Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, úvodem bych chtěla poděkovat úplně vše, kteří se tady poslední měsíce velmi intenzivně tomuto tématu věnují: Patriku Nacherovi, Marku Bendovi, Markovi Výbornému a Honzovi Farskému a všem ostatním, protože si myslím, že jste na tom odvedli obrovský kus práce a určitě vám za to patří díky.
Určitě také platí ta základní premisa: dlužníci mají platit dluhy. Určitě je v pořádku, že tady hovoříme o zájmech věřitelů, protože oni mají ty peníze dostat zpátky. Avšak v situaci, v jaké jsme, kdy je tady zadluženo 860 tisíc lidí, kdy když vezmeme jejich rodinné příslušníky, tak ten problém, o kterém tady hovoříme, tak se odhadem týká až jednoho a půl milionu až dvou milionů lidí. Je nás deset milionů. To je pětina občanů České republiky. Tak již toto nemá jenom ten rozměr vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale já si myslím, že hovoříme, a věřím, že jsme si toho většinou vědomi, o velmi závažném celospolečenském problému. A má samozřejmě několik rovin v rámci toho, jak můžeme sledovat dopady, dopady tohoto faktu, dopady tohoto fenoménu. Má to dopady do roviny politické volby. Když se podíváte na korelace mezi tím, kde jsou lidé nejvíce zadluženi a jak volí, tak vidíte, že více inklinují k extremismu. Má to dokonce tak závažné dopady, že někteří bezpečnostní experti hovoří o bezpečnostním riziku pro náš budoucí demokratický vývoj. Má to samozřejmě obrovské ekonomické dopady.
Mnohé tady bylo řečeno, ale já bych chtěla říci, že velká část těch, kteří dneska jsou ti, o kterých hovoříme, to znamená, ti, kteří jsou zadluženi, tak jsou příjemci dávek, jsou to lidé, jejichž děti velmi často končí v ústavní výchově. A všechny tyto okolnosti nás všechny nás stojí opravdu miliardy korun. To znamená nejenom, že tito lidé se nedostávají na trh práce, neodvádí daně, neplatí všechno to, co všichni ostatní, ale opravdu toto všechno má nesmírně závažné ekonomické dopady, ale má to už i dopady bezpečnostní. A ohrožuje to náš demokratický vývoj, takže je určitě velice dobře, že tomu věnujeme dostatek pozornosti. Asi i všichni víme, jak se tady situace vyvíjela, jak tady bylo několik set nebankovních poskytovatelů finančních služeb. Všichni víme, jaká je úroveň finanční gramotnosti. Víme, jakým způsobem tady vypadala otázka vlastně příslušenství a známe ty příklady, kdy někdo dlužil několik set korun a z tohoto dluhu vznikaly dluhy desetitisícové až statisícové. Určitě všichni jsme se s tímto seznámili. Já bych chtěla říci, že určitě kromě těch dětí, které opravdu jsou v tom nevinně, a je dobře, abychom pro ně našli východisko, a mezi těmi dlužníky je jich odhadem několik desítek tisíc, tak všichni ti dlužníci nesou svůj podíl viny na tom, že jsou v té situaci, v jaké jsou. Ale z celospolečenského hlediska musíme hledat takové východisko v této situaci, aby se co nejvíce z nich vrátilo na trh práce a byli oddluženi. (Hluk v jednacím sále přetrvává.)
Určitě se v posledních letech spousta věcí udělala. Snížily se náklady související s vymáháním dluhů, přijal se zákon o spotřebitelském úvěru, je tady vyšší kontrolní role České národní banky, určitě už zanikla většina těch nebankovních poskytovatelů. A to všechno je dobře do budoucna. Ale ten stav i tak je nesmírně závažný a stojíme před tím, abychom si položili základní otázku. Jak dosáhnout toho, aby co nejvíce dlužníků uhradilo co největší možnou část svých dluhů, aby co nejvíce věřitelů dostalo co nejvíce z toho, co jim patří a aby se co nejvíce těch lidí, kteří jsou dneska v té dluhové pasti vrátilo do zaměstnání, platili daně, starali se o své děti, měli bydlení. A to si myslím, že má být naším cílem.
Stejně tak jako každý z vás jsem si kladla otázku, který z těch návrhů, a je nutno přiznat, že oba dva jsou cestou k lepšímu, více naplní tyto cíle. A za mě lépe dosáhneme těchto cílů tím senátním návrhem, protože právě ten senátní návrh umožní vlastně zapojit více dlužníků, umožní již v průběhu toho insolvenčního řízení v případě, že ten dlužník není schopen dostát tomu cíli nebo se nechová férově, tak je možné to zastavit. Já jsem přesvědčena, že není tomu tak, že by ten senátní návrh stranil dlužníkům a ten poslanecký věřitelům. Já jsem přesvědčena, že i ten senátní návrh hájí zájmy věřitelů. A když se mě někdo ptá občas, proč vlastně se mám jako pravicový politik více zajímat o tyto otázky - víte, ono je to tak, že oni jsou to především pravicoví voliči, kteří vlastně to, že se odkládalo řešení tohoto problému, to, že jsme ve stavu, v jakém jsme, tak právě ti pravicoví voliči to všechno zaplatí.
