Hezký a příjemný podvečer milé kolegyně, vážený pane předsedající, vážený pane guvernére, dovolte mi, abych vám přednesl pozměňovací návrhy, které jsou v systému uvedené pod číslem 6509 k zákonu číslo 6/1993 Sb., o České národní bance. Za prvé bych uvedl pozměňovací návrh, který se týká § 45 a) odst. 1, kde ve druhé větě se číslovka 3 procenta nahrazuje číslovkou 20 procent. A hned řeknu zdůvodnění. Dvacet procent portfolia si myslím, že neohrozí stabilitu banky, navíc zajistí, aby si občané České republiky, kteří jsou dostatečně bonitní, nezajišťovali úvěry u nebankovních subjektů s lichvářským charakterem podnikání, které Česká národní banka nedokáže regulovat, ačkoliv i nebankovní subjekty podléhají regulaci České národní banky. Je řada nebankovních poskytovatelů, kteří se k provozování činnosti poskytovatelů půjček nehlásí a podporovalo by to ještě více financování v tzv. šedé zóně, to je lichváře s kriminálním pozadím a vyděračskými praktikami. Splácení úvěru v České republice je zatím na vynikající úrovni a pokud by se situace splácení zhoršila, občané České republiky mají možnost nemovitost prodat a přestěhovat se například do menších nemovitostí.
Česká národní banka chce omezovat jen určitý typ úvěrů. Regulace by se měla vztahovat pouze na úvěry zajištěné obytnou nemovitostí, tedy hypotéky, které jsou poskytovány díky kvalitě zajištění na dlouhou dobu a za nízké úrokové sazby. Naopak ostatní typy nebudou podléhat omezení ohledně dluhové služby spotřebitelů a to od žádného ze subjektů. Jak bankovního, tak nebankovního. To povede k tomu, že ti, co nesplní podmínky stanovené regulací, si prostě na nákup svého bydlení vezmou jiný typ úvěru, například neúčelový s kratší dobou splatnosti za výrazně vyšší úrokovou sazbu. To je z pohledu finanční stability velmi rizikové, protože krátkodobá splatnost úvěru a vyšší úroková sazba povede k tomu, že měsíční splátky na takový úvěr budou výrazně vyšší, než tomu bylo u úvěru hypotečního. Lidé by se tak mohli snadno dostávat do dluhových pastí a byli by nuceni prodávat třeba i pod cenou své bydlení, což by mohlo vést k deformaci na trhu nemovitostí, což je právě opačný efekt, než jaký Česká národní banka zamýšlí. K argumentaci ohledně aktuálního stavu v porovnání s ostatními zeměmi EU doporučuji využít přehled makro obezřetnostní regulaci na rok 2016, který vypracovala Evropská rada pro systémová rizika v dubnu 2017.
Druhý pozměňovací návrh se týká opět § 45 a) odst. 1, kde se doplňuje věta: To neplatí v případě spotřebitelského úvěru zajištěného obytnou nemovitostí, kterým se refinancuje jeden nebo více existujících spotřebitelských úvěrů zajištěných stejnou obytnou nemovitostí, nebo pokud spotřebitelský úvěr bude splacen v rámci prodeje nemovitostí a následně si majitel spotřebitelského úvěru do jednoho roku pořídí spotřebitelský úvěr na nákup jiné nemovitosti. Zase zdůvodnění: Refinancování vlastního úvěru musí být vyjmuto, jelikož by se klienti bank stali rukojmími největších bank a s historicky získaným portfoliem hypotečních klientů. Pokud by majitelé spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí nesplnili podmínky dané regulací, museli by přistoupit na jakékoliv podmínky poskytovatele těchto úvěrů. Omezení na prodávané nemovitosti je nutné z důvodu, kdy se majitelé těchto spotřebitelských úvěrů rozhodnou nemovitost prodat z důvodu přestěhování do jiného místa, například kvůli změně zaměstnání nebo vývoje rodinné situace. Postupně by se tak stalo, že by se nejen omezily nové hypoteční úvěry, ale současně portfolio poskytnutých hypotečních úvěrů by bylo uměle snižováno ve prospěch nájmů. Současné portfolio poskytnutých úvěrů na bydlení je zdravé a stabilní. Proti jiným státům EU nejsou občané České republiky přeúvěrováni.
Třetí pozměňovací návrh se týká opět § 45 a) odst. 4 písm. A), ve kterém se věta "Celkové zvýšení dluhu spotřebitele ze spotřebitelských úvěrů zajištěných stejnou obytnou nemovitostí v hodnotě zajištění, tzv. ukazatel LTV" doplňuje ještě "nebo v hodnotě kupované nemovitosti, tzv. ukazatel LTC."**
Horní hranice tohoto úvěrového ukazatele nesmí být nižší než 90 %.
Zdůvodnění: Rozšíření na LTC se navrhuje z důvodu, že tabulkové odhady nemusí zohledňovat skutečné kupní ceny nemovitosti a umožňuje klientovi s využitím vlastních zdrojů si nemovitost pořídit i v případě, že je nezávislý posudek nižší než kupní cena nemovitosti. Omezení do 90 % je dostatečné, jelikož v případě výraznější případné regulace by se omezil trh s bydlením výrazněji se všemi negativními důsledky popsanými v závěru pozměňovacího návrhu, které ještě sdělím. Omezení LTV do 90 % v kombinaci např. s daní, kterou platí kupující, znamená, že kupující musí mít ne 10 %, ale 14 % vlastních zdrojů, a pokud ocenění je nižší než kupní cena, tak samozřejmě je ještě vyšší. Omezení pod 90 % by znamenalo, že ani nadprůměrně vydělávající občan by si nedokázal vlastní zdroje pro nákup nemovitosti opatřit, pokud je nezíská formou dědictví nebo darem např. z rodiny. Tím by byl v podstatě odkázán na nebankovní půjčky, nebo žít celý život v pronájmu. Průměrné procento LTV v České republice nevybočuje z evropských průměrů, pokud porovnáme země EU mimo Itálii, tak to dělá kolem 80 %, v Itálii je to 49.
Za čtvrté. Opět se to týká § 45a odst. 4 písm. b), které by znělo nově, že by se nahradila věta Celkové výše dluhů spotřebitele k jeho příjmu, tzv. ukazatel DTI, by se nahradil větou Celková splatnost úvěru, horní hranice tohoto úvěrového ukazatele nesmí být kratší než 30 let. (?)
Zase zdůvodnění: Odstranění DTI, to znamená, v tuto chvíli stačí ustanovení, že banka je povinna prověřovat bonitu dle zákona o spotřebitelském úvěru. Každá banka si umí nastavit na základě risk management modelu sama, jakým klientům úvěr poskytnout a jakým ne. V tomto hodnocení vychází z hodnocení příjmů na základě období 12 měsíců i více, věku, dosaženého vzdělání, pohlaví a stavu, splátkové historie, povahy činnosti výkonu (?)příjmů a dalšími skóringovými parametry. Příjem také banky vyhodnocují převážně na základě kombinace součtu splátek, koeficientu životního minima (koeficientu, životního minima ?) a dalších rezerv dle interního vyhodnocení banky. Zavedení parametru DTI naruší suverenitu bank, které mají vlastní skóringové modely, které, jak ukazuje nízká míra nesplácení, jsou v České republice funkční. Zavedením DTI s navrhovaným poměrem České národní banky 40 %, jež Česká národní banka avizovala, většina občanů, která si mohla zajistit vlastní bydlení, by toto nedokázala, zase zdůvodním na konci svého vystoupení. Půjčky potom začnou poskytovat nebankovní organizace, které jako jediné kritérium vyhodnocují LTV, jelikož prý příjem prověřují méně obezřetně než banky, a které díky tísni klienta a vysokým úrokovým sazbám na tomto poté zbohatnou, jelikož klienti se dostanou do ještě větších problémů se splácením takových závazků vůči nebankovním subjektům.
Mimo jiné v Evropské unii omezuje tento parametr i dle výkladu České národní banky jen Velká Británie a Irsko.
Pořízení nového bydlení by ve většině regionů České republiky znamenalo požadavek na příjem ve výši dvojnásobku až trojnásobku průměrného měsíčního příjmu. Řeknu příklad: Např. v Ostravě, kde jsou ceny bytů zhruba kolem 3 milionů 300 tisíc, stačilo na pořízení úvěru 26 tisíc, nyní podle toho nového to bude 49 tisíc.
Pátý pozměňující návrh se opět týká § 45 bod 4 písm. b), čárka se nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje.
A nyní bych chtěl závěrem říci ke všem těm bodům, které jsem zatím řekl, že náklad na splácení hypotečního úvěru na rozdíl od někdy nevýhodných spotřebitelských úvěrů formou osobních půjček, kreditních karet, kontokorentů, je třeba brát jako náklad na bydlení, podobně jako pronájem. Hypoteční náklad na bydlení ve většině regionů vychází lépe než nájemné a v případě novely se poměry zhorší. Pronájmy proti splátkám hypoték vlastně vzrostou. Pokud by došlo k regulaci hypotečních úvěrů způsobem, jak Česká národní banka plánuje, předpokládám tento scénář: Je to omezení hypotečních úvěrů pro běžné rodiny. Poklesem nabídky hypoték stoupne poptávka po pronájmech. Hypoteční úvěry mohou ještě více zlevnit a pronájmy vzrostou. Náklady pro rodiny našich občanů se tímto zvýší. Pokud bude žít rodina v pronájmu, bude platit pronájem, to je náklad na bydlení, celý život, na rozdíl od hypotečního úvěru, který umožňuje nemovitost splatit v rámci produktivního věku a na důchod již má rodina kde téměř zdarma bydlet. Půjčky na bydlení se začnou poskytovat prostřednictvím subjektů, které regulaci České národní banky nepodléhají. Začne se vytvářet nové podnikatelské prostředí pro spekulanty a oligarchy. Majetek nemovitostí nebude v rukou občanů, ale těch nejbohatších. Nejbohatší a různé fondy nebo developeři budou pro banky dostatečně bonitní a budou za drahé nájemné pronajímat nemovitosti občanům místo toho, aby občané vlastnili nemovitost vlastní.
Pokud bude novela schválena, během relativně krátké doby, na to upozorňoval i pan guvernér, si pořídí z důvodu paniky řada lidí hypotéku, i ti, kteří o tom neuvažují. Pokud bude novela schválena, bude se vzpomínat na ty, kteří si dokázali pořídit bydlení dosud, jako na šťastnou generaci. Jelikož zájem o nové bydlení bude stále podobný, lidé se musí stěhovat a měnit bydlení v závislosti na rodinné, příjmové a životní situaci, a současně vlastníci nemovitostí budou nemovitosti prodávat, a jelikož je někdo bude muset skupovat, předpokládáme, že i regulacemi se objem poskytnutých úvěrů nezmění. Co se ale změní, je skladba hypotečních klientů, kde se již nebude jednat o zástupce střední a nižší třídy, ale o spekulanty, kteří budou nemovitosti pořízené na hypoteční úvěry dále pronajímat. Komu novela pomůže a komu uškodí? Je to novela pro velké banky, developery poskytující nájemní bydlení a pro bohaté investory, kteří na tom vydělají. Je to novela proti běžným domácnostem, proti střední a nižší třídě, kteří (?) si nepořídí nové bydlení, nebudou mít vlastní nemovitost v důchodu, nebudou moci refinancovat stávající hypotéku, nebudou si moct pořídit jinou nemovitost, jelikož nebudou moct splatit původní hypotéku a pořídit si novou. V podstatě je to i novela proti menším bankám a zdravé konkurenci.
