Na úvod říkám, že ani jeden z nich nebyl špatným správcem státní kasy, především jsou silnými osobnostmi, a to je při správě pokladny vždy základ.

Proč o tom přemýšlím z pohledu města a kraje? I ten může přispět do hospodářského cyklu pozitivně, připustíme-li funkčnost původní Keynesovy myšlenky o účinku fiskální politiky, tedy že hospodářskou krizi nutno řešit zvýšením agregátní poptávky. Součástí této poptávky jsou i nákupy samosprávy – město i kraj nakupuje zboží, služby a pořizuje stavby v řádu desítek i stovek milionů. Teoreticky by v době krize jakožto fáze hospodářského cyklu, mohly města a zejména kraje (což je obratově spíše jen velké město) pomoci právé nákupem velkých staveb. Paradox je, že v době krize samosprávám klesají příjmy, jelikož je národní hospodářství v útlumu, míň se vydělává a platí se i méně daní. A příjmy samospráv pocházejí především z podílů na daních. Samosprávy tak v krizích mohou použít především úspory a taky úvěr, mají-li volnou úvěrovou kapacitu.

Město i kraj (možná i stát) má ovšem i ryze sobecký důvod, proč hospodářský vývoj sledovat – nakupovat velké stavby v době krize je levnější a výhodnější, firmy se o zakázky doslova perou.

Z pozice starosty města jsem zažil, kdy se o možnost postavit nový bazén „pralo“ 10 firem a z projektantem předpokládaných 95 mil. Kč to soutěž snížila na 70 mil. Kč. To bylo v roce 2012, a tak to šlo v letech 2010 – 2015. Nejlepší to bylo v polovině krize, v druhé polovině už se nabídky počtem snižovaly a cenou zvyšovaly, řada firem zbankrotovala a ty, co zbyly, rozeznaly realitu a už nedodávaly pod výrobní náklady. Nyní, v době konjuktury, soutěží pár firem a s nabídkami se (až na výjimky) nepředhánějí. Navíc to komplikuje pro samosprávu ne moc výhodný zákon o zadávání veřejných zakázek – firma, která má dobré právníky, může výběr zle zkomplikovat, často i vyhrát. Tipuji, že při svobodném zadání by se ušetřilo až 10 %, ale to už je jiná kapitola - na druhou stranu podobná částka se dříve odhadovala pro účely korupce, ale tu myslím, že nynější předpis beztak neodstranil.

Nikdo neví, kdy zase bude krize. Nicméně konjuktura nyní je a historie ukazuje, že krize přijde. Město i kraj ať mají připraveny peníze a projekty se stavebními povoleniími. Až krize začne, je třeba chvíli počkat, a pak začít zadávat zakázky.

Shodou okolností programové období EU začne v roce 2021, naplno pak v roce 2023. Nepochybně i to bude mít vliv na trhu se stavebními pracemi a z hlediska nás, samospráv, spíš negativní: najednou, bez ohledu na hospodářský cyklus, se objeví na trhu docela velká poptávka a ceny pro nás se zvýší (tak o 10 až 30 %). Současné programové období vrcholí nyní, a nechtějme po EU, aby reagovala na hospodářský cyklus. Manévrovat můžeme a musíme my a berme do úvahy i tento aspekt.

A ještě je tu aspekt politického cyklu: ve městech se staví nejvíce v roce před volbami, stát stavět neumí, ten před volbami spíše přidává na platech a penzích, a kraje jsou v tomto malí hráči. Takže účelné je nezadávat stavby v roce voleb do obecních zastupitelstev, důležitý je čas soutěže – pokud si vysoutěžím hodně předem, stavební firmy to nerozeznávají, zatím mají volnou kapacitu.

Závěrem drobná poznámka ke krizím obecně. Tím, že bojujeme se sebemenšími výkyvy v hospodářském cyklu a neustále dopujeme ekonomiku, tak krizi různě rozháníme a oddalujeme. Ale je to jako s nemocemi, boj s běžnou nákazou organismus trvale posilňuje. Naše útlocitné vyhýbání se krizi povede k tomu, že nás bude čekat krize neobvyklá, dlouhá a hluboká. Rozeznáme-li to, můžeme v jejím průběhu ušetřit, když budeme nakupovat levně.