Města, velkoměsta, city, megapole, supercity, metropole a další synonyma charakterizují současná sídelní místa, ve kterých se ve velkém shromažďují lidé. Rozmach velkoměst začal až ve 20. století v době industriální éry. Vesměs všechna velká města byla zničena druhou světovou válkou. Po tomto hrůzném konfliktu v dějinách lidstva byly všechna města, která byla zničena obnovena ve zlatých letech sociálního státu. Do roku 1970, kdy se datuje nástup postindustriální doby, byla všechna města postavena a v některých místech i přestavěna k obrazu tehdejší doby. Současná podoba velkoměst je však odlišná od měst, která existovala do začátku globalizace. Pojí je jedno společné. Změněná sociální a třídní struktura místní společnosti.

Industriální doba vedla všechny lidi do práce a z práce. Ať už se jednalo o mechanizovanou výrobu, zemědělství nebo kanceláře. Ještě v 50. letech minulého století byl tento typ běžný. Nicméně s nástupem „bílých“ límečků se vše začíná měnit. Kapitál se začíná přesouvat do sféry služeb a v industriální sféře jej nacházíme čím dál měně. Ve své podstatě zůstává jen v těch oblastech, které si přeje globalizovaná výroba ve formě automobilů, počítačů a spotřební elektroniky. Dodnes můžeme na řadě místech kolem měst vidět chátrající industriální továrny, které se staly oběťmi globalizace a v našich podmínkách také privatizace. V době industriální éry dobře prosperující podniky byly zbourány a nahrazeny supermarkety a sportovními halami, které jsou určeny pro pobavení a konzumaci zážitků.

Zážitky jsou dnes ingrediencí pro hnací motor kapitalistické globalizace. Ve městech se chodíte pobavit do kin, divadel, chodíte na sportovní utkání. Jsou pro vás připraveny plavecké stadiony, golfová hřiště nebo bowlingové dráhy. To vše, abyste mohli užívat volného času. Za předpokladu, že na to máte peníze. Pokud peníze v takovém množství nevlastníte, tak jste o zážitky ochuzeni. V tomto směru vás ale zachraňují půjčky na tyto zážitky. Nyní si užívejte a zaplatíte později. Jste vrženi do spirály zadlužení na zážitky. Mnoho lidí si ani tento způsobe života ve městě však nemůže dovolit. Současné město je tedy rozvrstveno a stává se sociální laboratoří, kdy v jeho centru žijí uzavřené elity a na jeho okraji vznikají chudší oblasti.

Ve městě se vyskytují všechny společenské třídy. V centru stojí bohatí, kteří těží z kapitálu města a na jeho okraji se pohybují chudí, kteří jsou z centra odsouváni na periferii. Chudí vydělávají na bohaté v centru a mezitím okrajové čtvrti upadají a více chudnou. Bohatí si užívají svých zážitků, které si mohou dovolit. Naproti tomu chudí musí konzumovat jen to, co zbyde v prostoru a času.

Je načase současnou podobu města změnit. Do výstaveb se musí vnést řád, aby budovy splnily svůj účel a byly dostupné pro všechny. Nesmí být vše postaveno na konzumu. Města se nesmí stát jen průtokovou stanicí kapitálu, tak jako tomu je například v Londýně. Musí se řádně a přesně investovat do inovací, ze kterých budou mít prospěch všichni obyvatelé těchto míst.