Děkuji. Nevystupuji jako zpravodajka. Chtěla bych tu debatu zklidnit, protože odpracovali jsme na tom všichni hodně. Všichni, všichni, ze všech stran se účastnili řady schůzek, kde jsme skutečně ten návrh poslanců, kterému jsme říkali nadstavbový zákon, tak se vyprecizoval tak, že jsme byli ve shodě. To, že nejsme ve shodě na implementaci té směrnice, to víme, to víme od začátku.
Stejně tak víme, že jsou připravené pozměňovací návrhy v případě, že tedy dneska neprojde návrh, ke kterému se i ODS připojí, návrh na zamítnutí té implementace, což předpokládám, že to tedy neprojde. Tak budeme načítat pozměňovací návrhy, které vyřeší i ty věci, které tady zmiňoval pan Okamura, které zmiňoval pan Hamáček, které zmiňoval pan Růžička a možná budou zmiňovat i další na tom seznamu.
Já vás všechny prosím. Jsme ve shodě, máme jedinečnou příležitost ukázat zástupcům střelecké komunity, lidem, kterým záleží na bezpečnosti České republiky, že jsme schopni se k tomu problému, který se nám tady vyskytl, postavit tak, že ho vyřešíme. A proto vás, vážení pánové, vyzývám ke klidu, k rozumu, vraťme znova tu debatu tam, kam patří. Teď nevystupuji jako zpravodajka, vystupuji se stanoviskem klubu ODS a dovolte mi tedy představit vám náš postoj.
Víte, že na půdě Poslanecké sněmovny jsem opakovaně kritizovala právě tu implementační směrnici, tedy tisk, který tady máme pod tím číslem 92. Dovolte mi tedy připomenout jenom velmi stručně, co předcházelo tomu všemu, proč tady dneska stojíme a řešíme to jako problém.
Jak již mnohokrát v minulosti i tentokrát došlo v některých hlavách členů Evropské komise k prozření a pocitu, že zbraň je zlo, které nepatří do rukou nikomu a už vůbec ne prověřeným, zákon dodržujícím a různými způsoby hlídaným a kontrolovaným legálním držitelům zbraní. A tak byl připraven návrh směrnice, který měl být při vhodné příležitosti vytažen jako králík z klobouku.
Bohužel tou příležitostí se staly dny těsně po těch teroristických útocích v Paříží v listopadu 2015, kdy zcela iracionálně začali argumentovat tím, že nejlépe budeme bojovat s teroristy tím, že odzbrojíme legální držitele zbraní. Pět dní po tragédii v Paříži, jejímž následkem byly desítky mrtvých a stovky zraněných, vystoupil před novináře a veřejnost předseda komise Juncker na tiskové konferenci a akčně a rozhodně pronesl, že bezpečnost občanů má pro stávající komisi zásadní význam. A proto přichází s novelou směrnice o zbraních, přičemž ta původní byla z roku 2008. Tedy, že chce bojovat s terorem a nelegálním obchodem se zbraněmi tak, že brutálním způsobem omezí legální držitele zbraní.
Představený návrh byl bez nadsázky pomyslným plivnutím do tváře těm, kteří dodržují zákon, jelikož snaha kriminalizovat určitou část společnosti s odůvodněním, že je to pro naše blaho a jejich dobro, je přinejmenším flagrantním příkladem zvrácenosti pokřiveného uvažování. Protože jestliže z pohledu Evropské komise těžiště posílení boje s terorismem a nelegálním obchodováním se zbraněmi je založeno na úmyslu utiskovat ty, kteří drží zbraň legálně, nesmíme se divit, že Evropská unie dlouhodobě a účinněji není schopna čelit žádným bezpečnostním hrozbám a krizím. A to ani těm ekonomickým, a jak jsme viděli i v těch několika posledních měsících, ani pandemickým.
Z minulosti známe mnoho případů, kdy se po odsunu zbraní do ilegality stávají takové zbraně žádanějšími na nelegálním, chcete-li černém, trhu. To je prostě nepopiratelný fakt a toto by se samozřejmě dělo. Ten návrh tedy byl Evropskou komisí představen. Když jsme se o něm v Poslanecké sněmovně dozvěděli, tak jsem se já tady snažila na konci listopadu 2015 - předstoupila jsem před Poslaneckou sněmovnu a žádala tehdejší kolegy o zařazení bodu k provedení rozboru směrnice. Přednesla jsem tehdy i návrh na usnesení odmítající tuto směrnici a chtěla jsem vystavit návrhu takzvanou žlutou kartu, která by společně s vyjednáváním s dalšími zeměmi mohla zajistit blokační menšinu na půdě Evropské unie.
Bohužel toto bylo vetováno tehdejšími členy tohoto zákonodárného sboru z řad ČSSD a ANO. Tehdejším panem ministrem Chovancem to bylo zlehčováno, že vlastně o nic nejde, že se nám nic neděje a výsledky tady vidíme teď všichni. Následovalo tedy čekání, jak dopadne dohadování na Radě Evropské unie a v Evropském parlamentu. Směrnici v rámci projednávání nakonec tedy upravili, doznala řadu změn a úprav a to i díky iniciativě některých europoslanců napříč politickým spektrem. Za to bych jim dodatečně chtěla moc poděkovat, byť si stěžovali i na ten nedemokratický průběh projednávání, protože třeba jejich návrhy nemohly zaznít nikde veřejně, ale prostě nebylo to důstojné.
Co se tedy odehrávalo ještě v té době Sobotkovy vlády. Měli jsme reálnou šanci ten celý problém zvrátit. Bohužel tedy se to nestalo a neměli jsme ani možnost vyjednávat s ostatními členskými zeměmi to, aby nás bylo víc zemí, které se proti tomu postaví.
Alespoň, a za to bych chtěla poděkovat ministrům, kteří na tom spolupracovali, a lidem z Ministerstva vnitra, kteří tu žalobu připravovali ve spolupráci s lidmi z Ministerstva zahraničních věcí a podala se žaloba k soudnímu dvoru. Ano, bohužel tedy, se stalo to, že jsme ji prohráli. Každopádně naše vláda byla opět Poslaneckou sněmovnou, už vámi, stávajícími poslanci opakovaně vyzývána, aby iniciovala i na půdě Evropské unie nová jednání o tom, aby se ta směrnice nesmyslná a už tehdy platná, upravila, aby z ní vypadly některé hlouposti a aby hlavně v tomto trendu Evropská komise nepokračovala. Tady tedy nemám informaci, jestli nějaká jednání proběhla nebo neproběhla. To možná může doplnit pan ministr, protože teď samozřejmě odvrátíme nějaký stav, který momentálně nastal. Ale nevíme, co bude v budoucnu, a nevíme, jakým způsobem se k některým restrikcím bude Evropská unie stavět v budoucnu. Možná jsme všichni žili v nějaké naději, že po evropských volbách se některé postoje změní a bude Česká republika dávána ostatním zemím za příklad velmi kvalitní praxe i legislativy, protože skutečně v naší zemi máme velmi přísnou legislativu, velmi tvrdé postihy ve chvíli, kdy se stane to, že třeba by nějaký držitel zbrojního průkazu nadýchal zbytkový alkohol při řízení motorového vozidla, tak tohle všechno jsou okamžité kroky k odebrání zbrojního průkazu. Takže skutečně ti držitelé, mezi které i já patřím, jsem držitelka zbrojního průkazu na skupiny A, B, E a držím i několik zbraní, tak se musíme skutečně chovat ještě mnohem přísněji sami k sobě než řada běžných občanů, kteří pak nemusejí být řešeni přestupky. A my když budeme řešeni na úseku přestupků, tak skutečně nám hrozí odebrání zbrojního průkazu, což si nikdo z nás nechce dovolit. (Část poslanců vlevo se shlukuje, část poslanců se hlučně baví mezi sebou v lavicích.)
Dámy a pánové, jak už jsem tady říkala, nebudeme jako Občanská demokratická strana tady nečinně přihlížet implementaci této směrnice, kterou považujeme za špatnou. Na druhou stranu chápeme to, co tady říkal i pan ministr a co jsem jako zpravodajka já tady říkala v těch cifrách, které jsou hrůzostrašné, takže pravděpodobně se tady najde bez Občanské demokratické strany dostatek poslanců, kteří tu směrnici v té mininovele přijmou. Na druhou stranu jsme nechtěli nečinně přihlížet tomu, že by tato směrnice byla přijata v té původní verzi. A s několika kolegy i v rámci naší skupiny napříč politickým spektrem jsme připravili pozměňovací návrhy, které by měly zkvalitnit to, co bude přijímáno. Mimochodem, já mám připravený pozměňovací návrh, který by měl udržet platnost zbrojního průkazu po dobu 10 let. Takže pan kolega Okamura, který to tady zmiňoval, může podpořit můj pozměňovací návrh a nemusí se obávat toho, že by se tato lhůta zkracovala.
Tolik tedy postoj Občanské demokratické strany k tisku 92. My logicky podpoříme zamítnutí tak, jak to navrhne tady kolega Koten. Je to náš postoj, který je dlouhodobý. Bylo x možností, kde se to mohlo řešit jinak. Nevyslyšeli jste mě se žlutou kartou, s červenou kartou. Náš postoj je tedy konzistentní. Co se ale týče toho druhého sněmovního tisku, sněmovní tisk 669, kde je řada mých kolegů z Občanské demokratické strany pod tímto návrhem podepsána, tak ten velmi rádi podpoříme, i jsme na něm spolupracovali, protože máme za to, že ta norma je skutečně potřebná. Občanská demokratická strana podporovala, prosazovala prohlubování důvěry mezi občanem a státem, ať už to byly různé zbraňové amnestie, které jsme v minulosti prosazovali a podporovali. Obrana a bezpečnost není zadarmo, víme to všichni. Stojí to úsilí mnoha jednotlivců, kteří svou prací, chováním každý den přispívají k bezpečnosti obyvatel a obraně naší země. Na druhou stranu každý občan si zároveň nese svůj díl odpovědnosti za ochranu a bezpečnost sebe, svojí rodiny, svých nejbližších, obce, atd. Až můžeme dojít k celé vlasti.
Věřte mi, že řada lidí, kterým není bezpečnost a obrana lhostejná, si to uvědomuje, chovají se podle toho. A takové občany, dámy a pánové, takové občany je důležité oceňovat, motivovat, protože těch, kteří se na obraně a bezpečnosti chtějí aktivně podílet, ale přitom nechtějí nebo nemohou vstoupit přímo do armády, do aktivní zálohy nebo do bezpečnostních sborů, je celá řada. A kdo chce pomoct, má mít možnost. A my jim tuto možnost tímto návrhem zákona dáváme. Mimochodem, aktivní zálohy, řada těch lidí si kromě toho, že samozřejmě projde nějakým výcvikem, mají svoje civilní zbraně, tito lidé jsou také připraveni participovat na obraně země i po tom, co třeba dosáhnou určitého věku, kdy už nemohou v aktivních zálohách sloužit, a je škoda o ně přijít.
Ale ani to nestačí. Nestačí policisté, nestačí vojáci, nestačí obecně příslušníci bezpečnostních sborů a bylo by chybou opírat se pouze o lidi, kteří mají blízko k armádě. Víte, naše společnost ztratila základní instinkty pro zvládání potencionálních hrozeb. (Odmlka, řečnice přestává hovořit k trvale hlučícímu sálu.)
Děkuji. Proto v ODS dlouhodobě chceme, aby příprava obyvatel pro krizové stavy začínala už na školách. Pokud to myslíme s obranou naší země a bezpečím obyvatel vážně, musíme zavést nějaký ucelený systém, který by naučil mladou generaci přežívat bez moderních technologií a naučit se třeba takovým věcem jako jsou základy první pomoci. Řečí kolem tohoto tématu bylo dost. Určitě kdyby tady seděl pan ministr obrany, tak vzpomene, že i jeho resort v této věci teď chystá jednu normu, kterou tady budeme mít, což také je v pořádku. Na druhou stranu to, že bychom my měli mít pod Ministerstvem vnitra nějaký ucelený systém, kde třeba bude možnost i té střelecké přípravy, tak je dobrá varianta, protože je to Ministerstvo vnitra, které vede všechny evidence jak držitelů zbrojních průkazů, tak komisařů, tak vlastně všech zbraní, které mají legální držitelé. Jsem přesvědčená, že tento návrh zákona - už končím - je dalším krokem k tomu, abychom umožnili zapojení těch lidí, kteří stojí o to bránit svou zem a bezpečnost svých blízkých. Proto bychom jim to měli umožnit a vytvořit jim k tomu adekvátní podmínky. A skutečně si velmi vážím toho, že na takto složitém tématu jsme uměli najít v této Poslanecké sněmovně shodu a já budu doufat, že nám to vydrží celá tři čtení a samozřejmě, že nám i ta shoda vydrží s našimi senátory.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost, za klub Občanské demokratické strany vám mohu přislíbit podporu sněmovnímu tisku 669 a podporu zamítnutí návrhu tisku 92.
