Poté, co s velkou pompou a za velikého křiku organizovaným zločinem prolezlých dnešních koaličních stran o jakési „energetické bezpečnosti“, byly z tendru na dostavbu JED vyřazeny firmy z Ruska a Číny, zbylá trojice dodavatelů již nebyla schopna splnit zadání a tak byl tendr zrušen. Nemohu si nevzpomenout na historii dostavby bulharské jaderky v Kozloduji, kde byl vývoj velmi podobný, stejně jako výsledek. Bulhaři v roce 2010 podlehli tlaku ze zámoří a zadali stavbu ideologicky jediné správné firmě Westinghouse, který po pár letech jednání stačil zbankrotovat a výsledkem je, že Bulhaři jsou bez elektrárny a hlavní cíl, aby stavbu nedostal ruský Atomstrojexport, byl splněn.
V českém případě je situace podobná. Po veškerém řevu koaličních stran (piráti, KDU-ČSL,ODS,TOP STAN, za přičinlivého mlčení a souhlasu ANO, vydíraného ČSSD) o energetické bezpečnosti jsme bez jasného výhledu, že se JED vůbec někdy dostaví, takže jsme energeticky bezpeční před ideologicky nepřijatelnou účastí čínských a ruských firem.
Cíl mise byl splněn, Rusové ani Číňani, kteří staví jaderky jak na běžícím pásu, stavět v ČR ani v Bulharsku nebudou. Finové, kterým Rosatom staví jaderku, pod tlakem zámoří také začínají couvat.
Co na tom, že Westinghouse v posledních 20 letech nedostavěl ani jednu, co na tom, že podle zelené sebevraždy EU se má vše elektrifikovat, hlavní je, že budoucí nedostatek elektřiny a rozeštvané vztahy s hlavními (a levnými) dodavateli energií otevřou ideologicky zmatený evropský trh americkému předraženému břidličnému plynu, který bude pohánět plynové elektrárny. Velmi pěkně tuhle ilustroval Miroslav Kemel kresleným vtipem: Dva okvádrovaní hlavouni na jakési recepci se šampaňským v ruce si vyměňují tento poznatek: „Je to úkol hodný Nobelovy ceny za ekonomii: Jak ekonomicky rozdrtit někoho, na kom jsme ekonomicky závislí.“ To nepotřebuje komentář.
Celou tuto špínu úspěšně přikrývají nekonečné masáže o událostech na Ukrajině, a pokud by nestačily, nastoupí roušky a 15. očkování proti covidu, aby lid byl uspokojen, že se panstvo stará. A když by lid náhodou spokojen nebyl a vydal se jít remcat třeba 3. září na Václavské náměstí, má naše „demokratická“ věrchuška hezký nový klacek v ruce – pandemický zákon, který přijala na jaře v režimu kolidujícím s Ústavou. A to jen proto, aby mohla ryze administrativně, bez souhlasu parlamentu, vyhlásit kdykoli nouzový stav, zavřít lidi doma a umlčet je. A dál se kolébat pohádkou o celonárodní jednotě a souhlasu s vládní politikou. Vždyť přece už slovutný s. Jakeš, od jehož narození jsme si v těchto dnech připomněli sté výročí, přece říkal: „My všichni, žejo, chceme tu demogracii.“ Říkal to tak často, až se to objevilo i na transparentech v listopadu 1989. A kolik dní Jakešovi tehdy zbývalo v čele státu? Mohli jste je spočítat na prstech jedné ruky.
To všechno tu už bylo. Stejně jako tehdy, i dnes se dým mediálního mlžení vznáší nad vodami dalšího zadlužování a rostoucího poddanství naší demoliční vlády k panstvu za oceánem. Jen na jiné světové straně než tehdy. O mnoho víc rozdílů nenajdete. Věřme, že i ta pointa, která přijde, protože lidé se nenechají donekonečna tahat za nos a zotročovat, bude podobně rychlá. Včera bylo pozdě.
