Snad jenom parafráze skoro sto let starého, vytříbeného vtipu humoristy Jaroslava Haška stačí na to, aby popsal míru absurdity nejnovějšího personálního kroku premiéra Nečase. Místopředseda ODS Pavel Blažek nečekaně střídá Jiřího Pospíšila, lidmi oblíbeného, byť rozporuplného ministra spravedlnosti.

Za dvou Topolánkových vlád proslul Pospíšil nezanedbatelným podílem na slavné Čunkiádě, podporou nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké a jmenováním jistého Vlastimila Rampuly (!) vrchním státním zástupcem v Praze. Jenže doba se mění a za „protikorupční“ vlády Petra Nečase se Jiří Pospíšil proměnil z poslušného hocha na odvážného bojovníka proti neřádu na prokuratuře.

Kontroverzní Veseckou ministr Pospíšil vyměnil za korektnějšího Pavla Zemana, s Vlastimilem Rampulou se pustil do lítého a nakonec vítězného pozičního boje. V okamžiku, kdy státní zastupitelství a specializované týmy policie pod Nečasovou „protikorupční“ vládou (ty uvozovky opravdu nepíšu náhodou) konečně začaly mít výsledky napříč politickým spektrem (Bárta, Škárka, Rath, Parkanová...), premiér ministra spravedlnosti odvolal a nahradil zmíněným Blažkem, kterého noviny a televize překřtily na „pana neviditelného“. Pročpak asi?

 Nechci předem Pavla Blažka odsuzovat, že byl narychlo vybrán jen pro to, aby se svou brněnskou stranickou klikou držel kymácející se křeslo premiéra a zametal politické korupční kauzy spřízněných politiků, třeba Parkanové letouny CASA nebo Vondrovo ProMoPro. Třeba se mýlím. Jenže v tuto chvíli jsou podobné otázky jednoduše na místě.

 Alespoň malá naděje, že zákony budou v České republice platit nejen pro prostý lid, ale i pro privilegované kmotry, se s Nečasovým veletočem kolem Pospíšila zase rozplývá. Mediální bouře, která se po Pospíšilově odvolání strhla, pomalu odeznívá. Co přinesou další dny a týdny české spravedlnosti je velká otázka.