Moc ji asi nevadí, že přitom vyvolává pobavený úsměv na pravé i levé straně politického spektra a nechápavé pohledy odborníků, neboť onen „úsporný“ rozpočet má vykazovat deficit 100 miliard korun. Na příjmové stránce chce pravicový kabinet sáhnout občanům do kapsy poněkud hlouběji zvýšením DPH, na výdajové stránce se pak ušetří na těch, kteří se nemohou bránit. Například na seniorech.
A na co se mohou naši penzisté připravit? Po tři následující roky se mají důchody valorizovat pouze o třetinu inflace, a ne o celou výši jako dosud. Ve svých peněženkách namísto 428 korun, o které by se měl zvýšit příští rok průměrný měsíční důchod, uvidí pouze 156 korun.
Jak řekl kníže Schwarzenberg: „Žili jsme si nad poměry, musíme šetřit.“ Připusťme přitom na chvíli, že má pravdu a že reálné výsledky poctivé práce v délce desítek let skutečně nezaručují většině českých seniorů ani naplnění základních sociálních práv. I když budeme (bez ohledu na asociálnost) na chvíli posuzovat státní rozpočet touto optikou, přesto uvidíme, že tu něco nehraje.
Úspory, které vláda očekává po snížení valorizace, mají v roce 2013 činit 9,5 miliardy korun. Celkový deficit přitom má činit kolem 100 miliard korun a při zachování stávající valorizace by dosáhl 109,5 miliardy. Na to, aby bylo jasné, že problém je v těch 100 miliardách a ne ve „valorizaci“ důchodů, není nutné mít ekonomické vzdělání.
A tak nezbývá, než se ptát. Jaké položky tvoří onen stomiliardový deficit „úsporného rozpočtu“? Skutečně je technicky nemožné ušetřit byť pouhou desetinu této sumy? (pokud by to šlo, mohla vláda dodržet svůj rozpočtový plán a důchodcům neubrat ani korunu!) Jsou skutečně obhajitelné některé projekty? Od těch nejmenších („Nový registr vozidel“ za 37 mil Kč) přes střední (Nový systém výplaty sociálních dávek za 2 mld. Kč) až po ty mamutí (Církevní restituce s 59 miliardami kompenzací).
To všechno jsou však pro naše seniory příliš abstraktní pojmy, které mnohé z nich už ani nezajímají. Mají totiž jiné, velmi vážné existenční starosti a jejich úvahy se pohybují spíše ve stokorunových (a mnohdy nižších částkách). A co je alarmující, že nejsou ojedinělé případy, kdy už senioři situaci nijak řešit nedokážou. Ušetřit není na čem jejich děti a vnuci mají častokrát úplně stejné starosti. Nezbývá než se rozhodnout, zda jíst, či bydlet, protože oboje najednou už zaplatit nelze.
Jistě – někde již dnes nahrazují funkce státu radnice či kraje. Ne však vždy a hlavně nejde o systémové řešení.
Takovým řešením musí být hlavně skutečné úspory na výdajové stránce rozpočtu a také skutečné posílení jeho příjmů. V obou případech je přitom nutné začít brát v potaz materiály, vypracované podnikateli, ekonomy či odboráři. Výčet toho, na co odborná veřejnost poukazuje, by byl přitom téměř nekonečný (namátkou daňové úniky spojené s pašováním pohonných hmot, pokles výběru DPH a spotřební daně v souvislosti s jejím zvýšením, netransparentní veřejné zakázky…).
Účinné a rychlé řešení těchto problémů mohla a měla být jednou z cest, proč zákon o zmrazení valorizace důchodů nepřijmout. Důstojný život českých seniorů je však asi pro českou pravicovou vládu nepodstatná věc…
Mgr. Lenka Kadlecová
kandidátka na hejtmanku Libereckého kraje za ČSSD
