Dovolte mi, abych vystoupila jednak se stanoviskem našeho klubu, a jednak také z titulu předsedkyně podvýboru pro sociálně zdravotní pomezí. Je to pár dní, co vyšla v médiích zpráva postavená na výzkumu dvou univerzit, že roste počet mladých lidí, kteří nechtějí mít děti. Dramatický titulek z tohoto článku by mohl znít, že pouze 30 % dnešních mladých do 33 let chce mít někdy v budoucnu dítě.
Já zde nechci řešit důvody, protože tohle by bylo opravdu nadlouho, ale chci říct, že se potvrzují obavy demografů, že se mění profil populace, že to s sebou ponese řadu změn ve společnosti, na které se opravdu musíme připravit.
Jednou z oněch změn bude nutnost přenastavit systém dlouhodobé péče tak, aby měl nejen dostatečné kapacity, ale především, aby byl finančně udržitelný. Co je potřeba si na rovinu říct, že zde nemáme návrh zákona, který by řešil problém dlouhodobé péče na několik dalších desetiletí dopředu. Ve skutečnosti jde pouze o to, abychom vyhověli Evropské komisi. Všichni víme, že v současné době hrozí Česku riziko, že bychom mohli přijít o více než 9 miliard korun z Národního plánu obnovy, protože jednou z podmínek financování je, abychom systém dlouhodobé péče reformovali a lépe zapojili, respektive propojili zdravotní a sociální péči o lidi, kteří se o sebe nemohou postarat.
Kdybych chtěla být ironická, tak řeknu, že poté co vláda Petra Fialy zatížila na přání Evropské komise občany novými ekologickými daněmi a zakázala prodej aut se spalovacími motory, tak její další experiment probíhá na poli sociální péče.
Na druhou stranu ale bych chtěla panu ministrovi a některým poslancům, kteří se tomu věnovali, poděkovat za to, že se v průběhu legislativního procesu formou pozměňovacích návrhů podařilo tento původně špatný návrh dopracovat, a podařilo se eliminovat alespoň některé hlavní problémy, na které jsme poukazovali. Dokonce i do terénních služeb, kde jsme poukazovali na to, že se neřeší vůbec nic, tak směřují některé pozměňovací návrhy.
V návrhu zákona jsou dobré věci. Jednoznačně pozitivní změnou je rozšíření zdravotní péče do dalších sociálních služeb, sdílení zdravotních informací, legislativní zakotvení služby komunitního charakteru, nová povinnost pro poskytovatele sociálních služeb, po které volal ombudsman, a to je dodržování důstojnosti člověka. Rozhodně však stále nepůjde o dokonalou zákonnou úpravu a je fér si říct, že vláda touto cestou tlačí normu, o které víme, že bude co nevidět potřeba znovu upravit, a některé věci nám opravdu teprve ukáže praxe.
V návrhu zůstalo diskutabilní zrušení kontraktační povinnosti pojišťoven, a naopak povinnost pobytových sociálních služeb se registrovat jako zdravotnické zařízení. Zůstaly tam pasáže, a já už jsem o tom mluvila v prvním i ve druhém čtení, které už na první pohled vypadají, že je nepsalo ministerstvo, ale někteří velcí poskytovatelé služeb sami pro sebe.
Celkově zákon zavádí řadu nových byrokratických kroků, které přitom nemají vůbec žádný, nebo přinejmenším řádně odůvodněný smysl. Sociální péče bude vyžadovat více administrativy a tím se nám opět prodraží. Na závěr bych chtěla říct, že o tom, zda zákon podpoříme jako celek, rozhodne schválení pozměňovacích návrhů, které jsou pro náš klub zásadní. Pokud budou naše pozměňovací návrhy zamítnuty, tak rozhodně nebudeme hlasovat pro návrh zákona jako celek.
Děkuji za pozornost.
