K následující úvaze mě přivádí sledování dalších a dalších důkazů neschopnosti vedení EU řešit krizi, ve které se nacházíme. Protože vím, že problémy mají úžasnou vlastnost se řetězit, je na čase začít přemýšlet nad tím, co nám přinesla pandemie koronaviru. Zbavila nás především zbytků optimismu ohledně EU. Přiznejme si, že pandemie koronaviru byla a je mj. i zdrojem poznání sama sebe, našeho okolí a především mezilidských a mezistátních vztahů. Ukazuje se, že všechny krásné fráze o společenství, soudržnosti, solidaritě a podobně jsou jenom prázdné řeči, když začne ze strnišť foukat studený vítr.
Solidarita poprvé: Němci ji jednoduše zabavili
Pro mě je dění okolo koronaviru především varováním před tím, co může se značnou pravděpodobností přijít a nastat. Přirovnání pandemie k válečnému stavu docela sedí. Dochází totiž k úplnému zvrácení základních hodnot liberální západní společnosti. „Vymoženosti“ EU se najednou otáčí proti občanům národních států s nebývalou bezohledností a arogancí. Náš veliký bratr, spojenec a „milý přítel“ Německo začal v momentě, kdy se objevil problém nedostatku zdravotnického materiálu pro boj s pandemií, bez varování licencovat vývoz zdravotnického materiálu z evropských distribučních center, která se nachází na německém území. Kontejnery se zdravotnickým materiálem (zejména respirátory, roušky a desinfekce), které projížděly přes Německo na cestě do Rakouska a Švýcarska, Němci jednoduše zabavili. Kde zůstala solidarita a spolupráce? Já vím, jen to nesmím napsat…. Rovný mezi rovnými, prostě: „Wir schaffen das!“!? Že to zvládnete? Ani náhodou, nedokážete nic bez uzurpování zdrojů, patřících někomu jinému. Jenže to už tady jednou bylo, zhruba před osmdesáti lety. A Evropa se nepoučila.
Fronty na příděl mouky? Viděl jsem na vlastní oči
Co vše znamená pro nás? Především poučení, že s EU cesta nevede nikam, že budeme vždycky jenom ti, co slouží těm velkým jako odkladiště šrotu a odpadu a zdroj levných zisků. My se poučit snažíme alespoň z toho, co se děje nyní. Myslím si totiž, že koronavirem naše problémy nekončí, ale naopak začínají. Co je ještě na cestě? No přece ty statisíce syrských uprchlíků před Asadem (jsou sice z Afghanistánu a neprchají před něčím, ale za německými sociálními dávkami), co se tísní na tureckých hranicích a tvrdě útočí na řecké pohraničníky a hraniční bariéry. Dále je to propad cen ropy a následný propad burz. Následovat bude dopad výrazného snížení výroby ve všech odvětvích (snad kromě psychiatrie) následkem pandemie v Evropě. Co to udělá s životní úrovní občanů, si umí představit jen málokdo. Já ano, ve válečné zóně jsem strávil dost času na to, abych věděl, jaké to je stát ve frontě na příděl mouky, cukru či žárovek, vše na lístky. Proto tohle píšu.
Bojovníci se připravují
Před imigrační násilnou invazí nás EU neochrání, to předvedla a svou neschopnost v tomto ohledu prokázala už mnohokrát. Pokud nás tedy neochrání prvosledoví Řekové, nastoupí další obranný perimetr – maďarská hranice. Pokud ta nevydrží, pak naše statečné jednotky, které hlídají maková pole v Afghanistánu, nás už nezachrání a budeme opět v…. Můžeme si jen opakovat: „Wir Schengen das!“ Pořád se totiž najde dost dobře placených rozvracečů, kteří budou vykřikovat hesla o lidských právech imigrantů. O tom, že existují také zákonná občanská práva Evropanů, nechtějí slyšet. Volný pohyb osob po Evropě se náramně hodí všem, kteří ji chtějí rozvrátit a ovládnout. Hodí se všem bojovníkům bez rodin, bez nutnosti platit daně a vůbec se o cokoliv starat, protože kvůli liberálním socialistům, kteří si usurpovali vládu v Evropě, dostávají vše zdarma. Mohou se tedy plně soustředit na přípravu na boj. Dokud budeme členy Schengenského prostoru, budeme bezbranní.
Solidarita podruhé: Němci si ji vynutí
K tomu všemu, s nástupem německého předsednictví EU, přichází nepokrytý a jednoznačný plán na sjednocení azylových systému jednotlivých členských států a EU. Požaduje se vznik systému jednotného, unijního, kdy o udělení celoevropskému azylu migrantům již nebudou rozhodovat příslušné orgány národních států, ale orgán unijní. Tento německý projekt vychází z tzv. Seehoferova plánu a samozřejmě obsahuje i direktivní přerozdělování migrantů po všech členských státech EU, i proti jejich vůli, za pomoci vydírání a politického či ekonomického nátlaku nejrůznějšího typu. Jak si představuje vynucování solidarity, vysvětlil ve Spolkovém sněmu německý ministr zahraničí Heiko Maas (v odpovědi na interpelaci poslance za AfD Petra Bystroně zde). Co ještě hrozí? No přece to, že akce se zdravotnickým materiálem v Německu se bude pravděpodobně opakovat v jiných komoditách po světě. Totéž se může stát například v potravinách, na jejichž dovozu jsme závislí. Kdeže jsou doby československé soběstačnosti v jejich výrobě a vysoké (národně normované) kvalitě!
Kdo bude mít hlad jako první?
V momentě, kdy kvůli poklesu zemědělské výroby kvůli epidemii či válce dojde k omezení exportu potravin z vývozních zemí, ty dovozové, závislé, budou mít problém. Budou totiž první, kdo bude mít hlad. Tedy ne ony země, ale zejména lidé, žijící v nich. Co energie? Co bude, když kvůli ekoteroristům nebo pomatené „zelené dohodě“ EU dojde k odstavení dalších elektráren a elektřina se stane nedostatkovým zdrojem? Co se stane, když dojde k poškození přenosové sítě teroristickým útokem? Kdo ví, kolik teroristů se skrývá v masách migrantů dovážených Evropskou unií? Co když Němci uzavřou Ingolstadtský ropovod? Zachrání nás ruský plyn před zmrznutím a ruská ropa náš průmysl před krachem? Naše média a zejména „demobloklí“ politici s piráty do Ruska kopou v jednom kuse. Přesedlají snad na kola, budou chodit orat s kravkou?
Že jste nehlasovali o vstupu do Unie dlužníků?
Co náš obranný průmysl a armáda, jak dopadneme bez dodávek ze zahraničí? Jak dopadneme bez letounů CASA, Grippenů, Pandurů, neplovoucích BVP a samozřejmě zastaralých amerických vrtulníků, které už ani US Army nekupuje? EU nicméně nespí. V tichosti se na nás a na další státy V4 chystají nové pasti ze strany EU, tentokrát ve formě nehorázně rostoucích finančních nároků, vytváření nových nesmyslných fondů migrace a zeleného údělu. Novinkou je tzv. Fond obnovy, na který si chce EU půjčit tak, aby za tuto půjčku ručily členské státy, každý sám. Takže Evropská unie se potichounku mění v Unii dlužníků, kteří si o nějakém exitu mohou jen nechat zdát, protože kapitalizací dluhů při odchodu nikdo nebude mít na splacení dluhů. Navíc tyto dluhopisy mají údajně být dlouhodobé, což znamená, že dlouhodobě se splácí pouze úroky, zatímco jistina dluhu zůstává „navěky“. Na druhou stranu utichlo šílenství kolem sexuálních orientací, LGBT a dokonce odpadla každoroční pražská ostuda (Prague Shame).
Cenzor už si na vás ostří tužku
To nejlepší na závěr. Umíte si představit, jak začne v situaci tlaku na každého z nás řádit cenzor na sociálních sítích, jak se najednou okruhy přátel na FB začnou zmenšovat, jak se „předsudečná nenávist“ stane základní mantrou pro vytváření strachu mezi občany? Protože hladovým a vystrašeným občanům se snadno vládne (pokud to vládce nepřepálí jako např. Mikuláš II. v Rusku v roce 1917). Tohle je válka a koronavirus je podle všeho jen předehrou dalších hrůz. Je náš stát připraven? Nechci působit skepticky, ale upřímně pochybuji, že vůbec někoho z vlády napadlo se podobnou otázkou zabývat. Je jasné, že když tohle všechno sečtu a podtrhnu, vychází mi, že dříve či později bude veta s naší svobodou a bezstarostným životem. Připravme se na to. Ano, líp už bylo!
Jiří Kobza
