Mgr. Lubomír Volný

  • Volný blok
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,85. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

28.05.2021 16:47:00

Z Prahy by se neměl stát prales

Z Prahy by se neměl stát prales

Projev na 104. schůzi Poslanecké sněmovny 28. května k návrhu změny zákona v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů.

Takže dobrý den, dámy a pánové. Děkuji, pane předsedající. Já bych se tady rád vyjádřil k některým konkrétním pozměňovacím návrhům. Začal bych návrhem poslance Petra Pávka, na vydání zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů EU v oblasti invazivních druhů, sněmovní tisk číslo 731.

Paragraf 14 - oprávnění myslivecké stráže (1). Myslivecká stráž je oprávněna: a) požadovat od osob, které jsou v honitbě se střelnou zbraní nebo s jinou loveckou výzbrojí, předložení zbrojního průkazu, průkazu zbraně, dokladů o složení zkoušky z lovu lukem. Pokud jsou osoby v honitbě s lukem loveckého lístku, povolenky k lovu a potvrzení o povinném pojištění, popř. jiného průkazu. (Z lavic se ozývají hlasy, že posl. Volný nehovoří k tématu.) Musíte prokázat jméno, příjmení... že bych se spletl? Tak já si to zkontroluji tedy... Mám tady napsáno sněmovní tisk 731... Petr Pávek, 731... tak je to tady napsáno. (Listuje v materiálech.) Je to tady napsáno, tak já si to přečtu, abych věděl, proč se to stáhlo vlastně tedy...

Takže to je fajn, ale o tom se teprve bude hlasovat, tak abychom věděli, o čem budeme hlasovat, že? (Opět nesouhlasná stanoviska některých poslanců.) Pokud jsou... to potřebujete vědět, o čem budete hlasovat, teprve se o tom hlasovat bude. Pan předseda říkal, že se o tom hlasovat bude, bývalý předsedající. Že o stažení se musí hlasovat, nebo nemusí? Já se poradím s legislativou, mně to nevadí. Jak je to, pane předsedající, prosím vás?

***

Děkuji, pane předsedající.

Takže abychom věděli, o čem budeme hlasovat, tak si to ještě jednou řekněme, protože já si zrovna myslí, že toto, tento pozměňovací návrh by stažen být neměl a budu hlasovat proti tomu, aby byl stažen. Tak já začnu radši od začátku, abychom všichni vnímali.

Takže § 14, oprávnění myslivecké stráže, v závorce, za prvé. Myslivecká stráž je oprávněna a) požadovat od osob, které jsou v honitbě se střelnou zbraní nebo s jinou loveckou výzbrojí, předložení zbrojního průkazu, průkazu zbraně, dokladu o složení zkoušky z lovu lukem. Pokud jsou osoby v honitbě s lukem, tak zřejmě také loveckého lístku, povolenky k lovu a potvrzení o povinném pojištění, popřípadě jiného průkazu, jímž lze prokázat jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého nebo přechodného bydliště.

Za d) odejmout osobám uvedených v písmenech b) a c) střelnou zbraň, luk nebo zakázanou loveckou výzbroj, chycenou, ulovenou nebo přepravovanou zvěř, popřípadě i loveckého psa a fretku a vykázat je z honitby. O odnětí věci sepsat úřední záznam a osobě, jíž byla věc odňata, vystavit potvrzení o odnětí věci a odňatou střelnou zbraň, luk nebo zakázanou loveckou výzbroj... luk nebo zakázanou loveckou výzbroj odevzdat neprodleně orgánu policie.

Osoby uvedené v písmenech a) až d) jsou povinny výzvám či úkonům v nich uvedeným vyhovět, popřípadě jich uposlechnout.

§ 44a, používání luku. Za prvé. Vyhláška stanoví bližší pokyny o používání luku při lovu zvěře, dále způsob provádění zkoušek z lovu lukem a které myslivecké organizace - tady bude třeba opravit chybu, protože je tam šestka, takže prosím zpravodaje o záznam - a školy, na kterých je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem. Mohou být pověřeny organizací těchto zkoušek... no, to jsem přečetl špatně a musím znovu, prosím vás, abyste to pochopili. Moje chyba, omlouvám se...

Vyhláška stanoví bližší pokyny o používání luku při lovu zvěře, dále způsob provádění zkoušek z lovu lukem a které myslivecké organizace - tady je ta chyba - a školy, na kterých je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem, mohou být po věřeny organizací těchto zkoušek, jakož i to... já jsem si spletl organizací jakože organizovat a organizace jako slovo jako že nějaká organizace, tak se vám omlouvám... jakož i to, které mezinárodní či zahraniční zkoušky z lovu lukem jsou platné na území České republiky.

Prozatím to je poměrně logické a já si opravdu myslím, že bychom o tom měli rozhodnout hlasováním, protože nerozumím tomu, proč bychom to měli odkládat, když už to došlo až do třetího čtení, a vážně uvažuji o tom, že si třeba v případě hlasování o vyřazení tento pozměňovací návrh osvojím, protože se mi opravdu líbí tady, jak to pan kolega Pávek sepsal.

Takže § 45. Za prvé. Lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. To by mělo být v myslích a srdcích nás všech, zejména když tady v tom pozměňovacího návrhu je jasně napsáno, že zakazuje se za i) střílet zvěř jinou zbraní než loveckou. To je přesně tak. Proč by tam měl někdo nosit třeba samopal nebo pistoli nebo nějakou, já nevím co, po domácku vyrobenou trubkovou bombu nebo aby měl někdo třeba lovit ryby výbušninami, to by byla opravdu katastrofa.

Proto tady pan Pávek velice rozumně napsal do závorky, co tím myslí. A myslí tím dlouhou palnou zbraň kulovou, brokovou nebo kombinovanou. To je velká výhoda. Pokud je někdo nimrod, tak víte, že kombinované zbraně brokové a kulové jsou úplně optimální k lovu zvěře, protože vy se v ten daný okamžik můžete rozhodnout, jestli budete lovit pomocí broků nebo pomocí kule. Ty zásadní rozdíly jsou jasné, protože kule se používají ke střelbě na velkou vzdálenost, kdežto broky se používají, když chcete střílet na krátkou vzdálenost, třeba nějaké velké hejno husí či kačen.

Ale co tady je hezkého - nebo lukem určeným k loveckým účelům. A já si myslím, že právě ten luk, to je krásná novinka tady tohoto pozměňovacího návrhu a měli bychom se nad tím zamyslet, protože lov pomocí luku, jak budete posléze vidět v té důvodové zprávě k tomuto skvělému pozměňovacího návrhu pana Pávka, má strašnou spoustu výhod proti střelným zbraním.

Co mě trošku jakoby děsí, je, že já jsem kluk chodíval s lukem do lesa. A teď nevím, jestli by tam do toho pozměňovacího návrhu třeba někdy v budoucnu nemělo být přidáno, že se bavíme o konkrétních loveckých lucích, které mají určitou sílu. To tady taky každý určitě víte, že není luk jako luk. Takže když si kluci vyrobí z ohnuté větve a nějakého provázku luk a ořežou si nějakou větvičku, tak by jim to asi neměl nikdo zabavovat a neměl by po nich nikdo chtít nějaké doklady totožnosti, protože to je podle mě zbytečné. Prostě kluci jsou kluci a kdyby si s tím chtěla hrát i nějaká holčička, tak o ni jí to v rámci genderové vyrovnanosti a spravedlnosti umožní a ten luk jí prostě půjčí, aby si mohla taky střelit do stromečku nebo něco podobného.

No a důležité je třeba to k) - střílet zvěř srnčí jinou zbraní než kulovnicí s nábojem s energií ve sto metrech nižší než tisíc joulů... joulů... nebo lukem... tady to vlastně je, vidíte, pane kolego, tak já se vám omlouvám, vy to tady máte, je to skvělé... o nátahové síle nižší než padesát liber. To je zásadní, protože kdyby ta nátahová síla opravdu byla nižší než padesát liber, tak dojde jenom k poranění zvěře a to by bylo její týrání. Určitě ani indiáni v Jižní a Severní Americe a ani naši předkové nepoužívali zbraně, kterými by to zvířátko zbytečně týrali a jenom prostě poranili a pak by ho museli složitě dohledávat.

Takže tohle je velice rozumné a já si myslím, že bychom to měli podpořit... A ostatní zvěř spárkatou nižší než tisíce pět set joulů. Nebo lukem o nátahové síle nižší než... promiňte, já to přečtu znova, protože jsem se v tom ztratil.

k) střílet zvěř srnčí jinou zbraní než kulovnicí s nábojem s energií ve sto metrech nižší než tisíc joulů - to je logické - nebo lukem o nátahové síle nižší než padesát liber a ostatní... ne, četl jsem to dobře, promiňte. Takže v pořádku, nemusím to číst od začátku... To neplatí při lovu selete a lončáka, prasete divokého, které lze při nadháněčce... naháněčce... naháňce nebo natláčce střílet i brokovnicí s jednotnou střelou. Úžasné. Pan Pávek, brilantní návrh, skvělé, děkuji.

x) střílet zvěř lukem, šípy, které nejsou nesmazatelně a čitelně označeny číslem loveckého lístku na těle šípu, pět centimetrů od kormidel směrem k hrotu. To je velmi důležité. Tady se mi líbí taková germánská a přesnost a já si myslím, že všichni ti lesní strážci by měli s sebou povinně nosit šupleru a tady bychom mohli ještě zakombinovat do budoucna pokutu, kdyby to bylo třeba jenom 4,9 nebo 5,01, tak by za to mělo následovat podle mě odebrání nejen šípu, ale luku, automobilu, manželky a domu. To je jedna z nejdůležitějších věcí tady na tomto pozměňovacího návrhu.

Promiňte, mně někdo volá. Já jsem si zapomněl vypnout zvonění. (Poveselení v sále.)

***

Střílet zvěř lukem... Já se vyjadřuji ke konkrétnímu pozměňovacímu návrhu, o kterém se tady má hlasovat, že bude vyřazen. Já tady podporuji to, aby vyřazen nebyl. A protože jsem si naprosto jistý, že poslanci jej neznají, stejně jako neznali texty petic, které jsem jim četl předtím, a protože tady je naprosto běžné, že lidé hlasují o něčem, o čem nemají sebemenší ponětí, tak já jim to v rámci třetího čtení ten konkrétní pozměňovací návrh chci přiblížit.

Já nevím, proč to nejde vypnout.

To neplatí při lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při nadháňce, naháňce nebo natláčce střílet brokovnicí s jednotnou, jo, my jsme tady. Střílet zvěř jinými šípy než s loveckým hrotem, to je logické, protože to by bylo týrání. A to buď mechanickými, nebo fixními, tupé lovecké hroty mohou být použity pouze k lovu jiné než spárkaté zvěře. Já si myslím, že ten pozměňovací návrh je úplně perfektní, protože do budoucna zabrání týrání zvěře. Prosím vás, nevyřazujte jej tady z tohoto třetího čtení a naopak jej schvalte.

Ještě § 46 je taky výborný: Povolenka k lovu. Kdo loví zvěř, musí mít u sebe lovecký lístek. Tak tohle vám vadí? Povolenku k lovu a potvrzení o povinném pojištění. Při lovu se zbraní též zbrojní průkaz a průkaz zbraně. Tohle vám vadí? Co je na tom špatně? Při lovu lukem povolenku k lovu, v níž je vyznačeno povolení lovu lukem a doklad o složení zkoušky z lovu lukem. To je přece logické. Nemůže nám přece po lesích chodit někdo, kdo má luk s vysokou nátahovou silou, šípy opatřené kovovým hrotem, kdo nemá složenou zkoušku ze střelby lukem. Já si myslím, že to je velice logické a typicky eurounijní, protože musíme tu bezpečnost dávat nade vše. A hned potom pochopitelně utrpení těch zvířat. Přesně tak, jak to sleduje tento pozměňovací návrh. A při lovu s loveckým dravcem jeho evidenční kartu. To je taky, to je prostě výborné. Proč by si měl někdo někde odlovit nějakého sokolíka a bez evidenční karty ho potom používat k lovu? To je ve své podstatě něco jako lesní pych. Tyto průkazy je povinen ten, kdo loví zvěř, není to o lidech, takže zvěř, to je taky správně, předložit na požádání orgánu policie, orgánu státní správy myslivosti, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži příslušné honitby.

Já opravdu netuším, co vlastnímu předkladateli na tomto pozměňovacím návrhu vadí, protože je úplně perfektně napsaný a tady téhle sněmovně by pro něj určitě získal většinu.

Za druhé, povolenky k lovu vydává a podepisuje uživatel honitby na tiskopisech, které k tomuto účelu pořídil. Tak na čem jiném by to měl psát, že? Pro osoby lovící na společném lovu může povolenku k lovu nahradit seznam osob, které se jej zúčastní. To je dokonalé! Hromadná povolenka k lovu! To by měli podpořit zejména Piráti, protože těm je všechno sdílené blízké, takže je mi naprosto jasné, že i Piráti podpoří takovou sdílenou povolenku k hromadnému lovu. Třeba v New Yorku a v Chicagu, tam se to dělá naprosto běžně. Uživatel honitby je povinen evidenci vydaných povolenek včetně jejich vzorů archivovat nejméně tři roky od skončení jejich platnosti. To je taky výborné!

Dostáváme se k odůvodnění. Předmětná ustanovení ruší v České republice zákaz lovu lukem. Ano, to je poměrně zásadní věc. Protože lov lukem, jak se za chvilku dozvíte, je tichý, ekologický, účinný, moderní, takový eurounijní. Já si myslím, že třeba taková uhlíková stopa lovu lukem, i když započítáme do té jeho uhlíkové stopy výrobu luku například v Číně a jeho transport do Evropské unie a výrobu jednotlivých šípů třeba v Bangladéši a v Indii, tak podle mě jedním jediným výstřelem z brokové nebo kulové zbraně vznikne tak zásadní uhlíková stopa, jakou nespácháte ani když tisíckrát vystřelíte šípem. Takže každý ekologický aktivista, kterých tady určitě je hodně ve sněmovně, by měl prostě podporovat lov lukem. Je to úplně ideální, perfektní, ekologická věc. A proto je lukostřelba k 1. 10. 2019 jako způsob lovu legální již ve 24 evropských zemích a představuje tradiční a férový způsob lovu.

Já jsem ve své podstatě opravdu překvapen, že v České republice to není tradiční způsob lovu. To je zajímavé. Kdy se to stalo? FACE, Evropská lovecká federace a její členové na zasedání rady FACE dne 7. 9. 2020, to je 7. září 2020, loni, konstatovali, že lov lukem je doplňkem k lovu s palnou zbraní, který vyhovuje nárokům na lov zvěře palnou zbraní, a vyzvali národní a regionální autority k nastavení vhodného legislativního rámce pro lov lukem a k podpoře dalšího rozvoje tohoto způsobu lovu. Takže všichni sympatizanti Evropské unie tady ve sněmovně by si měli uvědomit, že to má opravdu podporu 24 evropských zemí. Já nevím, jestli všech těch 24 evropských zemí je součástí Evropské unie, protože některé evropské země si zachovaly dostatek inteligence a rozvahy, aby do Evropské unie nevstupovaly. Takže nevím třeba jestli do těch 24 evropských zemí je započítáno Švýcarsko, anebo naše oblíbená Ukrajina, to nevím, ale myslím, že na Ukrajině právě se většinou loví kalašnikovem a ne tak úplně zvěř. Takže si myslím, že tam asi započítaní nebudou. Ale většina zemí Evropské unie zřejmě lov lukem schválený má. Takže prosím vás, všichni, kteří jste jakoby proevropští progresivionisté - nevím, jestli to říkám dobře - tak byste měli tento návrh podpořit. Protože to je prostě, určitě k tomu máte požehnání z Bruselu a oni vám tam poděkují.

Lov lukem byl projednán s ředitelstvím Státní veterinární správy na úrovni welfare - to se omlouvám, to nevím, co znamená ...a zákona číslo 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Vidíte, zase. Přičemž byl zjištěn soulad ve všech oblastech. Prostě, když zabijete zvíře lukem a šípem, tak ho netýráte. A to je důležité. Lov lukem byl taktéž opakovaně projednán s Ministerstvem zemědělství a z legislativního hlediska byl podrobně zkoumán JUDr. Bc. Renátou Jindrichovou (správně Jindrovou) z Ministerstva zemědělství, jež zpracovala jako bakalářskou práci na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze návrh pravidel pro používání luku k loveckým účelům na území České republiky. Konečně máme taky informaci, že v této zemi se zpracovávají - to je strašně pozitivní - i bakalářské práce, které mají reálný význam pro fungování této země. Protože já jsem včera četl nějakou bakalářskou práci slečny z Karlovy univerzity, která tam měla genderově vyváženou přípravu vaječiny bez slaniny, a to mi opravdu nepřipadá jako úplně hodnotná bakalářská práce, do které bychom měli investovat státní peníze. Ale třeba opravdu, když si paní doktorka, bakalářka vypracuje návrh pravidel pro používání luku k loveckým účelům na území České republiky, tak je to skvělé, protože to bude mít konkrétní dopad a konkrétní přínos k tomu, abychom přestali týrat lovená zvířátka.

Legalizace lukostřelby jako způsobu lovu přispěje k redukci přemnožených druhů zvěře, perfektní, a jiných živočichů. Přemnožených druhů zvěře a jiných živočichů. Umožnění lukostřelby jako způsobu lovu učiní myslivost atraktivnější pro mládež, cože je důležité. Já vám můžu jako učitel tělocviku, i když na to teď nevypadám, říct, že zajistit jakoukoliv pohybovou aktivitu, která by byla atraktivní pro mládež, není v dnešní době opravdu jednoduché. A jsou opravdu velké rozdíly třeba v průměrné hodině tělocviku mezi dětmi, které nějakým způsobem sportují a nesportují. A věřím tomu, že když se tady objeví stovky a tisíce dětí, kterým rozdáme tyto luky s tou velkou nátahovou silou a ocelovými špičkami, tak to bude úplně perfektní, protože ony budou pobíhat po lese a v rámci pobíhání po lese se naučí i takové základní věci, jako my jsme se učili třeba, jak se to jmenovalo, v branné výchově - až se postřelí, tak ony se určitě naučí, jak udělat takovou tu stoličku, odnést postřeleného kamaráda tady za panem doktorem, aby je mohl ošetřit. Doufám, že se nebudou střílet do krku, to bychom jim měli říct.

Mělo by tam být zapracováno, že když děti na sebe budou mířit těmi silnými luky s těmi šípy, tak že by měly mířit od krku dolů. (Reakce v sále.) Tak ale krk je asi nejhorší hlava, že? Se zbytkem už si poradíte. Takže to by tam mělo být zapracováno. Myslím si, že to je takový drobný nedostatek. Atraktivnější pro mládež a pro lidi, kteří by se jinak k myslivosti nedostali, třeba pro mě, protože je vám naprosto jasné, že mně zbrojní průkaz nikdo nikdy nevydá. To je pochopitelné. Ale třeba takový luk bych si mohl normálně koupit.

Klesající počet aktivních myslivců - no, to je další katastrofa... Kdo bude ta zvířátka krmit v zimě? Kdo se o ně bude starat, aby neměla hlad a měla teplíčko, když nám klesá počet myslivců? Ale třeba tady pan Kohoutek, já už ho normálně vidím s tím dvoumetrovým lukem, jak jde v zimě přisypávat žaludy do krmelce. Protože to bude atraktivnější, přesně jak se tady píše. Klesající počet aktivních myslivců - to je velký problém. (Reakce v sále.) Ano, to tady píšou. - přitom představuje jednu z hlavních příčin přemnožení spárkaté zvěře a volného šíření invazivních druhů. Já si dovedu představit celý klub SPD, jak s luky vyrazí do našich luhů, lesů a hájů a bude tam střílet šípy po invazivních druzích a tím ochrání tuto republiku před jejich invazí a přemnožením. (Reakce v lavicích SPD.)

Lukostřelba je - to je důležitá informace pro bývalé kolegy z SPD. Lukostřelba je tichá, vysoce selektivní a účinná - tady píšou lovecká - vzdálenost šípu je ale velmi krátká. Takže se musíte pohybovat rychle. (Reakce v lavicích SPD. Smích řečníka.) Při běžné výšce a vodorovném výstřelu... Tak je jasné, že paní kolegyně by musela střílet trošku víc nahoru než kolega, protože při běžné výšce a vodorovném výstřelu rovně činí dostřel cca. 70 metrů - což je dost - přičemž šípy jsou citlivé na bariéry, například na spolustraníky. Vychýlí se směrem k zemi potom. Díky těmto vlastnostem umožňuje eliminaci přemnožené zvěře a jiných živočichů v příměstských a jiných problematických oblastech - takže můžete lovit i ve městech - a to způsobem, který nevyvolává negativní reakce občanů - další výhoda - zejména díky absenci hluku při výstřelu. Nepřijede policie. Tímto dokáže plnit v problematických oblastech obdobnou úlohu jako kuše.

Ranivý účinek je založen na bodnořezném principu, kdy dojde k okamžitému poklesu krevního tlaku - to by se taky mnoha poslancům hodilo - minimální utrpení zvěře, maximálnímu vybarvení a zvěř odchází od nástřelu maximálně několik desítek metrů. Nedochází k vylučování stresových hormonů do krve a zvěřina není devastována, je velmi kvalitní, což ocení každý kulinářský specialista tady v této Sněmovně. A že nás tady je. (Reakce v sále.) Pane kolego, nebuďte nervózní.

V neposlední řadě lukostřelba nezatěžuje životní prostředí. Šípy jsou opakovaně použitelné a neobsahují olovo. Neobsahují olovo. Pamatujete si na všechna ta vystoupení, která jsme tady měli kvůli tomu, že nám Evropská unie prozřetelně zakázala olovo? Tady to nemusíme řešit. Tady není žádná hlaveň, kterou bychom porušovali měděnými nebo ocelovými broky. A tomu vzduchu to je jedno, jestli skrze něj letí šíp s olověnou, nebo ocelovou špičkou. Ale zase na druhé straně ta olověná špička by zřejmě neměla takový ranivý účinek a určitě by i změnila tu dráhu letu, takže kolegyně Maříková by musela mířit ještě aspoň o 20 centimetrů výš než kolega Kohoutek.

Zrušení zákazu lovu lukem nebude mít žádné negativní dopady. Přesně tak. Přesně tak. Proč by to mělo mít negativní dopady? Naopak povede k eliminaci eventuálního nelegálního lovu, protože každý, kdo dneska chodí pytlačit s lukem do lesa, tak se z něho stane legální myslivec.

Tolik první pozměňovací návrh, který jsem s vámi dnes chtěl probrat. Myslím si, že to je jeden z těch takových zásadnějších. A vůbec nerozumím tomu, proč jej chce ČSSD stáhnout. Protože vzhledem k jejím preferencím by přesně prosazení tohoto zákona mohl být jejich volební trhák, aby bylo vidět, že vám jde o kvalitu života a umírání našich zvířátek, že jste lidi, i když jste v ČSSD, že prostě opravdu myslíte vážně prosazování svého programu.

Takže já vás prosím, abyste to nestahovali. A zbytek sněmovny, který je proeurounijní a který je ekologický, který uvažuje progresivně, prosím, abyste hlasovali proti případnému sebevražednému návrhu ČSSD na stažení tohoto bodu.

Jako druhý bych se chtěl vyjádřit k pozměňovacímu návrhu pana poslance Josefa Kotta. A protože už tady proběhla určitá diskuse, tak si opět myslím, že jste jej vůbec nečetli, a jak to u vás bývá, že se spoléháte jenom na názor lidí, kteří přijdou na výbor, dají vám nějaká stanoviska, já to tady vidím u ANO. Pánové to tady teď čtou právě. Vůbec nevědí, o čem budou hlasovat. Prostě tam mají jenom napsáno nějaké výborové stanovisko a to budou dodržovat. A já si myslím, že tohle je tak důležitý zákon a tak důležitý pozměňovací návrh, že byste se s ním měli doopravdy seznámit. A chápu, že někteří z vás jsou prostě unavení.

***

Děkuji. Já už jsem skončil s tím návrhem, který jsem tedy neměl číst. A teď se věnuji už návrhu 7485 pana Josefa Kotta. Mohl byste ověřit, jestli o tomto návrhu se bude dneska hlasovat? 7485, ano. O tomto návrhu se bude hlasovat, takže bych jej chtěl probrat tady s kolegy, protože to je další velmi důležitý pozměňovací návrh poslance Josefa Kotta pod číslem 7485 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů. Takže kdybyste to nevěděli, sněmovní tisk číslo 731.

Pan Kott tady navrhuje: Zaprvé V části první, článku I se vkládá nový bod č. 16, který včetně poznámky pod čarou zní takto: § 16. V § 8 se odstavec 2 - prosím vás, to je důležité - odstavec 2 upravuje takto: zadruhé - všude dvojky - Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů. To si myslím, že kritici tady tohoto pozměňovacího návrhu přehlédli. To je velice důležitý pojem - při provádění výchovné probírky porostů. Protože když si porost výchovně neprobíráte... (Reakce v sále.) Když svůj porost výchovně neprobíráte, tak je to sociálně nepřijatelné. Působí to odpudivým dojmem. Takže prosím vás, všichni, i když k tomu nebudete mít zákonnou normu, provádějte výchovné probírky svých porostů, zejména při údržbě břehových porostů - ty jsou extrémně důležité, protože jsou někdy vidět - prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení. (Reakce v sále. Velký hluk v sále.) Čárka, to nebyl konec věty, ale je to tady zvýrazněno, takže to je důležité. K odstraňování dřevin v ochranném pásmu vodovodů nebo kanalizací, 6c, prováděném při provozování těchto zařízení, k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit - vidíte, taková krásná pojistka tady je - omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin; v případě odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze tak může učinit jen na základě závazného stanoviska drážního správního úřadu. -

Já chápu, že tento návrh pana kolegy Kotta je, jak se to tomu říká... Co já to jsem... Já si teďka nemůžu vzpomenout... Jaký já jsem to vlastně politik, moment... Kontroverzní. Já chápu, že návrh tohoto zákona nebo této změny je kontroverzní, no ale ve své podstatě je to malá změna, jenom se tam dopisuje, že také k odstraňování dřevin v ochranném pásmu vodovodů nebo kanalizací prováděném při provozování těchto zařízení - a neustále je tam zachována ta pojistka. Já bych to tady našel - že kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit. -

Takže já to vnímám tak, i když pochopitelně v té Praze jsou ohroženy ty stromy, tak snad máte normální lidi na orgánech ochrany přírody, kteří by třeba kácení nějakého Kaori stromu nebo, já nevím, nějakého mahagonového stromu nebo tisíciletého dubu či buku v Praze kvůli vodovodnímu řádu nepovolili. To přece takové úředníky v Praze určitě máte a není sebemenší důvod, aby při odstraňování třeba náletových... Ale je pravda, že my v Ostravě s tím takové určité problémy máme, protože ono většinou dochází k odstraňování těch náletových dřevin bez náhrady. A je fakt, že ta města by mohla mít někde jinde zákonnou povinnost ten strom nahradit nejlépe v poměru alespoň jedna ku dvěma, mimo pochopitelně toho ochranného pásma vodovodů nebo kanalizací, protože my si musíme přiznat, že v našich městech probíhala taková ta partyzánská výsadba stromů v minulosti, kdy lidé, když žili v těch panelových domech na té pustině, tak si prostě sázeli ty stromky, kde se jim zachtělo tak, aby si zpříjemnili to bydlení. A je pravda, že mnohdy vysazovali i nevhodné druhy stromů, ze kterých třeba potom padají uschlé větve. S tím má zkušenosti každý komunální politik a bohužel je to zodpovědností potom těch komunálních politiků, jak tady všichni víme, aby ti lidé nebyli ohroženi nebo zraněni, takže potom dochází k masovému ořezávání těch stromů, které potom nepůsobí ani ekologicky ani funkčně, protože opravdu jsou to takové chudinky, a nepůsobí to ani hezky esteticky. Takže někdy je třeba zaplatit tu krutou daň, že stromeček, který si krásně rostl před vaším panelákem třicet let, je třeba prostě bohužel skácet, i když to byla taková ta partyzánská guerillová výsadba, tak by ta města měla počítat s tím, že ten stromeček nahradí nějakým stromem, který je vhodný do města a který bude pochopitelně vysazen tak, aby neohrožoval dráty vysokého napětí, všechny ty trubky, které jsou v zemi, internetové kabely, plynové vedení, vodovod atd. Takže já si myslím, že v tomhle bychom mohli věřit těm samosprávám. A zaznívá tady takový ten běžný argument, že zatímco nám nikdo nevěří ani dobrý den, tak k svým starostům většinou ti lidé důvěru mají.

Moment... - Následující novelizační body se přečíslují. - V odůvodnění píše pan Kott a má to dobře zpracované, poslouchejte: Navrhované změny směřují k posílení práv vlastníků a provozovatelů vodovodů a kanalizací, tedy prvků kritické infrastruktury. - To je naprostá pravda. Je fakt, že my jsme boj o naši vodu v tom prvním kole prohráli, že. Tady určitá vodovodní mafie si koupila naši vodu, nechala nám ty trubky, teď si na tom vydělávají miliardy korun, máme jednu z nejdražších vod ve střední Evropě nebo možná v Evropě, kdoví jestli ne na světě. Ale i tito lupiči mají pochopitelně svá práva a my jsme povinni se o ně postarat. Takže toto ustanovení (nesrozumitelné), to jsou většinou stejně ta města teď, takže to je v pořádku - a zrovnoprávnění jejich postavení s provozovateli elektrizačních, teplárenských a plynárenských soustav a zařízení. - To je jasný antidiskriminační pozměňovací prvek v tomto pozměňovacím... (Nápověda od kohosi z pléna.) Děkuji. Konečně chápu, k čemu je nápověda v divadle, je to velmi příjemné. Ano, je to antidiskriminační prvek v tomto skvěle zpracovaném pozměňovacím návrhu, protože proč by provozovatelé vodovodních řádů měli být diskriminovaní v porovnání třeba s provozovateli, jak to tam bylo, teplárenských a plynárenských soustav a zařízení? Jsou snad provozovatelé vodárenských zařízení něco méně než ti teplárenští? V čem? To mi vysvětlete, jaký je rozdíl mezi tím, když někdo provozuje vodovod a někdo teplárnu? To bychom opravdu neměli připustit, protože tahle Sněmovna musí být antidiskriminační. - Stejně jako v případě těchto zařízení mohou trvalé porosty - ano, trvalé porosty, to je problém - včetně náletových dřevin - no tak to už je velký problém - ohrožovat plynulé zásobování obyvatelstva i pitnou vodou a služeb odvádění odpadních vod zejména ve vztahu k provádění údržby a oprav, včetně oprav havarijních, na těchto zařízeních. -

A teď si představte, že kvůli nějakému stromu v rámci té guerillové výsadby, který si splnil tu svou funkci za těch třicet let, opravdu vyráběl kyslík, dával nám stín, zpříjemňoval esteticky naše bydlení, ale bohužel prorostl do vašich odpadních trubek a vy doma nespláchnete. Já to chápu, já mám taky rád stromečky a myslím si, že by té zeleně ve městech mělo opravdu přibývat, třeba zelené stěny nebo zelené stropy, doufejme, že na to hodně brzo přijdou nějaké falešné peníze z Evropské unie vytvořené elektronicky a rozeslané do světa bez jakéhokoli krytí. Jakmile takto kvantifikovaně uvolňovaná falešná měna dorazí v nějakém programu, tak bychom si mohli opravdu zazelenit ty stěny těch paneláků, zazelenit ty střechy a můžeme žít v krásné chaloupce jako hobiti. Ale prosím vás, ten strom může být problém, protože vám nepůjde odpad. A teď si to představte. V roce 2021 přijdete domů, no a nevypustíte vodu. A pan Kott na tom zapracoval: V posledních letech narůstají problémy s tím, že původně náletové dřeviny přímo poškozují infrastrukturu (kanalizaci) či brání efektivnímu provádění údržby a následně i oprav, kdy hrozí odstávky dodávky pitné vody až pro desítky tisíců spotřebitelů absencí souhlasu orgánu ochrany přírody k provádění nezbytných prací a úprav. -

Já to chápu, že Praha nám třeba strašně zelená, že jsou místo parkovišť zahrádky nebo jsou sedačky uprostřed tramvajové tratě a že se prostě tady dělá všechno pro to, aby ta Praha zezelenala co nejvíc. Ale já si opravdu nemyslím, že by měla zezelenat jako prales, že Praha bude pralesem, kde si ta příroda bude žít neudržovaná. Praha by měla být kulturním městem. Měla by být kulturním městem, které bude mít kulturní zelenou politiku. Takže bych doporučil kritiku tohoto pozměňovacího návrhu, aby se spíš soustředili na to, jak tu Prahu kulturně zezelenit, aby byla opravdu Praha tak jako Ostrava. Protože když v Ostravě zajdete na rozhlednu -

***

Tak já bych si dovolil navrhnout několik gramatických chyb, které jsem našel v pozměňovacím návrhu paní poslankyně Dany Balcarové, protože podle mě by tam mělo být napsáno Dany Balcar, Balcarové to není správně. Je to prostě genderově nevyvážené, je to špatně, takže tohle je podle mě gramatická chyba.

K vládnímu návrhu - podle mě vládnímu má být krátké tvrdé y.

Návrhu zákona to je v pořádku.

Kterým - tam má být měkké i.

Některé zákony - tam má být taky měkké i.

V souvislosti - tam má být dvakrát tvrdé y.

Implementace - to je úplně jasné, tvrdé y.

Předpisů - tam má být určitě ú.

Evropské unie - má být malé e.

Unie v oblasti invazivních nepůvodních druhů - tady nevím, jestli slovo druhu patří, nebo nepatří do vyjmenovaných slov, takže si nejsem úplně jistý.

Vládní návrh zákona, kterým - po r je prostě vždycky měkké i. To je úplně jasné.

Mění - tam má být y. Doufám, že to všechno stíháte. (Ke stolku zpravodajů.) Ono to bude ve stenozáznamu. Nebude? To je zajímavé.

Předpisů - tam má být taky ú.

Evropské, to už jsem říkal. Proč by se Evropská unie měla psát s velkým E. To je špatně, malé e.

V oblasti - tam je y. To jsem si naprosto jistý.

Se - to taky nevím, jestli patří do vyjmenovaných slov, proto to komentovat nebudu.

V části prvny - tam má být tvrdé y. Já to tak slyším, to je úplně jasné.

V bodě - tam má být bodje. Ne ě, určitě ne.

Vkládají nove - tam má být krátké e.

***

Já nepřekrucuji český jazyk. Já jsem si tím naprosto jistý. A chci prostě upozornit na to, že tady jsou gramatické chyby. Ale na druhou stranu můžu navrhnout nějakou faktickou úpravu, jste říkal. Že bych četl jednací řád? Ale já si myslím, že třeba v té dvanáctce, části první, článek 1, bod 56 zní: 56. V § 87 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou. Ne to jsem nechtěl. Kde to bylo? Já to hned najdu, nezlobte se. Moment. Mohl byste mi, prosím vás, ještě jednou přečíst, pane předsedající, to ustanovení jednacího řádu.

***

Dobře. Tak já se tedy vyjádřím k tomu, že v tom odůvodnění problematiku invazivních nepůvodních druhů rostlin a živočichů je třeba řešit systematicky, a proto tuto novelu jako celek paní navrhovatelka vítá. Já ji vítám také. Pochopitelně, protože ty invazivní druhy jsou velký problém. Významný nedostatek ale vidí v tom, že součástí návrhu není takzvaný Národní seznam invazivních druhů, což je pravda, protože Národní seznam invazivních druhů potřebujeme opravdu jako sůl. Potřebujeme Národní seznam invazivních druhů, který by mohl v tomhle případě vycházet ze seznamu, který vám teď hned přečtu. A myslím si, že by se tam měl doplnit. Prosím o chvilku strpení, než tady místní wifi zabere. Že bych to tady neměl?

Ano. Tím seznamem by podle mě mělo být přesně tady toto, říká se tomu Katalog biotopů České republiky. Všechno, co v tom katalogu není, by mělo být vyřazeno. Je to opravdu kvalitní literatura, jsou tam citace od pana Chytrého, Kučery, Kočího, Grulicha. Je tam kolektiv autorů pan Chytrý, Tomáš Kučera, Kočí, Grulich, Lustyk. Autoři textu jsou pan Chytrý, Kučera, Kočí, Šumberová, Sádlo, Neuhäuslová. To jsou všechno kapacity v oboru. Abyste věděli, jaké je jejich vzdělání, tak je to Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Brno, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, Moravský Lačnov, Svitavy, Botanický ústav Akademie věd České republiky, Fakulta životního prostředí České zemědělské univerzity Praha. To jsou všechno kapacity v oboru. Moravské zemské muzeum Brno, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad Labem, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.

V té publikaci jsou i krásné fotky třeba od pana Baláka, Boublíka nebo Brabce. Ale to opravdu nebudu číst, protože to úplně neodpovídá pochopitelně tomu jednání dneska, i když to je opravdu kvalitě zpracovaná literatura, která má několik kapitol. Třeba vysvětlivky k popisu biotopu. Já to přečtu pro to, abychom věděli, že to opravdu k tomu pozměňovacímu návrhu patří. Úvod tedy vynechám. A že bych přešel hned k poděkování? Asi ne.

Takže katalog biotopů je příručka, která by měla být podle mě nedílnou součástí tohoto pozměňovacího návrhu, která vymezuje jednotky používané pro mapování biotopů v České republice. Její první vydání (Chytrý et al. 2001) vzniklo z podnětu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), která byla v České republice pověřena přípravou podkladů pro vytvoření národního návrhu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000. Tyto lokality jsou státy Evropské unie povinny vymezit podle směrnice 92/43/EEC, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, z roku 1992. Jedním z nejvýznamnějších kritérií pro vymezení těchto území je přítomnost vybraných biotopů - a teď poslouchejte - to znamená tzv. typů přírodních stanovišť, které jsou jmenovitě uvedeny v této směrnici, a jejichž vymezení je převážně založeno na fytocenologické curyšsko-montpellierské klasifikaci vegetace. Zároveň ze směrnice vyplývá povinnost pravidelně sledovat změny stavu uvedených biotopů nejen v územích soustavy Natura 2000, ale na celém území státu. Tuto povinnost zajišťuje AOPK ČR.

V České republice bylo identifikováno 60 typů přírodních stanovišť soustavy Natura 2000, z toho 19 takzvaných prioritních stanovišť. Katalog biotopů České republiky však již v prvním vydání zahrnoval všechny typy biotopů našeho území, aby umožnil úplnou ochranářskou inventarizaci bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou jednotlivé biotopy zahrnuty v evropských směrnicích. Ježíš, mně se to vypnulo.

Od prvního vydání Katalogu biotopů se mnohé změnilo. To je důležité. Pod metodickým vedením AOPK ČR proběhlo rozsáhlé mapování biotopů po celém území České republiky, které využívalo Katalog biotopů jako základní příručku a mapovací legendu (Guth 2006, Guth & Kučera 2006, Härtel et al. 2009). První, základní mapování proběhlo v letech 2001- 2004 za účasti několika stovek terénních mapovatelů a jeho výsledky byly shrnuty do takzvané vrstvy mapování biotopů, tedy databáze v geografickém informačním systému obsahující základní údaje o biotopech a jejich rozšíření na území České republiky. V roce 2005 byly výsledky základního mapování expertně posouzeny a korigovány, takzvaná rektifikace.

***

Děkuji, pane předsedající. Však vy víte, co se vždycky děje, když mně někdo vypne mikrofon.

V roce 2005 byly výsledky základního mapování expertně posouzeny a korigovány, tzv. rektifikace, a v roce 2006 použity pro zpracování hodnoticí zprávy pro Evropskou komisi (Dušek et al. 2007). Od roku 2006 probíhají tzv. aktualizace vrstvy mapování biotopů, při kterých je každoročně znovu zmapována zhruba jedna dvanáctina území České republiky z důvodu výše uvedené potřeby celorepublikového sledování stavu biotopů. Tím se postupně vrstva mapování biotopů aktualizuje v závislosti na změnách biotopů v krajině a současně se v ní opravují chyby vzniklé při prvním mapování (Härtel et al. 2009). Oproti prvnímu mapování je aktualizace více zaměřena na hodnocení degradace biotopů, jejich struktury a funkce a na hodnocení typických druhů (Lustyk & Guth 2008). Od roku 2008 probíhá také monitoring biotopů na trvalých plochách, jejichž počet na území celé České republiky přesahuje dva tisíce. Cílem monitoringu je sledování dlouhodobých změn v biotopech, zejména takových, které nelze odhalit aktualizacemi vrstvy

mapování biotopů.

Díky mapování biotopů včetně aktualizací se nesmírně zpřesnila znalost diverzity, rozšíření a stavu biotopů na našem území. Česká republika tak získala jeden z nejlepších národních datových souborů o biotopech v evropském i světovém srovnání. Současně vznikla skupina odborníků specializovaných na diverzitu a mapování biotopů, kteří dnes významně přispívají k obecnému poznání naší přírody nejen rutinním terénním mapováním, ale i odbornými příspěvky (Kučera & Navrátilová 2006). Výsledky aktualizace se staly nezbytným podkladem v praktické ochraně přírody, mj. při odborně odůvodnitelném vymezování územních systémů ekologické stability.

Rovněž se změnilo mezinárodní prostředí pro českou ochranu přírody a soustavu Natura 2000. V přístupových jednáních s novými členskými zeměmi Evropské unie byly projednány a schváleny některé doplňky do seznamu typů přírodních stanovišť v příloze I směrnice 92/43/EEC, které nebyly zohledněny v prvním vydání Katalogu biotopů. Díky

vstupu Evropské unie - pardon, České republiky do Evropské unie - v roce 2004, ach jo, se naše ochrana přírody plně soustředila na zavedení soustavy Natura 2000 a nebyla realizována obdobná soustava Smaragd (Emerald), určená pro členské státy Rady Evropy, které nejsou členy Evropské unie.

Rovněž se průběžně měnil a zpřesňoval evropský systém klasifikace biotopů EUNIS, který vyvíjí jako základ klasifikace biotopů Evropská agentura životního prostředí. Od prvního vydání Katalogu biotopů se rovněž výrazně zkvalitnila fytocenologická klasifikace české vegetace. Byly zpracovány syntetické přehledy lesní (Husová et al. 2002, Neuhäuslová 2003), travinné a keříčkové (Chytrý 2007b), synantropní, skalní a suťové (Chytrý 2009) a vodní a mokřadní (Chytrý 2011) vegetace, které poskytují odborný základ pro vymezení biotopů a hlubší poznání jejich diverzity, ekologie, rozšíření a dynamiky.

Druhé vydání Katalogu biotopů České republiky odráží tyto změny, současně však zachovává stručnost a přehlednou strukturu, které byly základem úspěchu prvního vydání. Katalog není určen... Foldyna odchod! (Poslanec Foldyna stál před řečnickým pultem.) Katalog není určen jen specialistům, pro které vymezuje základní -

***

Dobře, děkuji. Omlouvám se, Jardo. Prostřednictvím pana předsedajícího. Katalog není určen jen specialistům, pro které vymezuje základní náplň jednotek používaných při mapování biotopů. Slouží také širší veřejnosti jako zdroj informací o biotopech rozlišovaných a mapovaných na našem území. Z toho důvodu byly z druhého vydání Katalogu biotopů vypuštěny technické poznámky k mapování biotopů, které mají význam pouze pro odborníky provádějící mapování biotopů v praxi. Tyto poznámky budou soustředěny a podrobně rozpracovány v připravované Příručce hodnocení biotopů, která bude na druhé vydání Katalogu biotopů navazovat a obsahovat detailní vodítka k vymezení biotopů ve speciálních případech.

Hlavními rozdíly druhého vydání Katalogu biotopů oproti vydání prvnímu jsou přesnější mapy rozšíření jednotlivých biotopů, založené na kriticky revidovaných výsledcích mapování biotopů. Za druhé, doplnění odhadu rozlohy jednotlivých biotopů na našem území podle výsledků mapování biotopů. Za třetí, revidované seznamy druhů typických pro jednotlivé biotopy vzniklé na základě statistické analýzy České národní fytocenologické databáze a její expertní revize. Za čtvrté, podrobnější poznámky k ohrožení a managementu biotopů. Za páté, přesnější vymezení biotopů převodem na nově zavedené a revidované fytocenologické jednotky. Za šesté, aktualizace převodů českých biotopů na typy přírodních stanovišť podle směrnice o stanovištích a na aktuální verzi evropského systému klasifikace biotopů EUNIS. A za sedmé, doplnění aktuálních literárních pramenů k jednotlivým biotopům.

Oproti prvnímu vydání byly vypuštěny technické poznámky k mapování, převody biotopů na klasifikaci biotopů soustavy Smaragd, které již nejsou pro českou ochranu přírody aktuální, a také převody na geobiocenologickou klasifikaci a fyziotypy, které byly využívány velmi omezeně a v případě -už to nebudu číst znova - klasifikace někdy vedly k určitým interpretačním problémům. Klasifikace biotopů použitá v druhém vydání katalogu se však kvůli zachování kontinuity oproti prvnímu vydání nemění, s výjimkou sloučení biotopů X10 a X11 do biotopu X10 Lesní paseky a holiny. Až na tuto výjimku zůstávají nezměněny i názvy a kódy biotopů. Kvůli zachování převoditelnosti českého systému biotopů na systém habitatů v soustavě Natura 2000, který se od prvního vydání Katalogu biotopů České republiky poněkud změnil, však byly doplněny některé podjednotky,

nebo bylo částečně upraveno jejich vymezení. Zůstaly ponechány i podjednotky původně zavedené kvůli převoditelnosti našeho národního systému biotopů na systém soustavy Smaragd, a to kvůli zachování kontinuity mapování biotopů. Byly však vypuštěny podjednotky u biotopů lužních lesů L2.2 a L2.3.

Účel a náplň Katalogu biotopů. Klasifikační systém Katalogu biotopů České republiky byl navržen tak, aby maximálně respektoval odborná hlediska, vhodným způsobem odrážel variabilitu české přírody a současně byl snadno převoditelný na typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000, jejichž vymezení je v některých případech spíše výsledkem politických dohod než vědecké argumentace.

Kvůli tomuto kompromisu se některá řešení použitá v katalogu odchylují od české fytocenologické tradice, případně je šíře pojetí jednotek odlišná v různých skupinách biotopů. Na druhé straně však zohlednění fytocenologické klasifikace vhodné pro území České republiky v mnoha případech vedlo k tomu, že typy přírodních stanovišť programu Natura 2000 nejsou na jednotky katalogu jednoduše převoditelné jedna ku jedné.

Náplň katalogu tvoří biotopy, které jsou tradičně předmětem zájmu ochrany přírody, tedy částí světa zpravidla chápaná - ne, ne, tedy část světa zpravidla chápaná veřejností jako příroda. Ostatní biotopy, např. urbanizovaná území, polní a lesní kultury nebo reruderální(?) vegetace jsou zahrnuty doplňkově, aby mohla být krajina mapována celoplošně. Na takové biotopy je sice vázán výskyt ohrožených organismů, ale ochrana přírody v současném pojetí je zde obtížně uskutečnitelná. Rovněž nebyly v katalogu zpracovány biotopy, které nelze definovat fytocenologicky s výjimkou dvou jednotek zahrnutých do soustav Natura 2000 nebo Smaragd, a to jeskynních a štěrkových náplavů bez vegetace.

Do katalogu biotopů jsme se snažili zahrnout všechny fytocenologicky definovatelné biotopy spadající do uvedeného vymezení přírody, které se vyskytují na území České republiky. Mnohé z nich sice nejsou předmětem ochrany soustavy Natura 2000, ale jsou vzácné nebo ohrožené podle národních hledisek, případně se v nich vyskytují zvláště chráněné druhy, a proto zasluhují plnou ochranu.

Důležitým cílem při sestavování katalogu bylo vytvořit popisy klasifikačních jednotek srozumitelné širší přírodovědecké veřejnosti, tedy i mimo poměrně úzký okruh specialistů fytocenologů. Nezbytným předpokladem pro porozumění a praktické používání katalogu však je dobrá znalost rostlinných druhů naší flóry, především cévnatých rostlin, a u některých biotopů také běžnějších mechorostů, zejména u pramenišť a rašelinišť, nebo keříčkovitých a lupenitých lišejníků. Katalog by tedy měl být dobře srozumitelný profesionálním i amatérským botanikům, studentům botaniky a i mnoha dalším absolventům nebo studentům fakult přírodovědeckých, pedagogických, lesnických, agronomických a životního prostředí.

Aby byla usnadněna orientace v navrženém systému biotopů pro ty odborníky, kteří jsou zvyklí pracovat s klasifikačním systémem fytocenologie nebo lesnické typologie, byly do katalogu zahrnuty podrobné převody. Kvůli různorodosti těchto klasifikačních systémů však převody nemohly být vždy zcela přesné nebo jednoznačné a mají pouze pomocný charakter. Pokud by uživatel narazil na nejednoznačnosti nebo rozpory mezi popisem biotopu a převodem na některý z uvedených systémů, je nutno za rozhodující považovat popis biotopu v textu katalogu.

Rozšiřující a doplňkové informace o biotopech České republiky nad rámec katalogu lze nalézt zejména v Přehledech fytocenologických jednotek (Moravec et al 1995, 2000, Moravec 1998, Husová et al 2002, Neuhäuslová - doufám, že to čtu správně - 2003, Chytrý 2007b, 2009, 2011). V Geobotanických mapách Mirkyška et al 1968, Neuhäuslová et al 1998. V publikacích a managementu vegetace Michal N. Petříček 1999, Petříček 1999, Háková 2003. V Květeně České republiky Hejný a Slavík 1988 et sec.(?), v Klíči ke květeně České republiky Kubát et al 2002 a v knize Biogeografické členění České republiky Culek 1996.

Terminologická poznámka - biotop, přírodní stanoviště a přírodní habitat. Katalog zpracovává především biotopy definované pomocí vegetačních typů rostlinných společenstev, ale kvůli návaznosti na soustavu Natura 2000 byly do systému zahrnuty i klasifikační jednotky vymezené abioticky. To asi nezvládnu. Jednotky podobně pojatých systémů typizace přírody se ve střední Evropě tradičně označují termínem biotopy, P0T(?) 1996, Sádlo and Storch 2000, Esl et al 2002, Stanová a Valachovič 2002. Ve slangu evropských ochranářských úředníků se však termín biotop používá spíše pro označení konkrétního přírodního území a směrnice 92/43/EC zavádí pro jednotky typizace přírody v angličtině termín natural habitat, zkráceně habitat. Do české legislativy byl natural habitat přeložen jako přírodní stanoviště, což je však nevhodné, protože v botanice a lesnictví se termín stanoviště běžně používá pro soubor převážně abiotických podmínek, v nichž se vyskytuje rostlinné společenstvo. Stanovištěm se rozumí hlavně půda a klima, ne však samotné společenstvo. Naopak natural habitat podle směrnice znamená hlavně rostlinné společenství, pochopitelně v kontextu svých abiotických podmínek a s navazujícím společenstvím heterotrofních organismů. Překladatel směrnice tedy přisoudil slovu stanoviště odlišný obsah od běžného použití. Botanici nebo lesníci zabývající se soustavou Natura 2000 jsou proto nuceni používat tento termín ve dvou různých významech. Aby se předešlo nedorozuměním, používá zpravidla okruh českých odborníků zabývajících se soustavou Natura 2000 termín habitat v češtině pro ty biotopy, které jsou předmětem ochrany v soustavě Natura 2000 (Hartel et al 2009). V návaznosti na české legislativní texty jsou však v katalogu biotopů použity termíny přírodní stanoviště a prioritní stanoviště ve všech případech, kdy existuje legislativní návaznost.

Naopak byl z textu katalogu odstraněn termín stanoviště v původním botanicko-lesnickém významu, aby se předešlo možným nedorozuměním. Toto řešení je nutným kompromisem směřujícím k naplnění základního účelu této příručky, tedy k zabezpečení ochrany české přírody evropskou legislativou. Už ani přírodu si neumíme ochránit sami. Terminologii použitou v katalogu biotopů lze tedy zjednodušeně shrnout takto. Základní klasifikační jednotka je v souladu se středoevropskou tradicí označována jako biotop. Některé biotopy nebo jejich skupiny, případně jejich části, jsou předmětem ochrany v soustavě Natura 2000. Tyto biotopy jsou rovny typům přírodních stanovišť v legislativní terminologii a neformálně se označují také jako habitaty.

Druhé vydání katalogu biotopů České republiky vzniklo z iniciativy náměstka ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Michaela Hoška. Zahrnuje v sobě klasifikaci biotopů a upravené texty prvního dílu, které byly výsledkem nesčetných diskusí s řadou odborníků a terénních mapovatelů, jmenovitě uvedených v prvním vydání. Druhé vydání navíc obsahuje údaje o rozšíření a další zkušenosti z terénního mapování biotopů, které jsou výsledkem práce několika stovek odborníků. Podkladová data pro stanovení typických druhů jednotlivých biotypů připravila na základě analýzy České národní fytocenologické databáze Ilona Knolová s technickou podporou Lubomíra Tichého. Údaje o výskytu mechorostů a lišejníků v biotopech doplnily a důkladně revidovaly Svatava Kubešová a Jana Kocourková. Převody lesních biotopů na jednotky lesnické typologie byly převzaty z prvního vydání, pro které je zpracoval Jaromír Macků ve spolupráci s Tomášem Vrškou a typologii Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů.

Jaromír Macků navíc nově doplnil převody u alpínských, subalpínských a některých prameništních a rašeliništních biotopů. Mapy rozšíření biotopů technicky zpracovala Lucie Poláková. Podklady pro mapu biotopu S3 Jeskyně poskytl Ivan Balák z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Jednotné evidence speleologických objektů. Tereza Králová a Veronika Oušková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR jako zástupkyně zadavatele projektu poskytovaly všestrannou pomoc během přípravy druhého vydání. Tady je ticho, jako kdybyste čekali konec. Rukopis druhého vydání Katalogu biotopů podrobně připomínkovali odborníci se zkušeností z praktického mapování biotopů, zejména Libor Ekrt, Petr Filippov a Jan Košnar. Některé údaje k výskytu mechorostů v biotopech doplnila nebo revidovala Magda Zmrhalová a poznámky k rozšíření vybraných biotopů na Českomoravské vrchovině dodal Luděk Čech. Příprava Katalogu biotopů byla financována Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Toto je konec úvodu.

Vysvětlivky k popisu biotopů. Hierarchie jednotek. Biotopy uvedené v Katalogu jsou členěny na devět formačních skupin. Z nich prvních osm skupin je předmětem bezprostředního zájmu ochrany přírody a tvoří hlavní část Katalogu. Jde o Vodní toky a nádrže, Mokřady a pobřežní vegetaci, Prameniště a rašeliniště, Skály, sutě a jeskyně, Alpínské bezlesí, Sekundární trávníky a vřesoviště, Křoviny a Lesy. Devátou skupinu tvoří biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem, které byly zahrnuty kvůli nutnosti celoplošného mapování krajiny. Formační skupiny jsou v uvedeném pořadí označeny písmeny V, M, R, S, A, T, K, L a X; dále jsou členěny na základní jednotky klasifikace biotopů, které jsou vymezeny na dvou hierarchických úrovních a označovány čísly ve spojení s písmennými kódy formačních skupin, např. T3 nebo T3.4. V některých případech byly doplněny také podjednotky, označované písmenem na konci kódu jednotky, např. V1C neboT3.+4B. Ty byly použity, pokud bylo nutné další členění jednotky kvůli zabezpečení jejího převodu na typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000 a původně také soustavy Smaragd, ale z hlediska odborného toto členění buď nebylo příliš vhodné, nebo by vedlo k vymezení velmi úzce pojatých jednotek. Při mapování pro účely soustavy Natura 2000 je tedy nutné použít mapovací jednotky nebo podjednotky na nejnižší možné hierarchické úrovni (celkem 173 jednotek a podjednotek). Pro jiné účely lze podjednotky (např. T3. 4B) nepoužívat a pracovat pouze se základními jednotkami. V tom případě je rozlišováno 140 jednotek.

Název. Názvy biotopů byly voleny jako kompromis mezi srozumitelností pro laickou veřejnost, přesností a českou geobotanickou tradicí. Proto jsou některé názvy vymezeny pomocí rostlinných druhů, jiné ekologickými, fyziognomickými nebo fytogeografickými charakteristikami. Zpravidla nejde o překlady oficiálních názvů typů přírodních stanovišť v programu Natura 2000. Každá jednotka je označena kódem, který se skládá z písmenného kódu formace a číselného kódu jednotky, případně dalšího číselného kódu podjednotky. (Poslanci se trousí pryč ze sálu.) Já bych nikam nechodil. České názvy biotopů jsou doplněny anglickými překlady, které by měly usnadnit komunikaci se zahraničím. Názvy biotopů v druhém vydání Katalogu se shodují s názvy uvedenými v prvním vydání.

Natura 2000. Čtyřčíselný kód typu přírodního stanoviště a jeho oficiální název v soustavě Natura 2000. U prioritních stanovišť je mezi kódem a názvem hvězdička. Řádek je proškrtnut, pokud daný biotop není zahrnut mezi typy přírodních stanovišť v soustavě Natura 2000. U některých jednotek může být věcný rozpor mezi českým názvem biotopu a názvem typu přírodního stanoviště v soustavě Natura 2000, protože názvy použité v soustavě Natura 2000 jsou v některých případech poněkud zavádějící a neodrážejí přesně obsah jednotky. Převod typů přírodních stanovišť soustavy Natura 2000 na biotopy Katalogu však odpovídá vymezení v evropské interpretační příručce typů přírodních stanovišť soustavy Natura 2000 (European Commission 2007). Jejich české překlady jsou shrnuty v tabulkách 1 a 2 (str. 364-384). Pokud je vymezení typu přírodního stanoviště v soustavě Natura 2000 širší než vymezení příslušného biotopu, jsou uvedeny odkazy na další biotopy, s nimiž se daný typ přírodního stanoviště také překrývá.

CORINE. Číselný kód a název odpovídající jednotky v klasifikaci biotopů CORINE (Commission of European Communities 1991). Při převodu byla z hierarchie CORINE vybrána jednotka na nejnižší možné převoditelné úrovni. Řádek je proškrtnut, pokud nemá biotop v této klasifikaci odpovídající ekvivalent. V některých případech, kdy klasifikace CORINE vymezuje daný biotop dvěma způsoby, jednak podle abiotických faktorů, jednak podle vegetace, jsou uvedeny převody na dvě jednotky.

Pal. Hab. Číselný kód a název odpovídající jednotky podle Palearktické klasifikace biotopů (Devillers& Devillers-Terschuren 1996). Převod je proveden na nejnižší převoditelnou hierarchickou úroveň Palearktické klasifikace. Řádek je proškrtnut, pokud biotop nemá odpovídající ekvivalent v Palearktické klasifikaci. V některých případech, kdy Palearktická klasifikace definuje daný biotop dvěma způsoby, jednak podle abiotických faktorů, jednak podle vegetace, jsou uvedeny převody na dvě jednotky.

EUNIS. Kód a název odpovídající jednotky v evropské klasifikaci biotopů systému EUNIS, verzi z června 2010 (http://eunis.eea.europa.eu/habitats.jsp). Řádek je proškrtnut, pokud biotop nemá v této klasifikaci odpovídající ekvivalent. Jestliže klasifikace EUNIS definuje daný biotop dvěma způsoby, jednak podle abiotických faktorů, jednak podle vegetace, je biotop převeden na dvě jednotky.

Fytocenologie. Jsou uvedeny odpovídající svazy a asociace fytocenologického (syntaxonomického) systému. U nelesní vegetace se jejich vymezení, nomenklatura a kódy řídí podle prvních tří dílů monografie Vegetace České republiky (Chytrý 2007b, 2009, 2011). U lesní vegetace odpovídá vymezení a nomenklatura fytocenologických jednotek převážně nejnovějším přehledovým pracem (Moravec 1998, Moravec et al. 2000, Husová et al. 2002, Neuhäuslová 2004, Douda 2008), u křovinné vegetace pracem Moravec et al. (1995) a Kolbek et al. (2003). Pokud daný biotop zahrnuje jen některé asociace určitého svazu, jsou uvedeny odkazy na biotopy zahrnující ostatní asociace tohoto svazu.

Potenciální vegetace. V odstavci je uvedena jednotka potenciální přirozené vegetace použitá v Mapě potenciální přirozené vegetace České republiky (Neuhäuslová et al. 1997, 1998), pokud je její náplň shodná nebo převážně shodná s daným biotopem. Tento odstavec je vypuštěn u biotopů náhradní vegetace a biotopů přirozené vegetace, které pro svůj maloplošný výskyt nebyly do Mapy potenciální přirozené vegetace zahrnuty.

Lesnická typologie. U lesních, alpínských, subalpínských a některých prameništních a rašeliništních biotopů je uveden převod na pracovní verzi jednotného typologického systému Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem z roku 2010.

Nadstavbovou jednotkou tohoto systému je soubor lesních typů, kódovaný číselným označením lesního vegetačního stupně (1. dubový, 2. bukodubový, 3. dubobukový, 4. bukový, 5. jedlobukový, 6. smrkobukový, 7. bukosmrkový, 8. smrkový, 9. klečový) a písmenným označením edafické kategorie (extrémní řada: X - xerotermní, Z - zakrslá, Y - skeletová, J - suťová; exponovaná řada: N - kamenitá kyselá, F - kamenitá svěží, A - acerózní kamenitá, C - vysýchavá; kyselá řada: M - chudá, I - uléhavá kyselá, K - kyselá; živná řada: S - svěží, H - hlinitá, B - bohatá, D - obohacená (hlinitá acerózní), W - bazická (vápencová); oglejená řada: V - vlhká, O - svěží oglejená (středně bohatá), P - kyselá oglejená, Q - chudá oglejená; podmáčená řada: T - chudá podmáčená, G - podmáčená (středně bohatá); rašelinná řada: R - rašelinná; lužní řada: L - lužní, U - úžlabní). Například kód 4F označuje soubor lesních typů svahová bučina. Soubory lesních typů se dále dělí na základní jednotky nazývané lesní typy, které jsou nejčastěji pojmenovány pomocí dominantního druhu podrostu nebo významného ekologického faktoru půdního prostředí. Kód lesního typu se skládá z kódu souboru lesních typů doplněného o číslo lesního typu v rámci některé z tzv. přírodních lesních oblastí.

Například kód 4F1 označuje lesní typ svahová bučina kapradinová, jehož název se u oblastní varianty může rozšiřovat o význačný znak abiotického prostředí (např. roklinová). Pokud jsou z některého souboru lesních typů v daném biotopu obsaženy jen některé lesní typy, je doplněn jejich výpis. Platí-li převod biotopu na určitý lesní typ nebo soubor lesních typů pouze v rámci některé přírodní lesní oblasti, je uvedeno číslo této oblasti následující po zkratce PLO. Pokud biotop zahrnuje určitý soubor lesních typů jen zčásti, jsou uvedeny odkazy na další biotopy, které tomuto souboru lesních typů také zčásti odpovídají - kdyby tady mohli vystoupit lékaři z lékařských petic, nemuseli bychom si teď číst o struktuře a druhové složení. -

Struktura a druhové složení. V odstavci jsou uvedeny údaje o struktuře porostů, dominantních, diagnostických a dalších rostlinných druzích běžně se vyskytujících v daném biotopu. Vědecká a česká nomenklatura rostlin je sjednocena podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002; s výjimkou druhu - který nepřečtu - Marhold, Hroudová, Zákravský et Ducháček, který je v Klíči uveden jako ustálený kříženec B. yagara × B. koshewnikowii), standardních národních seznamů mechorostů (Kučera & Váňa 2005) a lišejníků (Liška et al. 2009) - mám připravenou spoustu literatury, dokud tady nevystoupí lékaři z lékařských petic - česká jména lišejníků podle různých zdrojů (Maloch 1913, Svrček et al. 1976, Kremer & Muhle 1998) a vědecká jména parožnatek podle díra (Správně díla.) Süßwasserfl ora von Mitteleuropa (Krause 1997).

Pokud nebyla v dostupné literatuře zjištěna česká jména některých druhů bezcévných rostlin, je uvedeno pouze české rodové jméno. Jsou-li některé obtížněji určitelné druhy chápány včetně druhů blízce příbuzných, jsou uvedeny druhové agregáty (agg.) podle vymezení v Klíči ke květeně České republiky; pokud není v Klíči vymezen odpovídající agrefát (Správně agregát.) nebo jde o bezcévné rostliny, je za vědeckým jménem druhu uvedena latinská zkratka s. l. (= sensu lato, v širším pojetí).

Ekologie. Charakteristika stanoviště v tradičním botanickém a lesnickém slova smyslu, to je popis ekologických faktorů vytvářejících prostředí rostlinného společenstva, především půd a klimatu. V odstavci jsou zmíněny také vlivy člověka, které biotop vytvářejí nebo udržují. - Předpokládám, že se ke mě přidají všichni poslanci, kteří chtějí znát pravdu. -

Rozšíření. Stručný popis rozšíření biotopu na území České republiky. - Zejména poslanci, kteří o sobě tvrdí, že jsou vlastenci. -

Ohrožení a management. Přehled hlavních faktorů aktuálně ohrožujících daný biotop a jednorázových zásahů i opakovaných činností, které jsou nutné pro zachování struktury a biodiverzity biotopu. Pro vzdálenější (Správně podrobnější.) popis ochranářského managementu vegetačních typů odkazujeme na speciální publikace (Míchal & Petříček 1999, Petříček 1999, Háková 2003). - Protože, když jich je třeba 19, tak si myslím, že by tady ti lékaři byli vyslechnuti velice rychle. -

Druhová kombinace. Výčet dominantních (zkratka Dm), diagnostických (zkratka Dg) a dalších rostlinných druhů s hojnějším výskytem v daném biotopu. - A to platí i pro ty, co si o sobě myslí, že jsou komunisti. - Za dominantní druhy jsou považovány druhy tvořící podstatnou část biomasy jednotlivých porostních pater. Druhy diagnostické jsou druhy vyskytující se hlavně v daném biotopu, zatímco ve většině jiných biotopů jsou vzácné nebo chybějí.

Nomenklatura druhů je sjednocena podle standardních příruček uvedených ve vysvětlivkách k odstavci Struktura a druhové složení. Výčty druhů byly výrazně revidovány oproti prvnímu vydání Katalogu biotopů, a to na základě statistické analýzy České národní fytocenologické databáze podle metodiky popsané v publikaci Chytrý & Tichý (2003). Výstupy ze statistické analýzy byly expertně posouzeny a upraveny editory Katalogu a autory jednotlivých kapitol.

V seznamech nejsou uvedeny neofyty, to jest druhy zavlečené na naše území v novověku - už tehdy to byl problém - (Pyšek et al. 2002), protože jejich výskyt je u ochranářsky významných biotopů chápán jako známka degradace. Významnější invazní neofyty jsou uvedeny v odstavci Ohrožení a management.

Literatura. Hlavní literární prameny popisující daný biotop na území České republiky. Uvedeny jsou především novější syntetické práce o diverzitě vegetace jednotlivých biotopů v České republice nebo jejích rozsáhlejších regionech. Pokud existují kvalitní syntetické práce o diverzitě široce rozšířených biotopů, nejsou vesměs současně citovány regionální studie s výjimkou těch, jejichž význam přesahuje pouhý regionální popis. Naopak u vzácných biotopů jsou citovány i práce z menších území speciálně zaměřené na daný biotop.

Přednostně byly zařazeny publikace vyšlé tiskem; rukopisy nebo starší práce jsou citovány jen v případě nedostatku novějších publikací. U jednotlivých biotopů nejsou uvedeny publikace vztahující se k územím za hranicemi České republiky, užitečné informace o našich biotopech však lze získat i v publikacích ze sousedních zemí, hlavně v souborných monografiích a příručkách (Oberdorfer 1977-1992, Mucina et al. 1993, Pott 1995, 1996, Dierschke 1996 et seq., Valachovič et al. 1995, Ssymank et al. 1998, Schubert et al. 2001, Valachovič 2001, Stanová & Valachovič 2002, Borhidi 2003 - Janišová 2007, Kliment & Valachovič 2007, Matuszkiewicz 2007, Willner & Grabherr 2007, Jarolímek & Šibík 2008). V seznamu literatury na konci Katalogu jsou názvy časopisů zkracovány podle díla Botanico-Periodicum- Huntianum (Lawrence et al. 1968) a jeho dodatků. Mapy šíření. Do publikace byly zařazeny síťové mapy rozšíření biotopů zpracované ve standardní síti pro mapování středoevropské flóry a fauny, jejíž základní pole byla rozdělena na čtvrtiny a mají velikost 5 × 3 zeměpisné minuty, tj. přibližně 6 ×5,5 km. Údaje v mapách pocházejí především z tzv. vrstvy mapování biotopů získané terénním mapováním v letech 2001-2004 (Härtel et al.2009.), doplněné o údaje z aktualizací do roku 2008. U většiny biotopů byly údaje z vrstvy mapování biotopů doplněny o lokality fytocenologických snímků příslušných biotopů zapsaných v letech 1991-2009 a uložených v České národní fytocenologické databázi (Chytrý & Rafajová 2003). Mapy byly revidovány editory a autory Katalogu biotopů, přičemž chybné nebo sporné výskyty byly vyloučeny. Mapa biotopu S3 Jeskyně byla vytvořena podle podkladů Jednotné evidence speleologických objektů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Zatímco mapy zveřejněné v prvním vydání Katalogu biotopů byly vůbec prvním pokusem o alespoň přibližné vymapování rozšíření jednotlivých biotopů na našem území, založeným na roztroušených datech z různých zdrojů, které byly k dispozici před deseti lety, jsou mapy ve druhém vydání mnohem přesnější, úplnější a spolehlivější. Je však podstatný rozdíl mezi mapami ve druhém vydání Katalogu biotopů a v podrobných mapách v monografii Vegetace České republiky (Chytrý 2007b, 2009, 2011). Mapy v kategorii biotopů zachycují zpravidla širší rozšíření, protože obsahují i nevyhraněné, málo typické, přechodné a fragmentární výskyty daného biotopu; nelze vyloučit, že v některých případech je tečka v mapě i důsledkem chybného určení biotopu v terénu nebo subjektivního chápání hranic mezi biotopy u konkrétních mapovatelů. Zejména u lesních kultur s výsadbami nepůvodních dřevin existovala u některých mapovatelů, v rozporu s metodikou mapovaní, tendence zakreslovat do map biotopy odpovídající potenciální vegetaci (Neuhäuslová et al. 1997, 1998). Pokud byly do některých map zahrnuty ve větší míře i výskyty, které s velkou pravděpodobností nepatří do daného biotopu podle jeho vymezení v Katalogu, ale nelze je opravit bez terénní revize, je na tuto skutečnost upozorněno v popiskách map. Na rozdíl od map v Katalogu biotopů jsou mapy ve Vegetaci České republiky mnohem konzervativnější, protože zachycují pouze lokality, kde byl zapsán fytocenologický snímek přesně odpovídající dané vegetaci. Jsou tedy spolehlivější, ale za cenu mezerovitého a neúplného zobrazení skutečného rozšíření. Mapy v obou publikacích se liší také v zachyceném časovém období. Mapy

v Katalogu biotopů zachycují rozšíření biotopů pouze v období po roce 2000, s některými doplňky z let 1991-2000, zatímco mapy ve Vegetaci České republiky zachycují i historické rozšíření od dvacátých let 20. století. Údaje o rozloze biotopů. V popiskách map jsou uvedeny údaje o přibližné celkové rozloze každého biotopu na území České republiky získané z vrstvy mapování biotopů doplněné o údaje z aktualizací do roku 2008. Celková rozloha všech mapovaných segmentů biotopů včetně biotopů skupiny X je 21 958 km2, tedy jen něco málo přes čtvrtinu rozlohy České republiky. Je proto možné, že rozlohy některých biotopů jsou o něco menší než ve skutečnosti, tato chyba však pravděpodobně není velká, protože k celoplošnému mapování krajiny byla cíleně vybírána území s výskytem přírodních biotopů, zatímco v územích s převahou biotopů skupiny X byly výběrově mapovány pouze přírodní biotopy.

Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod. Struktura a druhové složení. Vegetace ponořených nebo na hladině plovoucích vodních rostlin, zakořeněných nebo nezakořeněných v substrátu dna. Submerzní (ponořená) vrstva porostů může být tvořena druhy s listy členěnými v jemné úkrojky např. submersum, širokolistými i úzkolistými rdesty (např crispus) a dalšími ponořenými rostlinami s celistvými listy (např. Elodea). Vodní hladinu více nebo méně souvisle pokrývají okřehkovité rostliny, např. druhy rodu Lemna a polyrhiza, vzácně také vodní kapradina natans. Z dalších makrofitů nezakořeněných nebo jen částečně zakořeněných ve dně se vyskytuje Hydrocharis a velmi vzácně aloides. Uplatňují se i mnohé druhy zakořeněné v organominerálním substrátu dna s listy plovoucími na hladině, a to zejména lutea, alba, natans, vzácně také pumpila, peltata a Trapa natans. Většina druhů nesnáší vyschnutí vody v nádrži, a netvoří proto v závislosti na hloubce vody morfologicky rozdílné formy.

Biotop zahrnuje několik vegetačních typů s různou fytocenologickou příslušností, které však v přírodě vytvářejí sérii vzájemně na sebe navazujících porostů a tvoří jeden funkční celek. Jednotlivé porosty často mají jednu silnou dominantu a jsou druhově chudé. Vegetace je variabilní hlavně v závislosti na hloubce vody a charakteru dna, ale prodělává výrazné změny i během jednoho vegetačního období. Například pomaleji rostoucí druhy, které zarůstají nádrž v časném létě, mohou být později nahrazeny

makrofyty s rychlou tvorbou biomasy při vyšších teplotách, k čemuž však zpravidla nedochází v chladných a deštivých letech. Meziroční změny makrofytní vegetace na jedné lokalitě jsou ovlivněny i typem hospodaření, v rybnících např. střídáním rybí obsádky, letněním a zimováním. Stav bez jakýchkoli vodních makrofytů se může střídat s bohatými porosty vodních rostlin. Většina druhů má širokou amplitudu ve vztahu k úživnosti prostředí a jejich porosty lze nalézt v eutrofních i mezotrofních vodách. Vegetace s druhy Nuphar pumila, Nymphaea candida a Potamogeton alpinus je výrazně vázána na mezotrofní až slabě dystrofní vody. Ekologie. Přirozeně eutrofní a mezotrofní, vzácněji oligotrofní nebo slabě dystrofní stojaté vody nížin a pahorkatin, vzácněji i podhorského až horského stupně. Jde zejména o mrtvá ramena řek, tůně, zčásti také o stanoviště vzniklá činností člověka, např. rybníky, zatopené pískovny, lomy, propadliny po důlní těžbě a jiné mělké vody. Vodní režim je vyrovnanější než u biotopu V2, k periodickému vysychání nedochází buď vůbec, nebo jen výjimečně. Minerální substrát na dně, např. štěrk, jíl nebo písek, je často pokryt silnou vrstvou organického bahna a nerozloženého odpadu, což ukazuje na pokročilejší fázi zazemňovacího procesu. Rozšíření. Roztroušeně po celém území České republiky, hojněji v aluviích dolních toků řek, hlavně Ohře, Berounky, Vltavy, Labe, Otavy, Lužnice, Sázavy, Orlice, Dyje, Moravy a Odry a v rybničních oblastech západních a jižních Čech, Českomoravské vrchoviny a jinde.

Některé typy této vegetace se vyskytují jen v určitých regionech. Např. porosty arrhiza jsou známy jen z jižní Moravy a porosty pumila jen ze Šumavy a Českomoravské vrchoviny.

Ohrožení a management. V říčních nivách je tato vegetace ohrožena přímým ničením mělkých vod a vodohospodářskými úpravami. Omezení přirozených záplav vedlo k rychlejšímu zazemňování, vysychání mrtvých ramen a tůní a hromadění nadměrného množství živin v sedimentech dna. V tomto prostředí přežívají jen nejodolnější makrofyty. K ústupu makrofytní vegetace v aluviích přispělo i vysazování býložravého amura bílého. V rybnících je makrofytní vegetace omezována hlavně vysokou obsádkou tržního kapra, který při hledání potravy víří bahno a podrývá podzemní orgány zakořeněných vodních rostlin. I nadbytek fytoplanktonu zde omezuje průhlednost vody. Nepříznivá je také masová rekreace, chovy vodního ptactva a další faktory způsobující eutrofizaci stanoviště a silné mechanické narušování vegetace.

Citlivější druhy z mnoha lokalit vymizely. Naopak často dochází k záměrným výsadbám vzácnějších a nápadných makrofytů z materiálu nejasného původu. K běžným nepůvodním druhům patří Elodea canadensis. Vhodný management zahrnuje citlivé revitalizace říčních niv, odstraňování hlubokých sedimentů z den nádrží a omezování druhů

s velkou biomasou. V rybnících je vhodné občasné snížení vodní hladiny, které umožňuje obnovu druhů klíčících na mokrém obnaženém substrátu. Vhodné je střídání plůdku či násady a tržního kapra. Ve fázi s tržní rybou se sice vegetace nevyvíjí, ale omezují se kompetičně silné druhy a organické zabahnění nádrže.

U vytrvalých druhů citlivých na narušování kořenového systému je vhodnější převažující chov plůdku. Vegetace s druhy oligotrofních až mezotrofních vod, např. candida a pumila, zpravidla vyžaduje i hnojení a vápnění. Populace některých druhů jsou obnovovány repatriací.

V jako Vodní toky a nádrže. Podjednotky.

V1A. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s voďankou žabí. Přirozeně eutrofní vody a (s) porosty voďanky žabí. Podjednotka osídluje hlavně stojaté aluviální vody v pokročilejším stadiu zazemnění, její výskyt na lokalitě je však často efemérní. Vyskytuje se v nížinách a pahorkatinách, častěji na Českolipsku, ve středním Polabí, dolním Poorličí, na Třeboňsku a v dolním Podyjí a Pomoraví.

V1B. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s řezanem pilolistým. Přirozeně eutrofní vody s dominantním řezanem pilolistým. Tato vegetace se vyvíjí v mělkých aluviálních vodách, které ani v létě nevysychají. Na dně nádrží je středně hluboká vrstva organického bahna. Z vod s nadměrným organickým zabahněním tato vegetace mizí. V minulosti se porosty řezanu pilolistého vysazovaly (vyskytovaly) v dolním Podyjí a Pomoraví, odkud však ve druhé polovině 20. století vymizely. Na některých místech, např. oblast soutoku Moravy a Dyje, se je podařilo obnovit vysazením autochtonního materiálu přechovávaného v kultuře. V současnosti se spontánně šíří. Výskyty v jižních Čechách pravděpodobně pocházejí z výsadeb, totéž zcela jistě platí pro všechny ostatní lokality mimo jižní Moravu.

V1C. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou. Podjednotka zahrnuje porosty s dominantní bublinatkou jižní nebo vzácně i s bublinatkou obecnou. Oba dominantní druhy se ve svých ekologických nárocích výrazně liší. Vegetace s bublinatkou obecnou osídluje slabě kyselé až neutrální mezotrofní až eutrofní vody v nížinách až k podhorskému stupni, např. extenzivně využívané rybníky, polozazemněné pískovny a mrtvá ramena. Poměrně hojně se vyskytuje v západočeských rybničních pánvích, na Třeboňsku, Českolipsku a Českomoravské vrchovině. Porosty Utricularia vulgaris jsou vázány na mělké vody bohaté na karbonáty s neutrálním až slabě bazickým pH. V současnosti jsou u nás známy jen z několika aluviálních tůní ve středním Polabí.

V1D. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s nepukalkou plovoucí. Makrofytní vegetace rostlin volně plovoucích na vodní hladině s výskytem nepukalky plovoucí. U nás se tato vegetace vyskytuje hlavně v přirozeně eutrofních vodách extenzivně obhospodařovaných rybníků, ale také v aluviálních vodách a melioračních kanálech. Přirozený a stabilní výskyt je znám pouze z Ostravské pánve. Porosty z výsadeb se však přechodně objevují v nížinách a pahorkatinách i jinde.

V1E. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s aldrovandkou měchýřkatou. Podjednotka zahrnuje porosty s dominantní aldrovandkou měchýřkatou, které se většinou vyvíjejí v mělkých mezotrofních tůňkách a při okrajích větších vodních nádrží, často v mozaice s rákosinami. U nás se tato vegetace v minulosti vzácně vyskytovala na Ostravsku, odkud v polovině 20. století vymizela. V současnosti existující porosty na několika lokalitách na Třeboňsku. Takže v současnosti existují porosty na několika lokalitách na Třeboňsku a Českolipsku a tyto vznikly výsadbou rostlin z Polska. Po úspěšné stabilizaci není vyloučeno místní šíření druhu, např. vodním ptactvem, a vznik dalších lokalit.

V1F. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez druhů charakteristických pro V1A-V1E. Do této jednotky patří makrofytní vegetace,

kterou nelze přiřadit k podjednotkám V1A-V1E. Jde buď o druhově bohatší makrofytní porosty bez výrazné dominanty nebo druhově chudé, nezřídka jednodruhové porosty s převahou některého méně běžného makrofytního druhu. Porosty, v nichž dominují běžné druhy vodních makrofytů a ochranářsky cennější druhy chybějí, řadíme do jednotky V1G.

V1G. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez ochranářsky významných vodních makrofytů. Tato podjednotka zahrnuje druhově chudé porosty běžných, z ochranářského hlediska málo významných makrofytů na přirozených a polopřirozených stanovištích, např. v mrtvých ramenech, aluviálních tůních, rybnících, polozazemněných pískovnách a dalších mělkých stojatých vodách s nezpevněnými břehy a dnem. Dále do ní spadají přirozené vody, např. v aluviích, kde se makrofytní vegetace aktuálně nevyskytuje.

Rozvoj a někdy i expanzivní rozrůstání makrofytních porostů typických pro tuto podjednotku jsou podporovány eutrofizací. Tam, kde se současně vyskytují ochranářsky cenné makrofytní porosty, by měla být tato vegetace v případě potřeby omezována. Porosty všech uvedených typických druhů se mohou vyskytovat i v umělých vodních nádržích s betonovými břehy nebo dnem a hypertrofní vodou, které se řadí do biotopu X14. Literatura. Hejný & Husák 1978, Černohous & Husák 1986, Šumberová 2007.

Strana 22 ze 447.

Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod. Struktura a druhové složení. Vodní vegetace s jednovrstevnou až dvouvrstevnou, vzácně trojvrstevnou strukturou. Ve vrstvě ponořených rostlin obvykle převažují lakušníky nebo žebratka bahenní. Vrstva na vodní hladině je tvořena vzplývavými listy některých druhů lakušníků, drobnými listovými

růžicemi hvězdošů a okřehkovitými rostlinami. Někdy se pod hladinou vytváří třetí vrstva, tvořená horními částmi květonosných lodyh, popřípadě vtroušenými vynořenými makrofyty. V době květu jsou porosty s druhy rodu Batrachium paulidus (?) nápadné svým barevným aspektem. Většina rostlin zakořeněných ve dně je obojživelná a v závislosti na hloubce vody může vytvářet různé formy, morfologicky někdy velmi odlišné. Krajním případem jsou formy suchozemské, které vznikají při letním vyschnutí nádrže. Díky kolísání výšky vodního sloupce do této vegetace pronikají i druhy tropické (?) a pro jiné mokrořadní (?) biotopy. Patří k nim např. některé bahenní rostliny v terestrické fázi i jednoleté nitrofilní byliny, především z rodů Bidens a Persicaria.

Ekologie. Mělké vodní nádrže v nížinách a pahorkatinách, vzácněji až v podhorském stupni, zejména aluviální tůně a mrtvá ramena, mělké okrajové zóny rybníků, pískovny a příkopy. Voda je přirozeně eutrofní, vzácněji mezotrofní; některé typy porostů mají optimum v mírně slaných vodách. Substrát dna je písčitý, jílovitý nebo štěrkovitý, často s vrstvou organogenního bahna. Výška vodního sloupce může výrazně kolísat, v létě často dochází k úplnému vyschnutí. Rozšíření. Roztroušeně po celém území České republiky, především v jižních a západních Čechách, na Českomoravské vrchovině, v Polabí, Pomoraví a Poodří.

Ohrožení a management. Biotop je ohrožen hlavně změnami dynamiky vodního režimu, zejména v říčních nivách. Regulacemi vodních toků dochází k rychlému zazemňování a dlouhodobému vysychání mělkých aluviálních stojatých vod a jejich zarůstání porosty konkurenčně silných druhů, zejména rákosinami a vrbinami. Malé vodní nádrže bývají rovněž často ničeny skládkami odpadu. Porosty citlivějších druhů v rybnících mohou být ohroženy zakalením vody a vysokými obsádkami tržního kapra. Lokálně může mít na citlivější druhy negativní vliv i hromadná rekreace. Zachování této vegetace v říčních nivách lze podpořit revitalizacemi; řada druhů rychle regeneruje, a to i v uměle vybudovaných kanálech a tůních. V rybnících s porosty druhů vyžadujících čirou vodu je vhodný odchov rybího plůdku.

Podjednotky. V2A Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, porosty s dominantními lakušníky. Porosty mělkých vod s dominancí lakušníků, nejčastěji aquatile trichophyllum. Vyskytují se v aluviálních vodách, pískovnách i rybnících v nížinách a pahorkatinách po celém území státu a nemají zvláštní nároky na chemismus vody substrátu. Vzácné porosty s dominantními se vyskytují především v menších rybnících nejteplejších částí jižní Moravy a některých oblastech středních a severozápadních Čech; preferují brakické vody.

(Poslanec si přisouvá židli z místa pro stenografy a pokračuje vsedě.)

Do této podjednotky patří porosty s dominantní Hottonia palustris. Tato vegetace se váže především na aluviální vody přirozeného i antropogenního původu, např. tůně, příkopy a polozazemněné pískovny. Je rozšířena především ve středním Poohří, na Českolipsku, Třeboňsku, v Polabí, Pojizeří, Poorličí, dolním a středním Pomoraví, dolním Podyjí a Poodří, vzácně i v jiných nížinách a pahorkatinách.

V2C Makrofytní vegetace některých vod, ostatní porosty. Podjednotka zahrnuje porosty mělkých periodických vod bez druhů rodu palustris. Převažují hvězdoše, podle současných poznatků hlavně cophocarpa rostoucí v menších stinných rybníčcích a tůních po celém území státu. K běžným druhům patří i hamulata, která je sice častější

v tekoucích vodách, ale osídluje i mělké stojaté vody, např. drobné tůňky a louže v lesích nebo roste v osluněných příkopech, kanálech a zaplavených depresích, která preferuje lesní mokřady. V severních a západních Čechách byla zaznamenána vegetace s Callitriche platycarpa. Porosty s Callitriche herma... - baba - jsou vázány na vody bez výrazného kolísání výšky vodního sloupce, a proto patří do jednotky V1. Literatura. Hejný & Husák 1978, Černohous & Husák 1986, Šumberová 211b.

V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní. Struktura a druhové složení. Druhově chudá vegetace mělkých rašeliništních tůněk s jednoduchou vertikální strukturou. V porostech převažují bublinatky tvořící submerzní vrstvu. Může být vytvořena i více méně souvislá vegetační vrstva na vodní hladině, v níž se uplatňuje natans, velmi vzácně i

polygonifolius. Nad vodní hladinu vystupují květonosné lodyhy těchto druhů. Častěji se objevují i řídce roztroušené šáchorovité a další druhy, které mají ekologické optimum v jiných typech vegetace a do oligotrofních tůněk zasahují okrajově. Na kyselých substrátech s pH vody mezi 3,0 a 5,0 tvoří důležitou složku vegetace rašeliníky, zatímco na slatinách s vodou o vyšším pH rostou jiné mechy, zejména srpnatky. Z cévnatých rostlin se vyskytují hlavně v rašeliništních tůňkách s kyselou vodou, zatímco minor zasahují i do neutrálních až mírně bazických vod.

Ekologie. Tůňky v rašeliništích na okrajích oligotrofních a dystrofních, někdy až mezotrofních vodních nádrží, v České republice nejčastěji při březích rybníků. Voda může mít podle typu minerálního podloží kyselou až neutrální, vzácně až mírně bazickou reakci. V těchto vodách je větší obsah vápníku, hořčíku a dalších živin a menší obsah huminových kyselin než u biotopu R3.3 Vrchovištní šlenky.

Rozšíření. Vzácně v chladnějších a vlhčích oblastech České republiky. V posledních letech tato vegetace silně ustupuje. Zachovalé porosty lze dosud nalézt na Chebsku, ve Slavkovském lese, Krušných horách, na Dokesku, v Českém ráji, na Šumavě, Třeboňsku, Českomoravské vrchovině a vzácně i jinde.

V - Vodní toky a nádrže. Ohrožení a management. Biotop je ohrožen hlavně odvodňováním, často spojeným s úplným vyschnutím stanovišť, eutrofizací vod a vyhrnováním rašelinných okrajů rybníků. Pokud se na lokalitách udržuje příznivý vodní režim s omezeným přísunem živin, management může být bezzásahový. V opačném případě by měl směřovat k obnově původního vodního režimu. Hospodaření na rybnících s touto vegetací by mělo být extenzivní. Spíše než chov kapra, který vyžaduje úpravu prostředí hnojením a vápněním, je vhodný chov lososovitých a dalších druhů ryb snášejících nižší pH. Rozrůstání pobřežní vegetace na úkor mělčin s bublinatkami lze čelit jejím mechanickým odstraňováním.

Struktura a druhové složení. Jednovrstevné až dvouvrstevné, druhově chudé porosty ponořených nebo vzplývavých vodních rostlin kořenících ve dně. Horizontální rozložení vegetace a druhové složení je závislé na síle a směru proudu. Na horních a středních tocích řek s kamenitým korytem se vyskytuje jen několik druhů, jejichž vegetativní orgány jsou velmi odolné vůči účinkům proudící vody. Patří k nim zejména lakušník vzplývavý, stolístek střídavokvětý, některé vodní mechorosty a makrofytní řasy. V menších tocích obvykle převažuje hamulata, velmi vzácně také polygonifolius. V mírně tekoucích vodách dolních toků řek i v klidnějších úsecích středních toků je spektrum druhů pestřejší; zpravidla se zde vyskytují stejné druhy jako ve vodách stojatých. Vedle ponořených druhů rostlin se hojně objevují i rostliny s alespoň některými listy plovoucími na hladině. V říčních tišinách nechybějí ani volně plovoucí druhy. Časté jsou vzplývavé formy některých bahenních bylin. Navzdory velkému množství druhů, které se v tomto biotopu mohou vyskytovat, může být homogenní úsek toku o délce několika set metrů až několika kilometrů osídlen jen jediným druhem. Jednotka zahrnuje i toky, kde se makrofytní vegetace momentálně nevyskytuje. (Velký hluk v sále.)

Ekologie. Střední až dolní, vzácněji horní úseky řek, potoky, průtočné kanály a vesnické stružky. Menší toky a mělčiny ve velkých tocích se zpravidla vyznačují dobře vyvinutou makrofytní vegetací. Naopak některé úseky velkých toků, například místa nad jezy a přehradami, jsou kvůli hluboké vodě a nedostatku světla často bez jakékoli makrofytní vegetace. Vody na horních úsecích toků jsou oligotrofní, někdy dystrofní, hnědavě zbarvené huminovými látkami. Směrem od pramene se úživnost vody zvyšuje, takže vody na dolních tocích řek jsou eutrofní, pod zdroji znečištění až hypertrofní. Dno je kamenité nebo štěrkovité, na dolních tocích s nánosy jemnozrnných sedimentů. Charakter dna má velký vliv na druhovou skladbu vegetace. V místech s jemnozrnnějšími substráty rostliny snáze zakořeňují, ale vymíláním těchto sedimentů se zhoršuje průhlednost vody, což je nepříznivé pro ponořené makrofyty. Proto například většina toků v oblastech s flyšovými sedimenty, které se navíc vyznačují velmi nerovnoměrným průtokem během roku, makrofytní vegetaci postrádá.

Rozšíření. Vodní toky na celém území České republiky, od nížin do hor, souvisle hlavně v tocích pahorkatin až podhorského stupně. Porosty některých druhů jsou omezeny jen na menší oblasti, například vegetace s dominantním Myriophyllum se vyskytuje pouze ve Vltavě od Lenory po České Budějovice a některé jiné porosty v Ašském výběžku.

Ohrožení a management. Biotop je ohrožen především vodohospodářskými úpravami, které narušují přirozenou dynamiku vodních toků. Jde hlavně o stavbu jezů a přehrad a prohlubování a narovnávání říčních koryt. Po mechanickém narušení nebo odstranění porostů dokáže většina typů této vegetace regenerovat, to však často není možné kvůli zániku stanoviště. Omezením proudění se mění i teplotní a trofické poměry ve prospěch rychleji rostoucích druhů teplejších, živinami bohatších vod, zatímco pomalu rostoucí druhy oligomezotrofních vod mizí. Na zvyšování trofie vody se ovšem pronikavě podílí i přísun povrchové vody z hnojených pozemků, odpadních vod ze sídel apod. Negativní vliv na toky s porosty makrofytů může mít i intenzivní lodní doprava včetně masového provozování vodních sportů. Na některých lokalitách se rozšířil nepůvodní vodní mor kanadský. Management je v ideálním případě bezzásahový. K rozšíření makrofytní vegetace mohou napomoci citlivé revitalizace říčních systémů, v silně znečistěných úsecích toků stavba čističek odpadních vod.

Podjednotky. V4A Makrofytní vegetace vodních toků, porosty aktuálně přítomných vodních makrofytů. Do podjednotky spadají úseky toků s jakoukoli makrofytní vegetací, ať již jde o porosty cévnatých rostlin, mechorostů nebo řas. Pokryvnost makrofytů může být i velmi malá. V4B Makrofytní vegetace vodních toků, stanoviště s potenciálním výskytem vodních makrofytů nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta.

Vegetace parožnatek. Struktura a druhové složení. Ponořená vegetace tvořená hustou spletí stélek makrofytních řas rodů Chara, Nitella a Tolypella uchycených rhizoidy ve dně převážně stojatých vod. Porosty jsou často tvořeny pouze jediným druhem. Patří sem jednak vysoké porosty 1 až 2,5 metru v hloubkách až 5 metrů, např. Chara hispida, jednak nízké porosty 2 až 10 cm v hloubkách 0,2 až 1 metr, např. Nitella batrachosperma. Častějšími dominantními druhy jsou Chara braunii, hispida, glomerata. Porosty většiny druhů parožnatek bývají v současnosti nalézány jen vzácně. To souvisí s efemérním výskytem mnohých z nich a dosud nedostatečnými znalostmi o jejich ekobiologii. Ve vegetaci parožnatek se vyskytují i některé vodní makrofyty typické pro jiné biotopy, zejména druhy Batrachium a Potamogeton, a do porostů v mělkých vodách vstupují i druhy z pobřežních porostů.

Ekologie. Tůně, studánky, svahové prameniště, tůňky, hlubší tišiny toků, mrtvá ramena, příkopy, zatopené lomy a pískovny, rybníky a rybí sádky. Malé porosty některých druhů se vyskytují i v mělkých loužích na polích, nezpevněných cestách a v kalištích zvěře. Písčité, štěrkovité nebo kamenité dno většinou překrývá jemný sapropel o mocnosti několika centimetrů. Hloubka vody kolísá od 5 cm do několika metrů. Pro výskyt této vegetace je důležitá hlavně průhlednost vody. Některé druhy snášejí i periodické vysychání. Vyschnutím a opětovným mělkým zaplavením stanoviště je často iniciováno klíčení oospor, takže porosty druhů Chara braunii nebo vulgaris se zpravidla objevují v rybnících krátce po letnění. Voda má různý chemismus, z hlediska obsahu živin může kolísat od oligotrofní až dystrofní po eutrofní. Některé druhy rostou v mírně slané vodě. Výskyt kalcitrofních druhů v rybnících může být podmíněn jejich dlouhodobým vápněním.

K druhům vázaným převážně na vody na kyselém podloží patří Chara braunii nebo flexilis, k druhům s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k chemismu vody a substrátu např. Chara globularis.

Rozšíření. Porosty s Chara globularis a Nitella flexilis - asi chodily do Bradavic oba dva - se vyskytují roztroušeně od nížin do podhůří v celé České republice. Porosty s Chara braunii jsou vázány na menší plůdkové rybníky a rybí sádky a vyskytují se hlavně v jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině, vzácně také v západních a východních Čechách a na jižní Moravě. Chara vulgaris se vyskytuje v tvrdších vodách, především ve středních, severozápadních a východních Čechách a na jižní a střední Moravě. Chara hispida roste především v Polabí, vzácně i v severozápadních Čechách a na jižní Moravě. Recentní rozšíření ostatních parožnatek je většinou omezeno jen na jednu oblast nebo několik málo lokalit.

Ohrožení a management. Vegetace parožnatek se často vyskytuje v malých vodních nádržích bez hospodářského využití, které bývají zaváženy odpadem, ničeny zástavbou nebo podléhají sukcesi kompetičně silnějších druhů. Některá stanoviště, např. tůňky v komplexech polabských slatinišť, byla narušena i změnami vodního režimu. V rybnících porosty parožnatek ustupují při vyšší rybí obsádce nebo chovu vodní drůbeže. U porostů hojných druhů zpravidla není nutný žádný management, neboť se v krajině snadno šíří a rychle kolonizují nová stanoviště. Vzácné druhy lze podpořit omezením sukcese konkurenčně silnějších druhů a v rybnících extenzivnějším hospodařením, např. využitím vybraných lokalit pro sportovní rybolov nebo k odchovu lososovitých ryb, plůdku kapra, případně střídání plůdku a tržní ryby. U druhů klíčících v mělké vodě je vhodné občasné letnění nebo alespoň snížení vodní hladiny.

Strana 32 ze 447. Vegetace šídlatek. Struktura a druhové složení. Submerzní vegetace tvořená listovými růžicemi šídlatky jezerní nebo šídlatky ostnovýtrusné porůstajícími dna horských jezer. Porosty dosahují výšky maximálně 20 cm a svým vzhledem připomínají trávníky. Jen výjimečně v nich rostou i jiné druhy, např. sítina cibulkatá.

Ekologie. Oligotrofní horská jezera s písečným nebo kamenitým dnem, někdy pokrytým vrstvou organického bahna. Voda je čirá, má malý obsah vápníku a kyselou až neutrální reakci. Isoëtes lacustris se u nás vyskytuje nejčastěji v hloubkách 1 až 4 metry, zatímco echinospora roste v hloubkách do 1 metru a její porosty mohou krátkodobě zůstat i bez vody. Rozšíření. Oba druhy šídlatek mají v České republice jen po jedné lokalitě - jezera Černé a Plešné na Šumavě.

Ohrožení a management. Ohrožením pro tuto vegetaci je hlavně eutrofizace a s ní spojený rozvoj fytoplanktonu a zhoršení průhlednosti vody. Na obou našich lokalitách došlo v minulosti vlivem silné acidifikace k uvolňování iontového hliníku, který je pro šídlatky toxický a brání přežívání klíčních rostlin. Na jedné lokalitě tento stav dosud trvá. Potenciálně může být tato vegetace ohrožena i změnami ve vodním a teplotním režimu jezer. Management je bezzásahový. Populace šídlatek na obou našich lokalitách jsou již řadu let pečlivě monitorovány. Monitoring populací i kvality vody je nutný i v budoucnosti. Vhodné jsou též záchranné rekultivace obou našich šídlatek z geneticky původního materiálu.

M1. Rákosiny a vegetace vysokých ostřic. Vysoké mokřadní trávy a ostřice vytvářejí druhově chudé porosty, jejichž strukturu často určuje jediný dominantní druh. Nižší vrstva bylinného patra může být vlivem nedostatku světla dosti potlačená. Vyskytují se v ní traviny i širokolisté byliny, v zaplavených porostech okřehkovité rostliny nebo vodní játrovky. Někdy se na povrchu půdy hromadí značné množství stařiny, která potlačuje rozvoj rostlin nízkého vzrůstu. Podobně jako periodicky vysychající bahnitý sediment může být i stařina vhodným substrátem pro klíčení některých konkurenčně slabších bylin. Vrstva stařiny však může zejména v teplých oblastech napomáhat i šíření některých neofytů nebo ruderálních druhů. Rákosiny a vegetace vysokých ostřic se vyvíjejí v různých typech přirozených i antropogenních mokřadů, které bývají trvale nebo periodicky zaplavovány. Jsou to zejména břehy a mělké pobřežní zóny rybníků, mrtvých ramen a tůní, říční náplavy, okraje vodních toků, ale i mokré louky, opuštěné pískovny a lomy. V České republice se tento biotop vyskytuje po celém území včetně horského stupně, přičemž nejhojnější je v rybničních pánvích a říčních nivách nížin a pahorkatin. Členění rákosin a vegetace vysokých ostřic odráží hlavně dynamiku vodního režimu a dostupnost živin. V eutrofních až mezotrofních mokřadech s mírným kolísáním vodní hladiny během roku se vyskytují rákosiny eutrofních stojatých vod (M1.1). V zasolených mokřadech se vyvíjejí slanomilné rákosiny a ostřicové porosty (M1.2). Periodicky zaplavované, živinami bohaté bahno bývá osídlováno eutrofní vegetací bahnitých substrátů (M1.3), zatímco na trvale zaplaveném organogenním bahně s menším obsahem živin se vyvíjí mezotrofní vegetace bahnitých substrátů (M1.6). Pro břehy a písčité nebo štěrkové náplavy rychleji tekoucích vod jsou typické říční rákosiny (M1.4), na hlinitých březích a náplavech menších vodotečí nahrazené pobřežní vegetací potoků (M1.5). Vegetace vysokých ostřic (M1.7) má nejmenší nároky na vlhkost a vyskytuje se buď na místech trvale zamokřených, ale nezaplavených - např. v potočních nivách, anebo na stanovištích na jaře krátkodobě zaplavených a během léta vysychajících - např. nivy velkých řek a břehy rybníků. Specificckým typem rákosin jsou vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou.

Rákosiny eutrofních stojatých vod. Struktura a druhové složení. Strukturně jednoduchá, obvykle jedno až dvouvrstevná vegetace s převahou mohutných bahenních travin. Charakteristická je výrazná dominance jednoho druhu, který určuje fyziognomii porostu. V závislosti na dominantě dosahují porosty výšky 0,5 až 4 metry. V hustě zapojených porostech, jaké obvykle tvoří rákos obecný a orobinec širokolistý, případně zblochan vodní je nižší vrstva bylinného patro často tvořena jen několika druhy s malou pokryvností. Naopak velké pokryvnosti mohou dosáhnout liány. Rozvolněná vegetace, kterou mohou tvořit vzrůstově vysoké druhy nebo druhy nižší bývá druhově bohatší. Ve fázi zaplavení jsou časté druhy rodů Potamogeton, Utricularia a další vodní makrofyty. V porostech na krátkodobě vysychajících místech se vedle světlomilných bahenních rostlin vyskytují i jednoleté druhy obnažených rybničních den - jako že dno. V rákosinách s dominantním australis na okrajích rašelinišť a slatinišť se vedle vytrvalých mokřadních druhů s širší ekologickou amplitudou vyskytují i některé druhy mokrých ostřicových luk a slatinných olšin a dobře vyvinuté mechové patro. Terestrické rákosiny nacházející se mimo litorální zónu mokřadů a porosty rákosu podél vodních příkopů v zemědělské krajině však patří do biotopu X7A.

Ekologie. Přirozeně eutrofní, vzácněji až mezotrofní vody, zejména mělká pobřeží rybníků, mrtvá ramena a aluviální tůně ve středně pokročilé až pokročilé fázi zazemňování, zamokřené terénní sníženiny, opuštěné pískovny a hliníky, lomová jezírka a pobřeží klidných úseků toků. Substrát dna je zpravidla bohatý živinami, hlinitý až jílovitý, vzácněji písčitý nebo štěrkovitý, na povrchu často se silnou vrstvou sapropelového bahna, případně nerozložené stařiny. Charakteristické je jen mírné kolísání vodní hladiny, ale v létě může nastat i krátké období bez vody.

Rozšíření. Po celém území České republiky s výjimkou vyšších horských poloh. Hojně a na velkých plochách se tyto rákosiny vyskytují zejména v rybničních oblastech (Třeboňsko, Českobudějovicko, Vodňansko, Písecko, Blatensko, Mariánskolázeňsko, Chebsko, Dokesko, Pardubicko, Českomoravská vrchovina aj.) a podél dolních toků větších řek (Labe, Vltava, Ohře, Odra, Morava, Dyje aj). Většina dílčích typů této vegetace je po celém území dosud hojná, k vzácnějším patří rákosiny s dominantním skřípincem jezerním a porosty s převahou přesličky poříční v litorální zóně rybníků. Velmi vzácné a maloplošné jsou porosty orobince stříbrošedého zjištěné zatím jen na Příbramsku a v některých oblastech moravských Karpat.

Ohrožení a management. Rákosiny eutrofních vod jsou ohroženy jednak přímým ničením mokřadních stanovišť (vysoušení, převod na ornou půdu nebo zavážení odpadem), jednak jejich degradací v důsledku regulace vodních toků a absence pravidelných povodní v záplavových oblastech, silné eutrofizace nebo příliš intenzivního či naopak chybějícího obhospodařování. K výrazně omezujícím zásahům patří hlavně plošné vyhrnování rybníků nebo jejich mělkých okrajů; některé typy rákosin však i po tomto zásahu velmi rychle regenerují. Pro většinu rákosin je nepříznivé dlouhodobé udržování vysoké vodní hladiny. Při něm na eutrofních stanovištích dochází k anaerobnímu rozkladu organických látek a tvorbě toxinů, které způsobují odumírání porostů. Rovněž je omezena semenná obnova porostů u druhů, jejichž diaspory masově klíčí na mokrém bahně. Porosty druhů jiných jsou naopak citlivé k vyschnutí nebo promrznutí substrátu. Management proto musí zohledňovat konkrétní typ rákosiny. V rybnících lze pro většinu porostů doporučit občasné snížení vodní hladiny ve vegetačním období a při vyhrnování bahna ponechání části porostů bez zásahu. U rákosin s tvorbou velkého množství stařiny je vhodná každoroční podzimní seč části porostů s odstraněním biomasy, jinak dochází k jejich řídnutí a rychlému zazemňování. Na stanovištích v říčních nivách s přirozenou záplavovou dynamikou není management nutný. V nivách regulovaných řek je problematický a spočívá hlavně v částečné obnově povodní.

Literatura. Balátová-Tuláčková 1963, Neuhäusl 1965, Hejný & Husák 1978, Hanáková & Duchoslav 2002, Šumberová et al. 2011 a.

Prostřednictvím pana předsedajícího, k paní kolegyni Levové. Teď už to možná i zkusím.

Struktura a druhové složení. Nižší i vysoké, ale často nezapojené rákosiny a porosty vysokých ostřic. Bývají dvouvrstevné až třívrstevné: horní vrstvu zpravidla tvoří jeden dominantní druh, kterým může být kamyšník polní kamyšník přímořský rákos obecný nebo skřípinec Tabernaemontanův, v nižších vrstvách se uplatňují různé mokřadní a ruderální druhy. Významnou diagnostickou skupinou jsou druhy snášející mírné zasolení půdy. Někdy bývá přítomno i mechové patro a v řidších porostech mělkých vod se mohou vyskytovat i vodní rostliny včetně parožnatek.

Ekologie. Břehy slaných nebo silně vápnitých potoků a tůněk, slaniska, slatiniště, příkopy, vlhké prolákliny a okolí návesních rybníčků. Někdy se porosty tohoto typu vyskytují dočasně po jedno nebo několik málo desetiletí na důlních výsypkách, v cihelnách, štěrkovnách a vápencových lomech. Výskyty jsou soustředěny do okolí minerálních pramenů a sušších oblastí, kde výpar z půdy převažuje nad zasakováním. Příznačné je silné kolísání vodní hladiny - přes zimu bývá půda zaplavena vodou, od jara do podzimu voda postupně opadá a často dochází k úplnému vyschnutí.

Rozšíření. Velkoplošně na lokalitě Soos u Františkových Lázní a dále na Žatecku, na slaniskách od Mostecka po Čelákovicko, ve slatinných oblastech středního Polabí, širokých nivách řek v Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském úvalu, v údolí Trkmanky a na Bzenecku. Dřívější rozsáhlé porosty kolem dnes vysušených slaných jezer u Čejče na Hodonínsku, Měnína u Brna a v povodí Srpiny na Mostecku téměř zanikly v 19. a začátkem 20. století.

Ohrožení a management. Biotop je ohrožen eutrofizací, převodem na ornou půdu, odvodňováním a sukcesí k vrbinám či uzavřeným rákosinám bez halofilních druhů. Prospívá mu časté narušování půdního povrchu nebo pastva, případně i občasné silnější disturbance. Nutné je udržování kolísavé výšky hladiny podzemní vody.

Eutrofní vegetace bahnitých substrátů. Struktura a druhové složení. Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty širokolistých bažinných bylin, vzácněji i nízkých travin. Strukturu porostu obvykle určují jeden až dva dominantní druhy. Místy lze nalézt i porosty s převahou jiných rostlin. Výskyt dalších druhů závisí na pokryvnosti dominant, zastínění a hloubce vody. Významně jsou zastoupeny obojživelné rostliny. V závislosti na výšce vodní hladiny vytvářejí morfologicky odlišné suchozemské a vodní formy. V zaplavených porostech se vyskytují okřehkovité rostliny. Naopak na obnaženém dně se na volných ploškách mezi dominantami často vyskytují rychle rostoucí jednoleté druhy. Některé dominantní druhy typické pro tuto jednotku zarůstají i pomalu až středně rychle tekoucí vody, ale tam se porosty svým vzhledem naprosto odlišují od porostů ve stojatých vodách a patří do biotopu V4.

Ekologie. Převážně mělké stojaté vody, zejména mrtvá říční ramena a tůně, mělké rybníky, rybí sádky, bažiny, odvodňovací příkopy, ale i okraje kanálů a řek s mírně tekoucí vodou. Vegetace vyžaduje kolísání vodní hladiny; stav s dlouhodobě hlubokou vodou je většina druhů schopna přečkat ve formě semen, oddenků nebo hlíz na dně nádrží. Substrát dna je obvykle hlinitý nebo jílovitý, na povrchu často se silnou vrstvou sapropelového bahna a dobrou zásobou živin. Porosty s bahničkou mokřadní lze běžně nalézt i na štěrcích a porosty se skřípinou kořenující a kamyšníky na píscích bez vrstvy bahna. Rozšíření. Po celém území České republiky od nížin do podhůří s koncentrací výskytu v rybničních oblastech a na dolních tocích větších řek. Vegetace s žabníkem kopinatým je vázána převážně na Polabí a Dolnomoravský a Dyjsko-svratecký úval. Výskyt porostů je soustředěn hlavně do jihočeských rybničních pánví. Vegetace se vyskytuje téměř výhradně v jihočeských rybničních pánvích a na Českomoravské vrchovině. Podobné rozšíření mají i porosty s dominancí jiných druhů například s Hippuris vulgaris, které se přirozeně vyskytuje jen na několika lokalitách v Dyjsko-svrateckém a Hornomoravském úvalu a ve středním a východním Polabí.

Druh je však místy vysazován. Ohrožení a management. Biotop je ohrožen hlavně ničením mělkých mokřadů nebo jejich vysycháním v důsledku narušeného vodního režimu či pokročilého stadia zazemnění. Z rybníků některé typy této vegetace ustoupily hlavně kvůli chovu vodní drůbeže, která poškozuje porosty druhů s měkkými listy. Podobný vliv mají i velké populace divokých kachen vysazované na rybníky pro poplatkové lovy. Obecně však většina typů této vegetace dobře snáší běžné rybniční hospodaření a rychle regeneruje i po odbahnění rybníků.

Vhodným managementem je dočasné snížení vodní hladiny v rybníce ve vegetačním období. Porosty některých druhů jsou citlivé k eutrofizaci a konkurenci mohutnějších bažinných bylin. Obhospodařování jejich lokalit by mělo být extenzivní, např. využití rybníků pro odchov plůdku a častější letnění. Případné odbahňování, zejména u porostů druhu radicans vázaných na místa s mocnější vrstvou bahna, je třeba provádět jen v nezbytné míře, např. jen v lovišti a rybničních stokách. V říčních nivách je důležité zachování nebo obnova povodňové dynamiky, případně obnova některých polozazemněných tůní odstraněním nadměrného sedimentu.

M1.4 Říční rákosiny. Struktura a druhové složení. Vegetace s převahou chrastice rákosovité nebo ostřice Buekovy podél středně velkých vodních toků. Jde o částečně až plně zapojené porosty, které dosahují výšky až 1,5 metru. Na místech narušovaných mechanickým účinkem proudu podél středních toků řek se vyskytují i nižší, často fragmentární porosty. V hustě zapojené vegetaci znemožňují dominanty rozvoj nižších vrstev bylinného patra, a proto se uplatňují především vzrůstově mohutnější rostliny. V rozvojových porostech lze nalézt i poléhavé nebo plazivé vytrvalé byliny, které dobře snášejí mechanické narušování stanoviště. Výrazně zastoupeny bývají i druhy, které jsou typické pro bahnité říční náplavy - biotop M6.

Ekologie. Přirozeným stanovištěm říčních rákosin jsou písečné a štěrkovité, vzácněji hlinité pobřežní náplavy a lavice v neregulovaných úsecích toků. Charakteristické jsou krátkodobé a někdy i opakované záplavy, zejména na jaře, ale někdy i v létě. Naopak od srpna do října je zpravidla nízký průtok. U nás jsou však přirozené výskyty dnes vzácné. Biotop může vznikat i na pobřeží slabě regulovaných řek, v nichž během roku výrazně kolísá průtok. Jejich povodňová dynamika se oproti přirozeně meandrujícím tokům liší. Povodně přicházejí buď zřídka, hlavně při silných deštích, anebo povodňová vlna směřuje rychle dolů po proudu, aniž by docházelo k rozlivům vody do okolí. Narušování pobřeží proudící vodou je méně intenzivní, proto převažují zapojené, druhově chudší porosty. Chrastice rákosová je vůči přímému mechanickému narušování proudem odolnější než ostřice Buekova, proto roste i na erozních březích meandrů nebo na náplavech uprostřed toku. Oba dominantní druhy se šíří i na vysoké říční břehy a opuštěné louky v říčních nivách. Taková vegetace je ale druhově velmi chudá a patří do biotopu M1.7, porosty s vysokým podílem ruderálních druhů nebo neofytů pak do biotopu X7A.

Rozšíření. Na středních a vzácněji i dolních tocích, nejhojněji v jejich neregulovaných úsecích. Rozsáhlejší porosty jsou známy z Ohře, Vltavy, Berounky, Sázavy, Otavy, Lužnice, Orlice, Svratky, Moravy, Dyje, Ostravice a dalších řek.

Ohrožení a management. Říční rákosiny jsou ohroženy regulacemi toků, především napřimováním a prohlubováním říčních koryt a stavbou přehrad. Omezení přirozené povodňové dynamiky vede k šíření kompetičně silných dominant včetně nitrofilních druhů, zatímco byliny nižšího vzrůstu a vlhkomilné jednoletky mizí. Dochází tak k významnému omezení druhové diverzity. Biotop bývá často postižen invazí neofytů, zejména Impatiens glandulifera. Management říčních rákosin spočívá hlavně v obnovení přirozené záplavové dynamiky tam, kde byly toky regulovány a kde má toto opatření význam i pro jiné biotopy, jako jsou lužní lesy, křoviny nebo zaplavované louky. Žádoucí je i omezení invazivních druhů rostlin, nejlépe hned na počátku invaze.

M1.5. 44. stránka ze 447. Pobřežní vegetace potoků. Struktura a druhové složení. Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s převažujícími trávami, zejména zblochany - je to jenom do dvou - a tajničkou rýžovitou, nebo vytrvalými širokolistými bylinami s poléhavými až vystoupavými, v uzlinách kořenujícími lodyhami, plazivými oddenky a rychlým vegetativním šířením. - Kdykoliv můžete přijít s prohlášením klubu, že umožníte vystoupení petice lékařů.

V závislosti na dominantě dosahují porosty výšky 0,3-1,5 metru, vzácně i více. Některé druhy vytvářejí v hlubší vodě porosty plovoucí na hladině, případně i ponořené formy přizpůsobené k dlouhodobému životu v proudící vodě. Vedle druhů charakteristických pro pobřežní vegetaci potoků do porostů proniká i mnoho druhů z jiných biotopů. Na substrátu obnaženém při letních průtokových minimech se mohou objevit vlhkomilné jednoleté druhy. V zaplavených porostech s mírně tekoucí vodou se vyskytují okřehky. Z dalších vodních makrofytů jsou časté některé hvězdoše.

Ekologie. Písčito-hlinité, hlinité až jílovité náplavy v korytě potoků a podmáčené plochy na březích. Některé typy této vegetace se vyskytují i v člověkem vytvořených kanálech a příkopech, vesnických strouhách, na náplavech dolních toků větších řek, mělkých rybničních okrajích, v okolí napájecích struh na dnech letněných rybníků a rybích sádek a v okolí pramenišť. - Než skončíme, já to budu normálně umět. - Za normálního stavu vody je původní povrch mělce zaplaven. V období zvýšené hladiny mohou být porosty na krátkou dobu zaplaveny úplně, naopak za letního průtokového minima voda často zcela opadá. Porosty některých druhů snášejí i dlouhodobé zaplavení.

Rozšíření. Po celém území České republiky od nížin do podhorského, až do horského stupně. Rozšíření je nedostatečně známo, což souvisí hlavně s maloplošným výskytem biotopu. Kromě potoků je výskyt udáván i z některých větších řek, např. Otavy, horní Vltavy a Orlice. Porosty s dominantní Berula erecta, výjimečně i N. xsterile... (K řečništi přichází posl. Rutová s dotazem, zda může řečníka o něco poprosit.) Jistě, potřebujete napít? (Nesrozumitelná reakce mimo mikrofon.) Ne, ne. Domluvte se a umožněte vystoupení lékařů.

Kromě potoků je výskyt udáván i z některých větších řek, například, ano, Otavy - (Posl. Rutová opět něco sděluje posl. Volnému.) Tak je tady zavolejte. - horní Vltavy a Orlice. - Nemohu vám vyhovět. - Porosty s dominantní Berula erecta výjimečně i N. xsterile, se vyskytují hlavně ve středních a severních Čechách, např. v Polabí, Českém ráji a na Kokořínsku. Porosty mají jedinou známou lokalitu u Hrdibořic na Olomoucku. Vzácná vegetace byla v posledních letech zaznamenána jen u Hradčan na Českolipsku. Porosty s dominantní oryzoides jsou časté hlavně v nížinách a teplejších pahorkatinách.

Ohrožení a management. Tento biotop je ohrožen hlavně přímým ničením stanovišť.

Bývá rovněž znehodnocen invazí některých neofytů a expanzí domácích ruderálních bylin. Většina typů pobřežní vegetace potoků je však hojná a velmi dobře snáší vyšší trofii vody a substrátů i mechanické narušování, např. každoroční seč, pastvu nebo odstranění bahnitých sedimentů ze struh a příkopů v několikaletém intervalu. Tyto zásahy omezují rychlost sukcese, která většinou směřuje k vzrůstově mohutnějším rákosinám eutrofních vod. Jako managementové opatření je lze uplatnit i tam, kde vlivem regulací potoků došlo k omezení proudění, které jinak brání přirozené sukcesi. Odstranění sedimentů lze někdy kombinovat s revitalizací částí toků. U porostů... (K řečníkovi přistupuje lékař a nabízí pomoc.) Ano, žádal jsem o lékaře. Vy jste podepsal petici lékařů? Podepsal jste petici lékařů? Ne, ne, ne, kolegyně má asi problém, tak ji vyslechněte. Ne, ne, ne, děkuji, jsem v pořádku.

Já bych potřeboval říct, že odstranění sedimentů lze někdy kombinovat s revitalizací - odmítám vaši pomoc, děkuji - porostů vzácnějších druhů, je ovšem nutno postupovat opatrně a dbát na zachování dostatečně velkých populací bez zásahu. Vegetaci lze patrně podpořit omezením pokryvnosti ostatních bylin pomocí extenzivní pastvy nebo pojezdu vozidel.

Pokud by tady byl masér nebo masérka, tak její pomoc ocením.

M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů. Struktura a druhové složení. Porosty obvykle o výšce 0,2 až 1,5 metru s převahou širokolistých bažinatých rostlin, vzácněji i vyšší porosty s převahou travin. V nižších porostech se uplatňují byliny, které se rychle šíří dlouhými oddenky, plazivými nadzemními výběžky nebo poléhavými kořenícími lodyhami, např. ďáblík bahenní, vachta trojlistá a mochna bahenní. Vegetace vyššího růstu bývá tvořena ostřicí nedošáchorem nebo ostřicí zobánkovou a vysokými bažinatými bylinami. Do této jednotky patří i porosty rákosu, v nichž se s tak velkou pokryvností vyskytuje kapradiník bažinný. Biotop tvoří buď pobřežní rostliny nebo plovoucí ostrůvky, tzv. plaury.

Ekologie. Bahnité sedimenty v mělkých stojatých vodách, např. v polozazemněných rybnících, mrtvých říčních ramenech a na světlinách mokřadních olšin. Substrát je tvrdě zamokřený, často až tekutý, mírně kyselý až mírně bazický a obvykle dosahuje významný podíl opadu a stařiny v různé fázi rozkladu. Významný podíl opadu a stařiny v různé fázi rozkladu. Přirozeně se tato vegetace vyskytuje v mokřadech mezotrofního charakteru. Porosty calla paulatis vzniklé z výsadeb lze však nalézt i na eurotrofních stanovištích.

Rozšíření. Roztroušené téměř po celém území České republiky od nížin až do podhorského stupně. Častější výskyt byl zaznamenán v podkrušnohoří.

Mokřady a pobřežní vegetace, 48 ze 447. Takže vyskytují se ve Slavkovském lese, v povodí Ploučnice, v Českém Ráji, středním Polabí, třeboňské pánvi a na Českomoravské vrchovině. Jen velmi vzácně byl tento biotop zaznamenán na jižní Moravě a ve vyšších polohách. Je možné, že na některých lokalitách jde o porosty calla paulatis z výsadeb.

Ohrožení a management. Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů je ohrožena hlavně odvodňováním bažin, ničením mrtvých ramen silnou eutrofizací i dalšími vlivy. Regulace vodních toků způsobují vysychání aluviálních mokřadů a jejich zarůstání běžnými typy vegetace rákosin a vysokých ostřic. Biotop ustupuje rovněž při intenzivním chovu ryb a celoplošném vyhrnování rybníků. Z krátkodobého hlediska je možný bezzásahový management. Při dlouhodobé absenci jakýchkoli zásahů však biotop kvůli postupnému zazemňování zaniká. Proto je nezbytné brzdit sukcesi tak - já jsem to pochopil tak, že normálně ono to zabije samo sebe, když je to úspěšné. Já z toho dneska složím zkoušku. Z krátkodobého hlediska, to už jsem říkal... Při dlouhodobé... To už jsem taky říkal. Proto je nezbytné sukcesi brzdit tak, aby se na lokalitě udržovaly i nezarostlé plochy s volnou vodní hladinou. Na část porostů lze uplatnit i seč spojenou s odstraněním posečené biomasy a stařiny. Možná Agrofert to má zafinancovat. Interval mezi zásahy závisí na typu a trofii stanoviště, typu porostu a rychlosti jeho rozrůstání. V rybnících bývají porosty omezovány v rámci běžného obhospodařování, které by však mělo mít extenzivní charakter. Při odbahňování rybníků nebo vyhrnování okrajů je třeba ponechat část porostů bez zásahu.

Obnova původního režimu v říčních nivách pomocí revitalizačních zásahů zřejmě není možná, neboť tato vegetace roste na místech bez vlivu povodní a hlavním problémem je zde pokles hladiny podzemní vody.

M1.7 Vegetace vysokých ostřic. Struktura a druhové složení. Jednovrstvé až dvouvrstvé porosty s převahou vysokých ostřic. Podle růstové formy dominantního druhu má vegetace buď mozaikovitý nebo homogenní charakter. Trsnaté ostřice vytvářejí mohutné až 1 metr vysoké trsy neboli bulty. Na volných místech mezi bulty, v tzv. šílencích, rostou obvykle bažinaté byliny vyššího vzrůstu. Ve větších tůňkách mezi řídce roztroušenými trsy ostřic se často vyskytují i byliny poléhavého vzrůstu. V mělké vodě šlenků rostou některé vodní makrofyty. Na bultech ostřic, zvláště pokud jejich starší části odumírají, se mohou uchytit byliny menšího vzrůstu. Naopak porosty s převahou výběžkatých netrsnatých ostřic jsou homogennější. Jejich struktura je dána výškou a zápojem dominantní ostřice. V hustě zapojených porostech ostřice je nižší vrstva bylinného patra vyvinuta velmi slabě. Podobný charakter mají i porosty s chrasticí rákosovitou nebo třtinou šedavou, rovněž řazené do tohoto biotopu, které představují poslední nelesní sukcesní fázi jiných typů původně ostřicových porostů nebo jiné mokřadní vegetace.

Druhově bohatší jsou porosty s převahou disticha a vulpina. Druhové složení vegetace vysokých ostřic závisí hlavně na půdní reakci a obsahu živin v substrátu. Zatímco porosty na kyselých a živinami chudých substrátech mají řadu společných druhů s vegetací rašelinišť, do ostřicových porostů na bazičtějších živinami bohatých substrátech pronikají druhy ze zaplavovaných luk a ruderálních trávníků. Mechové patro bývá vyvinuto slabě nebo chybí. Porosty některých ostřic typických pro tuto jednotku se vyskytují i na rašeliništích. Tam je však bohatě vyvinuto mechové patro. Někdy se na sebe oba biotopy mohou navazovat, přičemž na okrajích vodních nádrží blíže vodní hladině se vyskytuje vegetace vysokých ostřic (M1.7) a v již zazemněných místech se vyvíjejí rašeliniště (R2.2, R2.3).

Porosty vysokých ostřic s velkým podílem ruderálních druhů nebo neofytů patří do biotopu X7A.

Ekologie. Vegetace vysokých - Chcete většinou pracovat po druhé hodině nebo chcete jít domů? Vegetace... Přijímám objednávky. Vegetace vysokých ostřic je vázána především na pobřežní mělčiny a břehy rybníků, říční ramena a tůně v pokročilém stadiu sukcese, podmáčené terénní sníženiny na loukách, zaplavované, zaplavované říční nebo potoční nivy a okraje slatinišť a rašelinišť. Často navazuje na eutrofní rákosiny (M1.1), které osídlují déle zaplavená místa. Hladina vody v ostřicových porostech během vegetačního období výrazně kolísá, přičemž v létě klesá na úroveň povrchu půdy nebo i hluboko pod něj. Dlouhodobý nedostatek vody však vede k ochuzení porostů o mokřadní druhy a k pronikání ruderálních druhů. Substrátem jsou těžké jílovité oglejené půdy, na povrchu často se silnou vrstvou organického detritu v různé fázi rozkladu. Půdní reakce je mírně bazická až kyselá.

Rozšíření. Po celém území České republiky od nížin do podhorského, místy až horského stupně. Výskyt je soustředěn především v nivách větších řek (např. Labe, Orlice, Ohře, Otavy, Sázavy, Moravy, Dyje a Odry) Já se vsadím, že většina z vás už chce, abych vydržel. a v humidnějších oblastech s rybníky a bažinami, jako je Chebsko, Mariánskolázeňsko, Českobudějovicko, Třeboňsko a Českomoravská vrchovina. Ale klidně si ty lístky zrušte. V územích s malým úhrnem srážek, např. ve středním a dolním Poohří a na jižní Moravě, je vegetace vysokých ostřic mimo říční nivy vzácná. Málo lokalit existuje rovněž v karpatské části Moravy, kde se vhodná stanoviště vyskytují zřídka.

***

Souvisí v tom smyslu, že jsem si už několikrát všiml, že spousta mých kolegů neví, o čem hlasuje, a protože toto je hlasování o nepůvodních druzích, tak já tady vysvětluji, jaký je rozdíl mezi druhy původním a nepůvodními v našem biotopu.

Takže málo lokalit existuje rovněž v karpatské části Moravy, kde se vhodná stanoviště vyskytují zřídka.

Ohrožení a management. Hlavními příčinami ohrožení tohoto biotopu jsou regulace vodních toků a s nimi spojená absence záplav, odvodňování bažin, ničení mrtvých ramen, aluviálních tůní a dalších mělkých mokřadů. V rybnících je vegetace vysokých ostřic omezována vyhrnováním litorálu a některé typy porostů ustupují i vlivem silné eutrofizace. Zejména v říčních nivách se šíří invazní neofyty. Mimo nivy je častější degradace v důsledku hromadění stařiny a šíření ruderálních druhů. Rychlost obnovy ostřicových porostů po mechanickém narušení je různá. Nejsnáze regenerují porosty běžných druhů ostřic vázaných na eutrofní stanoviště ovlivňovaná povodněmi. Například porosty druhů Carex riparia nebo C. vulpina se rychle obnovují i na rozoraných plochách. Naopak ostřice vázané na oligotrofní až mezotrofní stanoviště, zejména některé bultovité druhy, regenerují pomalu. Proto je třeba při vyhrnování rybníků nechat jejich část bez zásahu. Porosty s větší produkcí biomasy, zejména na zaplavovaných loukách, je třeba udržovat sečí a odstraňováním stařiny v dvouletém až tříletém intervalu. U porostů pomalu rostoucích druhů postačuje vyřezávání náletových dřevin. Porosty ostřic rostoucích na trvale zamokřených stanovištích zpravidla nevyžadují žádný aktivní management. Důležité je zachování vhodného vodního režimu, případně jeho obnova, např. revitalizacemi říčních systémů nebo řízeným povodňováním.

M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou. Struktura a druhové složení. Vegetace vzhledu velmi rákosin s dominancí mařice pilovité. Zapojené porosty mařice jsou druhově chudé, protože v husté spleti plazivých oddenků dominantního druhu se jiné druhy bylin prosadí jen zřídka. Naproti tomu v rozvolněných porostech se uplatňují druhy rákosin a ostřicových porostů a na vlhčích místech také Juncus subnodulosus. Porosty mařice pilovité se vyskytují na kontaktu s vegetací bazických slatinišť a slanomilných rákosin a místy do nich pronikají jiné druhy biotopů.

Ekologie. Přirozené výskyty jsou vázány na vápníkem bohaté zazemňující se slatiny, označované v Polabí lokálním názvem černavy. Kromě toho se porosty vyvíjejí i na člověkem narušených a poté zamokřených plochách, např. v terénních sníženinách vzniklých těžbou zeminy pro stavbu železniční trati u Všetat. Vodní hladina se drží nad povrchem půdy často až do pozdního léta, ale některé lokality jsou, zvláště v sušších letech, zamokřeny jen po krátkou dobu na jaře a poté vysychají. Pouze na čtyřech lokalitách v Polabí mezi Mělníkem a Lysou nad Labem (Polabská černava u Mělnické Vrutice, u Všetat, v mokřadu starého labského meandru u Kozlů a Hrabanovská černava u Lysé nad Labem).

Ohrožení a management. Cladium mariscus se v České republice řadí mezi kriticky ohrožené druhy. Jeho porosty jsou velmi vzácné a mohou být ohroženy odvodněním, eutrofizací, přirozenou sukcesí slatinné vegetace a zarůstáním keři nebo stromy. Zdá se však, že existující porosty jsou poměrně stabilní a nepodléhají výraznějším změnám.

Na nové lokality se však mařice šíří obtížně, proto je důležitý monitoring existujících lokalit, odstraňování náletových dřevin a případně i seč v několikaletých intervalech nebo regulace výšky hladiny podzemní vody.

M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin. Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin zahrnuje jednovrstevné až dvouvrstevné, v pokročilejších vývojových fázích i vícevrstevné porosty o různé pokryvnosti a výšce zpravidla do 20 cm. Obvykle v nich převažují drobné jednoleté nebo krátkověké traviny. Jednoleté dvouděložné byliny bývají rovněž výrazně zastoupeny a některé z nich mohou dominovat. Hlavní úroveň porostu mohou někdy výrazně přerůstat jednoleté byliny vlhkých eutrofních půd. Vytrvalé byliny z kontaktní vegetace obvykle nedosahují větší pokryvnosti. Častý je výskyt druhů vegetace rákosin a vysokých ostřic, většinou však jde o mladé jedince. Rovněž se mohou objevit semenáčky dřevin, zejména vrb a topolů. Do maloplošných porostů pronikají ve větší míře poléhavé a plazivé vytrvalé byliny typické pro vlhké ruderální trávníky. Zejména v iniciálním stadiu sukcese se na obnaženém substrátu uplatňují specializované mechorosty obnažených den, zejména játrovky. Na krátkodobě zapojovaných místech jsou tyto druhy obvykle nahrazeny běžnými mechy. Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin se vyvíjí na plochách provlhčených nebo zaplavených velmi mělkou vrstvou vody (do 1 cm), na kterých dočasně chybějí vytrvalé rostliny. Nejčastěji jde o obnažená dna letněných rybníků, periodických tůní a mrtvých ramen, břehy, (Zvoní mu telefon, vypíná.), břehy přehradních nádrží a pískoven s kolísající výškou hladiny, vzácněji říční náplavy, mechanicky narušená místa na loukách, okraje slanisk, vlhká pole a cesty. Substrátem je písek, štěrk, jíl nebo bahno s velkým podílem organických látek a kyselou až mírně bazickou reakcí, vzácně i s větším obsahem lehce rozpustných solí.

Dlouhodobé zaplavení není nezbytnou podmínkou rozvoje této vegetace, představuje však pro konkurenčně slabé jednoleté druhy výhodu, neboť jejich vegetační cyklus je velmi krátký a musí proběhnout před rozvojem vegetace s převahou vytrvalých druhů. To je nejlépe splněno u letněných rybníků. V mělkých nádržích přetrvávají po opadu vody obvykle i vytrvalé bahenní rostliny, zatímco porosty drobných jednoletých druhů se vyvíjejí jen fragmentárně. Tato vegetace se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách po celém území České republiky s výraznou koncentrací lokalit v jihočeských rybničních pánvích a na Českomoravské vrchovině.

Členění vegetace jednoletých vlhkomilných bylin odráží jednak klimatické rozdíly, jednak různé chemické vlastnosti substrátu. Vegetace letněných rybníků (M2.1) je vázána hlavně na mírně teplé a vlhké oblasti a kyselé až neutrální bahnité substráty bohaté živinami, ale chudé vápníkem. Jednoletá vegetace vlhkých písků (M2.2) je vázána na zamokřené kyselé, živinami chudé, písčité půdy. Naopak vegetace obnažených den teplých oblastí (M2.3) se vzácně vyskytuje na minerálně bohatých substrátech v nejteplejších oblastech státu. Na zasolených periodicky zaplavovaných půdách na jižní Moravě se vzácně vyskytuje vegetace jednoletých slanomilných trav (M2.4)

M2.1 Vegetace letněných rybníků. Struktura a druhové složení. V raných stadiích sukcese jde obvykle o jednovrstevné porosty tvořené nízkými plazivými nebo poléhavými rostlinami, často terestrickými formami obojživelných druhů. Na mokrém bahně se v této fázi vyvíjejí i povlaky zelených řas a sinic. V průběhu sukcese se stále více uplatňují jednoleté traviny a byliny vyššího vzrůstu.

Nároky jednotlivých druhů na délku dne, vlhkost a teplotu substrátu při klíčení jsou velmi rozdílné, a proto jejich vývoj probíhá různě dlouho a v různých částech roku. Na jednom místě se tak během vegetačního období může vystřídat i několik druhů travin: např. puchýřka útlá bývá po dokončení svého vývoje nahrazena ostřicí šáchorovitou a bahničkou vejčitou nebo sítinou žabí. Porosty teplomilných druhů se optimálně vyvíjejí na substrátech obnažených až v létě.

Mohutnější vlhkomilné jednoleté byliny se objevují ve formě semenáčků již v rané fázi vývoje vegetace a později se často stávají dominantami porostů. Porosty, v nichž tyto druhy dominují, se však řadí do biotopu X7A, s výjimkou výskytu na obnažených říčních náplavech, které patří do biotopu M6. Pokud si substrát uchovává i v pozdějších sukcesních stadiích dostatečnou vlhkost, bývá bohatě vyvinuto mechové patro.

Ekologie. Dna letněných rybníků a rybniční okraje obnažené při krátkodobém nedostatku vody, okraje přehradních nádrží, rybí sádky, pískovny, bahnité říční náplavy a mělká říční ramena, která v létě alespoň zčásti vysychají. Podle fyzikálních a chemických vlastností substrátu je tato vegetace dosti variabilní i na dně jediného rybníka, přičemž nejlépe jsou vyvinuty porosty na hlubokém sapropelovém, živinami bohatém bahně. Substrát má kyselou až neutrální reakci a malý obsah vápníku. K druhům vyžadujícím substráty s menším obsahem organické hmoty (např. hrubý písek nebo jílovité bahno) patří fuscus, michelianus, hexandra a aquatica. Druhy rodu Cyperus častěji rostou na vápnitých substrátech o neutrální až mírně bazické reakci.

Rozšíření. Od nížin do podhorského stupně po celém území České republiky. Výskyt je soustředěn především do rybničních oblastí západních Čech, jižních Čech, Českomoravské vrchoviny, Jihlavsko a Telčsko. Zde se vyskytují druhově nejbohatší porosty se zastoupením většiny typických druhů. Ve středních, severních a východních Čechách a na jižní, střední a severní Moravě a ve Slezsku je tato vegetace zpravidla druhově chudší.

Ohrožení a management. Na přirozených stanovištích je tato vegetace ohrožena hlavně prohlubováním vodních toků a stavbou přehrad, tedy zásahy, které snižují pravděpodobnost obnažení vhodných substrátů v říčním korytě. - To je, myslím, logické. - Absence povodní vede rovněž k zazemňování mrtvých ramen a jejich zarůstání vytrvalou vegetací. Z rybníků některé typické druhy tohoto biotopu ustoupily vlivem změn v hospodaření, protože vyžadují letnění po celé vegetační období, což se v současnosti provádí zřídka.

Většina druhů typických pro tento biotop je však schopna dokončit svůj vývojový cyklus za 2 - 3 měsíce, tedy i v průběhu běžně praktikovaného zkráceného letnění. To zpravidla probíhá na jaře, což vyhovuje druhům s časným klíčením a krátkým vývojem. Porosty druhů s pozdním klíčením se mohou vyvinout i ke konci léta nebo na podzim v rybnících s přirozeným poklesem vody nebo vypuštěných při výlovech. Druhy vegetace letněných rybníků nejsou výrazně citlivé k běžnému hnojení a vápnění.

K velkým změnám v chemismu substrátu dochází na rybnících s farmovým chovem drůbeže, odkud mizí druhy kyselých substrátů a šíří se bazifilní a nitrofilní druhy. Základem managementu tohoto biotopu je letnění rybníků. Jeho délka a periodicita by měla vycházet z typu vegetace a místních podmínek, jako je vydatnost přítoku nebo typ využití rybníka.

Omezení dávek hnojiv a vápna má smysl v případě výskytu vzácných druhů s vazbou na živinami chudší substráty, zejména v rybnících se současným výskytem jednotky M2.2. Konkurenčně silné druhy na rybnících letněných po celé vegetační období lze omezit sečí nebo extenzivní pastvou. Při odbahňování rybníků s výskytem vzácnějších druhů je nutné zachovat malou část sedimentů jako zdroj diaspor.

Vegetace tvořená převážně efemérními jednoletými druhy nízkého vzrůstu. Plošná rozloha porostů je často menší než 1 m2. Převažují jednoleté traviny, někdy i dvouděložné byliny. Charakteristické je zastoupení mechorostů, zejména hlevíku polního. (Řečníkovi zvoní telefon.)

***
Ne, to není důležité, to je čas, to je odpočítávání času. - Význačný je výskyt několika úzce specializovaných druhů, dnes již velmi vzácných a ohrožených, jako jsou Centunculus minimus. Ty mohou tvořit i samostatné porosty. - Nepozná mě to teďka. - V terénu se tato vegetace často nachází v mozaice s porosty reuderálních bylin na sešlapávaných místech.

Ekologie. Periodicky mělce zaplavovaná nebo alespoň na jaře dostatečně vlhká písčitá místa s malou pokryvností vytrvalých bylin. V současnosti jde převážně o extenzivně využívané plochy, např. zamokřená pole -

***

Jendání přerušeno.






Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama