připravila jsem si, protože nějak tak předpokládám, jak hlasování dopadne, považuji za nutné vyslovit se na půdě Senátu, základní čtyři otázky, na které bychom si měli odpovědět, každý z nás, před hlasováním. Nemám tedy otázky na paní ministryni, ale dávám vám ke zvážení tyto postřehy.
První otázkou je, zda občané České republiky si přejí, abychom pro tento návrh zvedli ruku. Hovořím zejména o té části, kde umožňujeme výcvik ukrajinských vojáků na našem území. Tedy tou otázkou je, zda hlasujeme tak, jak si přejí naši voliči. To si musí každý z nás sám zodpovědět.
Druhou otázkou je, zda je tento návrh v souladu s zájmy České republiky pokud jde o její aktuální bezpečnost a bezpečnost v následujících letech.
Třetí otázkou, kterou bychom si měli všichni před hlasováním o tomto návrhu odpovědět, zda tento návrh odpovídá významu České republiky v rámci mezinárodních vztahů, tedy zda míra zapojení České republiky do jakéhokoliv válečného konfliktu aktuálně do konfliktu mezi dvěma velkými zeměmi, kterými jsou Rusko a Ukrajina, do kterého zasahuje další světová velmoc – USA, zda taková míra zapojení naší země do tohoto válečného konfliktu, včetně výcviku vojáků státu, který není členem NATO, přímo na našem území, odpovídá faktickému vlivu a významu České republiky na mezinárodní světové scéně, nebo zda sami dobrovolně nepřijímáme roli téměř účastníka této války, zatímco ostatní země včetně velmocí jsou uvážlivější, zdrženlivější a brání se siláckým prohlášením.
Chci tím říct, že bychom si před hlasováním každý z nás měli odpovědět na to, zda se domníváme, že světové velmoci vždy přihlížely, aktuálně přihlíží a kdykoliv v budoucnu budou přihlížet se vší vážností k názorům a zájmům České republiky do té míry, aby jejich názor ovlivnil jejich rozhodování. Tedy zda s námi světové velmoci jednají a budou jednat vždy jako se sobě rovným partnerem v těchto okolnostech. Historická zkušenost nám totiž říká, že nikoliv, protože jako malá středoevropská země jsme byli v minulosti často v obětí těch velkých, a to na každou stranu našeho místopisu.
Kladu si tedy otázku, zda intenzita zapojení České republiky do válečného konfliktu světových velmocí v této podobě je na místě a zda bychom neměli stát raději pevněji nohama na zemi a před jakýmkoliv krokem, než ho uděláme, abychom měli na mysli hlavně bezpečnost občanů naší země. Hovořím teď například i o přijetí tisícům lidí se zcela jinými zkušenostmi a zvyklostmi, pokud jde o fungování státu, na naše území, i když tato pomoc by jistě byla možná na území Ukrajiny, kde se neválčí. A hovořím o výcviku vojáků cizího státu, který není členem NATO, na území České republiky, když i tento výcvik by jistě mohl probíhat na území Ukrajiny, kde se neválčí.
Vytváříme si tím do budoucna v mezinárodních vztazích složitou pozici, na kterou nikdo nebude brát ohled, až se velmoci, které skutečně rozhodují, mezi sebou domluví. Věřme, že tomu tak bude brzo a že dojde k uzavření dohod o míru. Tedy tato třetí otázka zní, zda je naše pomoc přiměřená mezinárodnímu významu České republiky a ohledům světových velmocí na zájmy České republiky. Já tvrdím, že nikoliv a že naše některé aktivity mohou vzbuzovat, a podle mého názoru vzbuzují, u ostatních zemí někdy až údiv.
A čtvrtou, poslední otázkou, je otázka velmi prostá, zda na takové velkorysé zapojení do válečného konfliktu máme peníze? Odpověď zní – nemáme. Přesto jednáme tak, jako bychom měli pořád kde brát. Naši občané jsou v jiné pozici. Ti, když jim dojdou peníze na účtu a dojde vyúčtování energií, brát kde nemají. A jejich stát, tedy Česká republika, je nechává osudu. Vím, protože s těmi osudy za mnou chodí. Pokud čtu ta krásná slova o obrovské pomoci a ta čísla, tak bych ráda vyslovila členům vlády nebo je požádala, ať přijedou mezi ty lidí se jich zeptat, jak to funguje v praxi.
Podotýkám, že žádný z nás bychom neměli chtít žít v zemi, kde bude obrovské množství lidí závislých na sociálních dávkách, na které za chvíli při tomto hospodaření také nebude. Sociální dávky mají být pomoc ve své podstatě výjimečná pro lidi, kteří bez vlastní viny se ocitnou bez prostředků, někdy i z vlastní viny, ale nikoliv plošné opatření, které bude zajišťovat, aby měli důchodci a samoživitelé alespoň na základní potřeby, jako je bydlení a jídlo, a které zcela ignorují, že daný stav už hrubě zasahuje střední třídu, která na tyto dávky nemá nárok a která pociťuje výrazně dopady této doby.
A poslední poznámka, kterou tady považuji za nutné říct – že u tohoto hlasování, zejména u podobných hlasování, jako je toto, bychom měli všichni zapomenout na stranickou loajalitu a hlasovat tak, jak nám říká srdce, rozum a životní zkušenost. A také ukázat důležitost, sílu a význam Senátu v této historicky těžké době. Což znamená dokázat svým hlasováním odlišit, co je to pomoc potřebným ve válečném konfliktu, a co je to zapojení své země do válečného konfliktu včetně výcviku jejich vojáků na našem území, jako by téměř byla součástí tohoto konfliktu.
A poslední podotek, že jsme slibovali v našem slibu, že slibujeme věrnost České republice.
Děkuji vám za pozornost.
