Oligarchie. Zjednodušeně řečeno vláda peněz a lidí, kteří vlastní ohromné množství kapitálu. Prvek, který se v dnešní společnosti vyskytuje čím dál častěji. Od jednoho konce světa k druhému se státy musí sklánět před oligarchií, bankami a finančními ústavy. Fakticky nevládnou politici, ale oligarchové. Z našich podmínek je znám fenomén Andreje Babiše, který vlastní ohromné množství kapitálu, že jej můžeme bez problémů nazvat oligarchou. Podobné je to na Slovensku, kde je prezidentem Andrej Kiska. Tedy rovněž člověk, který vlastní ohromný kapitál. S nárůstem oligarchizace politiky se začíná zmenšovat demokracie. Lidé sice formálně mohou mluvit do složení zastupitelských a zákonodárných sborů, ale fakticky vládne finanční kapitál. Tento jev je pozorován od začátku 90. let minulého století, kdy došlo (nejen) v naší zemi k privatizaci, a vznikla třída oligarchů.

Snižování demokracie má na svědomí jak oligarchie, tak finanční kapitál. Jedná se totiž o spojené nádoby. Finanční kapitál nutí státy, aby se pokud možno společně se soukromým sektorem co nejvíce zadlužily. Oligarchové říkají, že jsou to jedině oni, kdo spasí demokracii a pomohou snížit zadlužení. Jenže nikomu nedošlo (nedochází?), že oligarchům nikdy nešlo ani o demokracii, ani o blaho občanů, ba ani o ochranu životního prostředí. V České republice se tento jev převtělil do tvrzení, že oligarchové do politiky patří, protože již mají tolik peněz, že už „krást“ nebudou. Budou tedy sloužit pro blaho lidí a půjde jim o rozvoj státu. Jenže historické zkušenosti z jiných států říkají, že tomu tak není. Ze začátku sice oligarchové dávají lidem pozlátka ve formě snu, že bude lépe. Jakmile si ale upevní moc, tak si začnou věci dávat k sobě do vínku. Pomalu, ale jistě začne být ovlivňováno veřejné mínění přes média, která oligarcha vlastní. Pomocí médií je předkládána taková realita, která má být utvářena ve jménu finančního kapitálu. Posléze dochází k další privatizaci pilířů sociálního státu. Začne být kapitalizováno zdravotnictví, sociální systém, vzdělání. To je skutečná představa oligarchů o reálném světě.

S nástupem globálního finančního kapitálu se rozmáhá i oslabování státu jako celku. Někteří politici tvrdí, že k tomuto systému neexistuje alternativa a spokojují se s oligarchizací politiky. Alternativy však existují. Ať už se jedná o socialismus nebo trvale udržitelný rozvoj. Pokud by v dnešní době žil antický myslitel Aristoteles, tak by zcela jistě řekl, že dnes neexistuje demokracie, ale oligarchie. Je smutné, že obyvatelstvo vidí v oligarchii spásu a světlé zítřky, které podle některých oligarchů sahají do roku 2034. Jenže nikdo z nás neví, co v onom roce skutečně bude, když nevíme, co bude zítra. Riziko totiž číhá na každém kroku a oligarchové se snaží občany ukolébat do krásné pohádky, která se jmenuje rok 2034.