Já dokončím tu záležitost sociálního dialogu, jak jsem ji nedokončila ve své faktické poznámce a vrátím se tedy do roku 2008. Jaroslav Zavadil na sociálním výboru, tedy jako pamětník té druhé strany, jejíž slovo tady ještě nezaznělo, to znamená odborových organizací zaměstnanců, na sociálním výboru jasně řekl, že zrušení placení nemocenské od prvního dne nebylo po vzájemné shodě v rámci sociálního dialogu. Strana zaměstnanců to nikdy neodsouhlasila.
A cítím povinnost to říct, pokud se tedy oháníme sociálním dialogem. Znovu opakuji, že návrh tak, jak je předložen, vychází z toho nejbližšího přiblížení zaměstnanců a zaměstnavatelů, kterého byli schopni za posledních pět let. Bylo to přiblížení v rámci tripartitního jednání v roce 2016. Tak je to tam popsáno.
Druhá věc. A skutečně mě mrzí, že hospodářský výbor - právě proto, že jeho hlavním úkolem je sledovat celkově kondici hospodářství a celkové dopady, to znamená makrodopady, nikoliv jenom výhrady, které mohou vznikat v rámci mikroekonomie a jednotlivých zaměstnavatelů a sektorů, protože ty dopady mohou být ve dne (?) odlišné - tak z hlediska těch makrodopadů a přiznám se, že o to budu hodně stát při dalším projednávání v orgánech Sněmovny, to znamená i na hospodářském výboru, aby na hospodářském výboru bylo projednáno to, jestli při změně systému v roce 2008, kdy opravdu část nákladů přechází v prvních 14 dnech nemoci na zaměstnavatele a teprve následně jde k tíži státu z hlediska nemoci, pracovní neschopnosti zaměstnanců.
Tak jestli tato změna, která byla tehdy kompenzována snížením o 0, 1 % pojištění, to znamená v tehdejších cenách roku 2008 o 11 mld. korun, ve stávajících cenách to činí 14 mld. korun, jestli je skutečně také celá spotřebována v rámci nákladů. Protože jediné relevantní měření proběhlo právě v onom roce 2008 a tam proti kompenzaci 11 mld. na relevantní měření Ministerstva práce a sociálních věcí byla závěrečná částka 4 mld.
Budu moc ráda, když tuto věc na hospodářském výboru projednáme. Osobně se domnívám, že při kompenzaci skrze poslanecký návrh koaličně podporovaný - dalších 3, 5 mld. kompenzace z hlediska makroekonomického pohledu - pokud se bavíme čistě o kompenzaci, to není nefér a žádný zásadnější problém nehrozí.
Co si myslím, že je potřeba také diskutovat a nikdy jsem to nepopírala, nejsem tak hloupá, že stávající stav naší ekonomiky samozřejmě v případě, a podotýkám, zlepšování jakýchkoliv podmínek zaměstnanců, kteří mají náklady, zvlášť tíživě dopadá na některé sektory a zejména na malé, malé zaměstnavatele, malé podnikatele. Ale, dámy a pánové, to je úplně něco jiného. To nevyřešíme tím, že si vzájemně půjdeme po krku, jestli obnovíme, nebo neobnovíme nemocenskou. To musíme řešit úplně jinak.
A potom přece jenom poznámku. Nechci zdržovat tu věcnou rozpravu a skutečně budu připravena jak na rozpravu na hospodářském výboru, tak sociálním výboru. Panu kolegovi Pátkovi prostřednictvím předsedajícího. Řekl, že jsem se usmívala při odchodu z hospodářského výboru, ačkoliv jsme tam tak trošku dostali na frak, doporučení zamítnout tento návrh, vědoma si toho, jak to úspěšně uplatním v koaličním vyjednávání.
Tak já bych chtěla jenom upozornit, že toho času byly koaliční jednání a programové prohlášení dávno hotovy a samozřejmě všechno, co je v programovém prohlášení a v koaliční smlouvě, je dohodou dvou stran, hnutí ANO a ČSSD. A tato dohoda a její plnění je samozřejmě úplně v pořádku směrem k voličům jak hnutí ANO, tak ČSSD.
A skutečně budu ráda, pokud v rámci projednávání jak na plénu, tak ve výborech, budeme sledovat zajištění kvalitních podmínek zaměstnanců na všech pracovištích. Skutečně jsem přesvědčena o tom, že platit nemocenskou od prvního dne nemoci ve výši poloviny mzdy - abychom si řekli, o jakou částku jde, protože ten vyměřovací základ je snížený o 10 %. Takže to je 90 %, potom 60 % z 90 %, tak se vlastně zhruba bavíme o polovině mzdy. To není na nějaké zvlášť velké veselení. Je to výpadek poloviny příjmu.
Jenom bych chtěla upozornit, že to slavné šetření, ta účinnost stávající karenční doby, to znamená, že nemocní nemají proplacené tři dny nemoci, tak my nešetříme na těch, kteří případně ten systém zneužívají prostřednictvím předsedajícího směrem k Pavlovi Juříčkovi, jak má obavy z hlediska těch krátkodobých třídenních pracovních neschopností.
Tam se podívejte, za posledních deset let se ten počet lidí v zásadě nemění, je plus minus stejný. Mění se a změnil se zejména po zavedení karenční doby směrem k těm nemocným, kteří jsou nemocní deset, čtrnáct dnů. To znamená, to je to běžná pracovní neschopnost a jistě prostřednictvím předsedajícího mi také pan poslanec Svoboda přesvědčí, že by nemohl dát ruku na to, že teda úplně všichni, kteří jsou týden, nebo deset dni nemocní, jsou nějací simulanti. Samozřejmě většina lidí skutečně nemocná je.
A bylo by fér si přiznat, že my šetříme na těch reálně nemocných lidech zkrátka jenom to, že jim tři dny nezaplatíme žádnou náhradu mzdy. To je celé. A smysl karenční doby, když byla pravicovými vládami zaváděna, byl ten, že tyto tři dny neplatit je v pořádku, protože každý zaměstnanec může ze své mzdy, platu, a tak dále, se na nemoc připravit a tyto tři dny zvládnout z hlediska ekonomického výpadku příjmu v dobré kondici. Myslím samozřejmě ekonomické a nepostihne ho to.
Já tvrdím, že v tuto chvíli, jak jsem říkala při prvním čtení, většina zaměstnanců, o kterých se bavíme, vydělává kolem 20 tisíc a abychom si znovu zreálnili částky, pokud Sněmovna zavede placení nemocenské od prvního dne nemoci, skutečně těmto lidem, té většině, zlepšíme - pokud budou nemocní celý měsíc - jejich příjem při výpadku, protože jsou nemocní, o tisícikorunu, abychom měli reálnou představu, o čem se tady bavíme.
Já si myslím, že zaměstnanci si zaslouží být v době nemoci nemocní, být doma, mít tu možnost a nikdo by neměl být nucen v roce 2018 v České republice k tomu, aby z důvodu obavy o výpadek příjmu chodil do práce.
V takové České republice bych chtěla já žít a neznamená to, že nechci řešit problémy zaměstnavatelů a konkurence globálního trhu.
