A tři roky po výpůjčce se z nesplacené části dluhu, což bylo necelých 42 tisíc korun, vyklubal najednou „dluh" 205 000. Je to tak, pětinásobek! No ano, to se psal rok 2011 a kšeftaři s chudobou, vymahači, úvěrové mafie a advokáti, kteří si (se souhlasem tehdejších pravicových vlád a různých politiků Unií svobody, ODS či TOP 09 střídajících se na postu ministra spravedlnosti) počítali za odeslání obyčejné formulářové žaloby desetitisíce korun, měli žně.
Pan Jiří posledních sedm let splácí a splácí. Jenže zároveň naskakují úroky. Takže přes všechnu snahu nakonec zaplatí asi 350 tisíc korun.
O tři sta tisíc korun více, než si vůbec půjčil. Takhle vytahali legalizovaní mafiáni z občanů této země desítky a možná i stovky miliard korun.
Minulá vláda zamezila dalším podobným podvodným úvěrům, na jaký naletěl pan Jiří. Zastavila také prodejní šmejdy, formulářové žaloby již nemohou být účtovány za tisíce a tisíce korun. A tak dále. Nyní se konečně podařilo novelizovat tu část insolvenčního zákona, která se týká oddlužení fyzických osob. Ne tak dobře, jak bych chtěla, ale je to pokrok. A doufám, že buď ještě Senát udělá další změny, nebo tady na místě slibuji, že připravím poslaneckou novelu, která by ty nedokonalosti řešila. Ale co odolává změnám, to je zatím exekuční řád, tedy právní předpis, který upravuje činnost soudních exekutorů. Je to ostuda.
V parlamentu jsem se připojila ke skupině kolegů a přicházíme s novelou exekučního řádu. Má zavést tak zvanou teritorialitu, tedy aby exekutor z Aše nevymáhal dluh v Jablůnkově. Nemyslím si, že samotná teritorialita je všelék na situaci v exekucích, to určitě ne. Je třeba udělat řadu dalších věcí – například zavést propříště systém jeden dlužník – jeden exekutor. A tím také zásadně omezit náklady exekucí. Je třeba najít způsob, jak ukončit exekuce táhnoucí se deset nebo více let bez jakéhokoliv efektu pro věřitele. Je toho mnoho, co je třeba vyřešit.
A musíme to udělat velmi rychle.
Panu Jiřímu to již příliš nepomůže. Splácí ze svého důchodu „jako mourovatý", zůstává mu jen nezabavitelná částka. Užitek z toho mají jen všechny ty přisáté pijavice. Nicméně je tady jedna cesta – zvýšení (a já doufám, že se povede celkem velké zvýšení) onoho nezabavitelného minima. To by pak s možností pro seniory, aby dosáhli oddlužení již během tří let a bez podmínky procent splacení dluhu, znamenalo cestu k alespoň relativně rychlému vysvobození z pasti.
Snaha mnoha politiků o vyřešení tristní situace ve vymáhání dluhů v této zemí je ze strany pravice (a jsou to částečně stejní lidé, kteří tuto situaci způsobili) napadána jako socialismus a nadržování nezodpovědným dlužníkům. Nesmysl. Je to jen lidskost a vědomí, že takových lidí, jako je onen pan Jiří z Ostravy, jsou v této zemí stovky tisíc. A že nebýt zločinného prostředí a podmínek, které postavil tento stát, tak v každé normální zemi by ti lidé dluhy již dávno zaplatili.
Protože by neplatili pětinásobek.
Kateřina Valachová
