Stejně jako každý rok - i letos jsem se zúčastnila vzpomínkové akce k 52. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a uctění památky jejích obětí.
Setkání před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské třídě je vždy silnou připomínkou tragédie Čechoslováků, ale i jejich velké statečnosti.
21. srpna 1968 v půl osmé ráno obklíčily sovětské tanky okolí budovy rozhlasu. Boje o rozhlas si vyžádaly 17 obětí a 52 zraněných (neozbrojených občanů). Tři lidé byli zastřeleni, 12 lidí přišlo o život při explozi vozidla s municí a dva lidé se zabili při skoku z okna hořícího domu naproti rozhlasu. Velkou statečnost prokázali také zaměstnanci Československého rozhlasu. V těžkých srpnových dnech k posluchačům promlouvaly hlasy Vladimíra Fišera, Jiřího Dientstbiera, Evy Kopecké a dalších redaktorů, kteří posluchače informovali a vyzývali ke klidu a tichému odporu vůči okupantům. (A to i ve chvílích, kdy byly slyšet ve vysílání zvuky tanků a střelba.)
Operace Dunaj a vpád vojsk na území suverénního státu znamenaly zásadní zvrat pro naši budoucnost a definitivně pohřbily naděje a iluze lidí o možnostech reformy socialismu „s lidskou tváří“ bez totalitních principů. Na dalších 21 let jsme byli „uvězněni“ uprostřed Evropy, v normalizačním bezčasí a bezpráví.
Byla to další velká a bolavá historická lekce, kterou si musíme připomínat! Jako by na tuto nedávnou minulost lidé zapomínali… jako by jim oběti totalitního režimu byly lhostejné… jako by mnohým slova svoboda a demokracie dnes už nic neříkala… na tolik je pro ně už samozřejmá. Jenže není samozřejmostí! Podívejme se, co se ještě v roce 2020 může odehrávat v Bělorusku. Falšování volebních výsledků, likvidace opozice, masakrování demonstrantů…
Proto si nenechme naši svobodu už nikdy vzít a připomínejme si hrdiny i oběti totality, připomínejme si historii – protože NIKDY nesmíme zapomenout!