Aktuální summit má potvrdit závazky členů, starat se o budování svých ozbrojených sil a posilování kolektivní obrany tak, aby NATO i nadále bylo relevantní organizací. Zvláště ve chvílích, kdy se Rusko na východě rozhodlo pokračovat v expanzi, respektive v šíření a podporování nestability a v pásu od Libye až po Afghánistán probíhají občanské války a teroristé obsazují území.
Česká republika je plnohodnotným členem Severoatlantické aliance již 15 let. Když se v Madridu v roce 1997 rozhodlo o rozšíření aliance o tři postkomunistické státy, tehdejší prezident Václav Havel na zasedání Euroatlantické rady pro partnerství k pozvání České republiky řekl: „Domníváme se, že je to pro nás nejen příležitost nalézt záruky naší bezpečnosti, ale především, že to je pro nás příležitost podílet se na spoluodpovědnosti za mír na evropském kontinentu a ve světě, přispívat k obraně těch hodnot, které Aliance chrání. Prohlašuji jménem České republiky, že jsme připraveni sdílet osudy Aliance nejen v atmosféře dobrého počasí a klidu, ale i v atmosféře nepohody.“
Slíbili jsme, že budeme odpovědní a že budeme o svou obranu dbát. Kritici tehdy říkali, že rozšíření alianci spíše oslabí, než posílí. Nepodařilo se je úplně přesvědčit. Nové členské státy, stejně jako mnoho dalších evropských zemí se svezly na vlně škrtů, takže podíl obranných výdajů Spojených států stoupl na 75 procent z celkové částky vydávané všemi členskými zeměmi. Pro spojenectví nelichotivý obrázek.
To vše by měl tento summit změnit. Členské země se tváří v tvář hrozbám zavazují, že znovu začnou vydávat na obranu adekvátní částky, které se budou blížit dvěma procentům Hrubého domácího produktu, což je alianční doporučení, které jsme akceptovali i my při vstupu před patnácti lety. Bohužel, premiér Sobotka se rozhodl, že to není potřebné. Den před summitem podepsali předsedové třech vládních stran závazek, podle kterého se do roku 2020 zvýší výdaje na obranu z necelých 1,1 na 1,4 % HDP.
Od jara přitom probíhalo vyjednávání mezi všemi parlamentními stranami o ambicióznější a zároveň konsenzuální dohodě napříč politickým spektrem, aby byl růst na obranu zajištěn bez ohledu na to, kdo bude u moci. Deset let se škrtalo, takže deset let měly výdaje na obranu růst. Podle původního zadání to mělo být do roku 2025 až na ony dvě procenta HDP. Když bylo dohody, se kterou souhlasily všechny strany kromě komunistů, dosaženo, premiér ji roztrhal. Ultimativně řekl, že buď budou všechny strany souhlasit s 1,4 % HDP do roku 2020, nebo nebude nic. To, co mělo být demonstrací jednoty politických sil, se premiér rozhodl zničit a prosadit si dohodu svoji. Mohl být na summitu za hvězdu, nyní splyne s šedí.
Prroběhlo také zasedání výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za účasti Ministra obrany. Mimo jiné tam kolega Ivan Gabal z KDU-ČSL navrhl, aby výbor přijal usnesení k summitu NATO, které znělo: „...Žádá, aby delegace České republiky na summitu NATO ve Walesu podpořila všechny navrhované kroky, které posílí obranyschopnost Severoatlantické aliance jako celku a České republiky jako jejího člena.
Konkrétně je to podpora:
soudržnosti a akceschopnosti Severoatlantické aliance, aby byla schopna čelit bezpečnostním rizikům ve východním sousedství NATO a ve Středomoří - jde zejména o krizi na Ukrajině a roli Ruska v ní a v teritoriální expanzi islamistického extremismu;
rychlého dobudování alianční infrastruktury a posílení kapacit zemí Střední a Východní Evropy tak, aby se zvýšila jejich schopnost přijmout a podpořit síly členských států aliance pro obranu teritoria podle článku pět Severoatlantické smlouvy a zvýšení důrazu na zajištění bezpečnosti a obrany nových členských států;
synergického postupu NATO a EU při koordinaci diplomatických, politických, hospodářských a obranných kroků v zájmu zvýšení bezpečnosti Evropy a
přijetí závazku ČR k takovému navýšení vlastních obranných výdajů, aby byla ČR plnohodnotným a výkonným spojencem, který dle článku tři Severoatlantické smlouvy pečuje o obranu vlastního území, je schopen se významně podílet na kolektivní obraně teritoria, a který plní společné závazky členů NATO.“
Výsledek? Pro hlasovali čtyři poslanci – Jana Černochová (ODS), Ivan Gabal (KDU-ČSL), Bohuslav Chalupa (ANO) a Martin Sedlář (ANO), ostatní se zdrželi. Usnesení tedy nebylo přijato. Smutná vizitka. Jsme jedna z mála členských zemí NATO, jejíž parlament se deklarativně nevyjádřil k summitu aliance a nepodpořil nezbytné kroky k posílení obranyschopnosti. Jsme jeden z mála států, kde exekutiva nepovažovala za nutné, předstoupit před legislativu a seznámit ji s tím, co chce prosazovat na klíčovém summitu.
