Když slyším premiéra chlubit se, jak nás provedli krizí, (!!!) měla bych chuť ním zatřást, aby se konečně probral. Protože to prostě není pravda… Naše vláda ničí naši zemi, protože svou bezohledností a nečinností a neschopností ničí nás. Bere ohled na vše a na všechny, ovšem mimo svých občanů… Ty nechává zcela svému osudu. A aktuální slova o tom, jak bychom měli zvýšit daň z nemovitosti, aby se jestě více odírali lidé jen za to, že si uměli něco vybudovat za peníze, které zdanili, jsou už čiré zoufalství, neb už se neví, kde brát… A nejen to…
Co z lidí “dole” silou politické moci dostanou, posílají zase také za hranice - po stamilionech. I když by to měli už těžce vážit, neb jsme i díky jejich nicnedělání v řadě věcí sami na dně… Jak s lidmi mluvím, zoufalství zkrátka začíná být hmatatelné. A už to dávno není o politice, ale o důstojném přežití. O úctě k sobě sama. O úctě k vlastní zemi. K Evropě. Lidé ztrácí své základní životní jistoty. Chce se, aby popírali v úvahách svou inteligenci. Logiku. Pud sebezáchovy. Aby obětovali vše, co v životě dosáhli… a ztratili to třeba během roku Ti lidé nahoře to prostě zoufale neumí… Lžou sami sobě i nám o realitě. A ta nás začíná krutě dohánět... Lidem je jedno, kdo tam sedí, ale není jim jedno, co dělá s naší zemí.
Zatím to vláda drží politickou silou. Jinou totiž nemá. Sama sebe chválí… Důvody k tomu opravdu nejsou. Až lidem dojde, co se tu děje, může to mít docela rychlý spád. Pud sebezáchovy je totiž stále nejsilnější. A jakou značku bude mít kdo na tričku bude v tu chvíli úplně jedno - nebude-li to přitěžující okolnost. Tak trochu doufám, že to prozření do reality nastane i v senátu. Aby jednou provždy obhájil svou existenci. Dobře reagovali senátoři v době covidové. Mohli by začít dobře reagovat i v době této vlády - vlády národní pohromy. A mohli by zabraňovat nejhoršímu. Vyzvat vládu k rozumným krokům. Brzdit její špatná rozhodnutí… A volat po těch dobrých… Zkrátka být pojistkou v malé zemi mající přirozenou důvěru lidí… A tuto důvěru posílit. Lidí, mající na to zkušenosti a schopnosti i znalosti je tam dost. Teď tu vůli a odvahu jít občas proti proudu. Ve větším počtu.
Stokrát mohou jiní na nositele kruté pravdy útočit. Tím tu pravdu neumlčí. Naše země nevzkvétá. Je to proto, že EU páchá ekonomickou sebevraždu, naše vláda jí k tomu tleská a stahuje nás tím ke dnu jako jednoho z prvních. Jsme tedy v čele zoufalého evropského pelotonu…. Kdo se pak o nás postará? Krachují podniky, zavírají obchody, nejsou léky, nejsou lékaři, toho, co dochází, jsou seznamy… A my? Přihlížíme filtrování informací (cenzura), urážkám těch, kteří volají po pravdě (dehonestace typu ztroskotanci a samozvanci) a tomu, jak jiné země (téměř světadíly) na tom všem, co se děje v Evropě, vydělávají. Vyrábějí nám nepřítele “všech a navždy”, a nekritizovatelného přítele na “věčné časy a nikdy jinak”. Obojí už tu bylo, a vždy to bylo špatně. O dvojím metru v mezinárodním měřítku nemluvě.
Pokud se nevzpamatujeme, největší obětí této války bude Evropa. A my, Česká republika, s ní. Jen proto, že jsme nechali rozhodovat ty, kteří na to prostě nemají. Rozum, zkušenosti, odpovědnost, znalosti… Ani schopnost přiznat si pravdu. O lásce k vlasti nemluvě. Ta je u nás ve vrchních patrech politiky aktuálně v ilegalitě. Ve Strakovce slepě poslouchají jen hlas Bruselu, ne svých občanů. Neříkám nic víc, ale také nic míň, než že by to mělo být přesně naopak.
O Vánocích prostě bude čas přemýšlet… Přemýšlejme. Jaká máme přání… Pro sebe i pro generace našich dětí… A co jsme pro to připraveni jeden každý udělat….
Přeji vám pro tyto dny hodně empatie a porozumění
