Proto když se naskytla možnost barrandovské ateliery navštívit, neváhala jsem. Nejenom, že jsem se dozvěděla mnoho kolem barrandovského studia, ale mohla jsem prohlédnout některé ateliery, sáhnout si na kulisy, ve kterých se natáčel například seriál Borgia, za doprovodu vedení studia, herce Marka Vašuta a režiséra Jana Svěráka. Také mě v tu chvíli napadlo, že by mohl být velmi zajímavý podobný seriál o Přemyslovcích.
Když jsem viděla a slyšela to nadšení všech těchto lidí, kteří nás provázeli a o ,, svém " studiu vyprávěli, když jsem viděla mistrovskou práci všech těch, pro nás diváky ,,neviditelných " lidí, jako krejčích a mnoha různých řemeslníků, uvědomila jsem si, jak významnou součástí české kultury je kinematografie.
První filmové představení se konalo na českém území v roce 1896. Tradice skvělých českých filmařů započatá před první světovou válkou se dále rozvíjela i za první republiky, během okupace i po druhé světové válce a až do roku 1989.
Po konci studené války a pádu železné opony se ČR dostala do popředí zájmu zahraničních filmových produkcí a to právě pro svou léta budovanou profesionalitu filmových štábů a studií, krajině, zachovalým památkám. Řada českých filmů, režisérů a herců se prosadila v zahraničí a získali řadu ocenění.
Podporou kinematografie podporujeme tradici filmového průmyslu v ČR a kulturu jako takovou. Nejenom, že se naše památky pronajímají pro natáčení, ale především je propagujeme v zahraničí, což má pozitivní dopad na podporu turistického ruchu a tím nemyslím jenom při pobytu zahraničních filmových štábů, ale především stále populárnější, „filmovou turistiku“.
Podpora filmového průmyslu je vlastně podporou také malých a středních podniků a drobných živnostníků. Filmové produkce využívají služeb z oblasti stavebnictví, dopravy, papírenství, čalounictví, květinářství, stravování, chovatelství a mnoha dalších.
Ve filmovém průmyslu se uplatní mnoho specifických typů kvalifikované pracovní síly např. truhlářů, sklářů, uměleckých kovářů a může tak napomoci k zlepšení image těchto tradičních řemesel.
Rádi si bereme příklady ze zahraničí, ale často se mi zdá, že si je tak nějak ,,počešťujeme". Ve filmovém průmyslu se ve světě každý rok za produkci nových filmů utratí miliardy dolarů a na každém státu záleží, kolik z těchto peněz zrovna u něho. Německo, Maďarsko, Rumunsko, Irsko, Velká Británie, Francie jsou si toho dobře vědomi a podporují národní i zahraniční filmové produkce i rozvoj filmového průmyslu prostřednictvím přímých dotací či fiskálních stimulů.
Myslíte si, že proto, že se jim to nevyplatí?