojení, válečné konflikty a kdo na ně doplácí a postavit se tomu čelem.

Je samozřejmostí, že nelze odmítnout pomoc uprchlíkům, tito lidé chtějí žít ve své zemi,chtějí se do ní vrátit a museli odejít aby si zachránili život na rozdíl od migrantů, kteří se na cestu vydali dobrovolně s cílem nalézt lepší život.

Klasickým případem je Sýrie. Od začátku bojů uteklo ze svých domovů 9 milionů obyvatel, z toho 3 miliony do zahraničí. Převážná část se nachází v sousedních zemích a v Evropě požádalo o azyl asi 150 tisíc Syřanů. Pro zastavení exodu je třeba okamžitě vytvořit politický tlak a ukončit občanskou válku, která je z velké části bohužel financována ze zahraničí a vytvořit podmínky pro přímou finanční podporu syrských utečenců především v sousedních arabských zemích, zejména Libanonu, Turecku a Jordánsku, za podpory nejen evropských zemí, ale také bohatých arabských zemí. Stejný případ jsou utečenci z Afganistanu, Jižního Súdánu a Somálska.

Evropa čelí vlastním přibývajícím konfliktům v důsledku ekonomické a finanční krize, úbytku pracovních míst a sociálním problémům. Dostihla ji také nedostatečná integrace různých kultur do evropské společnosti, kdy například počet muslimského obyvatelstva v Evropě se odhaduje na 13 milionů a jenom ve Francii jich žije kolem 6 milionů, což představuje skoro 10% francouzské populace a největší podíl muslimů v jediné evropské zemi. V 70. letech, z důvodu krize evropské státy zastavily nabírání nové pracovní síly, ale povolily již zde pracujícím příjezd jejich rodin a došlo k trvalému usazení této části populace v Evropě.

S ohledem na to, že se jednalo především o lidi bez vzdělání, pracující v manuálních profesích byli pak nejvíce postiženi řadou následujících ekonomických krizí.

Pod vlivem narůstajících vlastních problémů Evropy a negativních zkušeností s integrací některých jiných kultur do evropské společnosti a vzhledem k tomu, že občané nerozlišují mezi uprchlíky a migranty šíří se Evropou strach, fámy a nesnášenlivost.

Nárůst uprchlíků z jiného kulturního prostředí a rozšiřující se hrozba radikálních náboženských skupin a extremismu zhoršuje klima ve všech evropských zemích.
Evropa řeší také konflikty v důsledku geopolitických zájmů, jako v současné době na Ukrajině. Nabízí se tedy zamyšlení, kolik je schopna Evropa ještě zvládnout? Na kolik je schopna přispět k řešení vlastních problémů a nakolik k řešení konfliktů mimo Evropu?