„Odborníci před tím varovali, ale řádný dialog se bohužel nekonal,“ podotkla Iva Truellová k novele zákona o sociálně právní ochraně dětí, na základě které ministerstvo práce a sociálních věcí k preferenci takzvaných profesionálních pěstounů přistoupilo. „Souhlasím, proto jsme to nepodporovali. Všechny formy péče o ohrožené děti by měly spolupracovat, jenže zastánci přechodných pěstounů bohužel stále obviňují dětské domovy,“ reagovala Marta Semelová. Shodly se na tom, že je problém, když k přechodným pěstounům přichází rizikové dítě (z nechtěného těhotenství, kdy matka užívala návykové látky, měla hepatitidu, pohlavní nemoci, byla HIV pozitivní apod.), aniž by bylo řádně diagnostikováno. „Samozřejmě, že rizikové dítě potřebuje milující náruč, ale zároveň odbornou péči,“ řekla Truellová. Řešením by podle ní bylo, kdyby náhradní rodiče pobývali s takto rizikovým novorozencem po nezbytně nutnou dobu v odborném zařízení – dítěti by se tak dostalo nejen potřebného citu, ale i odborné péče.

Některé informace jsou mylné

Truellová upozornila na některé mylné informace o neblahém vlivu dětských domovů na vývoj dětí, které zastírají skutečnost, že problémy dětí vznikají v jejich vlastním sociálním prostředí, ve kterém jsou tyto děti těžce zanedbávány, někdy i zneužívány a týrány. Takto ohroženým a deprivovaným dětem se v institucích snaží maximálně pomoci. Pobytová péče o ohrožené děti musí být dostupná pro potřebné děti bez ohledu na věk, musí být co nejkvalitnější a trvat co nejkratší dobu.

V DDCHM, který je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, se to daří. Pobývají tam především děti od jednoho roku do tří let, výjimečně i mladší či starší děti, maximálně však do zahájení školní docházky. Jedná se často o sourozenecké skupiny, čímž se předchází jejich rozdělování. Kapacita DDCHM je třicet pobytových míst, z nichž polovina je vyčleněna pro děti vyžadující okamžitou pomoc – ty v zařízení pobývají několik dnů či měsíců, podle potřeby. Ve většině případů se děti vrací zpět do vlastních rodin, nebo odcházejí do standardní pěstounské péče, jen ve výjimečných případech přecházejí do jiného ústavního zařízení. Jednou se stalo, že tři sourozenci pobyli v domově pouze 24 hodin – poté příslušný Orgán sociálně právní ochrany dětí rozhodl o předání dvou starších sourozenců do péče prarodičů a nejmladšího ze sourozenců do péče přechodných pěstounů. K takovému necitelnému dělení sourozenců by podle Truellové nemělo docházet.