Na začátku jsem poslouchal úvodní řeč pana ministra, laskavou, slušnou jako vždycky. Jenom se mi některé věci zdály trošku... Nebo nezněly mému uchu dobře, přestože byly řečeny slušně a laskavě. Pan ministr mluvil o tom, že došlo k dohodě mezi vládou a opozicí, chválil to, což je jistě chvályhodné. Ale měli bychom si také uvědomit, v jaké situaci došlo k dohodě mezi vládou a opozicí. V situaci, kdy vláda byla na pokraji, řekněme, nějakého už těžko řešitelného stavu, když komunisté řekli, že už nepodpoří v nouzovém stavu. Nepodpoří ani ostatní. A vláda se prostě musela dohodnout. A pan ministr také mluvil o tom, že je to jistý kompromis, což je pravda, a vyzýval i nás, abychom kompromis přijali. Jenže my máme pochybnosti, máme pochybnosti od okamžiku, kdy k nám do Senátu ten zákon dorazil.
Máme pochybnosti o dohodě, nebo aspoň já mám pochybnosti o té dohodě, o tom kompromisu, ale máme pochybnosti o tom zákoně jako takovém. Máme pochybnosti o jeho vyznění, o dikci toho zákona, komu vlastně pomáhá, mluvil tady o tom pan senátor Canov zcela jasně a přesvědčivě. Máme pochybnosti, jak jsem vyslechl dnes na ústavně-právním i zdravotním výboru, o možné ústavnosti dalších kroků podle tohoto pandemického zákona, máme pochyby i o legislativně technických záležitostech, máme pochybnosti o výši pokut a máme pochybnosti o tom, jak se bude postupovat podle toho pandemického zákona v určitých konkrétních záležitostech. Z toho také jaksi plyne můj dotaz, přímý dopad, na pana ministra, jak to bude s určenými školami. Školy, které jsou určené pro to, aby vzdělávaly děti zdravotníků, záchranářů, policistů, podle informací hejtmanů i primátora ten pandemický zákon to neřeší a oni by museli vyhlásit stav nebezpečí, aby školy vůbec mohly otevřít. To jsou všechno pochybnosti, které k tomuto zákonu máme, a proto přes ty desítky, možná dohromady, když to dělalo pár lidí, stovky hodin, kdy se na tom pracovalo, v posledních dnech zcela podle mě nepatřičně, tak tolik je avizováno pozměňovacích návrhů.
Zcela nepochybně nikdo z nás, jak tady sedí, nemá pochybnosti o potřebě nekompromisního postupu v boji s COVID-19, ale postup musí být jasný, musí být koordinovaný, musí být odůvodněný, musí mít jasný scénář a jasné kroky, a že ne dospějeme k jakémusi kompromisu, protože jsme v úzkých, a nebudeme mít jasno, co tedy dál. Pro mě z toho výsledek je, že je potřeba hlasovat o co největším počtu pozměňovacích návrhů, protože všechny pozměňovací návrhy mají své opodstatnění, a když jsem poslouchal na jednotlivých výborech, tak to mnozí přiznávali a říkali, no ale ona nám to sněmovna neschválí. Když tam budeme chtít protlačit ještě tohle, tak sněmovna přijme ten svůj původní návrh, o jehož nedostatcích už jsem tady mluvil. To je pro mě naprosto nepřijatelné. Vrchol tomu všemu dal pan náměstek pana ministra, když se ho ptali na to, jaký je jeho postoj k pozměňovacím návrhům, tak řekl: Globálně generálně musím říct, že pro všechno, co neodpovídá té dohodě, není třeba hlasovat, protože to sněmovna nikdy nepřijme a priori to dopředu avizovat. Mně to přijde naprosto nepřijatelné, a proto vás prosím a žádám, abyste se nad těmi pozměňovacími návrhy, máme návrhy pozměňovací výborové, ale ještě přijde x pozměňovacích návrhů jednotlivých senátorů, už jsme tady jeden teď slyšeli, abychom se nad nimi zamysleli a abychom hlasovali o jejich smyslu, o jejich náplni, o jejich přínosu pro řešení té situace, protože to je naše poslání a ne uvažovat o tom, co je ještě přijatelné a co není přijatelné.
Děkuji.
