Škoda, že se o danou problematiku nezajímá víc, možná by si ušetřil mnoho slov. Doufejme jen, že v Evropském parlamentu bude před hlasováním lépe studovat, zvláště ty materiály, které se budou dotýkat České republiky.
Titulek zmíněného článku zní Služba v armádě má být dobrovolná! a začíná těmito větami: „Ministerstvo obrany chystá novelu branného zákona, podle které by mohly být rozhodnutím vlády obnoveny plošné odvody do armády. Návrh podporují nejen vládní strany, ale podle vyjádření svých představitelů i opoziční ODS a Úsvit. Je proto potřeba, aby zazněla alternativa: Služba v armádě, která by byla dobrovolná.“
Poslední věta je první problém textu. Služba v armádě dobrovolná je a i nadále bude. To by musela být znovuzavedena základní vojenská služba, a to se nechystá, pokud nebude hrozit válečný konflikt. A navíc, o rozsahu vždy bude – podle novely branného zákona, která teprve zamíří do Poslanecké sněmovny – rozhodovat vláda, nikoli jeden člověk.
Naprosto s kolegou Machem souhlasím, že občan má být co nejméně státem obtěžován, že služba státu je určitým druhem daně a že pokud občané nebudou ochotni bránit svůj stát, pak si nemohou udržet ani stát, ani svobodu. Už méně lze však souhlasit s tvrzením, že v roce 2004 „převážilo přesvědčení, že obranu země můžou zajistit profesionální vojáci placení z daní“.
Od počátku bylo řečeno, že profesionální armáda musí být připravena bránit republiku pro případ napadení, respektive spolu se spojenci hájit území a zájmy členských států Severoatlantické aliance, ale zároveň, že pro konflikt většího rozsahu bude potřebovat doplnění zálohami. Je to vcelku jednoduché – abyste se choval efektivněji, nedržíte si velkou armádu v dobách mírových, když jste navíc zajištěn spojeneckou smlouvou. Nicméně to předpokládá, že máte nástroje pro posílení armády, pokud by došlo na nejhorší. V takovou chvíli jsou slova o „otroctví“, která panMach použil, naprostým nesmyslem, protože jde o přežití státu a službu občana tomuto státu. A to je to, o co jde v novele branného zákona a dalších normách, které mají dorazit do parlamentu.
Petr Mach také navrhuje jakési dobrovolné tříměsíční tábory pro mladé lidi po skončení školy. Doslova píše: „Mladý člověk by na něm získal základní výcvik v zacházení se zbraní a další dovednosti důležité pro obranu sebe, své rodiny, obce a země… Mladý člověk by na výcvikovém táboře získal zbrojní průkaz, za který by jinak musel platit.“ Pan europoslanec má asi pocit, že se v České republice má zvýšit počet lidí se zbrojním průkazem, respektive se zbraní? Já tento pocit nesdílím.
Navíc, proč vymýšlet vymyšlené. Existuje aktivní záloha, do které se může přihlásit (dobrovolně!) každý, a pokud splní podmínky, jde na tříměsíční (intenzivní) výcvik a poté je cyklicky povoláván na cvičení se svou jednotkou. Zákony, které směřují do parlamentu, mají zlepšit motivaci jak zaměstnavatelů, tak občanů ke službě v aktivní záloze, která má být primárním rezervoárem pro doplnění armády, pokud vypukne krize. Zvláště mladí lidé jsou vítáni a volných míst je hodně. V ideálním stavu by měl být počet příslušníků aktivní zálohy čtyř až pětinásobný oproti dnešku, což zajistí nižší potřebu doplňování z řad zálohy povinné.
Pan předseda Mach svůj článek končí zvoláním: „Jestli bude zavedena dobrovolná služba v armádě, hlásím se do služby!“ Jak píši výše, dobrovolná služba v armádě existuje v řadách aktivní zálohy, takže se pan europoslanec může okamžitě přihlásit (všechny informace nalezne na stránkách Ministerstva obrany http://www.acr.army.cz/scripts/detail.php?id=6831). Myslím, že jeho vstup do aktivní zálohy by byl dobrý příkladem pro ostatní!
