Jakkoli zemědělce podporuji a chápu motivaci jejich akce, tak stejně rozumím i řidičům, kterým protest farmářů hodně ztrpčil život na už tak problematických silnicích. Kdokoli se vydá z Českých Budějovic do Prahy či opačným směrem, ví své. Dostavba dálnice se roky táhne hlemýždím krokem. A rozpočtové škrty ke zrychlení tempa výstavby nepovedou. Do toho pomalu jedoucí traktory. Asi málokdo by v té chvíli farmáře podpořil.
A nyní si musím položit otázku, na kterou však nemohu najít odpověď: Proč Agrární komora svolala svůj protest až „minutu po dvanácté“, tedy v den, kdy vláda „v teple a pohodě“ Strakovy akademie, bez „zážitku“ komplikací na silnici vystavila zelené naftě stopku?
Kde byli agrárníci a farmáři ve chvíli, kdy zástupci odborů a řady občanských iniciativ dávali na Václavském náměstí v Praze vládě premiéra Petra Nečase jasně na srozuměnou, že odmítají její asociální kroky. Vím, že kráva se musí podojit každý den, ale ozvat se už tehdy hlasitěji, by určitě nebylo od věci. Jak si tato vláda váží zemědělců, jsme jasně viděli v den jejich protestu.
Této zemi chybí pochopení, jednota, komunikace a vzájemná úcta. „Nehas, co tě nepálí“, jako by na nás znovu dýchla minulost. Partikulární a individuální zájmy skupin či jednotlivců vítězí. To je ale slepá ulička.
Zrušení takzvané zelené nafty je součástí kabinetem schváleného balíku úsporných opatření, která mají v letech 2013 a 2014 udržet schodek státního rozpočtu pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Vláda tak pokračuje ve stylu: Proškrtáme se k růstu. Nyní mají čeští farmáři nárok na vrácení 60 procent spotřební daně, kterou zaplatili při nákupu nafty spotřebované při zemědělských činnostech. Po zrušení zelené nafty by podle odhadů platili téměř o 11 korun za litr navíc, a ročně by tak přišli zhruba o 1,8 miliardy korun. To je další krok ke snížení konkurenceschopnosti českých zemědělců, jejímž důsledkem může být likvidace českého venkova.
Vrátím-li se zpět k odborářským protestům, tak připomínám, že město a venkov jsou součástí naší ekonomiky. Nejsou ti, nebo oni. Jsme jen a pouze my. Města musí podporovat venkov a venkov města. Musíme prostě táhnout za jeden provaz. Ministr financí Kalousek a premiér Petr Nečas až takovou sílu nemají. Vyhovuje jim právě nejednotnost těch, co s nimi nesouhlasí. A těch je, jak se ukazuje, naprostá většina.
