Věřím, že naprostá většina poslanců v této Sněmovně napříč politickým spektrem si uvědomuje nebezpečí a rizika, která s sebou přináší hazard. Na svědomí má rozbitá manželství, rodinné tragédie, propad člověka na dno společnosti, psychické poruchy, beznaděj a zoufalství vedoucí až k sebevraždám.
Počet těchto sebevražd se podle odborníků zvyšuje úměrně se snižujícím se věkem patologických hráčů. Děti a dospívající jsou k rychlému vytvoření závislosti náchylnější. 3 % 16letých hrají víc jak jednou týdně. Ještě víc alarmující je výsledek průzkumu u žáků osmých tříd pražských základních škol, v němž se k hazardnímu hraní týdně a častěji přiznalo 7,9 % chlapců a 1,3 % dívek. Hlavním problémem je propagace a dostupnost hazardu právě pro dospívající. Jejich návyku nahrává i možnost, i když oficiálně zakázaná, podepsat dlužní úpis a vypůjčit si peníze, když dojdou, přímo v hernách. Sankce nefungují, nejsou brány vážně. Na prvním místě je zisk.
Dá se očekávat, že situace se v následujícím období necitlivých asociálních škrtů ještě zhorší. Podle statistik se v České republice prosází 130 mld. korun. 98 mld. korun je proplaceno na výhrách. 1360 patologických hráčů se léčí, 550 jiných je hospitalizovaných. Léčení však netrvá pouze několik dní či týdnů. Jeho doba je mnohem delší.
Patologický hráč, který prošel hospitalizací, musí absolvovat doléčovací kurzy, měl by pravidelně navštěvovat psychologa, příp. psychiatra, užívat řadu měsíců antidepresiva, mimochodem stále dražší, měl by zcela změnit způsob života, a to doživotně. Společnost to samozřejmě stojí nemalé finanční prostředky.
Podle odhadu odborníků jsou dopady na českou ekonomiku přes 46 mld. korun. Tato částka zahrnuje výdaje na zdravotnictví, na sociální oblast, kriminalitu těch, kteří prostě musí jít hrát, a nemají na to. Jeden gambler podle průzkumů způsobí vážné problémy 10 až 15 lidem ve svém okolí. Rodině, která se potýká s duhy a často kvůli tomu čelí lichvářským firmám a exekutorům. Přátelům, u nichž bývá patologický hráč vysoce zadlužen. Zaměstnavateli, jenž musí zvládat problémy neomluvených absencí a nezodpovědného chování dotyčného zaměstnance.
Život v hlavním městě láká jeho obyvatele i návštěvníky na různá pozlátka. Herny a kasina, s nimiž se v pražských ulicích můžeme setkat na každém rohu, jsou jedním z nich. Poznamenávají mnoho lidských osudů. Nabízejí snadné a rychlé získání peněz bez práce, bez námahy. Ale také prohry. A to vše bez omezení.
Z hazardu se postupně stává běžně dostupná hra ohrožující nejen naše děti a mládež. A právě tomu bychom se měli - bez ohledu na to, z jaké jsme politické strany - snažit zabránit. Osobně vítám maximální omezení hazardu. Sama bych byla pro jeho zákaz vůbec. Je mi však jasné, že k tomu asi dojít nemůže.
Přijetím příslušné legislativy a v součinnosti obcí, krajů a Ministerstva financí však lze zpřísnit jeho provozování. Obec totiž může zakázat provoz jednoho druhu hazardu, ale na druhý je její pravomoc krátká. Něco povoluje a reguluje město. To jsou například výherní hrací přístroje. Něco povoluje Ministerstvo financí. A to jsou videoterminály, které umožní mnohem vyšší sázky a riskantnější hraní. A dále to jsou kasina.
Za poslední tři roky Hlavní město Praha snížilo počet výherních hracích automatů o 2 300. Avšak za stejný časový úsek navýšilo Ministerstvo financí počet videoterminálů o 5 270. A není to záležitost výhradně hlavního města. Zatímco u výherních hracích přístrojů povolených obcemi došlo k poklesu o 56 %, u her povolovaných Ministerstvem financí došlo k nárůstu o 22 %. Kde byly zrušeny herny s výherními hracími přístroji, byly Ministerstvem financí okamžitě povoleny provozovny s videoterminály.
Na jejich omezování obce nemají ze zákona žádný vliv. A to by měl předložený návrh Zastupitelstva hlavního města Prahy změnit.
Jak už jsem zmínila, pod gescí Ministerstva financí jsou i kasina, kterých je v současné době v naší metropoli 110. To je jednou tolik, co v Moskvě a Londýně dohromady. Před třemi roky jich bylo v naší metropoli pouhých 46. V mnohých z nich dochází s největší pravděpodobností k praní špinavých peněz. Jejich působení nemůže město ovlivnit už vůbec. Na jejich zprovoznění se nikdo neptá. Starostové se o nich v městských částech často doví až po jejich otevření na základě upozornění nespokojené veřejnosti.
Jsem přesvědčena, že se shodneme na tom, že město, resp. obec by měla mít právo nejen vyjádřit se, ale i spolurozhodovat o tom, na jakém místě a v jakém čase budou herny s videoterminály i výherními hracími přístroji, ale také kasina, provozovány, a to tak, aby tyto provozovny mohly co nejméně škodit.
V prvé řadě je třeba, jak už jsem řekla, chránit děti a mládež. Vláda, resp. příslušné ministerstvo by se proto mělo zabývat zavedením zákazu nonstop provozů, zákazem klamavé reklamy v médiích i na ulicích, měl by být také striktně dodržován zákaz hraní pro mládež pod 18 let věku. K tomu je nutno zpřísnit sankce za neplnění všech povinností, a to až k zákazu provozování. Pražské zastupitelstvo dlouhodobě usiluje o omezení hazardu na území hlavního města.
Tomuto omezování a zpřísnění může napomoci přijetí zákona, které umožní obcím spolurozhodovat, kdy, kde a případně zda vůbec mohou být kasina a herny s videoterminály provozovány. Z tohoto důvodu budu podporovat zákony, které tuto možnost zpřísňují.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Zdroj: Stenozáznam PS PČR 9.2.2011
