Střídají se ministři zdravotnictví, ale jasný program nepřináší žádný, ba je zřejmé, že po linii Vojtěch – Prymula – Blatný jde o trvalý sestup. K tomu stále slyšíme, jak se musíme řídit tou či onou směrnicí EU, protože ta jediná nás spasí. A tak zatímco očkovaní v Izraeli, Velké Británii a jinde, kam nedosahuje tvrdá pěst dělnické třídy z Bruselu, se počítají na miliony a ve Spojených státech exponenciálně klesá nemocnost i smrtnost na covid, u nás jen připisujeme čárky nových případů po tisících denně. Prostě chaos, improvizace, neschopnost systematického jednání, nulová představa o tom, co bude zítra.
Nu a do toho všeho se dovídáme, jak je naše země skrze vládu štědrá. Na předvčerejším zasedání vlády byly schváleny mj. tyto body:
Poskytnutí daru Peruánské republice v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území této republiky (čj. 129/21) - předkládá: 1. místopředseda vlády a ministr vnitra (Jan Hamáček), výsledek jednání vlády: schváleno.
A vzápětí poskytnutí daru Moldavské republice v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území této republikyčj. 130/21 – předkládá opět 1. místopředseda vlády a ministr vnitra a výsledek jednání vlády: rovněž schváleno.
Je asi zbytečné dodávat, že oficiálníwebová stránka vlády cudně mlčí o výši oněch „bratrských pomocí“.
Kdo však chce, fakta se dozví, a jsou opravdu burcující:
Ve schváleném státním rozpočtu na letošní rok činí objem prostředků určených v rozpočtové kapitole ministerstva zahraničních věcí na tzv. Příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím do zahraničí 1 760 174 042 Kč.
Co se pod tímto názvem také skrývá? Vyjdeme-li např. ze schváleného závěrečného účtu kapitoly ministerstva zahraničních věcí, vidíme např. toto: (jde o položky a částky, které již byly realizovány).
- Rada Evropy Cena Václava Havla 776 000 Kč
- Akční plán pro Ukrajinu 1 010 000 Kč
- Rádio Svobodná Evropa 2 000 000 Kč
- Asijsko evropská nadace 600 000 Kč
- Svěřenecký fond pro Afriku 222 468 750 Kč
- Svěřenecký fond pro Kolumbii 260 000 Kč
- Smlouva o Antarktidě 1 200 000 Kč
- University of California 7 500 000 Kč
- Akční plán OECD pro cíle udržitelného rozvoje 1 500 000 Kč
A dále v položce Dary a projekty zahraniční rozvojové spolupráce:
- Rozvoj brokolicového řetězce v arménském regionu Lori s účastí žen 249 999 Kč
- Vybudování vodního systému a kapkového zavlažování plantáže s organickými fíky v Bosně a Hercegovině 492 448 Kč
- Podpora oživení řemeslného lovu měkkýšů a komunitární turistiky v Ekvádoru 443 686 Kč
- Hudba pro Etiopii 343 217 Kč
- Česká kola pro gambijské školy 249 768 Kč
- Zlepšení dovedností dívek zemědělských oblastí v krejčovství a vyšívání na stroji v Indii 379 999 Kč
Inu, náš stát je vlastně dobromil!
Naše vláda však myslí i na své občany. Na tomtéž zasedání (8. 2.) schválila návrh změny zákona o krizovém stavu (č. 240/2000 Sb.) v tom smyslu, že porušení pravidel krizového stavu, dosud sankcionovatelné do výše 3 mil. Kč, je nově doplněno o možnost sankce až ve výši 4 mil. Kč (že by inflace?), a navíc ročním zákazem činnosti.
Co si o tom všem myslet? Vláda na jedné straně vyhazuje peníze na jakousi „pomoc“ do vzdálených zemí – nelze nevzpomenout na předlistopadové dobrovolně-povinné příspěvky na „Fond solidarity“, na druhou stranu brutalizuje, přitvrzuje a straší občany nehoráznými pokutami.
Připomíná mi to scénu z gruzínského filmu Pokání. Stará paní jde po cestě do kopce a ptá se muže vyhlížejícího za oknem: Vede tato cesta ke kostelu? Ne, zní odpověď. A paní na to: Tak k čemu je taková cesta, když nevede ke kostelu?
Pro náš případ bych to parafrázoval takto: Ví naše vláda, co má dělat, je odpovědná, soudná, myslí na blaho svých občanů? Nejen z předchozího plyne jediná odpověď: Ne! Tak k čemu je taková vláda? Odpověz si každý sám.
