Postrkem do bankovní unie?
Smluvními stranami, na které se vztahují veškerá práva a povinnosti IGA, jsou všechny členské státy eurozóny a dále ty členské státy Evropské unie, které se chtějí účastnit tzv. jednotného mechanismu dohledu (Single Supervisory Mechanism, zkratkou SSM), respektive které se rozhodnou navázat s Evropskou centrální bankou (ECB) užší spolupráci. Česká republika by měla převzít plná práva a povinnosti smluvní strany IGA dnem přijetí eura jako své měny, nebo právě dnem vstupu do úzké spolupráce s ECB (např. formou členství v bankovní unii ještě před vstupem do eurozóny, na což jsou permanentní tlaky z poradenského zázemí české vlády a unijních struktur). Poté by na nás přešly veškeré z ní vyplývající povinnosti automaticky, bez dalšího hlasování v národním parlamentu. Podobně, jako u nedávno (bohužel) v Česku ratifikovaného tzv. fiskálního kompaktu IGA, nepodepsaly předbrexitovská Británie a Švédsko, tedy státy, které odmítají euro, respektive mají z něj vyjednanou trvalou výjimku. Projednávání IGA v Poslanecké sněmovně nebylo v minulém volebním období (2013 až 2017) dokončeno. Proto je nyní smlouva předkládána k novému projednání. IGA obsahuje zejména úpravu převádění finančních prostředků z národních fondů pro řešení (finančních a ekonomických) krizí smluvních stran do centrálního „EUROfondu“. Text dohody podle mnoha renomovaných ekonomů navíc nezaručuje spravedlivé rozdělení nákladů mezi jednotlivé banky skupiny smluvních států.
Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku!
Vzhledem k silné hospodářské provázanosti naší republiky s eurozónou je jisté, že IGA bude mít na českou ekonomiku výrazné hospodářské dopady v každém případě. Stane se tak i přes, už tradičně, zdůrazňovanou „nezávaznost“ smlouvy ze strany zastánců její rychlé ratifikace. Tato teze platí o to silněji a jednoznačněji například právě nyní, kdy se, v souvislosti s pandemií koronaviru, v rámci tzv euroskupiny (země platící měnou euro) chystá rozsáhlý plán finanční sanace dopadů krize na ekonomiky členských států. To se nemůže Česka nedotknout. Minimálně se tak stane v podobě ručitelských závazků. Po ratifikaci se IGA stane součástí českého právního řádu, protože platí, že vyhlášené mezinárodní smlouvy mají přednost před vnitrostátními zákony. Přistoupením k IGA se tak de facto stáváme součástí bankovní unie.
Cpou nám ji horem dolem
Bankovní unii tvoří několik základních pilířů: Jednotný mechanismus dohledu, Jednotný mechanismus pro řízení krizí, Jednotný fond pro řešení krizí a Jednotná bankovní regulace zahrnující několik směrnic a nařízení Evropské komise. U všech těchto norem a dokumentů jsme již jejich signatáři, ze všech nám plynou závazky. Přitom i podle studie samotného Ministerstva financí ČR z roku 2015 „nevyplývá pro ČR doporučení usilovat za současných podmínek o vstup do bankovní unie, ale spíše vyčkat dalšího vývoje, ten následně vyhodnotit a znovu zvážit další postup.“ Předkládací zpráva vlády k prvnímu projednávání IGA pro český parlament ze dne 11. 9. 2014 mj. uvádí: „Vzhledem k silné hospodářské provázanosti ČR s eurozónou a zejména k faktu, že zhruba 70 % bilančních aktiv českého bankovního sektoru je pod kontrolou vlastníků ze zemí eurozóny, je pravděpodobné, že IGA bude mít hospodářské dopady na ČR i tehdy, nebude-li se jí ČR sama účastnit. Nelze tedy vyloučit zejména nepřímé hospodářské dopady IGA na ČR.“ Za této situace je nepřijatelným hazardem hlasovat pro ratifikaci této dohody. Česká republika se dostala do situace, kdy verbálně členství v bankovní unii odmítá, zatímco v ní, minimálně částečně, už je. Je možné, že deklaratorně zůstaneme oficiálně stát mimo bankovní unii až do případného přijetí eura. Rizika, kvůli kterým jsme bankovní unii od počátku jako stát odmítali, nám však hrozí stále, možná více než dříve. Navíc sílí tlak na vstup Česka do bankovní unie i bez přijetí eura. Ratifikace smlouvy IGA by jej ještě zvýšila. I proto je pro naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) nepřijatelná.
K ledu!
Zároveň je klíčové zdůraznit, že v rámci tzv. Evropského stabilizačního mechanismu (ESM – tzv. euroval), který teď bude masivně přerozdělovat finanční podporu například pro Itálii, neručí za jeho pohledávky (půjčky) jen členské země eurozóny, ale celá EU. Česko se zde již před časem zavázalo ručit až do částky 310 mld. Kč, což je, mimochodem, zhruba stejná částka, jako nejnověji odhadovaná výše letošního deficitu českého státního rozpočtu. Ta ale bude velmi pravděpodobně v důsledku krizových opatření a propadu ekonomiky vinou razantního snížení příjmu části podnikatelského sektoru a občanů ještě mnohem vyšší. Z výše uvedených důvodů je v této chvíli nezodpovědným hazardováním s ekonomickou stabilitou a budoucností a národními zájmy České republiky zavazovat náš stát k dalším masivním finančním závazkům, jejichž dopad – kvůli jejich mezinárodnímu charakteru – navíc ještě ani nemůžeme efektivně ovlivnit. Bohužel, sněmovní Výbor pro evropské záležitosti dnes přijetí smlouvy IGA těsným poměrem hlasů 8:6 podpořil. Poslední příležitostí poslat ji zaslouženě k ledu bude mít tedy až plénum Poslanecké sněmovny v jejím závěrečném, druhém čtení.
