Rok 1999 se stal jedním z nejvýznamnějších mezníků našich dějin a byl přímou reakcí na neblahé zkušenosti s postavením malé země uprostřed velmocí.

Zajímavostí je, že vznik samotné organizace NATO je spojen také s dějinami naší země. Únorové události roku 1948, kdy KSČ převzala moc v Československu, byl přímý impuls ke vzniku tohoto vojenského uskupení.

První generální tajemník NATO lord Ismay zformuloval jasně cíle aliance: „Úkolem NATO je udržet Američany v Evropě, Rusy mimo Evropu a Němce při zemi.“ Několik let od vzniku této západní aliance vznikl Varšavský pakt vedený Sovětským svazem, jehož členem bylo i tehdejší Československo. Začala studená válka, která trvala téměř 40 let a mnohokrát hrozila přerůst ve světovou jadernou katastrofu.

Nejblíže byl svět ke svému zničení během kubánské krize v roce 1961, kdy stačilo málo a moje generace se nemusela narodit. Díky velké odpovědnosti a chápání faktu, že válka mezi velmocemi je sebezničující, nakonec SSSR a USA přistoupily na program odzbrojování. V této souvislosti nesmíme zapomenut na M. Gorbačova, který svojí politikou perestrojky ukončil studenou válku s USA. Následujícím krokem bylo rozpuštění Varšavské smlouvy a státy střední Evropy dostaly možnost si samostatně vybrat svůj směr.

Podle prvních vizí hlavních architektů naší zahraniční politiky po roce 1989, V. Havla a J. Dienstbiera měla vzniknout jednotná spolupracují Evropa bez NATO a Varšavské smlouvy, opírající se o OBSE (KBSE). Rozpad Jugoslávie a válka v zálivu však vedla prvního českého prezidenta k postupné změně této koncepce a k orientaci na vstup do NATO.

Rusko samozřejmě vyjadřovalo nesouhlas a žádalo dodržení slibu při rozpouštění Varšavské smlouvy o nerozšiřování NATO. Také česká veřejnost se v té době k otázce vstupu stavěla nejednotně. První český prezident V. Havel spolu s dalšími středoevropskými státníky přesvědčil americké představitele o nutnosti zajištění stability v Evropě, rozšířením této obranné aliance.

Dnes, jedním z důvodů vleklé ukrajinské krize, je znovu obava Ruska z dalšího možného rozšíření NATO. Při vysvětlování anexe Krymu ruské veřejnosti bylo, mimo jiné, uvedeno, že Rusko nemůže připustit vznik základen NATO vedle své černomořské flotily.

Existence NATO pro bezpečnost České republiky má svoji roli, ale na druhé straně rozhodně není v našem zájmu, aby byla obnovena studená válka.

Ukrajina je nyní, aniž by si to možná někteří uvědomovali, tím místem kde se rozhoduje o osudu Evropy na další desetiletí. Doufejme, že nepřijdeme o své privilegium žít v míru.

Ukrajinský konflikt opět otevřel diskusi o vzniku evropské armády, kterou považuji za jedno ze správných řešení k zajištění bezpečnosti v Evropě vlastními silami, aniž by se naše území stalo ringem ve kterém se střetávají dvě velmoci, nebo předmětem sporu kdo má v Evropě více vojenských základen... Evropská armáda by také vyšla daleko levněji než stávajících 28 vojsk.

Nápad šéfa Evropské komise Jean-Claudea Junckera podporuje například i Německo. Kancléřka Angela Merkelová řekla, že je to projekt, který vyžaduje spoustu času, ale evropské vojsko by podle ní demonstrovalo odhodlanost Evropské unie bránit lidská práva a mír ve světě.