Bartovi a jeho společníkům se prý nelíbí „růst populismu v posledních letech“. Jejich cíl je jasný:„zabránit rozdrobení voličských hlasů a tím například vypadnutí některých nízkoprocentních stran z Poslanecké sněmovny.“ Barta řekl mimo jiné toto: „Uvažovali jsme s přáteli byznysmeny, jak bychom mohli podpořit středové a středopravicové strany, protože mají těžké protivníky. Tak jsme se rozhodli, že podpoříme šestku řekněme liberálně demokratických stran. Když se nějak pospojují do parlamentních voleb a oznámí to do konce roku, dostane každá pět milionů korun.“ Jinak řečeno, nabídka explicitně neplatí pro ANO, komunisty a SPD.
V této souvislosti není od věci připomenout, že Barta je stoupencem bývalého prezidenta Havla a dokonce se podílel na financování oslavného (a kritiky vesměs naprosto odmítnutého) filmu Havel. Rouhavě bych dodal, že když začínáme o svých politických „ikonách“ točit filmy, tak se nebezpečně blížíme praxi normalizačních časů (vzpomeňme na seriál Gottwald či seriál Povstaleckáhistória, který byl obšírnou glorifikací Gustáva Husáka). Víc filmů o svých vůdcích mají dnes už snad jen v KLDR, ale to jen na okraj.
Bartův systém má fungovat tak, že pokud by šli do koalice například ODS, TOP 09 a Starostové, dostala by každá ze stran pět milionů korun a české podnikatele by podpora vyšla na 15 milionů. To platí pouze pro těchto šest stran a jejich případné spojování dohromady. Pokud by si přivedly koaličního partnera v podobě jiné strany mimo danou šestku, nabídka neplatí. To už není sociální inženýrství. To je přímá politická korupce: spojte se, my zaplatíme. Chybí jen možný dovětek: „A až budete vládnout, nějak si to vybereme.“
Není divu, že nejvíce nad nabídkou zaplesala šéfka TOP 09 Pekarová Adamová, která účelové spletence partají označila za „jedinou cestu ke změně“. Protože právě její strana má ze všech uvedených asi nejblíže k odchodu na smetiště dějin. S jistou rezervovaností se vyjádřil předseda Pirátů Bartoš. Jeho dnešní preference jej zřejmě naplňují (jak věřím: neopodstatněnou) ambicí vyrůst v hegemona, a při tom by se nerad dělil.
Podobné výzvy ke skládání více či méně nesourodých koalic s cílem porazit právě existujícího hegemona, už známe z minulosti. Například v roce 2002 se spojili lidovci, tehdejší Unie svobody, a Demokratická unie (kde těm posledním dvěma je konec, že?) a dohromady ve volbách do Sněmovny dostali 14%. To je méně, než si dnes v průzkumech stojí právě třeba Piráti. Pravda, tehdejších 14% se hodilo k tomu slepit ideově naprosto nejasnou vládu s všeho schopnými sociálními demokraty. Tato vláda pak během svého mandátu třikrát měnila premiéra (tzn. předsedu ČSSD) a byla to od listopadu jednoznačně nejhorší a nejméně stabilní vláda. To jsme ovšem tehdy netušili, co všechno přijde ještě po ní. Ale to taky jen na okraj.
Zajímavě na Bartovu výzvu reagoval předseda komunistů Filip. Řekl doslova:„Je to transparentní a nenarušuje to svobodnou soutěž politických stran.“ S tím absolutně nesouhlasím. Předně to vůbec není transparentní (nevíme, za co to podporující podnikatelé vyhandlují), ale z principu to není přijatelné pro demokracii založené na svobodnésoutěži politických stran. Něco jiného bylo, když třeba Zdeněk Bakala rozdával své miliony stranám jako TOP 09 nebo ODS. Můžeme si myslet, že jeho podpora nebyla podložena žádnou politickou podmínkou. Ale přímo a natvrdo deklarovat, co strany musejí udělat, aby obdržely ony miliony, to už je nepokrytá oligarchizace politické scény, kterou tolik kritizujeme třeba právě na Ukrajině, kde de facto každý politik patří nějakému oligarchovi, který jej financuje a diktuje mu, co má politicky konat. Vrcholem toho bylo prezidentství Petra Porošenka, jednoho z pěti největších oligarchů té země. Ostatně i dnešní tamní hlava státu, VolodymyrZelynskij, má za zády oligarchu IhoraKolomojského, tak jaká změna, že.
Samostatnou kapitolou je výběr panem Bartou (ne)podporovaných stran. Z okruhu svých favoritů vypustil ANO, komunisty a SPD. Přitom jaksi ani slůvkem neprokázal, v čem tyto strany považuje za méně demokratické. V tom má zjevně jiný názor, než občané naší země, kteří těmto stranám v posledních volbách udělili zhruba padesát procent hlasů. A pak kdo tu rozděluje společnost? Pan Barta má pro sobě nemilé strany jen odsuzující nálepky, z nichž nejčastěji užívaný je přívlastek „populistický“. Kdybychom byli důslední, uvědomili bychom si, že slovo „popolo“ je z italštiny a znamená „lid“. Když někdo vkládá do této souvislosti negativní předznamenání, jako by tím říkal, že názoru lidu opovrhuje, nezajímá ho, není důležitý. V tom směru má pan Barta opravdu blízko k svému idolu, Václavu Havlovi.
Shrnuto a podtrženo: je pravděpodobné, že (snad kromě TOP 09) na takto formulovanou past nikdo nenaskočí, ale je zřejmé, že zhruba rok před příštími volbami se tu rýsuje docela nebezpečná zákulisní aktivita, které jde o vše jiné, než o blaho lidu (popolo). Tedy nejde jí o službu obci (jak se říkalo už ve starém Římě), nýbrž službu vlastní peněžence. Lid však není hloupý. Hloupé jsou aktivity podobné této, protože na sebe vyzrazují, oč doopravdy jde.
Snad jenom stojí ještě za připomínku, že korporativismus v politice je zásadní podmínkou pro vznik nacistických a fašistických států. Nemusíme pro historickou zkušenost chodit daleko. Hitlera při jeho nástupu k moci také podporovali přední podnikatelé té doby, např. Fritz Thyssen anebo Henry Ford. Bez jejich peněz by všechny ty bombastické kampaně těžko mohl uskutečnit. A u nás v dnešní době? Kdo chce, může věřit, že megademonstrace Milionu chvilek financují dva nedostudovaní filosofové a po stokorunách penzisti. Barta už nepokrytě ohlásil vstup korporací do politiky, rozdělil politické strany na ty koupitelné a zavrženíhodné či nekoupitelné. Kdo bude další financiér a jaké bude mít asi požadavky? Myslím, že ještě zažijeme dost překvapení.
Můžeme se tedy právem obávat, že pod líbivými hesly o liberalismu a demokracii se skrývají zárodky fašismu a nacismu. Protože peníze už na to jsou, s tím se Barta ani netají.
