V první řadě bych ráda řekla, že mě velmi mrzí, že tu stále dokola řešíme zdražování, že tu stále a stále dokola musíme poukazovat na fakt, že vláda proti němu nic nedělá, že nepomáhá lidem, resp... Pane kolego, neskákejte mi do řeči, ano? Jestli mi chcete něco říct, tak až domluvím. Děkuji. Nemusíte tu být, jestli vás to nezajímá. Ale já si vyprošuji, abyste na mě tady nepokřikoval.
Já bych tu ráda poděkoval vládě, která se tu také schází, už jsem tady dokonce viděla i pana premiéra, dneska poprvé. A že se probudila. Ale ona se bohužel neprobudila, takže mi nezbývá nic jiného než kritizovat, ptát se a upozorňovat na to, co se pravděpodobně zanedlouho stane. My všichni se tu i tímto návrhem, který tu dnes projednáváme, snažíme vládě pomoci a snažíme se tu situaci řešit. Protože pokud ji nebudeme řešit my, nebudeme vám radit, tak to může mít katastrofální dopady.
Chci tu mluvit zejména o složkách integrovaného záchranného systému, ke kterým stále patřím. Přirovnala bych to tak trochu k příběhu ze zdravotnictví. Když mi přijde výjezd na pacienta se srdeční zástavou, tak vím, že jeho šance na přežití a na další kvalitní život, na další kvalitní život přímo závisí na tom, jak rychle se mu dostane pomoci.
S každou promarněnou vteřinou šance na další kvalitní život klesá. Proto je logicky mou snahou mu tu pomoc poskytnout co nejlepší a co nejdříve. Ten pacient se srdeční zástavou je teď bohužel Česká republika. A vláda, místo aby co nejrychleji vyrazila na pomoc, sedí a vyčkává nebo když to zase vztáhnu na ty záchranáře, řeší jiné pacienty, jejich stav ale není život ohrožující.
My si už nyní uvědomujeme, že zvyšování cen energií je problém, vidíme to na zdražování v každodenním životě. Ekonomové varují, že zhruba o 20, někteří experti mluví o 30 % domácností, si bez pomoci neporadí, že to velmi výrazně zasáhne i střední třídu, životní úroveň lidí se dramaticky sníží. Já bych ráda upozornila, že to nemusí být - v uvozovkách - jen životní úroveň, protože zdražování energií bude mít dopad i na segmenty, s jejichž fungováním počítáme naprosto automaticky, na služby, které nevyužíváme běžně každý den, ale na kterých v některých okamžicích závisí naše životy.
A teď mi dovolte, abych se krátce zmínila a budu zde mluvit právě o zdravotnických záchranných službách, které nejsou státní, jsou krajské a stát tedy jejich financování až tak moc neřeší. Ale měl by. Po celé republice je 14 zdravotnických záchranný služeb, které mají celkem 319 výjezdových základen. Na nich každý den po celých 24 hodin pracuje zhruba dvojnásobek výjezdových skupin, každá z nich má auto a to auto je plné elektroniky, a teď nemyslím elektroniku běžnou v normálních autech, mluvím o přístrojích, které musí být plně funkční a plně nabité, protože zachraňují lidské životy.
Záchranáři se bez nich při své práci neobejdou. To znamená, že se tyto přístroje musí na základnách pravidelně, pořád dobíjet. Každá záchranka má svůj dispečink, který je v provozu 24 hodin denně. To jsou desítky počítačů, obrazovek, monitorů, které musejí být permanentně v provozu. Každý měsíc máme v celé republice téměř 100 tisíc výjezdů, kteří (kde?) potřebují pomoc. Podle informací, které jsem si zjistila a mám k dispozici, je meziroční nárůst za ceny energií ve zdravotnických záchranných službách o třetinu, mluvím o letech 2020, 2021. Zhruba třetinový meziroční nárůst záchranky očekávají i v roce 2022.
Problém záchranných služeb je trochu i v tom, že svou energetickou politiku neřídí samy, podléhají rozhodnutí každého jednoho kraje a jeho energetické politice. Já jsem z poměrně malého Libereckého kraje, naše záchranka má 14 výjezdových základen a 32 výjezdových skupin. Na většině základen je v pozici maloodběratele jen na letišti, protože Liberec má leteckou záchranku, je vlastní trafostanice. Pokud vím, tak cena maloodběru stoupla jen za poslední rok zhruba o 15 %, na trafostanici se cena zvedla třikrát.
Předpokládám, že podobně to bude i u ostatních záchranných služeb po celé republice. Na trafostanici je zvláštní smlouva, u těch maloodběratelských čekají záchranky v podstatě s každou fakturou, jak ceny rostou, ale svou spotřebu opravdu jinak výrazně omezit nemohou. Nemohou, protože by ohrozily životy nás všech. Do toho se zvedají ceny pohonných hmot, zdražování pohonných hmot a energií se samozřejmě promítne do cen léků a zdravotnických potřeb. Ty záchranky to ale nepotřebují pro sebe, ony to potřebují pro nás pro všechny. A stát, respektive zdravotní pojišťovny, jim za ošetřené pacienty nebude platit víc ani o kousíček. Koneckonců z čeho, když se sníží platby za státní pojištěnce a i pojišťovny pojedou z rezerv, ale to si nechám až na bod číslo 2.
S prací záchranek velmi úzce souvisí provoz Horské služby. Tyto dvě složky integrovaného záchranného systému velmi úzce spolupracují a nikdo z nás si neumí představit, že by to bylo jinak. Horská služba má po celé republice 58 stanic ve vlastních budovách a 21 služeben v pronajatých objektech. Zároveň má 31 převaděčů, vlastní radiové sítě. To v součtu znamená mimo jiné například 11 odběrných míst plynu, 61 odběrných míst elektřiny, energie využívají k topení, k běžnému provozu, provozu ICT infrastruktury, to všechno jsou opět položky, na kterých v rámci záchrany života a zdraví nás všech opravdu nikdo nemůže šetřit.
Ceny elektrické energie a plynu mají smluvně fixovanou do konce roku 2022, tedy jsou zatím relativně v pohodě. Ale zatímco na záchrankách ty náklady rostou meziročně o třetinu, Horská služba počítá s předpokládaným navýšením o 100 procent, alespoň to vyplývá z rozpočtu schváleného správní radou. A pro další rok dokonce v žádosti o neinvestiční dotaci počítá s nárůstem o 200 %, protože bude s dodavatelem uzavírat nové smlouvy. Vedle toho se Horská služba bude samozřejmě také muset vypořádat s navýšením cen u dalších věcí jako je materiál a služby, taktéž v návaznosti na zvýšení cen elektrické energie a plynu, tam se počítá se zvýšením 10 až 15 %. Tyto informace mám i proto, že jsem v dozorčí radě Horské služby.
Vážená vládo, vás to neděsí? To jsou prostě peníze, na kterých jsou závislé všechny - i možná naše - lidské životy. Takže co chci říct? A upozorňovala jsem na to už i ve vztahu k rostoucím cenám pohonných hmot, teď tedy ve vztahu k rostoucím cenám energií. Uvědomujeme si vůbec to riziko pro nás pro všechny, pro každého, kdo se ocitne v nouzi a bude potřebovat pomoc profesionálů? Dokážeme pochopit devastující dopad rostoucích cen na fungování IZS, respektive organizací, které se starají o bezpečí, život a zdraví občanů a které nemohou ceny svých služeb zvednout, byť se jejich náklady výrazně zvyšují?
Opět bych ráda věděla, zda vláda má nějaké ponětí o tom, o kolik vzrostly náklady, které za energie vydává Policie České republiky, hasiči, Horská služba, zdravotnické záchranné služby, tedy organizace, které se starají o bezpečí, životy a zdraví nás všech. A jaký to zdražování bude mít vliv do budoucna, pokud vláda nebude situaci řešit, protože složky IZS opravdu energii neušetří tím, že budou méně svítit nebo topit, jak někteří koaliční představitele navrhují domácnostem? V případě policie, hasičů či Horské služby zvýšené náklady uhradí stát, v případě zdravotnických záchranných služeb nebo některých nemocnic budou zvýšené náklady muset kompenzovat, u Městské policie to budou města, u pečovatelských služeb kraje i města, takto bych mohla pokračovat dál.
Upozorňuji na to, že dopad zdražování energií, pokud s tím něco neuděláte a my to řešení alespoň částečně nabízíme, bude opravdu, jak by řekl pan Okamura, šílený. A nebude to dopad v oblasti, které se můžeme jen tak vzdát, bude mít dopad na fungování organizací, které se starají o bezpečí, zdraví a životy nás všech. Já moc děkuji, že jsem snad mohla mluvit více než 10 minut a opravdu věřím tomu, že nám koalice naše projevy nezkrátí. Děkuji.
