řeč jak rozprávka 2.část
Stejnou rozprávku jste zavedl jako odpověď na druhou část dotazu. Posunul jste ji do jiné roviny a vyčaroval jste z ní protiklad mezi náboženským přesvědčením privátní osoby a postavením státního úředníka. Nikdo Vám pane Hermane přeci neupírá právo na to, mít osobní náboženské přesvědčení jako ryze osobní a soukromou záležitost. Věřte prosím, že budu toto Vaše právo hájit přinejmenším stejnou měrou, jakou druhdy katolická církev toto právo lidem upírala. Osobní náboženské přesvědčení je vysoce citlivá věc, jakož i záležitost svědomí i vnitřního mravního rozměru. Ať chcete, nebo nechcete ona problematická komponenta zůstává jen a jen v dimenzích člověka věřícího, nikoliv v dimenzích člověka ministra. A jako taková má svoji projekci do roviny důvěryhodnosti, neboť s přihlédnutím k citovanému desateru má toto setkání s člověkem, který je navíc božskou emanací ( nebudeš míti bohů jiných přede mnou) více než jen farizejskou příchuť. To už ale není dotaz, jen názor.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
07.12.2016 19:19:44 - Mgr. Daniel Herman
Děkuji za vyjádření Vašeho názoru.
