Poučme se z chyb našich sousedů a neochraňujme ty, kteří nás chtějí zničit

Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, já si dovolím tady oprášit své návrhy a navrhnout doplnit do programu této schůze sněmovní tisk číslo 13, což je návrh skupiny poslanců SPD na úpravu zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Konkrétně se jedná o zákaz propagace a šíření nenávistných ideologií, nejenom hnutí, jak je tomu nyní, což je náš dluh směrem k odstranění nedostatku platné podoby a úpravy zákona. Ta neřeší otázku veřejného šíření ideologií, propagujících nenávist ke skupinám osob na základě jejich rasy, pohlaví, víry, národnosti či jiných společných charakteristik. Je proto načase napravit tento nedostatek a do znění zákona doplnit za termín "hnutí" dvě slova "anebo ideologií". Fakt je, že na tato dvě slova už čekáme čtvrtý rok.

Nejde totiž ani zdaleka o nyní známé nenávistné a nepřátelské ideologie, které již reálně existují, ale i o takové ideologie, které jsou méně známé, o kterých možná ještě prakticky nevíme, a jde také o ideologie, které k nám mohou být importovány v budoucnosti zvenčí anebo dokonce o takové ideologie, které teprve vzniknou, ať již se budou ukrývat pod nejrůznějšími sofistikovanými názvy a "ismy".

Dejme proto naší policii, státnímu zastupitelství i soudům účinný nástroj k tomu, aby se mohly s šiřiteli nenávistných ideologií vypořádat podle práva, nyní i v budoucnosti. Dejme takovým šiřitelům jasný signál, že zde narazí na zákon a jako s takovými s nimi bude i jednáno.

Je to náš závazek vůči občanům, a to v tom ohledu, že budeme dbát na bezpečnost této země a jejích občanů, protože pokud nějaká ideologie vyzývá k nenávisti, musíme se mít před ní na pozoru a musíme mít účinný zákon, který nám umožní včas se jí postavit.

Zdaleka tedy nejde jen o selektivní hodnocení islámu, jak je nám občas podsouváno, jakkoliv islám mezi tyto nenávistné a nebezpečné ideologie nepochybně patří. Patří mezi ně stejně jako třeba nacismus a jakákoliv další ideologie vyzývající k násilí a nenávisti vůči určitým skupinám osob.

Připomeňme zde jedno nařízení, které se táhne celým islámským učením - nepřizpůsobení se prostředí ani hostitelské zemi, neintegrování se, přesvědčení o nadřazenosti muslimů nad bezvěrci, jinověrci a káfiry. Dále je zde i povinnost islamizace neislámských zemí a jejich ovládnutí s využitím všech nástrojů, prostředků a v jejich očích využití všech slabostí demokracie.

Poučme se z chyb našich sousedů a neochraňujme ty, kteří nás chtějí zničit. Nestojí přece tolik námahy podívat se, jak vypadá situace v zemích na západ od nás, kde islamisté poznenáhlu v určitých oblastech přebírají moc, vznikají muslimské enklávy pod nadvládou práva šaría a jeho vymahačů a vykonavatelů, kam se místní obyvatelé obávají chodit. Já jsem to osobně zažil třeba ve Štrasburku. Vidíme zde toleranci mladistvých manželek a otevřené pedofilie, dokonce i mnohoženství, nemluvě o toleranci masového násilí na ženách například v podobě manželského znásilňování nezletilých manželek.

Já bych připomněl, že i my, Češi, už máme své oběti islámského terorismu. Já bych rád připomněl jejich jména, už jenom z toho důvodu, aby bylo známo, že jsme na ně nezapomněli. Byl to Petr Kořán, zavražděn muslimským útočníkem 24. července 2005 v Šarm aš-Šajchu v Egyptě, Ivo Žďárek, diplomat a velvyslanec, zavražděn při teroristickém útoku islamistů v Islámábádu 20. září 2008, Pavel Hrůza, zavražděn Islámským státem v Libyi, přesné datum není známo, ale bylo to v roce 2016, Naďa Čižmárová, zavražděna islámským teroristou při útoku kamionem v Berlíně na vánočních trzích 19. prosince 2016, Lenka Civínová, ubodána islámským teroristou 14. července 2017 v egyptské Hurghádě. Tito lidé byli zavražděni fanatiky, kteří ve jménu ideologie chtěli zabíjet náhodné nevěřící, a zemřeli jenom proto, že byli na špatném místě ve špatný čas.

Takže tento zákon prosím doplnit jako třetí v dnešním programu.

Další návrh, který bych chtěl přednést, je navrhnout do dnešního programu sněmovní tisk číslo 16, což je návrh skupiny poslanců hnutí SPD na změnu zákona o státních svátcích a ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Tento návrh podávám již po čtvrté. V minulém období se tento bod na program jednání Sněmovny nedostal.

Návrh obsahuje dva body. Za prvé navrhujeme mezi významné dny České republiky zařadit 15. březen jakožto den památky obětí německé okupace v českých zemích, protože to je výročí okupace. Za druhé navrhujeme změnit označení významného dne 18. června, a to ze stávajícího dne hrdinů druhého odboje na den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí.

Důvody, které nás k tomu vedou, jsou následující. 15. březen 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o poslední zbytky jakékoliv státní suverenity a poté následovala přímá vojenská okupace a šestileté období plošného a cíleného teroru, vyvražďování občanů českých zemí, dnešní České republiky, které mělo jednoznačně genocidní charakter a rysy genocidy. Podle výsledků bádání historiků Vojenského ústředního archivu činí počet obětí německé nacistické okupace zhruba 343 tisíc osob v rámci celého někdejšího československého státu a z toho zhruba 100 tisíc bylo lidí, kteří byli přímo zapojeni do odboje. Byli to odbojáři, partyzáni anebo lidi, kteří jim pomáhali.

Do tohoto počtu však nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, věznění v koncentračních táborech a věznicích, na následky takzvaného totálního nasazení, takže skutečný počet faktických obětí je ještě vyšší.

Za dobu existence německého protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně více než 8 tisíc občanů, zhruba 70 tisíc českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech a dalších 3500 osob zemřelo při nuceném nasazení na práce v tehdejším Německu. Oběť německého nacistického teroru se staly i celé vesnice. Z těch nejznámějších jsou samozřejmě Lidice a Ležáky a v květnu 1945 tam byla celá řada dalších vesnic, které byly za spolupráci s partyzány zmasakrovány.

V tomto kontextu by v zákoně i vzhledem k úctě k historické pravdě a hlavně s ohledem na úctu k obětem německé okupace českých zemí a k pozůstalým po nich měl zcela jistě tento den, 15. březen, jakožto den památky obětí německé okupace českých zemí, figurovat.

Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je pak stále postupující a nepřípustná snaha o přepisování dějin, zejména pak snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku, snaha o relativizaci škod, napáchaných německým režimem během této války i před ní od roku 1938 na české zemi a českých lidech.

Ve veřejném prostoru rovněž probíhá jakási podivná kampaň, snažící se nás, zejména naši mladou generaci, přesvědčit o tom, že německá okupace českých zemí byla jen jednou z dějinných epizod, která nás stát postihla a v podstatě nebyla ničím výjimečná.

Čeští občané, vojáci i civilisté ale prokázali tváří v tvář německé okupaci a německé vojenské moci mimořádné hrdinství a odvahu jak v zahraničí na válečných frontách, v různých protinacistických armádách, tak především v domácím odboji, kde byla situace zdaleka nejtěžší.

A toto je důvodem pro druhou námi navrhovanou změnu, kterou je přejmenování významného dne 18. června ze současného Dne hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí.

Pojem druhý odboj je v současné době již dost neurčitý, neadresný, neutrální a také ve všeobecném povědomí stále méně známý, zejména co se týče mladších generací. A i zde v tomto případě platí argument o bezprecedentním nepoměru tohoto protiněmeckého protinacistického odboje ve vztahu k jiným historickým typům našich českých a československých odbojů. Tento odboj byl zásadně rozsáhlejší, silnější i početnější jak z hlediska jeho intenzity či počtu jeho aktérů a jeho obětí, ale také vzhledem k charakteru nepřátel, kterým čelil. Prosím vás proto o zařazení tohoto bodu jako čtvrtý bod této schůze. Děkuji.