Já samozřejmě můžu procedurálně navrhovat přerušení tohoto bodu. Zase to odnesou vojáci, zase to odnese ministr obrany Stropnický, který tady sedí. Já žádám předsedy příslušných koaličních klubů, aby zajistili přítomnost ministra zahraničních věcí, ministra vnitra, případně premiéra ČR, abychom to mohli projednávat. Skutečně to je nevhodné a přijde mi to, že nemáte žádnou úctu k tomu, že tady projednáváme takto zásadní dokument.
Víte, já myslím, že tento bod víme dva týdny, že bude zařazený na dnešek na tuto hodinu. A pokud skutečně vrcholní představitelé naší vlády jsou lhostejní vůči tomuto nasazení našich vojáků, tak skutečně já s tím mám zásadní problém. Ale vzhledem k tomu, že nechci ani prodlužovat čekání na to, jestli ten mandát schválíme nebo ne, tak to tady budu pouze říkat a nebudu tedy navrhovat, kvůli vojákům nebudu navrhovat procedurální návrh. Ale skutečně je to naprosto otřesné, že se tímto způsobem vláda k naší armádě chová.
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud jde o obsah předloženého materiálu, dovolím si odkázat na to, co zde zaznělo, neboť si myslím, že informace obsažené ve vystoupení pana ministra obrany byly vyčerpávající. Jako zpravodajka tohoto materiálu bych si dovolila vás v tuto chvíli především seznámit s usnesením výboru pro obranu číslo 158 z jeho 30. schůze ze dne 27. dubna 2016. K mandátu samotnému a k dalším souvislostem se pak ve stručnosti ještě za sebe vyjádřím v obecné rozpravě, do které se tímto hlásím.
Nyní tedy k onomu usnesení výboru pro obranu, které bylo rozdáno jako sněmovní tisk 786/1. Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR po úvodním vystoupení ministra obrany Martina Stropnického, náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálporočíka Ing. Josefa Bečváře, zpravodajské zprávy poslankyně Mgr. Jany Černochové a po rozpravě za prvé doporučuje - mimo to se už pak z pana generálporučíka stal armádní generál, ale my jsme to projednávali dřív, než se to tak stalo, takže prosím o úpravu toho usnesení, aby bylo správné s ohledem na hodnosti, které pan náčelník generálního štábu má.
I. Doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby se usnesla, že v jednotlivých misích, které jsou uvedeny pod body 1.1 a 1.12 a na které se zde dovolím v této chvíli jenom odkázat, budu je načítat až v podrobné rozpravě.
II. Bere na vědomí, opět ve stručnosti, vyčlenění sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do sil rychlé reakce NATO a vyčlenění sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do systému připravenosti schopností pro mírové operace OSN.
III. Žádá vládu, aby informovala Poslaneckou sněmovnu o působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2017, a to nejpozději do 30. června 2018 a o působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2018 nejpozději do 30. června 2019.
Dále výbor pověřuje zpravodajku výboru, aby s tímto usnesením seznámila Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR a ukládá předsedovi výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Děkuji v tuto chvíli za pozornost. A jak jsem avizovala, hlásím se do obecné rozpravy a následně v podrobné načtu usnesení.
(...)
Nechci zdržovat a popisovat znovu, co obsahuje předkládaný návrh. ODS ani já historicky nemáme problém s obsahem, s aktivitami naší armády v zahraničí ve prospěch spojeneckého úsilí. Vítám, že jsme nadále aktivní v Afghánistánu, byť jsem přesvědčená, možná to bude i téma varšavského summitu, že by měla být aktivnější aliance jako celek. Už jenom proto, že Afghánci, obávající se o své životy po stažení zahraničních sil, výrazným způsobem přispívají k současné uprchlické vlně. Předpokládám, že se o Afghánistánu bude tedy diskutovat zanedlouho na summitu NATO ve Varšavě. V této souvislosti jsem vznesla i otázku na výboru pro obranu, jaký lze očekávat postoj ČR a aliance k Afghánistánu v následujících letech, zda bude dokončeno stahování či jestli existuje jiný plán. Jak víte, naše armáda v minulosti působila v různých misích právě v Afghánistánu, kde jsme se snažili pomáhat vytvářet ať už rekonstrukčním týmem nebo různými lékařskými týmy, pomáhat i k obnově Afghánistánu. Bohužel situace se tam zhoršila takovým způsobem, že rekonstrukční týmy už tam nejsou a celý vývoj se posunul někam jinam. Samozřejmě by naším zájmem mělo být znovu se podílet na rekonstrukci této země a nejenom tam mít vojáky, kteří nějakým způsobem monitorují v rámci mírových operací tu situaci.
To je málo. Před několika měsíci jsem měla možnost na den s kolegy z výboru pro obranu navštívit naše vojáky na Sinaji. Chtěla bych zde ocenit všechny, kteří tam v nelehkých podmínkách působí. Zmiňoval tuto misi pan ministr obrany. Je to mise MFO, kde jak víte, tak se museli v nedávných měsících stěhovat ze severu na jih, protože se zhoršilo bezpečnostní prostředí a určitě to slýchává jak pan ministr, tak my, členové výboru pro obranu, že skutečně si velmi nasazení našich dvaceti pěti vojáků, pilotů i týlového zabezpečení, tak naši zahraniční partneři velmi cení.
Jsem si vědoma toho, že extremistické a teroristické organizace typu tzv. Islámského státu metastázují a budou metastázovat. A je samozřejmě jedním ze snadných cílů - budou africké země, ať už ty na severu, které se nyní nacházejí v chaosu, tak ty v subsaharské Africe. Proto považuji za správné, že budeme pokračovat v operaci na Mali. Je logické a správné, že se zapojujeme do pohotovostních uskupení NATO či EU, ale trápí mě, že zde po více jak roce a půl znovu projednáváme mandát a za tu dobu jsme se téměř nijak neposunuli v debatě nad adekvátností ústavního rámce ve vztahu k potřebám flexibility pro nasazování.
A zmíním to znova - z tohoto důvodu mě velmi mrzí, že tady není pan premiér. A torzo ministrů za mými zády skutečně ve mně nevyvolává pocit, že by tato vláda měla nějakou vůli tuto flexibilitu upravit tak, abychom skutečně občany České republiky mohli ubezpečit v tom, že pokud se jim něco stane v zahraničí, tak tam budeme vojáky na tajnou operaci moci vyslat v čase kratším než v běžném procedurálním postupu oběma komorami Parlamentu. Stejně tak, že to bude informace neveřejná, tedy pokud se zase nevynese z bezpečnostní rady státu nebo z vlády ČR. Asi si vzpomenete, že při minulém schvalování dvouletého mandátu vojenských misí na loňský a letošní rok, na konci října 2014 jsme zde vedli poměrně naléhavou debatu o tom, že není možné, aby tento mandát byl schvalován převážně jako bianco šek pro vysílání vojáků do blíže neurčených operací, v blíže neurčeném počtu a době.
V této souvislosti jsme pak schválili mnou navržené doprovodné usnesení, ve kterém jsme žádali ústavně-právní výbor a legislativní radu vlády o zhodnocení situace a o zhodnocení hlavně souladu či nesouladu z právního rámce schvalování vysílání vojáků do zahraničí s potřebami vycházejícími z praxe. Bylo zde i oprávněné očekávání, že samo Ministerstvo obrany případně Ministerstvo zahraničních věcí přijde s nějakým konkrétním návrhem řešení, které bude aktivně prosazovat. Ovšem přesto, že se nějaká základní diskuse po mých urgencích o této záležitosti vedla, já jsem ráda, že tady sedí alespoň předseda ústavně-právního výboru pan kolega Tejc. A máme analýzu, která říká, že stávající právní rámec je nevyhovující. Tak fakticky jsme vlastně stále v bodě nula, protože zde bohužel není žádný sněmovní tisk, žádné paragrafové znění, které by situaci měnilo.
A já si dovolím tvrdit, že tato otázka je po více než roce a půl ještě naléhavější než byla v roce 2014, neboť za tu dobu se jako problematické a těžkopádné ukázalo i vysílání našich specialistů do záchranných operací. A zároveň se ukázala nemožnost vyslání vojáků k případné záchraně českých občanů zadržovaných v zahraničí. Jsem přesvědčena, že by toto mělo být naprosté minimum, kdy by exekutiva měla mít flexibilnější kompetence. Koho myslím tou exekutivou je zřejmé. Myslím tím vládu ČR.
Mrzí mě, že vláda se k této otázce staví takto laxně. Mrzí mě, že i právníci Ministerstva obrany nebyli aktivnější, a to zejména z důvodu svého vlastního zájmu, kdy jsme již mohli dnes nebo v tomto roce projednávat nějaký návrh, který by to vysílání našich jednotek usnadnilo a nezadrhlo se na nějakých procedurách tak, jak se to stalo. Já tuto otázku skutečně i po rozhovorech s příslušníky Armády České republiky považuji za velmi palčivou, a proto bych zde před vámi chtěla avizovat, avizovala jsem to i na výboru pro obranu. Ví to i pan ministr obrany, že během léta přijdu s legislativním návrhem na změnu ústavního vymezení vysílání našich vojáků do zahraničí. Samozřejmě nebudu tuto změnu prosazovat sólově. Pokusím se získat pro její iniciaci podporu napříč politickým spektrem a nalézt shodu nad výslednou textací. Domnívám se, že totiž není s ohledem na zhoršující se bezpečnostní situaci opravdu na co čekat. A je třeba začít jednat tak, abychom tuto změnu mohli schválit ještě v tomto volebním období.
Tato moje aktivita bude mít ale jednu podmínku. Pokud se skutečně rozhodneme a vy mě v tom podpoříte touto cestou jít, tak by měla panovat mezi námi gentlemanská dohoda v tom smyslu, že pokud budeme otevírat Ústavu ČR právě s cílem zajistit větší flexibilitu vysílání našich vojáků zejména na záchranu obyvatel ČR, tak bychom se neměli pouštět do žádných jiných dalších úprav Ústavy ČR, abychom z toho neudělali trhací kalendář. Pokud jste připraveni mě v tomto mém úsilí podpořit, děkuji vám předem. A během červencové schůze, která nás vlastně čeká v týdnu od 12., tak si dovolím oslovit jednotlivé členy výboru pro obranu, kteří mají zastoupení nebo jsou zastoupeny - jejich strany jsou zastoupeny ve výborech tak, abychom se dohodli, zda-li tato podmínka platí nebo neplatí, protože skutečně není mým cílem předkládat další návrh na změnu ústavy, který tady bude do konce volebního období jenom ležet.
